Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
**Bohužel se mé city k manželovi změnily natolik, že jsem si uvědomila, že už ho nemiluji. Nedokážu s ním normálně mluvit, políbit ho, milovat se s ním… **
A jak se taková věc stane? Jako ráno se člověk probudí a najednou zjistí, že si to dřívějšek rozmyslel či ho cítí jinak, nebo jde o nějaký dlouhodobý proces? Co tě na něm dřív přitahovalo? Změnil se v tom nějak partner nebo je to tebou?
@Ludmila85 partner je asi stále stejný. Asi já se změnila. Změnily se mé názory a můj pohled na život, já nevím. Nevím, co se stalo, jen můžu úpřímně napsat, že mě to mrzí a že jsem z té celé situace nešťastná. Žiju takto už nějaký čas, řekla jsem si, že se to srovná, že to bude zase v pohodě, ale není. Je to čím dál horší.. nestalo se to ze dne na den, ale jak se to stane a proč opravdu nevím..píšu to asi zmateně, je hrozně těžké celou situaci a své city popsat..
Popravdě myslím, že tady je jeden zásadní problém. Ty si to tu celou dobu v hlavě ňuňáš, rozpitváváš, co a proč Ti vadí - pak si snadno vypěstuješ z obyčejného konce zamilovanosti přímo alergii na toho chlapa.
Holky, co Ti tu radí, jak máš jít pryč a jak se máš hlavně cítit dobře… já nevím. Podle mě si lidi odvykli tomu, že fungující dlouhodobý vztah je PRÁCE, že ten nepřijde sám, že je potřeba ho opečovávat, a ne jen si říct „už to není ono, ta paa… ono dětem to vadit nebude“.
Já si vždycky vzpomenu na jeden citát: „Úspěch je mít, co chceš. Štěstí je chtít to, co máš.“ A mám pocit, že dneska chtějí všichni být úspěšní, a myslí si, že štěstí nějak přijde.
PS: Jsi si jistá, že „se nenávidíš“ jen za to, že jíš? Možná máš v sobě jinej problém, a myslíš si, že se to vyřeší změnou chlapa.
@Slečna Ferka Souhlasím s tebou, udržet vztah je dřina. Jenže to je dnešní móda, problémy se neřeší, zdrhá se od nich a ještě se tím chlubí ![]()
Já mám pocit, že jsem byla na té druhé straně- po té stránce péče o děti, domácnost, finance.. jsme se shodli. Jen z jeho strany city ke mě nějak vychladly. Nějakou dobu jsem to řešila, snažila se to dát dohromady. Poslední dobou už byl ale nesnesitelnej, pořád kritizoval, hnidopišil, hádali jsme se kvuli kravinám. Zpětně vzato - mám právě dojem, že cítil přesně to co ty- že už se mnou nechce být. jenže prostě chlap, nechtěl to utnout on. takže at už vědomně nebo nevědomně začal na mě hledat mouchy, prudit, tvářit se jak kakabus.
Od té doby, co jsem navrhla rozchod ( toho se chytnul hned
), je úplně v pohodě, jako by to z něj spadlo. snaží se se mnou vycházet, domluvíme se v pohodě co a jak dál, jak pořešit děti, bydlení, finance. Prostě to, v čem jsme byli v pohodě před tím fungujem dál. To co nefungovalo, už fungovat nemusí.
Do puntíku souhlas se Zlatuškou -
okolí - lidem, co se v tom chtěj hnípat, hodnotit, měnit, řešit za mě - rovnou říkám, že se o tom bavit nechci. KOnec. neobhajuji se, nevysvětluji. NIC
ráda o tom pokecám s lidma, co mě vyslechnou
děti- odserou to, když se budeš trápit. at už kvuli tomu, že budeš mít pocit, že jsi vztah odpískala zbytečně nebo kvuli tomu, že jsi ve vztahu s člověkem, se kterým být ve vztahu nedokážeš. kde se budeš trápit víc, to si můžeeš odpovědět jen ty sama.
naše děti zatím rozchod nezaznamenali. řekli jsme jim to, ale podle mě to moc nechápou. dost to pro ně fungje jako dřív - táta přichází, když já odcházím do práce, oni spí, ráno je vypraví do školky. Já je odpo ze školky vyzvedávám. 2× týdně vypadnu z domu na večer, je s nima on. Víkendy na střídačku.
Takže oba jsme s dětma téměř denně. Vím, že to tak fungovat nebude věčně, okolí mi to furt předhazuje. No tak nebude, až nám to vyhovovat nebude, tak to změníme. Se to nějak vyvrbí. Momentálně jsme spokojení všichni.
@Slečna Ferka Není to tak jednoduché jak píšeš. Psala jsem, že v téhle situaci již chvíli žiju a opravdu to není nic jednoduchého pro nikoho. Nemyslím tím jen sebe, ale i můj muž cítí, že něco je v nepořádku a trápí se tím, děti také nejsou v pohodě. Bohužel si v hlavě neumím nastavit, že zase budu šťastná a milující žena. A rozhodně jsem nenapsala, že vyřeším svůj problém jiným chlapem. To tedy rozhodně nemám v plánu, vlastně budu ráda nějaký čas(klidně delší čas) bez muže. Jen ono je asi těžké někoho soudit, když se v té samé situaci sám neocitl. Pokud ty máš fungující rodinu a nikdy jsi nepocítila to co já, nebo i jiný to je jedno, tak si nedovedeš vůbec představit jaké to je. Před pár lety bych asi psala to co ty teď mě a byla přesvědčená, že mám pravdu, dneska už to vidím jinak…
Je to tvůj život, který žiješ jenom jednou. Jestli víš jistě, že s ním být nechceš, tak na okolí kašli. Píšeš, že děti miluje-pro ně se nemusí nic změnit ![]()
@Anonymní píše:
@Slečna Ferka Není to tak jednoduché jak píšeš. Psala jsem, že v téhle situaci již chvíli žiju a opravdu to není nic jednoduchého pro nikoho. Nemyslím tím jen sebe, ale i můj muž cítí, že něco je v nepořádku a trápí se tím, děti také nejsou v pohodě. Bohužel si v hlavě neumím nastavit, že zase budu šťastná a milující žena. A rozhodně jsem nenapsala, že vyřeším svůj problém jiným chlapem. To tedy rozhodně nemám v plánu, vlastně budu ráda nějaký čas(klidně delší čas) bez muže. Jen ono je asi těžké někoho soudit, když se v té samé situaci sám neocitl. Pokud ty máš fungující rodinu a nikdy jsi nepocítila to co já, nebo i jiný to je jedno, tak si nedovedeš vůbec představit jaké to je. Před pár lety bych asi psala to co ty teď mě a byla přesvědčená, že mám pravdu, dneska už to vidím jinak…
A proč jsi to neřešila, když to začalo? Místo toho, aby ses snažila jsi hledala na manželovi mouchy? To opravdu vede k odporu.
Samozřejmě že ne každý vztah musí vydržet, ale já tu nějak postrádám nějakou snahu. Přece jsi ho dříve milovala, byl to pro tebe skvělý muž, se kterým sis pořídila děti, tak proč jsi to nechala zajít tak daleko? ![]()
@Slečna Ferka Ale pdlajz…já nikomu nic neradim-píšu jak jsem to měla já-já s nima nežiju a nevim jak to mají oni, ale vim jak to bylo u nás..(aby si tu chuděra nečetla jen názory jakej je srab a já nevim co ještě)..
O změně chlapa jak píšeš na konci-to jsi vedle jak ta jedle
To nění o výměně chlapa přeci ani v nejmenším…
U mě to bylo vyloženě o vysvobození mojí duše a nalezení klidu a míru ![]()
(bez novýho chlapa podotýkám!)
@Anonymní píše:
@Slečna Ferka Není to tak jednoduché jak píšeš. Psala jsem, že v téhle situaci již chvíli žiju a opravdu to není nic jednoduchého pro nikoho. Nemyslím tím jen sebe, ale i můj muž cítí, že něco je v nepořádku a trápí se tím, děti také nejsou v pohodě. Bohužel si v hlavě neumím nastavit, že zase budu šťastná a milující žena. A rozhodně jsem nenapsala, že vyřeším svůj problém jiným chlapem. To tedy rozhodně nemám v plánu, vlastně budu ráda nějaký čas(klidně delší čas) bez muže. Jen ono je asi těžké někoho soudit, když se v té samé situaci sám neocitl. Pokud ty máš fungující rodinu a nikdy jsi nepocítila to co já, nebo i jiný to je jedno, tak si nedovedeš vůbec představit jaké to je. Před pár lety bych asi psala to co ty teď mě a byla přesvědčená, že mám pravdu, dneska už to vidím jinak…
Proč ses tedy vdávala
? A neber to jako otázku, spíše jen údiv. Tvého muže je mi skoro líto, i když ho neznám.
@Tuco Já jsem moc ráda za tvůj příspěvek a rozhodně to neberu, jako že mi radíš co mám udělat, jak si tu některé myslí. Prostě jsi jen napsala, jak jsi to měla ty. A jsem vážně vděčná, že se tu najde někdo, kdo mi alespon trochu rozumí. Ono odsoudit je tak strašně jednoduché…
@Anonymní píše:
@Tuco Já jsem moc ráda za tvůj příspěvek a rozhodně to neberu, jako že mi radíš co mám udělat, jak si tu některé myslí. Prostě jsi jen napsala, jak jsi to měla ty. A jsem vážně vděčná, že se tu najde někdo, kdo mi alespon trochu rozumí. Ono odsoudit je tak strašně jednoduché…
A proč mi neodpovíš? Fakt by mě zajímalo, co člověka vede k tomu, že dobrovolně zničí vztah.
@Tuco @Zlatuska díky moc holky, ani nevíte jak jste mi pomohly. Sice tu brečím a ser.. mě, že tohle musím řešit, ale bohužel, stalo se a musím se s tím nějak poprat. Máte pravdu, žijeme jen jednou a být s někým, koho nemiluju, je blbost. Děti o tátu nepřijdou, budou se s ním stýkat, jen nebudeme pod jednou střechou. A já se dám do kupy a bude mi fajn a věřím, že pokud bude fajn mě, že i děti budou v pohodě. A co se týká okolí, budu se muset připravit na to, že mě budou nenávidět a pomlouvat, sice to je pro mě děsná představa, ale člověk porostě musí myslet na sebe a na ty co miluje - mé děti a na všechny a všechno ostatní se vykašlat. Je pravda, že ten co bude chtít pomluvit, to udělá tak jako tak!