Přivtělená duše
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
@Litta
Jé, tak na ty zvuky jsem už úplně zapomněla. Já slyšela něco jakoby z dálky, jakoby mluvení a hraní rádia… Vím, že jsem chtěla mluvit, snažila se vší silou jakoby zakřičet a nešlo vůbec nic
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak tohle se mi teda nikidy nestalo a doufám, že nikdy nestane nebo to by mě asi fakt už jeblo. S tím s toho asi moc dělat nedá, buď to odezní a nebo ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Nicki.Minaj I když jsem si o tom hned ráno co nejvíce našla, stejně jsem si připadala jinak, fakt moc děsivé to bylo. Nikdy jsem takový strach nepocítila. Prý se to někomu stává vcelku pravidelně, myslím že o tom psal i R. Banga z Gypsy.cz, moc pěkný článek: http://www.radoslavbanga.cz/…kovaparalyza .
A ten obrázek přesně vystihuje, co jsem cítila (jen toho koně bych vyměnila za vrčícího psa):
http://www.radoslavbanga.cz/…-obrazek.jpg
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky se s Vami podelim…
nikdy jsem moc neverila az do te doby co umrel deda. zrovna jsem se stehovala do noveho bytu a deda lezel v nemocnici po operaci rakoviny. vypadalo to spatne a par dni po stehovani prisla babi z nemocnice uplakana, ze deda umrel…nestihli jsme se rozloucit…v novem byte se zacali dit divne veci, vsude jako by pruvan i kdyz bylo vsechno zavrene. rikala jsem si, ze nekde profukuje,normalka.az jednoho vecera jsem si sla zakourit a nekdo mi sfouknul plamen od zapalovace, to same se opakovalo jeste dvakrat a ja citila, ze tam je deda semnou a jako by se mi snazil naznacit abych nekourila…divny pocit, ale nejak jsem to neresila-nechtela jsem uverit.
zapomela jsem na to, az po par tydnech jsme lezeli s pritelem v posteli a koukali na tv, uz bylo pozde, ja si rekla ze si jeste skocim na wc a pujdeme spat. zvedla jsem se s postele udelala par kroku a najednou jsem „zmrzla“ na miste a predemnou se objevila jakoby postava-vypadalo to jako blesk ve tvaru postavy, zarici do bela! stalo to hned predemnou! nemohla jsem se hnout ani vydat hlasku. nevim jak dlouho to trvalo, ale kdyz to preslo, skocila jsem zpet do postele a cela se klepala. pritel se me ptal proc jsem tam tak stala a proc nejdu na wc.nic jsem nerekla, bala jsem se ze budu vypadat jako blazen. zvedl se a chtel jit na wc on, kdyz udelal par kroku-stal mezi dvermi z pokoje do kuchyne pres kterou jsme museli prejit na wc ZTUHNUL!!ja jen videla jak tam stoji a nehejbe se! za par vterin se obratil a skocil do postele taky 
a rika mi-ty jsi videla to samy vid! ten blesk, tu postavu! je to v kuchyni! 
asi po 15ti minutach jsme sli spolu, rozsvitili vsechna svetla a nic uz nevideli…to byla nejhorsi noc a nevim co se tam opravdu stalo, ale nerada bych zazila neco podobneho… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Četla jsem ten článek, moc hezky to popsal, ale teda nedovedu si představit to prožívat třeba 5 hodin. Stejně tak jak jsem četla že do člověka může být přivtěleno i více duší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Zaynah píše:
Taky se s Vami podelim…
nikdy jsem moc neverila az do te doby co umrel deda. zrovna jsem se stehovala do noveho bytu a deda lezel v nemocnici po operaci rakoviny. vypadalo to spatne a par dni po stehovani prisla babi z nemocnice uplakana, ze deda umrel…nestihli jsme se rozloucit…v novem byte se zacali dit divne veci, vsude jako by pruvan i kdyz bylo vsechno zavrene. rikala jsem si, ze nekde profukuje,normalka.az jednoho vecera jsem si sla zakourit a nekdo mi sfouknul plamen od zapalovace, to same se opakovalo jeste dvakrat a ja citila, ze tam je deda semnou a jako by se mi snazil naznacit abych nekourila…divny pocit, ale nejak jsem to neresila-nechtela jsem uverit.
zapomela jsem na to, az po par tydnech jsme lezeli s pritelem v posteli a koukali na tv, uz bylo pozde, ja si rekla ze si jeste skocim na wc a pujdeme spat. zvedla jsem se s postele udelala par kroku a najednou jsem „zmrzla“ na miste a predemnou se objevila jakoby postava-vypadalo to jako blesk ve tvaru postavy, zarici do bela! stalo to hned predemnou! nemohla jsem se hnout ani vydat hlasku. nevim jak dlouho to trvalo, ale kdyz to preslo, skocila jsem zpet do postele a cela se klepala. pritel se me ptal proc jsem tam tak stala a proc nejdu na wc.nic jsem nerekla, bala jsem se ze budu vypadat jako blazen. zvedl se a chtel jit na wc on, kdyz udelal par kroku-stal mezi dvermi z pokoje do kuchyne pres kterou jsme museli prejit na wc ZTUHNUL!!ja jen videla jak tam stoji a nehejbe se! za par vterin se obratil a skocil do postele taky
asi po 15ti minutach jsme sli spolu, rozsvitili vsechna svetla a nic uz nevideli…to byla nejhorsi noc a nevim co se tam opravdu stalo, ale nerada bych zazila neco podobneho…
Vpadá to, jakoby se dědeček přišel rozloučit..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Nicki.Minaj píše: Četla jsem ten článek, moc hezky to popsal, ale teda nedovedu si představit to prožívat třeba 5 hodin. Stejně tak jak jsem četla že do člověka může být přivtěleno i více duší.
Rozhodně i mnohem více. Jedné slečně jsem odváděla 56 přivtělených duší - následek pubertálního vyvolávání duchů, kdy všichni tvrdili, že jsou ateisti a hecovali se a skončili u vyvolávání Hitlera a nějakých masových vrahů.. slečna měla takové zdravotní a psychické problémy, že ji zvažovali odvést na psychinu. Týden po odvedení šla v pohodě do školy, jak nový člověk. Ale to odvádění byl mazec, tak zle mi snad nikdy nebylo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Elata píše:
Rozhodně i mnohem více. Jedné slečně jsem odváděla 56 přivtělených duší - následek pubertálního vyvolávání duchů, kdy všichni tvrdili, že jsou ateisti a hecovali se a skončili u vyvolávání Hitlera a nějakých masových vrahů.. slečna měla takové zdravotní a psychické problémy, že ji zvažovali odvést na psychinu. Týden po odvedení šla v pohodě do školy, jak nový člověk. Ale to odvádění byl mazec, tak zle mi snad nikdy nebylo.
No, tak to už je pěknej mazec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@smoulinka71 píše:
@Nicki.Minaj a cítila jsi něco i dřív, nebo až ti umřela babička.
Dřív si myslím, že ne. Měla jsem spíš jen takové paranoie, co jsem si spíš vyvolávala sama a nikdy jsem neměla ráda tmu. Ale teď jsem mnohem citlivější. Dozvěděla jsem se od toho pána, že jsem se prý dostala do vyšší duševní sféry a že jsem propojená nahoře i dole. Že bych se měla naučit zacházet se svou energií, aby se mi to třeba nezopakovalo a že je možné, že budu k těmto věcem citlivější. že se toho nemám bát a přijmout to jako pozitivní věc. Jen do té dob, než nebudeme mít pročistě ný i byt se nebudu cítit úplně klidná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Elata píše:
Rozhodně i mnohem více. Jedné slečně jsem odváděla 56 přivtělených duší - následek pubertálního vyvolávání duchů, kdy všichni tvrdili, že jsou ateisti a hecovali se a skončili u vyvolávání Hitlera a nějakých masových vrahů.. slečna měla takové zdravotní a psychické problémy, že ji zvažovali odvést na psychinu. Týden po odvedení šla v pohodě do školy, jak nový člověk. Ale to odvádění byl mazec, tak zle mi snad nikdy nebylo.
MYslíš, že je dobré nechat vyčistit i byt?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Nicki.Minaj píše:
MYslíš, že je dobré nechat vyčistit i byt?
Nevím, co u Tebe bylo za duši a proč, ale v bytě můžeš mít ledacos. Kontrola bytu a očištění je chvíle, takže to neuškodí. Můžeš tam mít geopatogenní zonu, která je přitahuje, můžeš tam mít psychozony od sebe, od dřívějších nájemníků atd..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelko, já na něco věřím, kdyby se mi něco podobného nestalo. Mám tady o tom i napsaný deníček.
Naposledy včera mě malá volala do ložnice…mamíííí tady je paní…když jsem tam přišla tak jsem jí řekla, že to jdou jen sousedi po schodech, ale ona že ne že ji vidí a ukázala do rohu místnosti, žádné okno, nic. A když jsme odcházeli z ložnice tak volala papááá babičko já čídu večer. Já měla husinu až na prdeli. Protože jsem loni kolem dušiček měla zase ty „svoje“ sny a našla jsem hrob babičky a od té doby jako bych cítila, že tu s náma prosstě kdosik je. V noci slyším jak by kdosik hodil po předsíni tak a zpátky, když jdu spát tak musím být celá přikrytá, pořád kolem sebe cítím větřík…je mi z toho hrozně, ikdyž vím, že mi „to“ nechce ublížit, ale já se takových věcí hrozně bojím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pokud cítíš průvan nebo větřík a bývá ti zima, tak rozhodně něco takového doma máte. Teda pokud jsi dřív nic takového nepociťovala a nebydlíte v domě nebo bytě, který se hůře vytápí nebo máte špatnou izolaci oken. Náš malý s babičkou taky mluvil, viděl ji několikrát. A to o ní začal sám od sebe. Takže věřím, že malá ji určitě vidí, údajně děti jsou do určitého věku citlivější a mají tuto schopnost. S věkem ji ale ztrácí. Není to nic příjemného, nebylo to ani mně a mohla mi mamka vykládat v začátcích, že to je jen babička, že neublíží. Ublížit asi určitě nechtěla, ale i tak mi dala okusit nepříjemné fyzické pocity. Prostě mrtvé duše by s námi neměly být, protože nám berou naši životní energii. Určitě bych si někoho pozvala, v komentářích je i odkaz na paní kytičku, která to dělá na dálku a nechala bych babičku odvést do světla. U mně se to třeba s postupem času zhoršovalo a fakt ta přítomnost není nic příjemného
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Januliiik píše:
Zakladatelko, já na něco věřím, kdyby se mi něco podobného nestalo. Mám tady o tom i napsaný deníček.
Naposledy včera mě malá volala do ložnice…mamíííí tady je paní…když jsem tam přišla tak jsem jí řekla, že to jdou jen sousedi po schodech, ale ona že ne že ji vidí a ukázala do rohu místnosti, žádné okno, nic. A když jsme odcházeli z ložnice tak volala papááá babičko já čídu večer. Já měla husinu až na prdeli. Protože jsem loni kolem dušiček měla zase ty „svoje“ sny a našla jsem hrob babičky a od té doby jako bych cítila, že tu s náma prosstě kdosik je. V noci slyším jak by kdosik hodil po předsíni tak a zpátky, když jdu spát tak musím být celá přikrytá, pořád kolem sebe cítím větřík…je mi z toho hrozně, ikdyž vím, že mi „to“ nechce ublížit, ale já se takových věcí hrozně bojím
mohla by jsi mi poslat odkaz na ten tvůj deníček? ráda bych si ho přečetla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
