Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Taky nezapadám mezi vrstevníky… S holkama jsem si nikdy nerozuměla a bavila se spíš s klukama… A i v práci mám starší kolegyně s kterými si rozumím víc.. Mě to ale netrápí… Mám skvělého manžela a svě krásné děti a to mi ke štěstí stačí… A mám skvělou rodinu.. Na pokec třeba mamku nebo tchyni.. Nevím kolik ti je ale určitě nejsi jediná… Nauč se mít ráda taková jaká jsi a užívej si rodinku…
Já odešla z domova v devatenácti. Vrstevníci kolikrát bydleli ještě ve třiceti u rodičů v pokojíčku, takže jsme si logicky neměli co říct. Bavila jsem se staršími lidmi a ničemu to nevadilo. Proč to tobě vadí?
To je o přístupu. Taky jsem nikdy nebyla oblíbená, taky mě brali za šprta, taky jsem se brzo vdala, za vrstevníka, a jiný o mě nikdy nestál. Taky jsem brzo měla děti. Jednu jedinou kamarádku za celou dobu chození do školy a jednoho velmi dobrého kamaráda ze třídy na střední, díky kterému ráda vzpomínám na střední školu. Jinak taky nic moc. Na třídní sraz by mě asi taky nepozvali a když, byla bych tam jako páté kolo u vozu. Taky jsem drobnější postavy, dlouhé vlasy, myslím, že jsem hezká tak nějak průměrně. A víš co? Jsem takhle šťastná, líbit se chci manželovi, tomu se líbím, a ostatní mi jsou ukradený. ![]()
@Serpentini píše:
Já odešla z domova v devatenácti. Vrstevníci kolikrát bydleli ještě ve třiceti u rodičů v pokojíčku, takže jsme si logicky neměli co říct. Bavila jsem se staršími lidmi a ničemu to nevadilo. Proč to tobě vadí?
Já jsem bydlela u přítele s povolenim rodičů od 16. Taky jsem „dospěla“ hrozne brzy oproti ostatním. Ale ja ani nevím proč mi to vadí… Tak nejak me mrzí že ať jdu kam jdu, tak stojim se seniory.
Necítím se mladá. Citim se prostě jako ve středním věku diky okoli.
Pak potkám treba stejne starou osobu, a absolutně si nemáme co říct, kdežto s jejími rodiči ano. ![]()
Možná je to tím, že postrádáš mladé a bezstarostné chování, což mi při tvé profesi nepřijde divné. Připomíná mi to v něčem mne. Mám zdrávku a zatímco my jsme v 16 letech byly v tváří v tvář bezmocí, nemoci a smrti, tak spolužačky ze ZŠ, které šly na gympl byly nastavením úplně jinde, což bylo patrné i na třídních srazech. Jinak já mám po ZŠ už 30 let a žádných srazů se neúčastním, možná ani žádné nebyly. Velkou část přátel mám mezi lidmi o generaci starší.
Potřebuješ ty vrstevníky? Asi jo, když po nich toužíš, ale nejspíš ti nemají co dát. Jsi prostě na jiné vlně.
A nepiš, že tě nikdo nemá rád. Máš muže a děti. Možná jsi úspěšnější než tvé vrstevnice, jen to prostě nepovažuješ za úspěch.
Máme to tady všechny podobně… Já jsem odešla k příteli v 19.. V 21 svatba. Ve 24 první dítě a v 29 druhé dítě… Ono to bude asi tím že opravdu máme jiné starosti než naše vrstevnice které řeší kde se opily a s kým se vyspaly… Tak vidíš zakladatelko nejsi v tom sama ![]()
Na zš jsem taky nepatřila mezi top. Průměr mezi jedničkami.
za třídy jsem se vlastně bavila jenom s některými kluky. Dnes po x letech mě naprostá většina spolužáků ani neodpoví na pozdrav. Bavím se pouze s lidmi, kteří snoi nechodili do třídy. Ti mě i a pozdrav odpoví. Výjimky se najdou to ano ale je cítit že nemají zájem. Vlastně vůbec nevím co se s nimi stalo a jestli bych byla ochotná na stráž jít.
Zato střední je jiná tam se navštěvují i s těmi se kterými jsem školu nedochodila. A i s těmi co mají jiný obor a známé se třeba z chotby.
Pokud máš rodinu tak zase tam marná nejsi.
Jedna z nich starých kamarádek žije jen s matkou a jediné rozptýlení je. Nákup a návštěva lékaře. O nikoho nemá zájem a nikam nechodí. S ním se neschází. Snažili jsme se jí někam nasměrovat aby za pár let nebyla sama a bez rodiny. Ona ale nechce
. Skoda. Tohle je smutnejsi též tvůj život ![]()
Přijdeš mi nudná. Nemyslím to ve zlém. Prostě žádné vzrůšo, žádný adrenalin. Manžel už na střední, paliativní péče.. Asi je problém podobně klidné lidi do party sehnat. Ale určitě někde jsou. Není to tak, že by tě nikdo neměl rád.
@Anonymní píše:
Já jsem bydlela u přítele s povolenim rodičů od 16. Taky jsem „dospěla“ hrozne brzy oproti ostatním. Ale ja ani nevím proč mi to vadí… Tak nejak me mrzí že ať jdu kam jdu, tak stojim se seniory.Necítím se mladá. Citim se prostě jako ve středním věku diky okoli.
Pak potkám treba stejne starou osobu, a absolutně si nemáme co říct, kdežto s jejími rodiči ano.
Teda to, že jsi od šestnácti bydlela s přítelem mi ze stran tvých rodičů přijde dost divné. Zodpovědnost za tebe měli oni. Já ale nechápu, co konkrétně ti teda vadí nebo čím tě to omezuje. Já v tom nevidím problém
Promiň, asi ti nepomůžu. Myslím, že by ses měla brát taková jaká jsi a nepřemýšlet nad tím proč nejsi jako ostatní.
@mokkk píše:
Přijdeš mi nudná. Nemyslím to ve zlém. Prostě žádné vzrůšo, žádný adrenalin. Manžel už na střední, paliativní péče.. Asi je problém podobně klidné lidi do party sehnat. Ale určitě někde jsou. Není to tak, že by tě nikdo neměl rád.
Paliativni pece = jsi nudna
Nekdy me to tu.. prekvapi.
@Stará známá píše:
Paliativni pece = jsi nudna
Nekdy me to tu.. prekvapi.
Tak jistě.. Chybí tam střídání chlapů, neplánovane těhotenství, opilecke románky… No prostě adrenalin
já ráda zůstanu nudná.. A k zakladatelce klobouk dolů za tvou práci
já bych na to neměla..
@Serpentini píše:
Teda to, že jsi od šestnácti bydlela s přítelem mi ze stran tvých rodičů přijde dost divné. Zodpovědnost za tebe měli oni. Já ale nechápu, co konkrétně ti teda vadí nebo čím tě to omezuje. Já v tom nevidím problémPromiň, asi ti nepomůžu. Myslím, že by ses měla brát taková jaká jsi a nepřemýšlet nad tím proč nejsi jako ostatní.
Bydlel o barak dal.. ![]()
@mokkk píše:
Přijdeš mi nudná. Nemyslím to ve zlém. Prostě žádné vzrůšo, žádný adrenalin. Manžel už na střední, paliativní péče.. Asi je problém podobně klidné lidi do party sehnat. Ale určitě někde jsou. Není to tak, že by tě nikdo neměl rád.
Ano, nejsem typ člověka co by se sebral a jel na túru ze dne na den. Ani nemůžu, deti, závazky. Ale nejsem nudná, umím pobavit. Jsem hodně upovidana, vlastne bych tu práci nemohla dělat kdyby ne. Stemi lidmi musíš hodně komunikovat, a naopak i hodně naslouchat.
Já nechápu, proč si v hlavě vyrobíš problém s imaginárním srazem ze základky, na který tě nikdo nepozve
A na který i kdyby tě pozvali by jsi vlastně ani nešla, že jo… ![]()
Ahoj. Tak si jdu trochu poplakat. Mám 25 let, dvojcata, manzela, dům. Tchyne nedávno říkala o tom jak budou mit slejzak se třídou, a ja o tom tak premyslela, že bych vlastně nesla, protože by mě zaprvé nikdo nepozval, a za druhé me nikdo nemá rád. Na zakladce jsem patřila mezi ty ousidery, byly jsme čtyři holky, a vlastně všechny divny? Já nevím, asi ošklivky, sprti. Na střední jsem mela jednu jedinou kamarádku. Obe jsme složily maturitu s vyznamenáním. Ja se první ze třídy vdala, a pořídila si deti. Na maturitním plese jsem ani nebyla.. Bylo to složitý období, nebyly peníze. A ani jsem tam nechtela, vzdyt se semnou nikdo nebavil. Nechapu proc me nikdo moc nebere. Co je na mě špatně? Mám moc ráda zvířata, lidi, jsem společenská. Pracuji na paliativním oddělení. Studuji jeste dalkove zdravotní sestru. Vdala jsem se vlastně za chlapa do kterého jsem byla hrozně zamilovaná, ale strašně moc brzo. Asi jsem se bála že potom vsem o me proste už nikdo nezakopne. A to vidím i do ted. Jediny komu se libim, je 40+. Beze srandy. Proc? Kdyz někam jdeme, akorát od druhých ženských poslouchám že jsem namyslena. Pritom to tak vůbec není. Já přeci nemůžu za to, ze nademnou slintaj jejich starsi chlapi. Proc se třeba nemůžu líbit vrstevníkům? Jsem mala, hodne hubena, mám dlouhý hnedy vlasy, licim se, i presto mi lékař když mě vidí tak se ptá zda nepatřím na detske.
Tak jak se můžu líbit starším? Asi myslite ze řeším koniny, manzela mam rada, ale chci se líbit okolí. Nechci být za namyslenou, za malý dítě.
Je mi to tak nějak všechno lito. Tělem a vzhledem vypadam jako dite, ale duši si prijdu jako ve středním věku. V práci pracuji se starými lidmi, kolegynim je okolo padesáti, a rozumíme si… Třeba mě někdo pochopí. Je mi líto že nikde mezi vrstevníky nezapadám. 