Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problém s přátelstvími
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.12.23 07:00
Dá, musíš aktivně vyhledávat společnost jiných a myslet na to, že i ti druzí chtějí mít přátele a mít někoho kdo jim naslouchá.
Příspěvek upraven 03.12.23 v 08:45
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.23 07:15
@Anonymní píše: …
Nevím co dělám špatně, a už mi to asi začíná lézt na mozek, když kvůli tomu zakládám diskuzi.
Tak jsem se chtěla zeptat na vaše zkušenosti, jestli to má někdo stejně, jestli se dá najít pravé přátelství i v dospělosti, anebo si většina drží přátelé od dětství/dospívání.
Jo, zakladatelko. A nemůžeš z toho spát, když to píšeš ve dvě v noci! Já jednou takhle založil diskuzi v půl čtvrtý nebo tak nějak 
.
Co ti mám na to říct, mám to úplně stejně… Já si někdy připadám jako takový ten nevýrazný panáček z některých amerických komedií, co všechno myslí strašně dobře, dostává rady, ale na co sáhne, to zmastí, popřípadě jeho aktivní pokusy o seznámení nabývají až k bizarním zážitkům a jeho okolí si říká, proboha, to se musel seznámit zrovna s tímhle… 
No… tak… co s tím? Taky z těch mých experimentů jsou spíš známí, protože i když se s nimi bavím a snažím držet kontakt, něco tam zkrátka chybí a nevrací se mi to, co od toho kontaktu očekávám… 
V práci mám dobré kolegy, fajn lidi, většinou chválí, jak moc jim pomůžu, ale jak to udělat, aby se ten kontakt posunul i mimo zaměstnání, třeba na společný výlet mě nikdo nepozve a vnucovat se nechci… pravda je, že dělám chybu třeba v tom, já je také nikdy nikam nepozval… nebo kde může být ještě chyba… mám rád psychtesty a různé kravinky a vyšlo mi, že většina lidí neví, co si se mnou má vlastně počít…
Ale tak prostě, zakladatelko, přátelství se zakládá na tom, že jsme na stejné vlně… pokud jsi podobně jako já podivín, ty lidé stejné vlny se budou hledat těžko a jediná rada je snad hledat, hledat, hledat…
Hodně štěstí! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.23 08:09
@Anonymní píše:
Ahoj všichni,
můj problém se týká přátelských vztahů. Poslední dobou často přemýšlím nad tím, proč nemám žádné pravé přátelé, spíš jen známé. Vždycky jsem měla nějakou kamarádku na určité období života. Základka, střední škola, práce…, ale vztahy nikdy nevydržely. Ani nevím proč, prostě vyšuměly.
S mojí blízkou kamarádkou, se kterou jsem se bavila v posledních letech, jsme se nepohodly. Obě jsme se cítily ukřivděné. I přesto jsem to chtěla vše hodit za hlavu, abych o ni nepřišla, udobřily jsme se, ale ve svý podstatě kamarádství skončilo. Už to není takové jako předtím. Nepíšeme si kdejakou blbost, nescházíme se, vlastně nejsme vůbec v kontaktu už nějakou dobu.Celý život si rozumím hlavně s chlapy. Jenže až na pár výjimek to nikdy nebyly opravdový přátelství. Většinou se s tím nespokojili.
Co se týče práce, tak se všemi jsem pouze na kolegiální úrovni. Občas samozřejmě zabloudíme do osobního života, ale nikam dál se to nevyvíjí.
Schází mi ta kamarádka, který bych se mohla kdykoliv ozvat, vypovídat se a zároveň naslouchat, scházet se,…
Nevím co dělám špatně, a už mi to asi začíná lézt na mozek, když kvůli tomu zakládám diskuzi.
Z části mi to vynahrazuje rodina, protože tu mám opravdu skvělou a jsem za ni vděčná, ale když jsou nějaké trable v rodině nebo s přítelem, nemám je s kým probrat.
Tak jsem se chtěla zeptat na vaše zkušenosti, jestli to má někdo stejně, jestli se dá najít pravé přátelství i v dospělosti, anebo si většina drží přátelé od dětství/dospívání.
Tenhle problém řeší daleko více lidí, než si myslíš. Já jsem na tom podobně. Mám hodně známých, spoustu kolegů a když už se najde někdo, s kým si rozumíme, má nějakou vlastnost, která mi hrozně vadí. Mám třeba kámošku, která je vtipná a máme i stejné názory, jen se každého snaží přesvědčit o svojí pravdě a dopomáhá si k tomu lží. Jinak by to byla fajn holka. Další problém je u mě čas, já ani nestíhám ty přátele hledat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sandra.B1
3.12.23 08:29
Žel, je to časté, že přátelství vyšumí a nová vznikají. Děje se to třeba i proto, že lidé se mění, a už si přestanou rozumět. Nebo něčí přátelství skončí zásahem jiných. Je škoda, když to skončí kvůli blbosti nebo nedbalosti. Proto si myslím, že by člověk měl být na lidi okolo sebe vstřícný, poctivý, ochotný pomoci, byt takový jaký je a držet se svých přesvědčení a z toho může vzejít někde nějaké nové přátelství. A pak o něj pečovat. Zajímat se, scházet se, sdílet se, pomáhat a o pomoc umět říct. Všechno musí být oboustranné. To je často kámen úrazu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.12.23 14:48
@D. C. píše:
Jo, zakladatelko. A nemůžeš z toho spát, když to píšeš ve dvě v noci! Já jednou takhle založil diskuzi v půl čtvrtý nebo tak nějakCo ti mám na to říct, mám to úplně stejně… Já si někdy připadám jako takový ten nevýrazný panáček z některých amerických komedií, co všechno myslí strašně dobře, dostává rady, ale na co sáhne, to zmastí, popřípadě jeho aktivní pokusy o seznámení nabývají až k bizarním zážitkům a jeho okolí si říká, proboha, to se musel seznámit zrovna s tímhle…
No…
Ale tak prostě, zakladatelko, přátelství se zakládá na tom, že jsme na stejné vlně… pokud jsi podobně jako já podivín, ty lidé stejné vlny se budou hledat těžko a jediná rada je snad hledat, hledat, hledat…
Hodně štěstí!
Ve většině se vidím.
Asi do jistý míry podivín jsem, protože jsem vždycky byla jiná. Nikdy jsem nešla se stádem jenom proto, abych zapadla. Jsem svéhlavá.
Několik lidí mi řeklo, že jsem na ně působila namyšleně, nesympaticky než mě poznali. Což jsem si myslela, že by taky mohl být kámen úrazu. Vím, že koukám občas jak vrah, ale je to můj přirozený pohled. 
Ve společnosti se většinou jen směju.
A pak je tu ještě jedna věc, nad kterou často přemýšlím, jestli to není právě to, co mi nedovoluje navázat bližší vztahy s holkami/ženami… Na střední mě šikanovaly. Bývala jsem taková šedá myš, která si nechala většinu věcí líbit (díky bohu, že je to pryč ). U psycholožky mi pak kdysi dávno vyšlo v psychotestech, že se vyhýbám kontaktu s ženami a že jejich přítomnost úplně nemusím. Řekla bych, že se to do jisté míry změnilo, ale pořád v sobě mám něco zakořeněnýho. Jestli je to ta příčina? Nevím.
- Citovat
- Upravit
SracChcePomoci
3.12.23 18:54
Opravdu dobého kamaráda nebo kaamrádku má málokdo. Ne každý je tak charakterní aby mohl být dobrým přítelem. Přátelství pak trvá vybudovat nějakou dobu není to hned. Ale určitě lze poměrně rychle přijít na to zda někdo může být dobrým kamarádem nebo ne. Je to věc charakteru. Pokud má někdo hodně kamarádů jsou to spíš známí a takoví lidé jsou povrchnější nebo jim stačí málo. U takovýchto vztahů je důležitá hloubka a stálost a to se dá těžko vytvořit s mnoha lidmi, spíš s jedním, dvěma max. třemi.
- Citovat
- Upravit
SracChcePomoci
3.12.23 19:00
@Anonymní píše:
Ve většině se vidím.
Asi do jistý míry podivín jsem, protože jsem vždycky byla jiná. Nikdy jsem nešla se stádem jenom proto, abych zapadla. Jsem svéhlavá.Několik lidí mi řeklo, že jsem na ně působila namyšleně, nesympaticky než mě poznali. Což jsem si myslela, že by taky mohl být kámen úrazu. Vím, že koukám občas jak vrah, ale je to můj přirozený pohled.
A pak je tu ještě jedna věc, nad kterou často přemýšlím, jestli to není právě to, co mi nedovoluje navázat bližší vztahy s holkami/ženami… Na střední mě šikanovaly. Bývala jsem taková šedá myš, která si nechala většinu věcí líbit (díky bohu, že je to pryč
Myslím že to tak je. Já víc inklinuji k ženám protože jsem byl vždy obklopen ženami, už od střední. Kluci a chlapi byli často proti mně protože mi asi záviděli že mě holky berou a taky jsem byl dost sebevědomý nebo to tak vypadalo tak to ty méně vyrovnané štvalo a šli proti mně. Taky nemám rád tu chlapskou soutěživou povahu. Proto moc na přátelství s chlapy nedám. Vy to máte asi podobně. Ale… znám jednoho chlapa, se kterým se tedy moc nevídám, asi bohužel, který je velmi charakterní a jen tak nepodrazí. Měří asi 170 cm ale protože pochází z dobrého rodinného prostředí tak snad nemá jediný mindrát a to taky z něj dělá solidního člověka. Tím chci říct že je dobrý neodsuzovat ženy jako celek ale hledat jehlu v kupce sena. Nebo ne přímo hledat ale když už na někoho narazíte mezi ženama tak vycházet z toho že ta dotyčná může být dobrou kamarádou. Nebo aspon známou i to je někdy dost. Jen si dávejte pozor protože většina lidí a je jedno jestli jde o muže nebo ženy fakt za nic nebo za moc nestojí. Tohle sice říká o druhých skro každý i ten co není moc dobrý člověk, ale jsou prostě lepší a horší lidi. Vy se vyvarujte těch horších a u těch co se jeví jako ti lepší to nehodnoťte podle pohlaví.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.12.23 19:18
@SracChcePomoci Mně by samozřejmě stačilo mít jednu dobrou kamarádku, nepotřebuji jich mít spoustu, protože přesně jak píšeš, pak se jedná spíš o známí. A jak jsem psala, brala bych klidně i dobrého kamaráda (pro mě možná i líp, vyrůstala jsem mezi kluky), ale bohužel to ve většině případů nevyšlo a s některými případy se srovnávám do dnes.
Nejsem taková, že potřebuji mít kamarádku za každou cenu, že bych se spokojila s kdejakou, jen mi prostě přijde, že málokterá je nastavená stejně jako já a tím hůř se hledá. Žádný vysoký nároky nemám, jen asi nemám štěstí. 
- Citovat
- Upravit
3.12.23 19:26
Neporadím, mám dobrých kamarádů a kamarádek fakt hodně. Jde to samo . A pořád mi někdo nový do života vstupuje a starý odchází.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sandra.B1
3.12.23 19:26
Myslím, že třeba i až budeš mít děti, budeš mít více příležitostí najít kamarádku.
- Citovat
- Upravit
SracChcePomoci
3.12.23 19:36
@Anonymní píše:
@SracChcePomoci Mně by samozřejmě stačilo mít jednu dobrou kamarádku, nepotřebuji jich mít spoustu, protože přesně jak píšeš, pak se jedná spíš o známí. A jak jsem psala, brala bych klidně i dobrého kamaráda (pro mě možná i líp, vyrůstala jsem mezi kluky), ale bohužel to ve většině případů nevyšlo a s některými případy se srovnávám do dnes.
Nejsem taková, že potřebuji mít kamarádku za každou cenu, že bych se spokojila s kdejakou, jen mi prostě přijde, že málokterá je nastavená stejně jako já a tím hůř se hledá. Žádný vysoký nároky nemám, jen asi nemám štěstí.
Jsem na tom asi podobně. Ono asi stačí mít jednoho člověka v životě, který je ůdležitý pro vás i pro něj, může to být partner klidně. Někdy je dobrý ten kamarád pro pohled zvenčí aby si mohl chlap nebo ženská s někým o vztahu pokecat ale když ten vztah je více méně v pořádku tak to zas tak nutný řešit není. Kámoš(ka) bodne ale když nepřijdou přirozeně sami tak asi nemá moc smysl hledat a lámat to přes koleno.
Vysoké nároky možná máte pokud chcete člověka kterému se dá věřit a nepodrazí ono takových totiž moc není
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj všichni
,
můj problém se týká přátelských vztahů. Poslední dobou často přemýšlím nad tím, proč nemám žádné pravé přátelé, spíš jen známé. Vždycky jsem měla nějakou kamarádku na určité období života. Základka, střední škola, práce…, ale vztahy nikdy nevydržely. Ani nevím proč, prostě vyšuměly.
S mojí blízkou kamarádkou, se kterou jsem se bavila v posledních letech, jsme se nepohodly. Obě jsme se cítily ukřivděné. I přesto jsem to chtěla vše hodit za hlavu, abych o ni nepřišla, udobřily jsme se, ale ve svý podstatě kamarádství skončilo. Už to není takové jako předtím. Nepíšeme si kdejakou blbost, nescházíme se, vlastně nejsme vůbec v kontaktu už nějakou dobu.
Celý život si rozumím hlavně s chlapy. Jenže až na pár výjimek to nikdy nebyly opravdový přátelství. Většinou se s tím nespokojili.
Co se týče práce, tak se všemi jsem pouze na kolegiální úrovni. Občas samozřejmě zabloudíme do osobního života, ale nikam dál se to nevyvíjí.
Schází mi ta kamarádka, který bych se mohla kdykoliv ozvat, vypovídat se a zároveň naslouchat, scházet se,…
Z části mi to vynahrazuje rodina, protože tu mám opravdu skvělou a jsem za ni vděčná, ale když jsou nějaké trable v rodině nebo s přítelem, nemám je s kým probrat.
Nevím co dělám špatně, a už mi to asi začíná lézt na mozek, když kvůli tomu zakládám diskuzi.
Tak jsem se chtěla zeptat na vaše zkušenosti, jestli to má někdo stejně, jestli se dá najít pravé přátelství i v dospělosti, anebo si většina drží přátelé od dětství/dospívání.