Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
asi teď část z vás kroutí hlavou nad tím nadpisem. V mém okolí často vidím podobné reakce:-).Zkrátka a dobře, s přítelem jsme spolu už nějaký ten pátek, bydlíme spolu, plánujeme budoucnost. Uvažujeme o svatbě, život na psí knížku ani jednomu z nás nedává moc smysl. Je nám oběma jasné, že vztah/manželství potřebuje, aby se na něm pracovalo a nechceme čekat až se to někde zadře, ale rádi bychom tomu předešli. Tak jsme začali chodit na takové partnerské semináře/ přípravu na manželství. Je to moc hezké (ne neodkrýváme tam intimnosti našeho života, jen si prostě povídáme o našich názorech na určitá témata) a já i přítel se shodujeme, že nám to moc přináší (ten vztah je teď prostě ještě hezčí).
O tom ale ani nechci distkutovat ![]()
Tak k věci. Zajímaly by mě vaše zkušenosti a názory v těchto věcech:
Víte o sobě s manželem/partnerem všechno? Řekli jste si všechno podstatné o své minulosti?
Proč ano? Proč ne?
Jak přijímáte nedostatky a chyby svého partnera?
Jak přijímá on ty vaše?
Kvůli čemu se nejčastěji hádáte?
Moc mě zajímají i názory dalších lidí, tak za ně děkuji ![]()
Než jsme se vzali tak jsme spolu žili 4 roky a měli už i dceru, myslím, že jsme o sobě věděli vše podstatné, známe sebe a své rodiny… Ale ani tohle si myslím nám nikdy nezaručí, že to bude navždy i když si to třeba teď oba myslíme.
Z minulosti bych řekla, že víme dost oba… A něco nového spíš jen maličkosti se dozvíme dodnes…
Nejčastější hádky? čas strávený s dítkem, práce (manžel dělí mužské a ženské)…
Ahoj, my jsme chodivali tez, ale do kostela, víme o sobe skoro vse z minulosti, ja z jeho ano, on z me tez jen jednu jedinou věc jsem mu nikdy neřekla. Říkat jsi veci o sobe je velmi dulezite pro základy vztahu… Snažím se manzel brát tak, ze nekde mu Bůh vzal jinde ale zase dal a on u me to vidi rovnako
nejčastější hádky jsou kvuli klasické komunikaci, mam tim na mysli popsání problému, domluvy, ja mluvím trochu omackovite, kdežto manzel jasne, stručně.
1)My o sobě víme všechno. Než jsme spolu začali, byli jsme kamarádi. Ani jeden nemáme rádi tajnosti, přišlo nám fér si popovídat i o minulosti.2)Manžel nějaké zásadní chyby nemá, takže to nemusím ani řešit. Ani já nemám nic, to by mu rvalo žíly. Jak říkám, už jsme se znali, věděli jsme co od sebe čekat.3)Hádky jsou minimálně a když, tak ve stresu kvůli blbinám, asi jako všude ![]()
Myslím, že vím o manželovi a jeho minulosti všechno podstatné a i některé nepodstatné věci. Stejně tak on o mě. Nic před ním neskrývám, co by nějak zásadně mohlo ovlivnit vztah. Dřív jsme byli kamarádi, tak ho znám i z jiné stránky než z té partnerské. Všechny ty věci o nás vyplynuly tak nějak z povídání, ne že by byl nějaký důvod PROČ mu to a to říct (jak se ptáš „proč ano/ne“).
Nedostatky a chyby se snažím tolerovat, pokud to jde. Ví o tom, že mi některé chyby vadí a některé se snaží napravit, jiné ne. O některých nedostatcích ani neví, že mi vadí, protože pro mě nejsou až tak zásadní, abych s nima doma čeřila vodu a možná mi to spíš vadí, protože mám nějaký nedostatek já a ne on.. On ty moje nedostatky přijímá velmi dobře, nic mi nevytýká.
Nejčastějsi se hádáme - nehádáme se často, naposledy v létě kvůli tomu, že mi nedal vědět, že ještě zůstává na jedné akci, já myslela že už jede domů a když se nevracel ani po 5 hodinách místo po hodině, měla jsem už strach.
Jinak si myslím, že nejlepší příprava na manželství je právě to, že spolu partneři bydlí. Papírem se už nic pak nemění.. To jen s dětma je to soužití pak složitější ![]()
Příspěvek upraven 26.12.13 v 12:55
My tedy zatím nejsme manželé, ale jsme spolu už spoustu let a máme roční dceru.
Moje chyby bere s nadhledem. Je starší a tolerantnější než já. Ale zas nejsem žádná semetrika ani záletnice…
@Tšekkin Kulpa píše:
Tak k věci. Zajímaly by mě vaše zkušenosti a názory v těchto věcech:Víte o sobě s manželem/partnerem všechno? Řekli jste si všechno podstatné o své minulosti?
Proč ano? Proč ne?Jak přijímáte nedostatky a chyby svého partnera?
Jak přijímá on ty vaše?Kvůli čemu se nejčastěji hádáte?
Moc mě zajímají i názory dalších lidí, tak za ně děkuji
Nevíme o sobě s mužem vše. Když se jeden na něco zeptá, druhý odpoví, nebo řekne, že toto si chce nechat pro sebe, a dotazující to pak respektuje.
Nemohu mluvit za muže, ale mně to tak vyhovuje - i po letech je toho spousta, co o něm nevím, takže mě občas něco překvapí (vždy příjemně, či pobaveně), a vím, že je na něm stále co objevovat.. A to mě baví ![]()
Takže - neměli jsme spolu žádný vážný rozhovor na téma „co vše bych o tobě měla vědět“ - nechci to, to co vědět mám, buď již vím díky soužití, nebo se postupně dovím.. A nechci na tom nic měnit, důvod jsem již psala - chci v mém muži číst a objevovat až do konce života ![]()
Nicméně, když přijde nějaká situace, která si vyžaduje odhalit část minulosti, pak si to narozdíl od béčkových telenovel řekneme na rovinu, abychom naopak mlčením neublížili, např. když se mým kolegou v práci stal můj expřtel, tam bylo zcela na místě partnera okamžitě informovat.. A tak.
Můj muž mé poklesky milosrdně přehlíží, případně s nimi umí pracovat tak, aby neškodily našemu vztahu a zároveň, aby mi nevzal důstojnost - za to si ho nesmírně vážím a o to hlouběji ho miluji. Sama toto neumím, takže se od něj a od jeho rodinu v některých věcech učím, jak se lépe chovat..
My se nikdy nehádáme v tom zlém smyslu, že bychom na sebe byli zlí, nebo že bychom se nedokázali dohodnout a bojovali proti sobě. To opravdu ne.
Ale hlasitěji na sebe povykujeme i několikrát za den - upouštíme tím přebytečnou energii.. Např. když v obchodě stojíme před regálem s plechovkami bílé barvy, já řeknu muži, ať vezme pětilitrový Primalex, a on stojí a čučí na ten regál..
Tak to si pár věcí od plic vysvětlíme, ale ještě než se okolo nás stačí nahromadit dav udivených náhodných kolemjdoucích (asi očekávajících, kdy se pomlátíme), tak se třeba i v půlce věty rozesmějeme, on konečně vezme tu plechovku, a jdeme dál
![]()
Díky moc ![]()
Já právě řeším to téma těch předchozích vztahů. Měla jsem jich fakt hodně…víceméně od patnácti jsem v kuse s někým chodila. Některé vztahy trvaly pár let…byla jsem dokonce už dvakrát v minulosti požádaná o ruku…většinu těch vztahů jsem ukončila já, nebo ztroskotaly kvůli tomu, že nás osud zavál každého na druhej konec planety…
Přítel mi řekl, že o tom nechce nic slyšet, ale mě to přijde důležité, aby to věděl a chci taky vědět o jeho minulosti.
Pro mě všechny ty vztahy byly podstatné, hodně z nich mě změnilo, bez nich bych to nebyla já.
A taky mě trápí ještě to, že přítel je ke mně fakt strašně kritickej. Někdy si to nechá pro sebe, někdy se neudrží a řekne mi to (ale vždy kultivovaně:-)). Naštve ho občas úplná blbost, takže když pak fakt udělám nějaký průser (třeba dostnu pokutu), tak pak se mu to bojím říct o to víc. Už jsme o tom mluvili, on si je té své kritické povahy vědom, ale moc s tím neumí udělat.
Přijde mi, že prostě není schopen nějak pobrat ty moje nedokonalosti, a že jich je.
Tak prostě nevím co s tím… ![]()
Na přípravu bych nikdy nechodila, vše co souvisí s vírou, kostelem apod. odmítám. Asi budu velký ateista, realista a praktik.
Myslím, že vše podstatné víme.
S nedostatky a chyby se stále učíme žít.
A hádky? Holky, co mě tu znají se budou smát
já furt něco vyhazuji, nesnáším bebechy
a věci, které nevyužiji.
Jo a co mě strašně baví je to, že ten
kdo je ošklivý přijde jako první za tím druhým
s omluvou a pohlazením.
@Tšekkin Kulpa Pokud je přítel takto přehnaně kritický, tak důvodem je jeho nízké sebevědomí a snaha o vlastní dokonalost - to nemá vůbec nic společného s tebou, tak to tak ber.. Jestliže jste si o tom již promluvili a on si tuto část své povahy uvědomuje, pak bych příště, až zase dostanu pokutu za parkování, a on bude vyšilovat, mu s úsměvem řekla, že toto je má nedokonalost, ale jsem ráda, že mě i tak miluje a dodala „já tebe taky“ a vlepila mu pusu.. - třeba se mu rozbřeskne a vlna kritiky už nebude taková.. ![]()
A jinak, i kdybych měla chlapů milion a brigádničila v bordelu, tak dokud na to nepřijde, tak to opravdu nebudu sama od sebe vytahovat. A nepřeji si ani to samé od partnera - nechci být obtěžována nepodstatným balastem z minulosti. S kým žije? Se stádem svých ex, nebo se mnou? Čili, kdo je pro něj důležitý? Koho miluje právě teď? MNĚ - a to je to podstatné.
@Tšekkin Kulpa píše:
Díky moc![]()
Já právě řeším to téma těch předchozích vztahů. Měla jsem jich fakt hodně…víceméně od patnácti jsem v kuse s někým chodila. Některé vztahy trvaly pár let…byla jsem dokonce už dvakrát v minulosti požádaná o ruku…většinu těch vztahů jsem ukončila já, nebo ztroskotaly kvůli tomu, že nás osud zavál každého na druhej konec planety…
Přítel mi řekl, že o tom nechce nic slyšet, ale mě to přijde důležité, aby to věděl a chci taky vědět o jeho minulosti.
Pro mě všechny ty vztahy byly podstatné, hodně z nich mě změnilo, bez nich bych to nebyla já.A taky mě trápí ještě to, že přítel je ke mně fakt strašně kritickej. Někdy si to nechá pro sebe, někdy se neudrží a řekne mi to (ale vždy kultivovaně:-)). Naštve ho občas úplná blbost, takže když pak fakt udělám nějaký průser (třeba dostnu pokutu), tak pak se mu to bojím říct o to víc. Už jsme o tom mluvili, on si je té své kritické povahy vědom, ale moc s tím neumí udělat.
Tak prostě nevím co s tím…
Přijde mi, že prostě není schopen nějak pobrat ty moje nedokonalosti,
Muj pritel je to stejny, porad dle nej neco delam spatne, pak se taky bojim mu cokoliv rict a dokonce to zaslo tak daleko, ze jsem.se sverovala radeji bejvalymu. nemelo by to tak byt