Přivtělená duše
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Přivtělená duše
Rozhodla jsem se zde přidat svou osobní zkušenost, která mě přesvědčila, že opravdu existuje něco „mezi peklem a zemí“ a možná Vám i pomůže objasnit i Vaše osobní fyzické nebo psychické problémy, které se dosud nedaří vyléčit. A možná to otevře oči i věčným realistům a skeptikům, ke kterým jsem donedávna patřila i já.
Koncem listopadu dostala náhle moje babička mozkovou mrtvici. Našli jsme ji po pár hodinách bezvládně ležet u ní doma. Prognózy bohužel nebyly moc dobré, nemluvila, ochrnula na pravou polovinu těla, upoutána na lůžko. Ač bojovala, věk hrál velkou roli, bylo jí 87 let. Do té doby čiperná babička bez hůlek, která si užívala života a ještě hlídala i pravnoučka, svůj boj 6.1., na Tři krále, prohrála. Byla to neděle, na kterou nikdy nezapomenu. Její stav se od pátku najednou rapidně zhoršil. A pohled, který se nám v neděli naskytl, už z hlavy nikdy nevymažu. Vidět její bezvládně ležící tělo, jak ztěžka dýchá a výraz nepřítomnosti v jejích očích. Naposledy jsem ji objala, chytila za ruku a řekla, že ji mám moc ráda. nemohla jsem to vydržet, ta bezmoc, kdy nemůžete nic dělat. CModlili jsme se jen, ať už to skončí, ať se netrápí a je co nejdříve v nebi. V takové situaci se už nedalo dělat opravdu nic víc. Přála bych si, už tohle nikdy v životě nezažít.
Večer, krátce po večerních zprávách jsem na ni myslela, najednou se mi udělalo strašně zle, srdce mi začalo bušit a do břicha jsem dostala zvláštní křeč. Krátce na to mi maminka volala, že babička 20:30hod, zemřela. Udělalo se mi zle zrovna v tu chvíli, kdy babička odcházela, zemřela ve spánku. Zapálila jsem před její fotografií svíčku a rozplakala se. měli jsme spolu opravdu velice pevný a vřelý vztah.
Delší dobu jsem nic nepociťovala, zařizovali jsme pohřeb a ostatní záležitosti a já jen chvílemi doma pociťovala mražení na zádech a pocit, že jsem někoho občas periférně zahlédla. Svěřila jsem se příteli, ale ten mé pocity vyvrátil, že si je pouze vyvolávám sama, že je ještě brzo a mám pocuchané nervy. jenže pocity mražení začaly bývat čím dál častější. přicházely bez jakéhokoliv popudu, bezmyšlenkovitě a já dostávala pocit, že nejsem doma sama. Svěřila jsem se mámě, která v tom viděla velký přínos, že mám být ráda, jestli mám duši babičky na blízku, že mě bude ochraňovat, že nás se synem velice milovala, tak chce být v naší přítomnosti. Jenže i když jsem měla babičku velice ráda, tohle mi zrovna příjemné nebylo. Syn se několikrát usmíval někam do prázdna, několikrát se zmínil, že vidí babičku nebo že babička zrovna odešla. Začala jsem si zjišťovat fakta na internetu a dověděla se, že děti do určitého věku, cca 4 lety, opravdu můžou vidět duchy. Nevím, kde přesně byl ten zlom, kdy jsem to začala pociťovat, že se něco děje a není to normální, ale pamatuju si, že mi začaly z ničeho nic trnout přední horní a dolní jedničky. Nikdy jsem netrpěla na paradentózu ani krvácení dásní, ale teď jsem měla strach do něčeho kousnout. měla jsem pocit, že se mi zuby začínají kývat. Rozbolela mě strašně hlava a začala mi být strašná zima. Ač jsem se snažila zahřát, tak ruce jsem měla jako led. Stále jsem cítila průvan, jakoby slabý vánek. I když jsem byla ve sprše, na záchodě. Večer jsme dali syna spát a já seděla s přítelem v kuchyni, každý u svého notebooku. Svěřila jsem se mu se svými straostmi a pocity, ale nebral je vážně. Začala jsem zjišťovat více informací o duších a byla přesvědčena, že někoho máme v bytě. Cítila jsem stále mražení, husí kůže mi naskakovala, pocity vibrací okolo mně se střídali s pocitem že někdo za mnou stojí. Potom jsem v chodbě pohyb šedého stínu, když jsem si česala vlasy u zrcadla. Stín zmizel rychle směrem do ložnice. Šla jsem se tam podívat a jasně viděla bílý mlžný opar, který stál v rohu místnosti, u postele. Vylekalo mě to, běžela jsem vystrašeně do kuchyně. Přítel mi později řekl, že jsem byla bílá jako stěna a měla jsem strach v očích. Samozřejmě mě odbyl, že jsem blázen, že si to jen namlouvám, ale já věděla, že jsem něco viděla. Já, do té doby znalá těchto věcí pouze z televize a z filmů, jsem to pociťovala na vlastní kůži. Bylo mi špatně, byla jsem jakoby v křeči, pochmurná nálada střídala záchvaty pláče a paniky, co že se to děje. Nevěděla jsem, co si myslet a popravdě myšlenky typu, jestli mi nezačíná hrabat, mě taky napadly. Ale v noci jsm to cítíla i v ložnici. Malý se budil ze spaní, hodně plakal a ze pánku i křičel. Já se klepala pod peřinou zimou. Vytopená místnost a já byla jako led. Stále jsem cítila jakoby něčí dech a slabé poryvy větříku. Stín běhal po místnosti, ozývaly se bytem zvláštní zvuky. Několikrát jsem viděla i ten bílý opar, něco se nade mnou sklánělo a dotklo se mě. Bylo to jako slabý elektrický výboj. Celou noc jsem nespala, přitisklá k příteli se zabořenou hlavou do polštáře a drkotajícími zuby, jsem usnula na hodinku, když začalo svítat. Ráno jsem byla jak po celodenní šichtě v dole. Nemohla jsem jíst, nechodila na velkou, mé tělo chřadlo a já hodně hubla. nemohla jsem si dojít na malou, v moči jsem měla krev. Hned ráno jsem volala mamce, že se něco děje, ať přijede. Vše jsem jí popsala, nevěřila vlastním uším. Dokud to nepocítila sama. Ten slabý průvan, i když vše bylo zavřeno. Hýbaly se záclony, najednou se zvedl větší průvan v pokoji a něco narazilo do okenní tabule. Celá vyděšená čekala na mého přítele a řekla mu, ať si okamžitě někoho pozveme. lekla se nejen toho, co viděla, ale také toho, co sama pocítila. Další noc jsem myyslela, ž e bude moje poslední. Myslela jsem, že si mě babička volá k sobě. Srdce mi bušilo obrovskou silou a nemohla jsem dýchat. Jakoby mě někdo držel za hrudník a já se nemohla pořádně nadechnout. Křičela jsem, prosila, dostávala záchvaty paniky. Sama jsem se bála jít i na záchod. Byla jsem strašně vyčerpaná. Nedokázala jsem s tím bojovat. Bytem se ozývaly strašné zvuky. Seděli jsme v kuchyni, přítel na mě křičel, ať se vzpamatuju, že na tohle prostě nevěří, že pojedeme do nemocnice. Skˇříňku po skříňce někdo klepal na dřevěné dvířka. Neustálý chlad v bytě a tyto zvuky, mé divné chování, kdy jsem prosila, at mi věří, že se mnou něco je, jeho chování a myšlenky, nahlodalo. Mamince jsem ještě v noci psala, že jsem strašně vyděšená, že se u nás dějí hrozné věci. Měla jsem strach, že dostanu infarkt. Něco jakoby bylo na mně a já to nemohla vůlí ovládat. V noci v posteli, jakoby mi něco drželo nohy. Schoulená v přítelově náručí, jsem vysílením usnula. několikrát jsem se probudila a zase usnula. Ráno jsem byla ale jak zmlácená. Páteř a levá kyčel mě neskutečně bolela. Nemohla jsem chodit. Do toho jsem jakoby přestávala slyšet na levé ucho, hrozně mi v něm pískalo a zaléhalo. Přítel jel do práce a svěřil se své sestře, která o těchto věcech asi něco věděla. Dala mu kontakt na pána, ke kterému chodila, je to léčitel a zabývá se i těmito věcmi. Napojil se na mě přes mého přítele a zjistil, že mám na sobě cizí duši. Projel mě přes nějakou tabulku a té duše mě zbavil a odvedl ji do světla. Najednou se mi udělalo lépe. Začaly se mi zahřívat ruce, uvolnily se mi všechny svaly, jakoby mě celou dobu něco drželo v křeči a ruc mi hodně ztěžkly. Jakob po hodně intenzivním cvičení, když máte příjemně unavené tělo. Najednou už ani v bytě nebyla taková zima, ale stále jsem ještě do večera cítila slabý vánek okolo sebe, pak to přestalo. Spalo se mi už lépe, nic jsem necítila. Dozvěděla jsem se, že to mohla být duše mojí babičky, která se nedokázala smířit se svou smrtí, chtěla nás ochraňovat a proto, aby s námi mohla zůstat, se do mě přivtělila a brala mi enrgii. Také do mě otiskla své fyzické pocity, k teré cítila během měsíčního ležení v nemocnici a těsně před smrtí. Nevěřila jsem svým uším, když jsem se tohle dověděla. Myslela to dobře, ale protože do našeho světa nepatří, ač to ani nechtěla, škodila mi.
Nyní už se cítím dobře, trošku pocuchané nervy ještě jsou, ale nic tragického. Chceme si nechat ještě vyčistit byt, jestli opraavdu doma už nic nemáme.
Tak tohle je můj příběh, budu ráda, když se vyjádří ti, co mají podobnou zkušenost. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Wow, to je jak z hororu 
kdyby se ale memu příteli něco takového stalo, tak bych mu verila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já na tohle věřím, je to děsivé a pro spoustu lidí neuvěřitelné a nemožné, ale co my o tomhle víme? Nic. Proto nemám důvod „nadpřirozeným“ skutečnostem nevěřit. A velmi mě zajímá, jaké to „potom“ bude. 
Snad u Tebe už bude lépe, muselo to být hrozné. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahojky. Já na tohle věřím. Stalo se mi něco podobného, ale ne v takové míře. Když zemřel tchán, tak jsem se druhý den v noci vzbudila nebo spíš něco mě vzbudilo. Nikoho jsem neviděla, ale věděla jsem, že tam stojí můj tchán. Najednou mi ztěžknul hrudník, jako když mi na něj někdo sedne, nemohla jsem dýchat a když jsem chtěla rukou šťouchnout do manžela a vzbudit ho, tak jsem se nemohla ani pohnout, Po chvilce(zdálo se mi to jako věčnost)ten tlak ustoupil. Já se tak bála, usnula jsem přitisknutá na manžela. Další den se mi zdál sen, kde mi tchán řekl, že někde něco schoval a že já jsem jediná, kdo to může najít. Ráno jsem to řekla manželovi a ten mi věřil a povídal, že je zvědavej co jeho táta kde schoval. Další noc mi ve snu tchán řekl, že je to ve sklepě, pak jsem se vzbudila. Manžel mi řekl, že tam nic být nemůže protože jeho máma sklep vyklízela…Dala jsem si k posteli papír a tužku a opět se mi zdál sen, tchán mi řekl konkrétně místo, kde to je. Ráno kouknu na papír a tam je napsáno-třetí zásuvka od spoda…Já používám slovo šuplík a ne zásuvka No nic, uběhlo už hodně času a manžel se tam ještě nebyl podívat, takže opravdu nevím jestli tam něco bylo. Já tam nejezdím, tak se tam sama podívat nemůžu. Už jsem na to zapomněla, tak se schválně zítra manžela zeptám, jestli tam něco nenašel Tak to moje příhoda. Nebyla tak děsivá jako tvoje, to bych snad ani zažít nechtěla. Ale opravdu na tyhle věci věřím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já na tyhle věci věřím ale přesto mi to nedá otázku.
Stavy co se týkaly tebe pochopím, že přítel odmítal brát v potaz ale pokud jste oba seděli v kuchyni a někdo klepal na skříňky tak to snad slyšel ne? tak proč na tebe křičel že tomu nevěří?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
JSem ráda, že to nakonec takto dopadlo dušička je ve světle, ted je vám dobře oběma
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Nicki.Minaj to sis teda užila! 
Já těmto věcem věřím celý život, jsem hodně sensitivni. Po sebevraždě mé velmi blízké přítelkyně jsem kontaktovala paní zvanou kytička. Až budeš mít čas a chuť prečti si příběhy lidí, které se dějí dnes a denně. Posílám odkaz -
www.duchovnipomoc.estranky.cz/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak to ti nezávidím a věřím ti. Mě se nedávno stalo, že jsem v noci cítila, jak mě někdo pevně držel za ruku a potom mě rukou tlačil na hrudník. Bylo to děsivé a nikdy na to nezapomenu. Spíme s manželem odděleně, ale v tu noc jsem za ním přilítla, celá jsem se chvěla, nešlo to zastavit. Uklidnila jsemse asi po hodině. Manžel byl ze mě docela vyděšěný. Naštěstí mi věřil i když se to snažil vtipně zlehčovat. Od té doby zatím dobrý, ale jak jsem si četla tvůj příspěvek, neskutečně se mi rozbušilo srdce. Přeju ti, aby babička v klidu odešla a vy mohli dál vzpomínat jen v dobrém. Je dobré zapálit na 24 hodin svíčku a otevřít okno, aby duše mohla v klidu odejít.
- Citovat
- Upravit
@evick2 píše:
Já na tyhle věci věřím ale přesto mi to nedá otázku.
Stavy co se týkaly tebe pochopím, že přítel odmítal brát v potaz ale pokud jste oba seděli v kuchyni a někdo klepal na skříňky tak to snad slyšel ne? tak proč na tebe křičel že tomu nevěří?
Ano, v této situaci už začal věřit, ale nechtěl si to spíš připustit. Snažil se mi to podat stylem, aby jseem se tomu bránila, že my musíme být silnější. Že tomu nesmím věřit, nebát se, že on nevěří a nikdy se mu nic takového nestalo. Bylo to něco nového pro nás oba, ale spíš si myslím, že to nechtěl dát na sobě znát. Možná i proto, aby nezhoršil i můj stav, protože to, že tomu nevěřil, mě svým způsobem uklidňovalo. To, jak na mě křičel, to jsem mu taky později vyčetla a uznal, že se choval špatně. Já to přikládám tomu, že byl vyděšenější, než já:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Mamango píše:
@Nicki.Minaj to sis teda užila!
www.duchovnipomoc.estranky.cz/
Tyto stránky mi hodně pomohli se v tom zorientovat, co mi tak může být. Původně jsem chtěla i paní kontaktovat, ale potřebovala jsem někoho blízko Zlína. Jsem ráda, že jsem měla štěstí a nenarazila na nějakého šarlatána, který by ze mně jen vytáhl peníze a ani by mi nepomohl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Petrajan píše:
Ahojky. Já na tohle věřím. Stalo se mi něco podobného, ale ne v takové míře. Když zemřel tchán, tak jsem se druhý den v noci vzbudila nebo spíš něco mě vzbudilo. Nikoho jsem neviděla, ale věděla jsem, že tam stojí můj tchán. Najednou mi ztěžknul hrudník, jako když mi na něj někdo sedne, nemohla jsem dýchat a když jsem chtěla rukou šťouchnout do manžela a vzbudit ho, tak jsem se nemohla ani pohnout, Po chvilce(zdálo se mi to jako věčnost)ten tlak ustoupil. Já se tak bála, usnula jsem přitisknutá na manžela. Další den se mi zdál sen, kde mi tchán řekl, že někde něco schoval a že já jsem jediná, kdo to může najít. Ráno jsem to řekla manželovi a ten mi věřil a povídal, že je zvědavej co jeho táta kde schoval. Další noc mi ve snu tchán řekl, že je to ve sklepě, pak jsem se vzbudila. Manžel mi řekl, že tam nic být nemůže protože jeho máma sklep vyklízela…Dala jsem si k posteli papír a tužku a opět se mi zdál sen, tchán mi řekl konkrétně místo, kde to je. Ráno kouknu na papír a tam je napsáno-třetí zásuvka od spoda…Já používám slovo šuplík a ne zásuvka
To o čem píšeš, jsem hodně četla na internetu, hlavně v souvislosti s duchy. http://procproto.cz/…i-plne-desu/
Ono hlavně lékaři se snaží vyvracet nebo nějak věděcky podložit to, že lidé v této fázi opravdu duchy vidí. Já si mslím, že nejde o halucinaci, ale že se člověk ocitne na astrální rovině země a proto ty duchy vidí. Je to vlastně přesná kopi reality, která je okolo nás, jen nehmotná. Jsou lidé, co to dokáží, tzv. astrálně lítat. Ale v tvém případě nevím, či jde o to samé. Už se ti to nikdy nezopakovalo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
I já rozhodně věřím že něco po smrti existuje…mě se tragicky zabil 18ti letý brášulka…neustále se mi po něm zdálo, ale takové ty klasické zmatené sny…až jednou byl tak strašně živý, že jsem to dlouho vstřebávala. V tom snu jsem ho strašně obímala a hystericky brečela, ptala se ho pořád co nám to udělal. on se mi pořád omlouval, že nás tu nechal a nakonec řekl " ségra, ničeho se neboj, já se mám fakt dobře"…no a od té doby se mi o něm nezdálo, ikdyž bych si to strašně přála.
no a jednou když jsem si obouvala boty tak vím že u mě někde byl…neokážu to popsat, ale cítila jsem ho.
no a taťka jezdí na motorcve( jako celá naše rodinka) a jel jednou po dálnici a najednou ho někdoo zatahal výrazně za rukáv…a cítil taky Filípka…tak zpomalil…
myslím že nás tam ze shora hlídá…MILUJU TĚ brášulko 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Nicki.Minaj To se mi už nestalo, myslím ten tlak na hrudník. Já vím, že kolem nás jsou duše a beru je jako součást života, nijak neškodí a neubližujou. Někdy je vnímám(nevidím je ale vím že tu stojí…)Ve snech se mi často zdá o blízkých, který jsou mrtvý, hlavně o mým tátovi, který umřel, když mu bylo 29let a mojí tetě, která zemřela v 31letech.Ale ty fyzické stavy už se mi nestali. Zdálo se mi o mým tchánovi, že zemře a do týdne byl po smrti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Děkuju za odpověď nj oni chlapi holt co je nepraští do nosu hned nepřiznaj.. hlavně že je klid a babička už ho má taky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Duše prý komunikují s každým jinak. Někdo je vidí, někdo cítí a někdo slyší. U někoho je to vše dohromady. I mně se zdálo, jakoby na mě něco promluvilo, jakobych to slyšela, že na mně někdo promluvil a stál za mnou, ale bylo to určitě jen v mé hlavě. Nerozuměla jsem tomu, bylo to krátké a jakoby jinou řečí. A taky to možná byla jen halucinace. U tohoto jsi nejsem úplně jistá. Každopádně je to prý častá věc, hlavně když se někdo vyskytuje v blízkosti hřbitova, v nemocnici nebo i v supermarketech, kde je spousty lidí, tak tam se nejčastěji duše přes auru přivtělí. Aura bývá otevřená u uživatelů drog, holdovačů alkoholu, při silných pozitivních i negativních emočních zážitcích. U někoho to může způsobit jen nespavost a deprese, někdo je cítí mnohem více a má chronické bolesti. četla jsm příběh pána, který měl velké bolesti v pravém rameni, omezovalo ho to při práci, sportu, v soukromí. Doktoři ho dopovali prášky, injekcemi, masáže, fyzioterapie a nic nepomáhalo. Narazil na člověka, který se tímto zabýval a zjistil, že má na sobě duší pána, kterého kdysi přejel vlak a při té srážce mu utrhl pravou ruku, on na následky zemřel. Duši odvedl do světla a pán najednou už bolesti neměl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
