Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mas doma alkoholika.Musi chtet sam, pokud to sam nezvladne, je dulezita lecba. pokud ho milujes, bud mu oporou, ale nesmi on nicit tebe.
Tak jestli hodláš použít variantu ještě jednou a dost, musíš být taky připravená, že to „dost“ nastane, jinak to nemá smysl. Pokud sám neuzná, že má problém, na léčení ho nedostaneš. Nebo třeba i dostaneš, ale jelikož by tam nešel sám z vlastní vůle, nebude to k ničemu
Přítel hodný, ale problemový. To je vtip. Hodná jseš možná ty a svatozář mají možná tvoji rodiče. Já bych ho už vyhodila, být tvýma rodičema.. Bud rázná, a hlavně si dej také podmínku, at vám sežene vlastní bydlení. Pro rodiče mají ve vlastním bydlení trpět. Co se týče pití, rozhodně léčení.
@Anonymní píše:
AhojChtěla bych se trochu vypovídat a nechat si poradit.
S přítelem jsme 3 a půl roku. Máme 2 měsíčního chlapečka.
Od začátku vím že má svoje problémy, hodně z toho vychází z jeho předchozího vztahu. 8 let žil s opravdu příšernou ženskou, která z něj tahala peníze a podváděla ho kde mohla. Mají spolu 9ti letou holčičku.
Je to typ člověka všechno vím, všechno znám. Snaží se být vždycky důležitý a moc nesleduje co říká ikdyž to jsou občas blbiny, ale i přesto ho miluju.
Už v době kdy jsme se potkali pil… ne pořád, ale když si dal tak to většinou přehnal, hodně dělá i to že nemá výdrž. Stačí mu 3-4 piva a je nametený. Nejhorší ale je že dělá strašné kraviny. Pokud se zrovna nechce prát tak je z něho najednou prase (není myšleno sexuálně)… Zase ale chápu že si nejen v mládí užil svoje… otec ho bil a máma se odstěhovala když byl malý. Má práci kterou miluje ale odrovnává mu zdraví a k tomu ještě jedna z těch horších lupenek (ta co se prožírá až na kosti). Jen to nemusí řešit právě pitím, hlavně kvůli syna. Bydlíme u mých rodičů a ti už jsou z jeho eskapádů taky unavení… otec už několikrát prohlásil že jestli to bude pokračovat tak nás tady nechá a raději se sám odstěhuje k jeho mamince (mé babičce). A opravdu už nevím, šancí jsem mu dala hodně, vždy se dal na nějakou dobu dohromady a pak to jelo odznova. A když mu to člověk vyčte tak se urazí. (Ještě dodám že s chlapama by se rval, ale na ženskou by ruku nevztáhl)Myslíte si že by u takového člověka pomohlo třeba léčení? Nebo důrazné ještě jednou a dost?
PS: Opravdu ho miluju, jinak bych to tak dlouho nepřekousávala, teď ho v tom nechci taky plácat se samotného, ale syn je pro mě přednější.
jediné řešeni je - podle mě léčebna.. nůž na krk - bud se půjdeš léčit nebo…ale pozor to nebo pak musíš dodržet
Už jsem z toho dost unavená někdy. Pomoct mu chci a zkouším to celou dobu, ale je to už náročné. Dá se dohromady, drží se a pak najednou nějaký impuls a dá si jedno pivko, druhý den dvě pivka a třetí den jich vytáhne několik a ještě se dorazí petkovým doma. Druhý den se omlouvá, že je to nervama. Ale už nevidí, že já ty nervy taky mám. Všechno si za ty roky vyžírám za něj. Ale mám co jsem chtěla a za co jsem bojovala.
O léčbě jsme se sice nebavili, ale o tom, že by si měl zajít k psychiatrovi/psychologovi aby mu pomohl od nervů ano. Bylo to tak 50:50. Jednou o to měl zájem, pak zase ne protože se dal „dohromady“ sám. A pak zase nanovo.
Rozhodne bych doporucila navstevu psychologa, musi si uvedomit sve chovani a nejak ho resit. Pitim resi svoji dusevni nevyrovnanost. Bohuzel, pokud nebude sam chtit, nic se nezmeni. Je treba byt razna a dusledna. Pokud neuvidis nejaky posun spise zhorsovani, vyhodit ho z baraku, nekompromisne. Muze to byt pak ku skode ditete. Jak se chova k synovi? Dava te penize? Jakou ma praci?
V případě tvého zoufalce žádné „jednou a dost“ nepomůže.
To co jsi navykládala svědčí o tom, že v řadě vážných věcí už tam těch „jednou“ bylo víc než víckrát.
Chápu, že ne každá ženská vypadá jak Megan Fox, aby si mohla vybírat mezi chlapama, ale sbírat až takový trosky?
Tví rodiče mě taky překvapují. Vědí, že je to poloviční magor, a tatík místo toho, aby prohlásil, že jestli to tak bude pokračovat, že ho vyrazí z domu… - tak místo toho prohlásí, že se radši odstěhují…
To je rodinka…
@silento Ano bylo jich dost. Člověk často odpouští i větší průsery pokud někoho miluje. V tom nejsem jediná. Tento člověk mi taky v mnoha věcech pomohl, už v době než jsme spolu začali něco vážnějšího. Takže i já se snažím pomoct jemu.
Otec to prohlásil několikrát, přítel se ale vždy začal snažit a dělal vše pro to aby se dal do pořádku. Zadařilo se na nějakou dobu, ale po nějaké době přišel špatný impuls, díky kterému se do toho zase dostal. Neumí se s těmito věcmi vyrovnávat. Táta ho má taky rád, i přes to že je to strašný trouba.
@silento tak to by mě zajímalo, co máš doma ty za zazrak!!! Žádný chlap není dokonalý a tvoje priblble keci zakladatelce hodně pomohou!!! No co ty seš za krávu… ![]()
@Anonymní píše:
Rozhodne bych doporucila navstevu psychologa, musi si uvedomit sve chovani a nejak ho resit. Pitim resi svoji dusevni nevyrovnanost. Bohuzel, pokud nebude sam chtit, nic se nezmeni. Je treba byt razna a dusledna. Pokud neuvidis nejaky posun spise zhorsovani, vyhodit ho z baraku, nekompromisne. Muze to byt pak ku skode ditete. Jak se chova k synovi? Dava te penize? Jakou ma praci?
To budu muset začít být, s tím souhlasím. Nekompromisně si dupnout a k tomu léčení ho dokopat. Zítra si s ním zkusím sednout a prvně si s ním rozumně promluvit, pokud to nepůjde tak snad v sobě tu sílu najdu.
K synovi se chová strašně hezky. Miluje ho a věnuje se mu. Jen teda když si to pivko dá tak ví, že k němu nesmí. To je věc, kterou jsem mu prostě zatrhla rovnou a respektuje to. Což si myslím že je aspoň malinký krok k lepšímu.
Pracuje jako svářeč, teď zrovna ve firmě kde se zhoršil stav zakázek takže ty výplaty jeho jsou malinké, ale mělo by se to zase víc rozjet (pracuje od kusu, ne hodinovka). Z výplaty si u sebe nechává malou část, zbytek dává mě na naše účty + na věci pro malého.
@silento Co dělá chlap o víkendu v tuhle dobu na emiminu? Nerejpu, jen mě to zajímá.
Nikdo tu neporadí určitě, jen ti lidi mohou dát jiný pohled na to co tu píšeš. Mě to připadá že si sám neuvědomuje závažnost situace. Nepíšeš jestli on ví o tom jak ho špatně snáší tvůj tatínek. Možná mu je to jedno, nebo jestli ví že je to tak vážné. To jestli by pomohla léčba záleží na skutečné příčině jeho problémů. To bys určitě poznala jestli je skutečně nešťastný člověk a z toho pramení problémy, nebo je na alkoholu závislý a to ostatní jsou pak jenom výmluvy na to proč pít. Také to působí že je dost bezohledný vůči tobě a sebestředný. Pak je na tobě aby ses rozhodla jestli ti stačí život s partnerem pouze hodným ALE problémovým… zda ti stačí to že tě nezmlátí?! Láska je ale silná věc a člověk je pak ochotní snést hodně… Ale proč nezkusit když chceš mu dát šanci, navrhla bych to léčení a partnerskou poradnu a dala jasně najevo vážnost situace a možné důsledky, aby si to uvědomil. Ale bohužel musí chtít i on, tvůj boj nestačí…
@kristyn.g To vím
Úplně naivní nejsem (Říct něco takového při řešení mé situace je to trochu komické). Než se v tomhle posunu dál (pomoct/ukončit) tak si to chci prvně trochu srovnat v hlavě. Tak proč si nevyslechnout názory, rady, zkušenosti i jiných lidí? Nezdá se to, ale občas i to člověka nakopne aby si buď uvědomil některé věci které dřív přehlížel a nebo se alespoň nad nimi konečně pozastavil a potřemýšlel o nich.
O tátovi to ví, v tom lepším období nad tím přemýšlí dost a snaží se to nejen mě, ale taky tátovi vynahradit. Být to bezhlavý alkoholik který se k alkoholu vrací jen pro zábavu, to bych s ním nezůstala. Ale u něj já po těch letech vidím, že je to prostě tím, že je nešťastný. Občas i kvůli banálním věcem, ale ty se kolikrát přeměnily z ničeho nic na něco horšího.
V jeho předchozím vztahu byl ze začátku rád, po pár letech už ale jen kvůli dceři. Jeho bývalou jsem měla možnost poznat a opravdu to je ženská které by normální člověk omlátil hlavu o zeď. O ní se nedá ani říct že je blbá. Takže věřím že si s ní musel užít svoje a to na psychice nepřidá. Pak jsme se poznali my dva, začali se víc bavit, poznávat se a slovo dalo slovo. Občas si něco dal ale začaly trochu finanční a pracovní problémy a už se to vezlo (tohle moc rozebírat nechci, v té době se fakt hodně snažil ale nalítl svému známému který ho obral o opravdu velké peníze které si u něj měl vydělat)… z tohohle jsme se hrabali dlouho než se to trochu ustálilo, ale oběvila se zase nejistota v práci. Osamostatnit jsme se chtěli několikrát, zkusit to spolu sami, ale vždy dostal strach že se zase něco stane a neutáhne to (já v té době studovala a při brigádach jsem si moc nevydělala). Tak jsme raději zůstali po dohodě u našich a buď pomáhali doma, tátovi v práci a nebo platili část výdajů. Ale on se úplně dohromady nedal ani tak. Vždy jen na určitou dobu a pak to ruplo.
Nechci ho ani omlouvat. Ale zkusit to ještě chci.
Ahoj
Chtěla bych se trochu vypovídat a nechat si poradit.
S přítelem jsme 3 a půl roku. Máme 2 měsíčního chlapečka.
Od začátku vím že má svoje problémy, hodně z toho vychází z jeho předchozího vztahu. 8 let žil s opravdu příšernou ženskou, která z něj tahala peníze a podváděla ho kde mohla. Mají spolu 9ti letou holčičku.
Je to typ člověka všechno vím, všechno znám. Snaží se být vždycky důležitý a moc nesleduje co říká ikdyž to jsou občas blbiny, ale i přesto ho miluju.
Už v době kdy jsme se potkali pil… ne pořád, ale když si dal tak to většinou přehnal, hodně dělá i to že nemá výdrž. Stačí mu 3-4 piva a je nametený. Nejhorší ale je že dělá strašné kraviny. Pokud se zrovna nechce prát tak je z něho najednou prase (není myšleno sexuálně)… Zase ale chápu že si nejen v mládí užil svoje… otec ho bil a máma se odstěhovala když byl malý. Má práci kterou miluje ale odrovnává mu zdraví a k tomu ještě jedna z těch horších lupenek (ta co se prožírá až na kosti). Jen to nemusí řešit právě pitím, hlavně kvůli syna. Bydlíme u mých rodičů a ti už jsou z jeho eskapádů taky unavení… otec už několikrát prohlásil že jestli to bude pokračovat tak nás tady nechá a raději se sám odstěhuje k jeho mamince (mé babičce). A opravdu už nevím, šancí jsem mu dala hodně, vždy se dal na nějakou dobu dohromady a pak to jelo odznova. A když mu to člověk vyčte tak se urazí. (Ještě dodám že s chlapama by se rval, ale na ženskou by ruku nevztáhl)
Myslíte si že by u takového člověka pomohlo třeba léčení? Nebo důrazné ještě jednou a dost?
PS: Opravdu ho miluju, jinak bych to tak dlouho nepřekousávala, teď ho v tom nechci taky plácat se samotného, ale syn je pro mě přednější.