Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přišla jsem o kamarády
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.1.23 19:41
No když se přestěhuješ na druhý konec republiky, tak holt známí, kde vztahy fungují na tom, že prostě se potkáváte na akcích celkem logicky přestanou věnoat pozornost něčemu, co není.
To je bohužel riziko extrovertů, co mají hodně lidí kolem sebe, ale spíš přležitostné vazby, než vyloženě hluboké a blízké.
Jinak si začni pěstovat kamarádství tam kde jsi. Je jedno, že to holt bude na omezenou dobu, zjevně nedáváš dobře to, že nemá svoji partu.
No a když se budete vracet zpět do Prahy, budeš zkušenější a třeba i moudřejší, než když si se od tamtud stěhovala.
Ano - je to náročné. Změny co člověk dělá jsou často větší, než zamýšelel. No - nezbývá než se z toho nepotentočkovat a začít heldat to dobré a zajímavé tady a teď - tedy tam kde jsi, s těmi, co jsou okolo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 19:42
Podle me si to beres moc osobne…ja se stehovala nekolikrat a ono to proste vetsinou vysumi, udrzovat vztahy na dalku je narocne, to funguje jen s par lidmi. Nasli si nekoho jineho, kdo je po ruce 
Spis vyres, proc tvoje sebevedomi a vubec postoj k sobe stoji na „obdivu“ a spolecenskem statusu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 19:44
Neber si to tak osobně, mělas kamarády, kterým vyhovola určitý životní styl, který se ale těžko udržuje, když jsi někde v tramtárii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.1.23 20:00
@beruska9 tak já si neustále říkala, že třeba zrovna nemají čas. Přece jen jsme dospělí lidé a né každý si na mě může zrovna ten víkend, kdy se chystám přijet udělat čas. To, že na mě všichni kašlou jsem si plně připustila až teď. Proto mě to tak semlelo.
Sešlo se mi třeba více akcí najednou a kamarádi se o mě “prali”, abych byla s nima. Když jsem si v 1 ránu řekla, že chci něco udělat, tak se našlo x lidí, který by to se mnou udělali.
Vůbec nechci znít arogantně, ale opravdu to tak bylo. Proto je pro mě ta srážka s realitou tak těžká.
- Citovat
- Upravit
29.1.23 20:02
@Anonymní píše:
@beruska9 tak já si neustále říkala, že třeba zrovna nemají čas. Přece jen jsme dospělí lidé a né každý si na mě může zrovna ten víkend, kdy se chystám přijet udělat čas. To, že na mě všichni kašlou jsem si plně připustila až teď. Proto mě to tak semlelo.
Sešlo se mi třeba více akcí najednou a kamarádi se o mě “prali”, abych byla s nima. Když jsem si v 1 ránu řekla, že chci něco udělat, tak se našlo x lidí, který by to se mnou udělali.
Vůbec nechci znít arogantně, ale opravdu to tak bylo. Proto je pro mě ta srážka s realitou tak těžká.
no, tak teď na ty akce, kam by tě pozvali nepřijdeš a když něco vymyslíš v 1 v noci, tak jsi na druhé straně republiky.
Prostě potřebuješ najít jiné lidi a zkusit to budovat i na něčem o něco hlubším, než že jdete na akci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stará známá
29.1.23 20:03
Byli to jen kamaradi na akce. Ne pratele na zivot a na smrt.
- Citovat
- Upravit
29.1.23 20:24
4 hodiny dojíždění je fakt hodně. Vážně bys mohla pokaždé, když tě někdo pozve na akci, skončit dřív v práci, abys včas dorazila na akci, přespat v Praze a druhý den mít minimálně půl dne volno, aby ses zase mohla vrátit? Nebo jak si to představuješ? Najdi si nový kamarády v místě bydliště. Já jsem přišla o kamarádky, když se mi narodily deti. Už jsme prostě žíly každá jiný styl života. Našla jsem si nový kamarádky s detma. A ty mám pořád i po přestěhování, ale já jsem se stěhovala jen ani ne hodinu daleko, to ještě jde, ale i tak je to otrava a nevidíme se tak často, jako předtím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 20:25
Já bych teda ve dvaceti taky odstřihla blbku, co upřednostní kluka před kámošema, to píšu na rovinu. 
Teď jsem starší, ale furt mám za to, že je blbost se kvůli chlapovi vzdávat všeho ostatního (hele, on klidně mohl jít studovat do Prahy, aspoň by měl lepší školu a víc možností praxe, víc peněz při studiu, ale o tom asi nikdo neuvažoval - pokud nestuduje veterinu nebo tak něco).
Takže tak, tys je hodila přes palubu první, tak se nediv. Teď spíš teda mákni na tom, aby sis našla nové kámoše a zkus to s nima líp. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stará známá
29.1.23 20:51
@Tomie píše:
Já bych teda ve dvaceti taky odstřihla blbku, co upřednostní kluka před kámošema, to píšu na rovinu.
Blbka, co uprednostnila kluka pred kamosema? Aha, a on kdyby sel studovat a bydlet do Prahy kvuli ni, tak by byl blbem pred svyma kamosema zase on?
Zijes ve zvlastnim svete
- Citovat
- Upravit
29.1.23 21:21
@Anonymní píše:
@beruska9 tak já si neustále říkala, že třeba zrovna nemají čas. Přece jen jsme dospělí lidé a né každý si na mě může zrovna ten víkend, kdy se chystám přijet udělat čas. To, že na mě všichni kašlou jsem si plně připustila až teď. Proto mě to tak semlelo.
Sešlo se mi třeba více akcí najednou a kamarádi se o mě “prali”, abych byla s nima. Když jsem si v 1 ránu řekla, že chci něco udělat, tak se našlo x lidí, který by to se mnou udělali.
Vůbec nechci znít arogantně, ale opravdu to tak bylo. Proto je pro mě ta srážka s realitou tak těžká.
No ale upřímně? Ty si vážně čekala, že to zůstane stejné? 4 hodiny od sebe? I hodina by stačila na to, aby tyhle vazby ochably. Nemohla jsi přece reálně čekat, že máš (promiň, tak jsem to pochopila) davy párty kamarádů, se kterými najednou nemůžeš nikam chodit, trávit čas, že to zůstane stejné? Jakože co chceš? Aby si s tebou psali? Asi jste se vidali dost spontánně, že? To prostě je už pasé. Je jasné, že po nějaké době si přestanou i psát, zvát tě na akce, party, když moc dobře ví, že nemůžeš, ne dorazíš. Že jsi daleko. To ale bylo jasné hned, nemyslíš?
Např. Kamarádka bude bydlet 100 km daleko. Napíšu, čau Moni, večer je akce u Henryho, sraz je v sedm tam. Napíšu jí na akci, sraz 5×, po šesté už ne, protože vím, že 5× nemohla přijet (už řešení délka cesty, přespání, odvoz, co ráno práce nebo cesta zpět…), takže je mi jasné, že tahle Monika prostě se našich akcí zúčastňovat nebude. Proč bych ji dál zvala? Evidentně ta Monika byla jen kamarádka na společnost. Ne kamarádka. Pro mě jsou takoví lidi známí, ne kamarádi. Evidentně jsi sice měla hodně pro tebe kamarádů, ale jen párty kamarády, ne skutečné. Promiň, takhle to na mě působí. Tohle byla jen otázka času. Co od nich čekáš? Že např někdo z nich se ozve v jednu ráno a půjdete spolu dělat nevím co? Chápeš? Nebudeš zkoušet něco, co víš, že bude mít negativní odpověď. A psát si jen, jak se máš, to asi nebylo vaše kamarádství. Zkus si najít časem opravdové přátele. Jooo a hele, méně je někdy více 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 21:23
Je to naprosto přirozené. Sejde z očí, sejde z mysli. Najděte si nové přátele v novém bydlišti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 22:27
Nevišiluj! Máme taky kamarády několik kilometrů daleko. Nestikame se tak často, nevolame, nepíšeme jen když je k tomu divit. Jako narozeniny, křtiny a další. Jednoho s kamarádů jsem neviděla 7 let. Vůbec jsme si nepsali, nevolali. Ztratili jsme se. Pak, jak kdyby se nic nedělo. Po 7 letech ignoru jsme se znovu našli a i na dovolené spolu byli. Člověk asi musí určité etapy v životě prožít s určitými lidmi. Aby ho to posunulo někam…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 22:46
Klasické extrovertní vztahy. Ty lidi prostě žijí různými akcemi. A když někdo najednou nemůže, odstěhuje se, založí rodinu… prostě se jemu už neozývají. Však asi těžko půjdeš v pátek večer na akci, která se dohodla dopoledne. Ty dvě kamarádky co si na tebe udělají čas. Těch si važ pro ně jsi důležitá i když bydlíš na druhem konci republiky. No a kamarády na akce. Ty si asi budeš muset najít v místě bydliště.
Nakonec takhle to prostě chodí. Lidi přicházejí a zase odcházejí. Tím se vážně netrap.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
je to zhruba dva roky, co jsem se přestěhovala za přítelem, protože nás nebavilo neustále 4 hodinové dojíždění. Domluvila byla taková, že půjdu já za ním a až si přítel dodělá školu, tak se přestěhujeme do Prahy odkud jsem se k němu přestěhovala. Přítel to takto navrhnul sám, že v Praze žít chce, ale nejdřív musí dostudovat. Takto to pořád platí, přítel se ke mně chová krásně, v tomto ohledu je všechno fajn.
Problém je v mých “kamarádech”. Když jsem žila v Praze, měla jsem opravdu hodně přátel. Byla jsem oblíbená. Když jsem oznámila, že se budu stěhovat, tak mi to spoustu z nich říkalo, že si to mám rozmyslet, že s kým budou dělat tohle a támhleto, že se budeme vídat málo apod.
Pár měsíců po přestěhování mi kamarádi neustále psali, jezdila jsem za nimi, vsechno bylo v pořádku. Ale postupem času byla veškerá iniciativa z mojí strany, kamarádi na mě začali úplně kašlat. Teď už mi skoro nikdo ani neodepisuje. Pro mě je to hrozná rána. Byla jsem zvyklá, že jsem byla vždy zvaná na koncerty, kina, narozeniny, vše. Teď mi nikdo ani nenapíše jak se mám. Když jsem psala já, tak se mi dostalo jen suché odpovědi, kdy jsem si začala říkat, že vyloženě otravuju. Je to týden, co jsem napsala kamarádce, kterou jsem dlouho neviděla, jestli se nechce vidět a ona mi dala jen zobrazeno. Jiná kamarádka si mou zprávu zobrazila až po třech dnech a přitom přidávala příspěvky na sociální sítě, takže mě vyloženě ignorovala. A takhle to bylo i s několika dalšími lidmi.
Já už úplně rezignovala. Úplně mi spadlo sebevědomí a jsem z toho hrozně nešťastná. Nikomu jsem nic neudělala.
Mám jen dvě kamarádky, které si na mě udělají čas, když přijedu do Prahy. A pak samozřejmě moji rodiče. Jinak o me nikdo nestojí.
Máte někdo podobnou zkušenost? Je to tím, že jsem jim sešla z očí a tím i z mysli? Nebo jsem nikdy nebyla tak oblíbená a jen mě využívali, protože jsem byla po ruce?