Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Řekni mu to na rovinu! Chlapi sice mají dvě koule, ale ani jedna není křišťálová …. ![]()
Zkus začít tím, že mu oznámíš, že někam jdeš třeba s kamarádkou.
Nebo jedeš navštívit rodiče-sama.
Jdeš venčit psa a řekneš mu to až ve dveříš-to už se snad nestihne k tobě přidat, ne?
Jinak, tohle by nikdo normální nedal, taky by mě to dusilo.
Přesne tak, jak jsi to napsala tady
však to není žádná hrůza, potřeba osobního času
Řekni mu to tak, jak to cítíš.. bez zbytečných okolků a zamotávek. Dřív, než bouchneš a vychrlíš to na něj v zápalu exploze.
Mám to podobné. I když s věkem snáším společnost líp.
Ale potřebuju denně aspoň dvě hodiny sama. Chodím večer na procházku, to je pro mě skvělej relax - ale musím jít sama, s chlapem, nedej bože dítětem bych si to vůbec neužila.
A chlap i dítě občas brblou že chtějí jít taky
neexistuje ![]()
Hehe
Jako bys popsala začátky mně a mého muže. Pracovali spolu, chodili spolu, jedli spolu, později bydleli spolu… všecko spolu. A jako ty, i já jsem začala citelně postrádat „sebe“ a svůj klid a čas na koníčky (provozované o samotě) a tak.
Partnerovi jsem to všecko věrně a upřímně povykládala s tím, že ho miluji, ale sebe miluji také a bude mi muset dát pravidelně prostor na to, abych mohla být tím, kým jsem. Pochopil, upravili jsme „parametry styku“
No prostě hrozná čurina kolem toho a obě strany spokojené. Pokud by ti prostor dát nechtěl, pak je ve vašem vztahu něco zle.
Ještě podotýkám, že všechno bylo, je a bude dočasné a časem prostě spolu přestanete pracovat, chodit na oběd spolu atd. Někdo se kariérně posune jinam apod. Jde o to to prostě nastavit tak, aby byly obě strany spokojené.
Ještě dodám, když vidím výše ten „opatrný přístup“, jakože mu svou nepřítomnost „nenápadně dávkovat“ - tak přesně tohle jsem dělat nechtěla z prostého důvodu - že ten můj nejistý nesebevědomý kluk by to zcela jistě vyhodnotil jako „ona už mě nechce“. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji poradit. … Nedávno jsme se sestěhovali a mě trápí, že jsme pořád spolu.
Klasika.
Dědeček byl vyhlášený samotář. Lidem se vyhýbal a nikoho kolem sebe nesnesl. Ale odjakživa toužil stát se hostinským. Nejdřív si otevřel hospodu u silnice na Písek. Ale chodili mu tam lidi. Pak si najal hostinec na náměstí v Opočně, zas mu tam chodili. A tak si postavil tohleto. (Jára Cimrman - Hospoda na mýtince)
@Tala20 píše:
Klasika.
Tobe prijde v poradku, ze on s ni chodi uplne vsude? ![]()
Treba kdyby se prihlasila na kurz hackovani, tak bude chodit taky?
To by mě mrsklo
Nesnesu mít chlapa furt za zády a nemít čas, kdy na mě nemluví. Stačí, když Betty, nevíš, kde mám pumpu? Betty, podej mi ručník, Betty, uděláš bramboráky, mám na ně chuť… On je takovej nechtěně hlučnej a je ho všude plno, já někdy potřebuju být v tichu se svýma myšlenkama, luštit sudoku a na nic neodpovídat.
Ahoj, potřebuji poradit. S přítelem jsme se seznámili v práci, jsme ve stejném týmu, takže se vidíme a komunikujeme spolu celý den, snídáme a obědváme spolu v práci. Nedávno jsme se sestěhovali a mě trápí, že jsme pořád spolu. Přítel se mnou chce chodit do práce i z práce (dříve chodil v jiné časy), chodit se mnou na nákup, venčit psa, o víkendu jezdíme na výlety, prostě jsme spolu nonstop. Jsem introvert, takže potřebuju více času pro sebe než on. Přítele moc miluju, ale začínám se v tom vztahu dusit a pak jsem na něho nepříjemná. Jak to vidíte? Jak mu to sdělit? Nerada bych, aby to vyznělo, že s ním nejsem ráda. H.