Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Protivná matka : vzpurné děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.11.21 13:41
Mně se osvědčuje dobře vážit, s čím je potřeba prudit (čištění zubů, včas se vypravit…), a s čím nikoli. Děti mikromanagement rády bojkotují a já se jim nedivím. Další věc je nechat je, ať nastaví (funkční) režim, který jim vyhovuje (někdo se třeba potřebuje ráno poválet v posteli nebo nedokáže snídat…). Často odporují proto, že nevidí smysl nebo jim nevyhovuje způsob provedení. Takhle staré děti by v zásadě mohly být schopné vypravit se samy, za drobné asistence a kontroly rodiče, aby tu volnost hrubě nezneužívaly. Podobně to platí na všechny části dne, myslím.
A pak taky způsob mluvy - příkazy jako na psa budou děti svádět k podobně „pádným“ odpovědím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.21 13:46
@Anonymní píše:
Mám děti 9, 7 a 5. Padla na mne dnes ráno depka, když jsem si cestou do práce rekapitulovala, jak mne děti ráno fakují, když se je snažím vzbudit/nacpat do nich trochu snídaně/obléci se/učesat se. Nejmladší je celkem hodný mamánek, ale starší dvě jsou na mě drzé, hrubé. I když je žádám klidným hlasem, odpovědí je mi jekot (nech mě bejt, za chvíli, běž pryč) a podobně.
Je pravda, že někdy je naše interakce v podstatě řetězec nějakých mých požadavků a připoměnutí (neházej to na zem/ ukliď si na stole/ vyhoď ten kelímek /zhasni / zaměť to po sobě / nedávej čisté věci do prádla atd.) Opakuju jim ty věci stále, ale stále některé základní věci sami od sebe nedělají, pokud jim to třikrát nezopakuju. A pak jsem samozřejmě prudící matka. Zoufale mě to nebaví, kolikrát si říkám, že bych je v tom bytě nejradši nechala a odstěhovala se sama do garsonky.
Partner umí s dětmi lépe komunikovat, ale nemá na to moc energie. Po odpoledni s dětmi je zralý na den dovolené.
Přemýšlím, jak se změnit. Protože takhle mi děti přerůstají přes hlavu a nemáme spolu hezký vztah. Máte někdo podobnou zkušenost? Ještě dodám, že prostřední takový nebývala, ale poslední dobou se opičí po té starší, se kterou mám bohužel spory už tak od 5 let. Je těžké s ní vyjít.
Chování starších dětí mi připadá celkem normální - u nás se v tomto věku taky už hodně vymezovaly, zvlášť dcera a hlavně vůči mně (na manžela reagovala mnohem lépe).
Doporučila bych Ti v první řadě se pokusit ty neustálé požadavky omezit (trvat opravdu jen na tom nejdůležitějším) nebo alespoň přeformulovat. Když vidíš např., že nese do koše čisté prádlo, není to důvod zaječet „nenos to tam“ - dá se to prostě vzít a odnést zpět do pokoje s prostým sdělením „tohle může rovnou do skříně, je to čisté“. Ono se to nezdá, ale způsob komunikace - tón hlasu, volba slov - dělá strašně moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.21 13:51
Úplně tě chápu, mám to podobně, i když děti jen dvě. Ta rána jsou pekelná. Oni mě sice „nefakují“, zato zdárně ignorují, případně začnou danou činnost dělat a pak se zahledí do blba a konec 
Taky si říkám, že takhle staré děti už by to měly mít zautomatizované a neprudit, ale oni prostě pořád musí zkoušet mojí trpělivost Mě pomáhá udělat z rutiny trochu zábavu, chce to být kreativní a stojí to hrozně sil, ale funguje to. Třeba pyžama do postele - můžete si je zkusit hodit z obýváku tomu druhému do pokojíčku. Nebo když se dítě zasekne s rohlíkem před pusou a čučí do blba, tak mu kus ukousnu apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.21 14:12
Mam podobne stare deti. Nejstarsi dcera kontinualne na ranu (zacinajici puberta), syn po ranu nenajde ani hlavu, natoz obleceni a nejmladsi dcera, kdyz ma den, tak je zelva, leze cele rano po 4 a nemluvi. No, do skoly/skolky vzdycky nakonec nejak dojdem. Velice me motivuje fakt, ze je pak par hodin neuvidim 
. Ale v podstate je to asi normalni stav. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.21 14:15
Hlavně si dej pozor na ten sklon vidět jako původce problémů jen starší dceru, máš slušně nakročeno a ty konce nebývají pěkné.
Ano, klidně se může stát, že se starší se ti vychází dlouhodobě hůř. Ale to není tím, že jen ona je špatná, problémová, je to úplně stejně problém i na tvojí straně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.21 14:17
U nás pomohlo to nechat na nich. Takže ráno jim v pokojí zvoní budík v 7. Já vstávám až v půl 8. Do té doby mají být vzhůru a ideálně i oblečené - děti 12, 5 a 3.
12 letá si už dělá všechno sama, tu už nekontroluji, co si zapomene je její problém. A má to tak už od cca 10.
Popohánět začítám až když jsem v předsíni oblečená. Do té doby jen občas připomenu, že by něco měli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.21 14:22
No potřebujete proměnit přístup - nedá se čekat že to zvládnou malá děcka, takže je to na vás, respektive na tobě, no.
V okamžiku kdy budete hledat cestu dohody, ne tlaku, tak to bude o fous méně vyčerpávající.
Mrkni na koncept výchova bez poražených - pomáhá to najít cestu jak konflikty řešit tak, aby řešení bylo přijatelné pro všechny zapojené strany - což ve výsledku vede k tomu že je pro děti jednodušší naučit se fungovat v pravidlech, protože pro ně nejsou jen tlak.
A čím dřív najdete funčkní komunikační vzorec, tím spíš půjde přežít reálná puberta - tam prostě jen s tlakem a opakováním nevydržíš, puboši mají vždy více energie než nebozí rodiče.
Plus lektoři výchovy bez poražených jsou příčení a s relevantní praxi.
https://www.vychovabezporazenych.cz/
tady je to v knize, ale nutno naznat, že seminář je efektivnější, protože si to člověk jedna vyzkouší naživo a druhak se potká s dalšíma lidma. Ale třeba ti bude stačit jen porozumění konceptu z knížky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
19.11.21 14:22
@Netopirek píše:
U nás pomohlo to nechat na nich. Takže ráno jim v pokojí zvoní budík v 7. Já vstávám až v půl 8. Do té doby mají být vzhůru a ideálně i oblečené - děti 12, 5 a 3.
12 letá si už dělá všechno sama, tu už nekontroluji, co si zapomene je její problém. A má to tak už od cca 10.
Popohánět začítám až když jsem v předsíni oblečená. Do té doby jen občas připomenu, že by něco měli.
Jsi chlap?
- Citovat
- Upravit
19.11.21 14:37
@unuděná píše: Úplně tě chápu, mám to podobně, i když děti jen dvě. Ta rána jsou pekelná. Oni mě sice „nefakují“, zato zdárně ignorují, případně začnou danou činnost dělat a pak se zahledí do blba a konec
jo to kousání rohlíku u zasekleho dítěte spolehlivě zabírá to doporučuji. Zabírá to i u výrazně mladších. jak pak začnou pěkně bastit, když vidí, že by nemuselo zbýt nic. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.21 14:39
@roba18 píše:
Jojo, přesně. Akorát u citlivé dcery se mi jednou stalo, že jí to tak vytočilo, že už nechtěla jít vůbec No holt není každý den posvícení. Na těhle metodách je blbé, že fungují většinou jen jednou, pak už to přestává být zajímavé a funkční 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.21 14:49
Doporučuji Nevychovu a představit si sama sebe, kdyby tě takhle komandoval partner, jak dlouho bys to ustála.
Malá dřív potřebovala udělat a vyřešit spoustu věcí a málem jsme do školky nedošly. Domluvily jsme se, že po pohádce se odchází a funguje v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.21 14:55
@P4ja píše:
Doporučuji Nevychovu apředstavit si sama sebe, kdyby tě takhle komandoval partner, jak dlouho bys to ustála.Malá dřív potřebovala udělat a vyřešit spoustu věcí a málem jsme do školky nedošly. Domluvily jsme se, že po pohádce se odchází a funguje v pohodě.
Tohle třeba vůbec nechápu. Vztah partner-partner je na naprosto jiné úrovni, než rodič-dítě. Mimo jiné proto, že partnera nevychováváš. A následky svého chování si nese sám. Kdežto následky toho, že dítě půjde do školy v bačkorách a bez bundy a třeba nastydne, ponese stejnou měrou rodič, jako on 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.21 15:12
At si daji budika samy a vypravi se samy.
U nas byla i diskuze na tema nechozeni do skoly, neomluvene hodiny, socialka, pastak atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Mám děti 9, 7 a 5. Padla na mne dnes ráno depka, když jsem si cestou do práce rekapitulovala, jak mne děti ráno fakují, když se je snažím vzbudit/nacpat do nich trochu snídaně/obléci se/učesat se. Nejmladší je celkem hodný mamánek, ale starší dvě jsou na mě drzé, hrubé. I když je žádám klidným hlasem, odpovědí je mi jekot (nech mě bejt, za chvíli, běž pryč) a podobně.
Je pravda, že někdy je naše interakce v podstatě řetězec nějakých mých požadavků a připoměnutí (neházej to na zem/ ukliď si na stole/ vyhoď ten kelímek /zhasni / zaměť to po sobě / nedávej čisté věci do prádla atd.) Opakuju jim ty věci stále, ale stále některé základní věci sami od sebe nedělají, pokud jim to třikrát nezopakuju. A pak jsem samozřejmě prudící matka. Zoufale mě to nebaví, kolikrát si říkám, že bych je v tom bytě nejradši nechala a odstěhovala se sama do garsonky.
Partner umí s dětmi lépe komunikovat, ale nemá na to moc energie. Po odpoledni s dětmi je zralý na den dovolené.
Přemýšlím, jak se změnit. Protože takhle mi děti přerůstají přes hlavu a nemáme spolu hezký vztah. Máte někdo podobnou zkušenost? Ještě dodám, že prostřední takový nebývala, ale poslední dobou se opičí po té starší, se kterou mám bohužel spory už tak od 5 let. Je těžké s ní vyjít.