Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Bydlel o barak dal..
Aha, takže nějaká vesnice kde se všichni znají?
@Anonymní píše:
Ano, nejsem typ člověka co by se sebral a jel na túru ze dne na den. Ani nemůžu, deti, závazky. Ale nejsem nudná, umím pobavit. Jsem hodně upovidana, vlastne bych tu práci nemohla dělat kdyby ne. Stemi lidmi musíš hodně komunikovat, a naopak i hodně naslouchat.
Ale ty jsis prostě i našla chlapa, co bydlel o barák dál.. Klobouk dolů, před tvou prací. Dostala jsi někdy ve škole aspoň poznámku? Já se jen snažím popsat, že lidi často sblíží sdílené problémy a ty působíš, že jich moc nemáš. Což je vlastně dobře.
Ahojky, ber to tak, že někomu sedneš, někomu ne. Já jsem se od jisté doby naučila být hlavně sama, a mít raději měj dobrých přátel, než sto falešných. Také na 25 let vypadám jako dítě, a přesně jak píšeš, jsem malá a hubená, zda se někomu líbím to je mi jedno, a nauč se být i sama, nefňukej. Nemůžeš lidi nutit aby tě měli rádi. Vezmi si, že já mám jedinou kamarádku 100 km daleko, vidíme se snad pár krát do roka protože buď nemá čas ona, nebo já, a tady v novém městě kde jsem už 5. rokem nikoho nemám. Ano, známé, ale to je něco trochu jiného. Co tvá kamarádka? Vídáte se? Buď ráda aspoň za ní.
@mokkk píše:
Ale ty jsis prostě i našla chlapa, co bydlel o barák dál.. Klobouk dolů, před tvou prací. Dostala jsi někdy ve škole aspoň poznámku? Já se jen snažím popsat, že lidi často sblíží sdílené problémy a ty působíš, že jich moc nemáš. Což je vlastně dobře.
Dostala, dokonce i dutku.
Kdyz si tak vzpomínám moje třídní na stredni me nemela rada, do teď nechapu proc.
![]()
Věř že i já mám problémy… ![]()
Bydlí daleko, tak jen přes zprávy, a vidíme se jednou za rok.
@Serpentini píše:
Aha, takže nějaká vesnice kde se všichni znají?
Ano, ale my jsme naplavenina po rozvodu rodicu ![]()
@Anonymní píše:
Dostala, dokonce i dutku.Kdyz si tak vzpomínám moje třídní na stredni me nemela rada, do teď nechapu proc.
![]()
Věř že i já mám problémy…
No vidíš, tak od toho bych se odpíchla! ![]()
Pridavam se do klubu ![]()
Je mi 27, druhe dite na ceste. Taky si pripadam vzhledove mladsi nez jsem.
A nejak proste neumim navazovat a udrzovat pevnejsi pratelske vztahy. Ze skoly a brigad to jsou jeste same nezadane, bezdetne holky, ktere si vic uzivaji a jedou treba vyssi karieru. Nove kamaradky nejak neumim najit. Pokecame treba s nekym na hristi, mam zname na cviceni, ale neni to proste to pratelstvi, ktere bych si prala ![]()
Pritom si myslim, ze snad nejsem nudna. Naopak bych rekla, ze aktivnejsi nez dost lidi kolem. Jen s detma jsou ty moznosti trochu omezeny.
U nekterych lidi citim mozna i zavist, ze mam rodinu a nemam zadne velke starosti, navic ta „pohoda“ na materske zejo ![]()
Jo a nekourim, prakticky nepiju, nemluvim sproste, rada se staram o rodinu. To se ted proste asi nenosi
Ahoj, vůbec nic si z toho nedělej. Já se s vrstevníky bavila nejvíce na základce. Potom, co jsem přešla na střední a všichni se rozuprchli do různých krajů, tak jsem s nimi ztratila kontakt. Na střední už jsem byla samotář, protože jsem si připadala dál než oni. Když oni řešili, jaké Nike boty si koupí, já řešila jak půjdu ze školy na brigádu a co k jídlu si uvařím, jelikož jsem bydlela sama.
Neřeš to, jaké to bylo. Neřeš co všechno bylo špatně, co jsi mohla udělat jinak. Neskončila by jsi tam, kde jsi.
Dívej se na přítomnost, na potencionální budoucnost. Neotáčej se, a co lehlo na zem a stalo se vzpomínkou nech ležet a vykroč kupředu, ne krok zpět. Buď vděčná za životní zkušenosti a lekce, které ti život udeřil. Vím, že se asi cítíš sama, to jde ale napravit. Podívej se na ty dobré zážitky, co jsi zažila. Je načase vystoupit ze své komfortní zóny a začít něco zažívat. Prostě ti něco chybí, ale nedokážeš popsat úplně co. -první přátelé, pak komu se líbíš atd.
Mám protebe návrh na 1. challenge, pokud se nato cítíš (jen doporučení, tak mě neukamenujte hned, ano??) ![]()
Bydlím v horách. Nevím odkud jsi, ale určitě v okolí máte taky nějaký oblíbený kopec turisty. Přidej se do skupinky (Praděd, lysá hora atd. Záleží, kde bydlíš) a hoď tam příspěvek, že organizuješ výlet s dětmi a s kočárkami na ten daný kopec formou procházky. Sraz v tolik a tolik na tom rozcestí a jestli se nekdo přidá. Psi můžou být vítáni. Tohle u nás funguje běžně a takto se sejde klidně i 20 lidí:))))) a je to, máš si s kým popovídat a hlavně máš super zážitek i s dětmi.
Další věc…Ono ti přátelé z mládí nejsou taky úplně ideální.
Moje zkusenost je taková, a opravdu mě bolela. Na střední jsem se nejvíc bavila se 3 holkama. 1. Se mi pomaturitě ozvala asi po měsíci, a pak už to upadlo. S 2. Jsem šla na vysokou a potom, co jsem odešla tak mi nenapsala ani 1 zpravu! A to jsem ji pomáhala s pracema, občas u jejího opisování riskovala průser ( to tenkrát hodně zabolelo) a s 3. Se bavím doteď, cca 1 za 2 měsíce se sejdem, ale jinak se zas tak blíže taky nebavíme. Takže potom i ta blízkost umí zabolet více, a bodnout dosrdce nebo do zad ten pomyslný nůž, než jasně povrchní vztah.
Máš malé děti. Pokud nemáš přátele, koukni po maminkách ve školce, pozvi je na oslavu a navaž kontakty.
Jinak k tvé postavě - nevidím na tom nic špatného. Ono většinou ty taťkové koukaj po mladých holkách se slinou, protože ví, že to nemůžou mít. Alespoň se líbíš nekomu
a ti mladí to nedají znát. No a taky už vubec ne, pokud mas u sebe deti, zejo
![]()
Hodně z tebe vyzařují pochybnosti o partnerovi. Možná někde v koutku máš pocit, že máš na lepšího?
Pochop, kdybys byla spokojená s partnerem, neřešila bys, které věkové kategorii se libíš a kdo by tě chtěl ehm.. takhle jsi se vyjádřila, že jsi sáhla po tom, co jsi měla jisté místo toho, aby jsi vybírala jestli je to správná nota.
**Člověk nakonec nejvíc vždy lituje toho, co mohl udělat, ale v dané chvíli to neudělal. **
Začni žít, přecejenom, umírání máš okolo sebe hodně ![]()
Ps: možná, když tu napíšeš odkud jsi, tak se seznámíš i s nějakou osamělou mámou tady. Taky se tu občas v diskuzích hledají přátelé. ![]()
@P.petru píše:
Pridavam se do klubu
Je mi 27, druhe dite na ceste. Taky si pripadam vzhledove mladsi nez jsem.
A nejak proste neumim navazovat a udrzovat pevnejsi pratelske vztahy. Ze skoly a brigad to jsou jeste same nezadane, bezdetne holky, ktere si vic uzivaji a jedou treba vyssi karieru. Nove kamaradky nejak neumim najit. Pokecame treba s nekym na hristi, mam zname na cviceni, ale neni to proste to pratelstvi, ktere bych si prala
Pritom si myslim, ze snad nejsem nudna. Naopak bych rekla, ze aktivnejsi nez dost lidi kolem. Jen s detma jsou ty moznosti trochu omezeny.
U nekterych lidi citim mozna i zavist, ze mam rodinu a nemam zadne velke starosti, navic ta „pohoda“ na materske zejo
Ani se nedivím, že moc kamarádek nemáš, nepůsobíš zrovna sympaticky.
@terien píše:
Ani se nedivím, že moc kamarádek nemáš, nepůsobíš zrovna sympaticky.
ty taky ne..
sto lidí.. ![]()
@Zwetta píše:
ty taky ne..sto lidí..
Akorát že já si na nedostatek kamarádek stěžovat nemůžu.
Chápu tě, na slejzák se taky nechystám, pokud nějaký bude. Mám tam pár lidi, s kterými jsem v(opravdu hodně sporadickém) kontaktu, ale celkově nemám zájem. U mě to je hlavně tím, že jsem měla ke konci střední silné deprese a udělala jsem sérii trapných, dramatických věcí, tak docela přesně vím, proč mě ti lidé nemusí a nedivím se jim ![]()
Jinak pokud chceš najít odpovedi, možná nebude na škodu psychoterapie. Já sama o tom uvazuji, ale zároveň si říkám, že to tak prostě je a nemusíme být všichni k roztrhání ![]()
@terien píše:
Akorát že já si na nedostatek kamarádek stěžovat nemůžu.
No.. ono také záleží, zda jsou to kamarádky nebo „kamarádky“, spíš bych tipovala to druhé… Mít kolem sebe spoustu „kamarádů“ je jednoduché, zvládne to každý, ale najít někoho lidsky opravdu kvalitního, kdo v nouzi podrží a je na něj spoleh, je už podstatně těžší… A větší počet žen na jednom místě málokdy vytvoří kvalitní kolektiv a kvalitní vztahy…
Já nemohu říci, že mě nemá nikdo rád. Nemám problém s kýmkoliv poklábosit. Dokonce se se mnou lidé baví, kamkoliv přijdu, ale není to nic hlubokého. To bych si asi s nikým nepopovídala. Mám historii, že si někdy připadám, že není s kým své prožitky a zkušenosti sdílet, stejně by nebyl nikdo schopen se mnou nic obdobného sdílet. Problémy druhých chápu, v poměru s tím, co jsem v životě prožila, mi ale kolikrát přijdou triviální.