Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den,
píšu sem, protože bych chtěla znát Váš názor na tuto věc. Jsme přítelem rok a půl a téměř stejnou dobu spolu i bydlíme. Velmi si rozumíme, máme stejný smysl pro humor, názory na život… Bohužel přítel je workholik, vím to vlastně už od začátku, ale pomalu se to stupňuje. Každý den chodí domů kolem 11.hodiny, někdy i později. Nejsou vyjímky, kdy přijde domů i ve 2-3 ráno. Jenže když přijde, umyje se a pokračuje dále. Je to IT, takže zasedne k notebooku u kterého poté usne. Když se zeptám v kolik bude končit, odpověď je vždy stejná - nevím, mám toho hodně. Musím přeci… Na dovolenou jezdíme max. na 2 či 3 pracovní dny a poté to min. měsíc nadělává. Protože on není zaměstnanec a jemu tu dovolenou nikdo neproplatí. Začátkem roku přišel s tím, že by chtěl miminko. Ale my už spolu nezvládáme ani spát. Je věčně unavený, nebo není prostě doma
Už mi z toho hrabe. Neříkám, že je to tak pořád, ale z 98procent ano. Vím, že prostě musím najít vlastní zájmy a nesoustředit se na něj, ale už jsem dost stará a začínám si uvědomovat, že ta nejlepší léta života strávím čekáním na to, zda přijde dříve z práce nebo ne. Máte někdo podobné zkušenosti? díky moc za jakýkoliv názor.
Tak to je sileny. Nedokazala bych vedle nekoho takoveho zit. Tohle by me totalne odcizilo. A co jednou deti? To budou vyrustat uplne bez taty?
Ahoj sama tak trosu workoholik jsem ale proto ze mam rodinu mam uz mantinel. Mela by jsi si s nim promluvit, ze ti to vadi stanovit jasna pravidla ( dobre obcas treba jdou porusit ale jen obcas). Protoze pokud chcete do toho vseho jeste miminko a ty nebudes resit tak az miminko bude tak te to uplne sezere pac budes na,,vse,, uplne sama. Dalsi vec je jestli je toto vse videt aspon na penezich ktere vydelalava pokud ne pa dalsi duvod resit. Pokud ano stanovit jasne mantinely co jeste pro tebe je akceptovatelne a co uz ne. ![]()
Hodně bych si rozmyslela mít s někým takovým dítě. Pak tu budeš brečet, že jste věčně sami, nestíháš domácnost, přítel nepomůže, že nemáte sex, že nejezdíte na dovolené…
Teď ti to třeba zas tak nevadí, jakmile bude mimino, tak ti to téměř zaručeně vadit bude
Řešili jsme to několikrát, vždy to skončí u toho, že mi řekne, že vlastně neví, co má dělat a že až skončí tento projekt, že to bude určitě lepší…Prý mu vše mu trvá daleko delší dobu než dříve, není tak výkonný jako dříve. Takže logicky tráví více času v práci. Ale že peníze potřebuje, že hypotéku, a auto za něj nikdo nezaplatí. Chci jen poznamenat, že jsem finančně na sobě nezávislí. Tj. rozhodně mě neživý. Bohužel si vždy po této diskuzi připadám jako já ta špatná, že nemám pochopení a on chudák, že toho má moc. Bohužel si také uvědomuji, že se pořád jen přizpůsobuji jemu. Podle toho, kdy má čas, tak třeba zruším předem domluvené věci, jen abych mohla být s ním… Což moc dobře vím, že není dobře.
Nevím, co mám dělat. Poprvé v životě cítím, že je to ten pravý, s kterým bych si tu rodinu uměla představit a kterého opravdu miluju. Ale bojím se toho, že to opravdu skončí tak jak píšete. Ještě navíc jsem se k němu nastěhovala a jsem daleko od své rodiny a známých, takže poté např. s mimčem nebude možnost se jen tak sbalit a jet na odpoledne k mámě…
Napíšu ti vlastní zkušenost dítěte workoholika (matky). Do večera byla v práci, služební cesty, nikdy si nepamatovala co jsme jí řekli (víš kolik toho mám), žádný výlet, žádná procházka, žádný společný víkend, jen pár společných dovolených za celé dětství, povinnosti přesunuty na mě. Když jsem byla malá vadilo mi to moc, v pubertě jsem byla ráda, že není doma, že se nezajímá a my měli klid a pohodu (než přišla domů). A věř, že tyto lidi nezmění nic, max. rakovina, infarkt, mrtvice nebo těžká autonehoda, jinak láska nebo děti v žádném případě.
Workoholismus je prakticky nemoc, chyba osbnosti. Nejistota, zda jsem dost dobrý, zda jsem udělal vše a dost dobře. Proto raději neskončím a budu dělat… dál.
Až mu skončí jede projekt, přijde další. A další a další. Je to závislost, sámi tito lidé si s tím neví rady, ví jen, že prostě musí… pracovat. nedá jim to… třeba si jen tak lenošit. Budou mít pocit, že jsou špatní, když nic nedělají.
Nevím ti, holka. Abys tu fakt za dva roky nepsala, táta přinese spoustu peněz, ale doma de facto není, syna nezná a od jeho početí se sex nekonal… ![]()
@Nuníček achjo tak to bylo detstvi teda…:-(.
Tak podle tveho popisu ja workoholik nejsem
, pracuji rada, prace me bavi jsem ochotna si neco vzit domu ale s hranici. Ma rodina je u me rozhodne na prvnim miste. Jen mozna to bude i tim ze me uz ta nemoc kdysi dostihla a ta me dala lekci do zivota. Az se jednou otocim na konci sveho zivota budu vedet ze ma rodina byla na prvnim miste jak ja vzdycky rikam pres to nejede vlak:-).
@Bibi239 píše:
Hodně bych si rozmyslela mít s někým takovým dítě. Pak tu budeš brečet, že jste věčně sami, nestíháš domácnost, přítel nepomůže, že nemáte sex, že nejezdíte na dovolené…Teď ti to třeba zas tak nevadí, jakmile bude mimino, tak ti to téměř zaručeně vadit bude
Nechci to vzdát. Vůbec nevím, co dělat. Bohužel se tenhle stav strašně podepisuje na mé psychice. Pořád jen brečím. Už si připadám jak hysterka. Chvíle, kdy jsem s ním a štastná, střídají dny samoty a čekání. Píšu jak nějaká zoufalka, která je závislá na svém partnerovi a bez něj je nic… Kdo nezažil, nepochopí… Ano, sex mi také chybí. Vždy jsem byla ta, která ho vyžadovala stále. A nyní jsme se dostala do fáze, že po x-tém odmítnutí, že je unavený, že musí tohle dodělat. Už se bojím na něj sáhnout, protože mi blesknou v hlavě myšlenky - říkal, že je unavený, tj. nebude chtít., ted dělá něco na notebooku, asi problém - nebude chtít, takže už vlastně ani nevím, kdy je vhodný čas…
@louskacek2 Jj a babička je vlastně stejná jako byla matka, a když tam dneska přijedem, tak si nikdy neodpustí větu ve smyslu, jak dlouho se zdržíme, že má práci (a to je víkend). Zase musím říct, že si člověk zvykne a bere to jako kolorit.
@Nuníček píše:
@louskacek2 Jj a babička je vlastně stejná jako byla matka, a když tam dneska přijedem, tak si nikdy neodpustí větu ve smyslu, jak dlouho se zdržíme, že má práci (a to je víkend). Zase musím říct, že si člověk zvykne a bere to jako kolorit.
Krásný
Já si také říkám, že si zvyknu. Ale místo toho jen posouvám hranice. Dříve chodil domů v 8 a já z toho byla hotová. Potom začal v 9 a vlastně bylo i takové pravidlo, že dorazí do 9. A teď? Cca 11.hod a potom na počítači do 2-3 do rána. Nemůžu usnout a čekám na něj a protože vstávám v 5 ráno do práce, umíte si mě představit, jak vypadám…
@KackaDoup píše:ji to zas tak nevadi??ji to vadi hodne ne?
no zatím s ním pořád je, dokonce zvažuje společné dítě, tj. zas tak moc to zjevně nevadí. Ty tady nečteš ty diskuze, kde z ženský vypadne, jak chlap něco dělá celou dobu, ale zásadní to začne být až když je dítě na cestě a pak na světě? Touhle diskuzí ty příběhy začínají, končí rodinami, kde se rodiče rozcházejí ještě za těhotenství nebo v prvních pár měsících. Přijde mi lepší si tohle martyrium ušetřit a hledat jinde.
@katenka1 píše:
Nechci to vzdát. Vůbec nevím, co dělat. Bohužel se tenhle stav strašně podepisuje na mé psychice. Pořád jen brečím. Už si připadám jak hysterka. Chvíle, kdy jsem s ním a štastná, střídají dny samoty a čekání. Píšu jak nějaká zoufalka, která je závislá na svém partnerovi a bez něj je nic… Kdo nezažil, nepochopí… Ano, sex mi také chybí. Vždy jsem byla ta, která ho vyžadovala stále. A nyní jsme se dostala do fáze, že po x-tém odmítnutí, že je unavený, že musí tohle dodělat. Už se bojím na něj sáhnout, protože mi blesknou v hlavě myšlenky - říkal, že je unavený, tj. nebude chtít., ted dělá něco na notebooku, asi problém - nebude chtít, takže už vlastně ani nevím, kdy je vhodný čas…
a ty chceš takhle strávit zbytek života? Den za dnem, rezignovat na svoji sexualitu, věčně sama?
Schválně si tu projeď partnerské diskuze, v mnohých si můžeš přečíst svoji budoucnost.
Vzhledem k tomu, že workoholismus je v dnešní době brán jako pozitivní vlastnost, máš velmi malou pravděpodobnost toto změnit, poněvadž ti lidé se za to ani nestydí.
Sama vidíš, jak tu někdo napsal:" Já jsem vlastně tak trošku taky workoholik". Dovedeš si představit, že by tu někdo na dotaz, že přítel tráví každý den několik hodin v hospodě, kde vypije třeba 10 piv a pár panáků něčeho…, napsal: „Jo, já jsem taky alkoholik, ale v té hospodě prodám spoustu svých produktů, tak pro vás vydělávám…“.Nebo něco v tom smyslu. To by nikdo neudělal, tady na tom vidíš, jak dalece toto společnost akceptuje.
Tohle je v člověku, oni vidí uspokojení jen v tom, že dělají nějakou činnost pro peníze nebo pro tu práci. Relaxace, nějaký koníček nebo dokonce trávení času s rodinou je neuspokojuje tak, jako dokončení pracovního projektu. Ty peníze, které z toho obvykle mají navíc, dělají z jejich rodin rukojmí. Protože co chceš říct na to, když ti vysvětluje, že ty peníze vydělává pro vás. Že je za tuhle cenu nechceš? To on nikdy nepochopí a ten vztah půjde do kopru, protože ty budeš frustrovaná, že nemáte žádný společný život a on bude frustrovaný, že nechápeš, co pro vás dělá.
Nikdy nepochopí, že uspokojuje pouze a jen svoje potřeby workoholika a těmi penězi si vykupuje svědomí.
Zašla bych na konzultaci k nějakému psychologovi, jak moc na toto pomáhá léčba, ale stejně ho tam nedostaneš.
Pokud si není schopen nabrat tolik zakázek, kolik zvládne, mohl by pomoci zaměstnanecký poměr, jenže to by mu muselo vadit, že tolik pracuje. A to workoholikovi nevadí, nic jiného než ta práce ho totiž neuspokojuje. Je to jako fet.