Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak já ti rozumím. Ano může se to stát přestat ho milovat. Já svého muže milovat nepřestala, ale a to je možná ještě horší, přestala jsem si ho vážit. A vím proč a kdy to začalo a kdo to způsobil. Když jsme spolu začli chodit tak mě chtěl představit rodičům, tchýně mě nikdy neviděla(nepocházím odtud)a já měla zákaz překročit její práh. Jak ponižující. Po roce, kdy jí její sestra řekla proč to dělá, že jsem fajn holka, se „umoudřila“a já se „mohla“jít představit. Ač jsem se i přesto snažila, aby jsme alespoň nějaký vztah měly, nepovedlo se. Nebyla na mě zlá, ale věděla jsem, že mě do rodiny nikdy nepřijme. Deset let to tak nějak fungovalo, já si prošla „peklem“nemohla jsem otěhotnět, až se na poslední pokus IVF v mých 40ti letech zadařilo a narodila se nám naše vytoužená holčička. A začlo peklo. S*ala se nám do života a ona byla jediný člověk na světě koho jsem nemohla ani vidět. I přesto jsem se snažila slušně jí říkat co bych chtěla a nechtěla, nic, já asi do toho nemám co kecat. Prosila jsem přítele ať jí to řekne, sám viděl, že to přehání, nic se nezměnilo, až jsme se(já stále v šestinedělí)strašně pohádaly, přítel byl u toho a ač jsem měla pravdu, nikdy se mě nezastal. Během prvního roku dcery jsme stále řešili jestli spolu zůstanem, já v depresích. No byla to hrůza. Když jsem byla těhotná tak jsme byli nejšťastnější pár na světě. Narození dcery mělo být to nejkrásnější období mého života a pro mě to bylo peklo. Tohle mi už nikdo nevrátí. Teď je to 5 let, přestala se se mnou bavit celá jeho rodina, tchýně ze sebe udělala strááášnou chudinku. Nikdo z nich neví co se u nás opravdu dělo, mě se nikdo neptal a já ze sebe tu chudinku udělat neumím. Švagrová bydlí pět minut od nás a za naší dcerou se za celý rok nestaví. Když jsem jí před třemi roky prosila jestli by za ní mohli občas přijít, že se dcera po nich ptá, tak mi odpověděla, že nemá čas. Jinak první tři roky jsem k nim chodila, aby ji viděli, ale po čase jsem vycítila, že tam vítaná nejsem. Příteli jsem toho řekla strašně moc, pořád jsem o tom potřebovala mluvit, chtěla jsem, aby jsme zase byli šťastní, ale on si mě vždy poslechl a to bylo vše. Jakmile se to týká jeho matky tak nechce nic řešit. Ona se podepsala na našem vztahu, málem nám rozbila rodinu, čekala jen až se rozejdem, aby mi mohla vzít dceru. Nejsem šťastná, ale nechci rozbít rodinu. Tobě přeji hodně štěstí ať se rozhodneš jakkoliv.
@Anonymní píše:
@Honza 12 na kole jsme letos byli několikrát. Ono i chápu, se s dětma je to komplikovanější naplánovat nějaký výlet nebo něco, když je to na kole dlouho nebaví. Dřív jsme zkátka leželi na gauči a byli oba spokojení. Jenže já si uvědomila, že takhle to nechci mít celý život, že chci něco dělat, chci mít koníčky a totálně se zbláznila do sportu. Můj muž to tak nemá. Vyloženě mi to nezakazuje, jen se mnou neslídí mé nadšení a nepodrporuje mě v tom co mě baví a co chci dělat. Prostě by mu více vyhovovalo, kdybychom se pořád váleli na gauči, občas se šli projít s dětma ven a stačilo by.. jenže mě tenhle život nebaví.Já nevím proč to tak chlapi mají. Proč se nedovedou postavit své matce. Já mám své rodiče ráda, ale pokud máme nějaký problém řeknu ho. Pohádáme se a někdy i hodně a pár dní spolu vůbec nemluvíme, ale nedokázala bych držet hub.. a krok. A ještě kdybych viděla, že tím ubližuju někomu, koho miluju..
Tak chlap co se rád válí, nebude najednou s tebou sdílet nadšení do sportu.. Dost chlapů naopak tyhle nové věci ženské doslova zakazují, max s maximální nevolí ji občas pustí.. Co má ženská kde trajdat.
@střízlik
Tak chlap do konfliktu se svojí matkou prostě nepůjde. Maminku musíš snášet i když ti dělá peklo, ani ti na tom nic divného nepříjde. Protože to dělala celej život. Matku prostě nepředěláš. A protože je to matka a znáš jí tak dlouho, tak víš že nějaké bránění své rodiny nemá cenu, prostě to peklo nějak musíš přežít. Svoji ženu vyslechneš a to je tak všechno. Nebudeš se pouštět do boje s větrnýmy mlýny. Maximálně se můžeš odstěhovat z jejího dosahu a to je asi tak vše. Blbý je, když to tvoje manželka neustojí a naruší ti to rodinu.
@kdochcekam píše:
Tak jest. Pokud se to vydržet nedá tak nezbývá, než být diplomatická splachovačka nebo přerušit kontakt a nechat jen na chlapovi, jak si to s ní poválčí.
Tak jest. A chtít aby si on s ní sjednal pořádek je jako hnát malou lodičku v rozbouřeném moři na skalnatý útes..
@Anonymní píše:
není jedináček, má mladšího bratra. Co se týká společenské vrstvy, jsme na tom my i jeho přátele dost podobně, v tom by problém asi být neměl, vážně nevím. Ani nevím, proč se mě nikdy nezastal před matkou. Jen mi vždy v soukromý řekl, že jsem měla pravdu a že ho jeho máma štve, ale před ní mlčel… a věřím, že kdyby nastal nějaký problém bude mlčet i ted a je jedno, že má rodinu a děti. Byl by stejný…ale proč vážně nevím, on sám mi to nedokázal říct. Jestli se jí bojí, nevím. Ale mrzí mě to, že jí nedokázal nic říct a radši se hádal se mnou… vždycky sliboval, že až se od rodičů odstěhuje bude to jiné a taky nebylo.. pak jsem se do toho vložila já a měla jsem s tchánovcema příšerný vztah, ale alespon nám dali pokoj, nějaký čas jsme spolu vůbec nemluvili. vážně nevím
Odpusť mu to.
Málokterý chlap se dokáže postavit vlastní matce.
Myslíš, že by se tě nezastal všeobecně, nebo jen před matkou?
@střízlik je to těžké když máš pocit, že jsi v opozici proti někomu blízkému. ALE za vaše problémy nemůže ona, ale on. On ti má být oporou, být na tvé straně, vy jste teď jeho rodina. Kdo se neodstřihne od rodičů a nechá si ničit život a vztah, ten si žádnou rodinu nezaslouží. Je to psáno už v Bibli.
A kdo na to nemá, tak ať se na to prostě vykašle, neposlouchá, neřeší, a bere to tak jak to je. Protože jiná možnost není.
Příspěvek upraven 02.10.15 v 08:27
Tak s tím trajdaním nesouhlasím.:) Tam by měla být tolerance a kompromis, pokud by to nějak významně zasahovalo do chodu rodiny. Kdo hlídá děti, když sportuješ? Manžel? Ale jinak když najednou začne s nějakým koníčkem, tak nevím proč by se měl najednou měnit a přizpůsobovat manžel, když ho to nebaví. To dokáže maximálně na začátku vztahu se chvíli přetvařovat, kdyby si jí chtěl udržet. Stejně tak je to např. se změnou stravy, náboženství apod. Svého partnera si vybral podle toho, jaký měl v té době životní styl, názory… a když se změní o 100 procent, tak s tím parner nemůže počítat, že s ním bude nadšení sdílet. Pokud je zakladatelka doma s dětmi, tak možná pomůže, když se vrátí zpět do práce. Situace se třeba ustálí nebo také ne a rozpory se prohloubí.
To s tím trajdáním bylo myšleno na @Honza 12 ne na zakladatelku.:) Když jsem si to přečetla ještě jednou, tak jsem to asi blbě napsala. ![]()
@Honza 12 píše:
Tak chlap co se rád válí, nebude najednou s tebou sdílet nadšení do sportu.. Dost chlapů naopak tyhle nové věci ženské doslova zakazují, max s maximální nevolí ji občas pustí.. Co má ženská kde trajdat.
Vždyt se může válet doma dál. Zakazovat?
@Kobliha51 píše:
Vždyt se může válet doma dál. Zakazovat?
Fakt jich spousta zakazuje. Ale to je fuk. Válet doma, když to chce s tebou partnerka sdílet..
Jo no, princip..mně se nechce, tak ty taky nepůjdeš, co bys beze mě kde trajdala.
Spousta chlapů se aktivních žen bojí, když si najde nového koníčka, chce chodit mezi lidi, třeba nové poznat, asi se cítí ohrožení. A protože jsou buď zdechlí jít taky, nebo prostě jen na to nejsou, tak blbě snáší, když se žena nepřizpůsobí a jde si za svým. ![]()
Je pravda, že nemůžu někoho nutit, aby dělal co ho nebaví, jen jsem si myslela, že by to prospělo našemu vztahu.. A co se týká jeho matky. Manžel má ještě bratra a ten nemá problém se své matce postavit a matka ho v pohodě poslouchá. Takže se mi to ted všechno vrací, jaké jsme s ní měli problémy a ted vidím, jak si s ní švagr umí poradit a jsem nastvaná, že tohle nedokázal i můj manžel, mohl nás ušetřit obrovských problémů..Jako napsat, že se chlap prostě nedokáže postavit své matce mi přijde jako kravina! To potom podle mě není chlap pro život a je to srab, když si neumí sjednat pořádek. Někdo se tu ptal, jestli by se mě zastal před někým jiným a odpověd neznám. Nebyla přiležitost, alespon o žádné nevím. Popravdě bych na to nespoléhala a automaticky si vše zařidila sama…
@Anonymní píše:
Ahoj,píšu raději jako anonym, snad pochopíte. Jsem vdaná, s manželem máme dvě děti, ještě poměrně malé… Bohužel se mé city k manželovi změnily natolik, že jsem si uvědomila, že už ho nemiluji. Nedokážu s ním normálně mluvit, políbit ho, milovat se s ním… Pokud se jen bavíme, je vše v pořádku, ale když má dojít k nečemu intimnějšímu nějak se zaseknu a nemůžu s ním nic mít. Je mi to vyloženě nepříjemné. Jsem z toho nešťastná, nikdy by mě nenapadlo, že u nás nastane nějaká taková situace. Nicméně nastala a jde o to, že u nás doma vládne napětí, občas nějaká hádka a velké dusno. Bojím se, že to nejvíce odnášejí děti. Poslední dobou hodně často přemýšlím o rozvodu, zda by to nebylo lepší pro nás všechny. Jenže na druhou stranu nechci rozbít dětem rodinu. Řešil někdo něco podobného a jak jste to řešili vy? Díky
resila a nerozvedla se, zili jsme jako rodice a spolubydlici, on se s tim nakonec srovnal, ze lepsi to nebude, rozvedli jsme az kdyz deti byly dospele
@Anonymní píše:
Je pravda, že nemůžu někoho nutit, aby dělal co ho nebaví, jen jsem si myslela, že by to prospělo našemu vztahu.. A co se týká jeho matky. Manžel má ještě bratra a ten nemá problém se své matce postavit a matka ho v pohodě poslouchá. Takže se mi to ted všechno vrací, jaké jsme s ní měli problémy a ted vidím, jak si s ní švagr umí poradit a jsem nastvaná, že tohle nedokázal i můj manžel, mohl nás ušetřit obrovských problémů..Jako napsat, že se chlap prostě nedokáže postavit své matce mi přijde jako kravina! To potom podle mě není chlap pro život a je to srab, když si neumí sjednat pořádek. Někdo se tu ptal, jestli by se mě zastal před někým jiným a odpověd neznám. Nebyla přiležitost, alespon o žádné nevím. Popravdě bych na to nespoléhala a automaticky si vše zařidila sama…
No jo, nevážíš si ho, nemáš v něm pocit bezpečí, jistoty, zastání, pocit že jste partneři vy dva, jako jednotka, že na vašem vztahu a rodině záleží nejvíc. Cítíš se ublížená, zklamaná. S člověkem kterého si nevážíš není možné žít.
Ale třeba se s tím dá pracovat, pochopit to, odpustit a jít dál. A najít něco jiného, proč si ho ještě vážit. A na tom stavět.
@Slečna Ferka píše:
No jasně, rozveď se, pro děti to bude to nejlepší.Nepíšeš, jaké problémy máte (nějak Tě omezuje, nedává peníze, zakazuje komunikaci s okolím? to by mohlo být týrání)… ale pokud to jsou normální věci, třeba že on je sova a Ty skřivan, nebo že on je na pořádek a Tebe to nebere, tak to opravdu není problém na rozvod, ale na to se chytit za nos.
Za sebe vím, že když je člověk pořád doma s dětmi, je přecitlivělý, protivný, partner se ho snadno dotkne… ale tím, že si budeš v koutku spřádat plány na rozvod a přesvědčovat sebe sama, jak ho „nemiluješ“, tím to opravdu nevylepšíš.
Čím dřív na tom začneš kontruktivně pracovat, tím líp. A tím konstruktivně myslím ptát se sama sebe: Co se mi na něm líbilo? Co se stalo, že se mi to nelíbí? Je to dobrý táta? Co by se mělo stát, abych byla ve vztahu spokojenější? A případně s tím zajít i do poradny a muže vzít s sebou.
Říct si „mám na něj alergii, rozvedu se“ je pěkně srabácké řešení. A nefér k dětem - pokud jim jediné „zlo“ způsobuješ tím, že se s mužem hádáš (tzn. pokud tam není nějaké týrání, agresivita vyprovokované z jeho strany apod.).
A kdo by se mel chytit za nos? skrivan nebo sova? Uklizec nebo bordelar? Dobry tata nema s pritazlivosti nic spolecneho, to jsou dve naprosto rozdilne veci.