Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A také jak píše @andelka83, já bych chtěla vědět ten důvod, ať už by byl jakýkoliv. To by mě vrtalo hlavou, co za tím bylo nebo ještě je. Ještě bych mu řekla, ať se nebojí říct důvod, že takhle ti ubližuje daleko víc, než znát pravdu. Že se tě snažil odstřihnout od jeho přátel, tam by třeba mohl být důvod, aby si nepřišla na něco z jeho minulosti nebo strach, že tě ztratí, že si přátelé budou dělat legraci atd. nebo také třeba u někoho bývá důvodem zaměstnání, vzdělání, jiná „společenská vrstva“. On byl jedináček nebo z čeho pramenily problémy s jeho matkou, že se tě nezastal?
@Anonymní píše:
Zakladatelko, zkusila bych to prostřednictvím odborníka, když veškeré pokusy selhaly. Třeba Vám to v něčem pomůže. Určitě to nebude na škodu. Jak se dívá na ten rozvod?
Říká, že mě miluje a že rozvod rozhodně nechce, ale jestli já ano, tak mi v ničem bránit nebude.. On v podstatě s naším vztahem nemá problém, prý je se vším spokojený. To jen poslední dobou cítí, že se semnou něco děje a samozřejmě díky tomu není v pohodě. Do té doby, dokud jsem byla schopná se tvářit, jako že se nic neděje, byl v pohodě.
@Anonymní píše:
A také jak píše @andelka83, já bych chtěla vědět ten důvod, ať už by byl jakýkoliv. To by mě vrtalo hlavou, co za tím bylo nebo ještě je. Ještě bych mu řekla, ať se nebojí říct důvod, že takhle ti ubližuje daleko víc, než znát pravdu. Že se tě snažil odstřihnout od jeho přátel, tam by třeba mohl být důvod, aby si nepřišla na něco z jeho minulosti nebo strach, že tě ztratí, že si přátelé budou dělat legraci atd. nebo také třeba u někoho bývá důvodem zaměstnání, vzdělání, jiná „společenská vrstva“. On byl jedináček nebo z čeho pramenily problémy s jeho matkou, že se tě nezastal?
Taky mě napadlo, jestli není v jeho minulosti něco, od čeho tě chce držet stranou? Proto odstřihl „kamarády“?
@Anonymní píše:
A také jak píše @andelka83, já bych chtěla vědět ten důvod, ať už by byl jakýkoliv. To by mě vrtalo hlavou, co za tím bylo nebo ještě je. Ještě bych mu řekla, ať se nebojí říct důvod, že takhle ti ubližuje daleko víc, než znát pravdu. Že se tě snažil odstřihnout od jeho přátel, tam by třeba mohl být důvod, aby si nepřišla na něco z jeho minulosti nebo strach, že tě ztratí, že si přátelé budou dělat legraci atd. nebo také třeba u někoho bývá důvodem zaměstnání, vzdělání, jiná „společenská vrstva“. On byl jedináček nebo z čeho pramenily problémy s jeho matkou, že se tě nezastal?
není jedináček, má mladšího bratra. Co se týká společenské vrstvy, jsme na tom my i jeho přátele dost podobně, v tom by problém asi být neměl, vážně nevím. Ani nevím, proč se mě nikdy nezastal před matkou. Jen mi vždy v soukromý řekl, že jsem měla pravdu a že ho jeho máma štve, ale před ní mlčel… a věřím, že kdyby nastal nějaký problém bude mlčet i ted a je jedno, že má rodinu a děti. Byl by stejný…ale proč vážně nevím, on sám mi to nedokázal říct. Jestli se jí bojí, nevím. Ale mrzí mě to, že jí nedokázal nic říct a radši se hádal se mnou… vždycky sliboval, že až se od rodičů odstěhuje bude to jiné a taky nebylo.. pak jsem se do toho vložila já a měla jsem s tchánovcema příšerný vztah, ale alespon nám dali pokoj, nějaký čas jsme spolu vůbec nemluvili. vážně nevím
@Honza 12 vážně nevím. Ptala jsem se ho, jestli se za mě stydí, říkal, že ne. Ale prostě mě sebou nikdy nevzal, to se s nimi radši přestal stýkat. Je mi to do dneška záhadou. Došlo to tak, že se on přestal stýkat se svými přáteli a já se svými také, protože jsme byli pořád spolu, neměli jsme žádné koníčky, jen jsme seděli doma na zadku. Jednoho dne mě to přestalo bavit, začala jsem sportovat a chtěla, aby sportoval se mnou, že to bude fajn, odmítl. Chodila jsem sama, někoho potkala, rozešli jsme se, po čase se k sobě vrátili a strašně se snažil. Jezdili jsme na kole snad denně, koupil si kvůli mě brusle, které nesnáší a bylo to super. Říkal, jak ho to baví, jenže časem jsme zase zajeli do starých kolejí. Jenže to přišly děti a já to nějak nevnímala a teď mi to zase chybí. Mám spoustu svých koníčků, ráda sportuju, našla jsem si super kámošku, takže občas někam vyrazíme, ale nějak mi chybí něco společného co bychom měli s manželem. Někdo mi tvrdil, že mám být ráda, že mi do ničeho manžel nekecá a že je fajn mít své koníčky, to určitě je, ale podle mě by mělo být něco společného, co bychom chtěli dělat společně, o čem bychom si povídali a co bychom milovali..
@Anonymní píše:
není jedináček, má mladšího bratra. Co se týká společenské vrstvy, jsme na tom my i jeho přátele dost podobně, v tom by problém asi být neměl, vážně nevím. Ani nevím, proč se mě nikdy nezastal před matkou. Jen mi vždy v soukromý řekl, že jsem měla pravdu a že ho jeho máma štve, ale před ní mlčel… a věřím, že kdyby nastal nějaký problém bude mlčet i ted a je jedno, že má rodinu a děti. Byl by stejný…ale proč vážně nevím, on sám mi to nedokázal říct. Jestli se jí bojí, nevím. Ale mrzí mě to, že jí nedokázal nic říct a radši se hádal se mnou… vždycky sliboval, že až se od rodičů odstěhuje bude to jiné a taky nebylo.. pak jsem se do toho vložila já a měla jsem s tchánovcema příšerný vztah, ale alespon nám dali pokoj, nějaký čas jsme spolu vůbec nemluvili. vážně nevím
Tak matinku. Chápal bych kdyby jí nedokázal odporovat. Někdo se mámě nedokáže nikdy pořádně postavit.. Protože je to prostě máma..
Ono dost chlapů řeší nerado něco se svými matkami. Máme to také v širší rodině. Neradi jdou do otevřeného konfliktu, asi se bojí. Protože potom matky jim začínají vyčítat první poslední, na ženu házet špínu atd., některá se uchýlí i k vydírání, tak raději volí ústup.
@Anonymní píše:
@Honza 12 vážně nevím. Ptala jsem se ho, jestli se za mě stydí, říkal, že ne. Ale prostě mě sebou nikdy nevzal, to se s nimi radši přestal stýkat. Je mi to do dneška záhadou. Došlo to tak, že se on přestal stýkat se svými přáteli a já se svými také, protože jsme byli pořád spolu, neměli jsme žádné koníčky, jen jsme seděli doma na zadku. Jednoho dne mě to přestalo bavit, začala jsem sportovat a chtěla, aby sportoval se mnou, že to bude fajn, odmítl. Chodila jsem sama, někoho potkala, rozešli jsme se, po čase se k sobě vrátili a strašně se snažil. Jezdili jsme na kole snad denně, koupil si kvůli mě brusle, které nesnáší a bylo to super. Říkal, jak ho to baví, jenže časem jsme zase zajeli do starých kolejí. Jenže to přišly děti a já to nějak nevnímala a teď mi to zase chybí. Mám spoustu svých koníčků, ráda sportuju, našla jsem si super kámošku, takže občas někam vyrazíme, ale nějak mi chybí něco společného co bychom měli s manželem. Někdo mi tvrdil, že mám být ráda, že mi do ničeho manžel nekecá a že je fajn mít své koníčky, to určitě je, ale podle mě by mělo být něco společného, co bychom chtěli dělat společně, o čem bychom si povídali a co bychom milovali..
A on už zpohodlněl, už se mu na kolo moc nechce? Bodejť co by měl jako vymýšlet, když je teďka spokojený s tím jak to je? Hlavně klídek, žádné velké problémy, moc neřešit aby se to nepokazilo ještě víc. Moc nevitahovat minulé problémy. Ono lejno víc smrdí když se v něm šťurá.. Ale nechápu, že byl smutnej, že se ho ptáš na to, proč tě nevezme za přáteli..
@Anonymní píše: Říká, že mě miluje a že rozvod rozhodně nechce, ale jestli já ano, tak mi v ničem bránit nebude.. On v podstatě s naším vztahem nemá problém, prý je se vším spokojený. To jen poslední dobou cítí, že se semnou něco děje a samozřejmě díky tomu není v pohodě. Do té doby, dokud jsem byla schopná se tvářit, jako že se nic neděje, byl v pohodě.
Hm, to je divný. Mrtvý brouk. Nechápu jak může tvrdit, že tě miluje a přitom řešení toho, že nejsi ve vztahu spokojená, vidí v tom, nechat tě prostě jít..? ![]()
@Honza 12 na kole jsme letos byli několikrát. Ono i chápu, se s dětma je to komplikovanější naplánovat nějaký výlet nebo něco, když je to na kole dlouho nebaví. Dřív jsme zkátka leželi na gauči a byli oba spokojení. Jenže já si uvědomila, že takhle to nechci mít celý život, že chci něco dělat, chci mít koníčky a totálně se zbláznila do sportu. Můj muž to tak nemá. Vyloženě mi to nezakazuje, jen se mnou neslídí mé nadšení a nepodrporuje mě v tom co mě baví a co chci dělat. Prostě by mu více vyhovovalo, kdybychom se pořád váleli na gauči, občas se šli projít s dětma ven a stačilo by.. jenže mě tenhle život nebaví.
Já nevím proč to tak chlapi mají. Proč se nedovedou postavit své matce. Já mám své rodiče ráda, ale pokud máme nějaký problém řeknu ho. Pohádáme se a někdy i hodně a pár dní spolu vůbec nemluvíme, ale nedokázala bych držet hub.. a krok. A ještě kdybych viděla, že tím ubližuju někomu, koho miluju.. ![]()
Zkusím mu navrhnout poradnu a uvidím, jak se na to bude tvářit. Asi pro nás pro oba to bude těžké o nečem takovém mluvit narovinu a před cizím člověkem, ale asi je to vážně poslední šance a pokud to nevyjde, můžeme říct, že jsme pro záchranu udělali vše…
Ještě by mně zajímalo, jak se mu podařilo se odstřihnout od přátel. To jste se někam odstěhovali, že je ani neznáš? Když si to tak představím, tak přátelé by se asi hlásili sami a chtěli poznat koho si našel.
A že nemá manžel nadšení do sportu, tak to třeba já také bych najednou zničehonic neměla, když by s tím přišel partner.:) Koníček přece můžeš mít svůj. Manžel taky chodí rád do sauny a já bych tam nevydržela v tom horku.:) A když jsem chtěla studovat, tak manžel také mé nadšení zkraje nesdílel.:) Ale pak mě podporoval a pomáhal.
Nevím, zda se zajímali o to, koho si manžel našel. Pocházíme ze stejného města, ale manžel je o pár let starší a jeho přátele jsem neznala, max. od vidění. A nikdy mě nenapadlo jít za nimi a proč jako mě manžel nechce představit… Tak můžu mít svůj koníček, ale přijde mi, že si už ani nemáme o čem povídat. Tak jsem si říkala, že kdyby bylo něco, co bychom oba milovali, že bychom mohli mluvit o tom. Manžel žádné koníčky nemá, max. mi řekne co v práci a tím naše debata končí..
@Anonymní píše:
@andelka83 nevím, jestli je 100% rozhodnutý nejít do poradny. Říkal mi, že zatím by to touto cestou neřešil, že se chce pokusit vyřešit si to sám se mnou. Můj muž je hodně citlivý a vážně se bojím, že kdybych před ním řekla vše, co cítím, co mi vadí, že to neustojí. Mockrát jsme řešili problém v sexu, prostě nám to neklape. Jemu se prý sex se mnou líbí, mě s ním ne. On se to snažil nějak řešit, udělat něco jinak, jenže byl tak nervozní, že sex se mnou ani mít nemohl. takže si vážně nedovedu představit, co by se dělo v poradně… i když tady tvrdím, že už ho nemiluji, tak mu ale nechci ubližovat a trápit ho. a myslím si, že v poradně bych mu hodně ublížila
takže ten problém je dlouhodobý a neřešený, resp. vypadá neřešitelně, v zaseklé komunikaci. Já si myslela, že je za tím nějaká jiná žena nebo muž… myslím, že všechno se dá řešit. V poradně se to (podle toho, co vím) řeší velmi individuálně, takže nejdřív oddělené pohovory, aby nedošlo ke zbytečným zraněním a konfrontacím, pak komunikace s odborným poradcem a nakonec návrhy řešení, pomoc. To, čeho se bojíš, právě nastat nesmí, bylo by to neprofesionální.
Zakladatelko, zkusila bych to prostřednictvím odborníka, když veškeré pokusy selhaly. Třeba Vám to v něčem pomůže. Určitě to nebude na škodu. Jak se dívá na ten rozvod?