Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Popř. udělat ty činnosti až se vzpamatuje…u nás zabírá: bež pro knížečku a budeme čítat…než doletí pro knížku a přinese zpět, mám 2 minuty náskok a to buď čurám nebo si nalívám pití ![]()
@i.c. píše:
Já neodcházím, jen chci jít do pokoje se převléknout a nalít si pití nebo dojít na záchod
ale malé dítě to nedokáže vyhodnotit takto realisticky. Fakt bych se snažila i přes únavu si to uspořádat tak, abych nikam nemusela, to přeci nemůže být organizačně tak složité.
@Bibi239 píše:
ale malé dítě to nedokáže vyhodnotit takto realisticky. Fakt bych se snažila i přes únavu si to uspořádat tak, abych nikam nemusela, to přeci nemůže být organizačně tak složité.
tak tak ![]()
@valina1
![]()
Do práce ho vzít nemůžu…kdyby to nebylo tak dobře placený, tak se na to vykašlu…ale mám dobře placenou funkci a na to, že můžu chodit jen 3 dny v týdnu a dost pravomocí a peněz…proto jsme se s manželem domluvily, že to takhle uděláme, protože on tyhle možnosti nemá a proto i může hlídat…jako osvč má méně práce v dnešní době…ale je fakt, že je to ve mě jak na houpačce ![]()
@valina1 píše:
Popř. udělat ty činnosti až se vzpamatuje…u nás zabírá: bež pro knížečku a budeme čítat…než doletí pro knížku a přinese zpět, mám 2 minuty náskok a to buď čurám nebo si nalívám pití
@i.c. jasně, tak jak to cítíš, když ti to vadí osobně, tak ok, ale když to vadí kamarádkám, tak to by mi nevadilo
… Když nechce jít, asi nic jiné nezbývá, jen buď narvat do kočáru (šátku) nebo poponášet na ruce, no. Tahat po chodníku by ho bolelo.
Jinak moje rada by byla, mazlit, mazlit, mazlit, být s ním více času (nemyslím, abys na něj non stop mluvila, ani hrála si s ním nebo vymýšlela něco, ale abys s ním jen prostě BYLA co nejvíc). Je to období, ta separačka, to bude lepší, ale musí „z toho vyzrát“. A když nemá super nalinkovanou náladu, tak bych to vzala, prostě teď je mrzutý, zlobí se, tak to nevadí, to přejde, já se taky pořád neusmívám. Osobně bych ho za to nebila..
@i.c. to je jasný, pokud máš tu možnost…ba naopak myslím, že to malému jen prospěje…já mám taky Honzíka a ráda bych se taky vrátila do práce, jenže u nás to nejde a babičky naprosto nefungují, takže je odkázanej na mě…někam bych ho aji dala, ale nikdo ho nechce
![]()
a tak mám taky závisláčka, mamánka…ale co mám jako asi dělat, že, když jsem s ním furt já
Mě venku obě děti dělali to samé (šli na jinou stranu než já, za ruku velmi výjímečně). Jen je netahám na rukách, ale dám do kočáru (nemám na to záda)s hračkou to většínou projde. Jinak má 2letá dcera v mé přítomnosti pořád mrčí, pokud se jí nevěnuju, dělá to i ostatním, ale mě mnohem víc. Byla sem s ní doma, začala sem chodit do práce, tak je 3×/týden dopoledne ve školce. Ona je spokojená s dětma, já že nemusím poslouchat jekot, ale když sme doma, tak je to jak předtím. Mám problém uvařit, vše jí zabaví na chvíli a pak to rozhází. Vydrží u pohádek, ale to pouštím výjimečně. Vyrostou z toho, my to musíme jen přežít. Starší už jezdí do školky na kole a na konci chodníku vždy počka (asi od 3 a půl r.)
@AdaAda Díky
je fakt, že to člověk musí brát s nadhledem, i když se mnou taky někdy cloumají emoce:-) On chodí už od 10 měsíce a když jsem se na to těšila, až začne chodit a naivně si představovala, jak to bude super až půjde,,se mnou,, tak přišel tenhle šok, že sice už i běhá, ale jen kam chce on a naše cesta by pak podle něj vypadala tak, že se budem hodinu točit dokolečka kolem baráku přes všechny škarpy, schody, díry a vše na co může vylézt, přelézt a co je překážka ![]()
Takhle se mi třeba zasekne u nějakého baráku a neustále chodí ke vchodu do schodů a ze schodů a když už mě to po po 20 minutách přestane bavit tam čekat a držet ho za ruku a hlídat aby nespadl, a chci jít dál, tak začne vztekání a musím ho vzít na ruku a kosuek nést, aby jsme mohli pokračovat než si najde jiné schody či něco jiného ![]()
Holky moc vám děkuju za příspěvky a kdyby jste chtěli dát někdy srazík s prudičema tak napište
jsme z Letnan P9. ![]()
@i.c. to make z ruky. jinak jakobys mluvila o mojem dareckovi.tomu se sto pro honi hlavou matko nasrat, delam to po svym ![]()
@i.c. U nas ze zasady plati, cim vic se mu venujeme, tim horsi to je! Hlavne u maminky. Jak pises ja delala to same od malicka jsem se mu venovala, delam s nim vetsi blbosti nez muj chlap, hrajeme si. Chlap si s nim pohraje ale ne tak jako ja, jak pises, ze se smeje na cely byt. U vareni mi taky furt byl u nohy a jen knucel, brecel, rval… Vynucoval si pozornost.
Ted si s nim taky hraju, ale mnohem mene, kdyz potrebuju delam si svou praci, varim.. Mekdy se mu to nelibi ale uz jsem
nekompromisni. Opravdu cim mene, tim lepe. Taky pracuju, taky je s chlapem obcas hodnejsi, uplne nejhodnejsi je s dedeckem.:)
Nikdy si nehraje sam v pokojicku, kdyz pracuju, vzdy si vezme nebo mi ukaze co chce vzit do stejne mistnosti jako jsem ja.:)
Zkus se mu mene venovat, vi ze kdyz si zavriska, ze ustoupis a jdes se mu venovat. ![]()
@i.c. A jak dlouho už chodíš do té práce? Nějak čerstvě? Protože jinak podle mě mít moc separacni uzkost nemuze. Resp. by ji mel spis na chlapa, jestli jsem dobre pochopila, ze je doma vic nez ty. My to meli tak rozdeleny, ze jsme byli doma tak napul, takze malej byl zvyklej, ze kdyz odejde tatinek, je tam maminka, a tatinek se vrati, a pak asi odejde maminka.