Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@paula12
Se schodama- jo jo to mi ted už taky ![]()
Hele jak jsem psala, manžel má také větší autoritu a je u něj víc hodný…se mnou víc zaječí…já s ním zase víc blbnu, tak si myslím, že mě má na hraní a mazlení, ale ví, že si ke mě může víc dovolit…Z manžela má respakt, tak je hodnější a mě je to pak někdy líto když prudí mě a né jeho ![]()
Ale myslím si, že třeba potřebuje jen víc mazlit u tebe tvůj kluk a navíc kluci jsou takový mazlíci ![]()
Prave to je ono, zkusila jsem ho mazlit, a uz chtel byt jen na rukou, a a cely dny prorval tim, ze jsem ho nevzala na ruce, nemuzu ho mit cely den na rukou, jsem totiz tehotna, a on si moc rychle na dobre veci zvyka. To vis, ze ho mazlim, ale kdyz je cas na mazleni, tak je cas na mazleni.. To jak pises, ze u tebe si vic dovoli, tak to mame stejne.. ALE mas vyhodu, ze tvuj Honzicek, si stebou aspon dokaze hrat, a vnima te.. ale nas kluk, si chvilku hraje sam, cely den na nej mluvim, aby aspon neco po me zopakoval, kdyz si semnou nechce hrat ani knizky, nic.. tak se mu aspon snazim neco dovtipit do hlavicky. Je mi to strasne lito, chtela by jsem si ho tak moc uzit nez se mi narodi to druhe… Zrovna dnes rano, jsem mu pustila ;pohadky nakrmila u toho, a potom jsem ho nechala at si hraje,, ale hracky bohuzel vydrzel jen pul hodiny, a zacal hledat hrnce, knizku v ruce ma, chodi sni po byte, ale kdyz mu zni ctu a ukazuji, tak knizku mi vyhodi z ruky, Tak ja uz nevim..
AdaAda
Nevadi, i to se stava…
@i.c. Např. můj chlap s malým blbne hodně, to není o tom.. že s ním blbneš, to nevadí, to je přece dobře. Někdy taky děláme blbinky - chlap třeba dělá, že je opice, já že pes, „štěkám a utíkám po čtyřech“ a mám i jazyk venku
, malý se směje jak blázen, utíkáme po bytě, schováváme se, on se taky schovává, děláme srandičky. A co je pak respekt, že si člověk nemůže ze sebe udělat srandu a musí být vážný a velevážený nebo dítě se ho má bát.. na tom to nestojí, podle mě. Neporovnávala bych, z koho má větší „respekt“. Náš má největší respekt z cizích lidí
@paula12 když bych malému začala číst pohádku z knížky, taky to neprojde, on si ji přinese sám a jen něco popisuju - obrázky trochu, někdy nechce ani to… Ale to mi přijde škoda - „když je čas na mazlení, tak je čas na mazlení“, to není podle rozvrhu, ale třeba to u vás funguje, a to je důležité
@paula12
Hele Jendu taky nebaví si číst z knížky, jen mu ukazuju zvířátka a i když milionkrát říkám na obrázek kočičky-to je kočička- tak stejně říká jen é? za to se mi včera snažil opakovat z knížky obrázek traktor
![]()
no, hrát si se mnou umí, když na to má náladu…ale to je právě to, že on chce vše dělat jen když na to zrovna má náladu…Takže bych chtěla mít klid a den bez vztekání, tak budud dělat vše co chce on…jakmile budu chtít dělat něco jiného, tak se začne vztekat a vztekat se umí fakt hodně
Takže bud v klidu.. ![]()
@AdaAda a utíkám po čtyřech“
no to já třeba když mu sundavám ponožky, tak si k nim jako čuchnu a říkám: Fůůůůj! a kroutím hlavou jako nene a pak jí odhodím a z toho se může počůrat smíchy
A pak má rád lochtání a v já si tě chytím
Můžu se zeptat, jestli jste chodily někdy na cvičení s dětma? Takový ty, co se tam říkají říkanky, pak se s nimi něco dělá a tak…protože to jsou přesně situace, že když ho zrovna něco nebaví, tak to prostě dělat nebude…to samý doma, když něco nechce, tak to dělat nebude a když to po něm dál chci, tak se začne vztekat…ostatní děti nakonec poslechnout, u Jendy je z toho záchvat na půl hodiny a pak to vzdám… ![]()
Dobré příspěvky. Stejné jako u nás. Dle mého je to i dost povahou dítěte, která je prostě u každého jiná. První bylo ok a druhé je protivné celé dny, taky mne nenechá si sednout a tahá mne dolů, neumí si hrát sama, a to do práce nechodím, takže mne má opravdu pro sebe, ale když nemá náladu, tak je jedno, co udělám - vše špatně
Chomím ven, tam je to dobré, domácí práce dělám, když spí, nebo přijde manžel, nebo když si hraje chvíli sama, ve velké krizi pouštím krtečka ![]()
Jo a dost pomohlo pořídit si psa, se kterým se dokáže dlouho tahat o hračky, nebo mu něco vykládat, či podávat granule po jedné.
@lomika Přesně jak u nás to co popisuješ
až na to, že mi psa máme ![]()
@paula12 Já si myslím, že půl hodiny není zas tak málo, na takového prcka. Je úplne normální, že si 5 min hraji s něčím a pak je to přestane bavit a hledají jinou zábavu.
Mojeho syna (ted 24m) taky dlouho nebavily hračky, nejradši mi „pomáhal“ u všech možných práci. Ted je to naopak, chvilku se na mě diva, ale pak si jde „dělat svoje“.
Stejne ma ale nejradši balony, takze doma často hrajeme fotbal, nebo pinkáme s nafukovacím balonkem. A stále si hodne chce hrát se mnou, i kdyz je to ve stylu, „mami nakresli mi něco“ (neřekne to) a pak mi dovolí si vzít jen žlutou a nakreslit mu kačenu. Tak holt kreslim furt kaceny no ![]()
A co zkusit přelívání, presypavani? Samozřejmě s vhodným materiálem a na vhodném místě ![]()
@i.c. To je fajn, že uz se situace začíná lepsit ![]()
Dnešní ráno mě přimělo obnovit tuto diskusi a trochu se vypsat. Začínám mít problém se starším synem. Je to moc šikovný kluk, chytrý, společenský, veselý. Ale ne, když je se mnou. Ve školce pohoda, s chůvou pohoda, babičky v klidu, tatínek taky, ale nesmím tam být já. Jinak začne kňourat, vymrčovat a je protivný jak pr.el. Kvůli každé pitomosti začne brečet, že ho bolí prstík, že chce pofoukat a vzápětí, že má nudli (protože ji samozřejmě má) a to vydrží klidně půl hodiny. Strašně mě to vytáčí. Kdyby normálně zuřil (jako jeho mladší bráška), tak to vydržím, ale tohle brnká přesně na tu špatnou strunu. Přistihuju se, že na něj začínám mít averzi.
Vždycky se snažím přistupovat k němu pozitivně, ráno, nebo když ho vyzvedávám ze školky, kdykoli jsme spolu, hodně ho chválím, usmívám se na něj, snažím se všechno vykomunikovat po dobrém, ale většinou to skončí jeho fňukáním a mým řevem. Já už nevím, kde brát tu pozitivní energii, mám pocit, že nedostávám nic zpátky.
Nikdy nebyl moc mazlivý, málokdy dá sám najevo, že mě má rád, nebo mě potřebuje. Mladší je v tomto odlišný, je to malý uvztekaný závislák, ale protože mám od něj nějakou pozitivní odezvu, tak to lépe snáším. Já bych si taky chtěla někdy užít staršího z té lepší stránky a ne jenom pořád řešit konflikty a poslouchat to skučení.
Nechci, aby se náš vztah pokazil, ale už mi dochází síly. ![]()
Dítě bohužel všechno vycítí, tedy i tu tvou averzi na něj. Kromě toho jistě žárlí na mladšího, cítí, že mladšího máš radši. Mazlit se neumí (některé děti prostě nejsou mazlivé), tak se snaží získávat pozornost jak umí. Chyba není v něm, ale v tobě. Chce to změnit přístup a vyzkoušet vše možné. Pokud kňourá, pofoukat, pomazlit a nedělat z toho scénu.
@Elenloth přesně toto má moje sestra - synovci už je 10 roků, ale pořád je nesnesitelná fňukna, když je ona nablízku. Když odejde, tak je to milionový super kluk… Nemá na koho žárlit, je vymodlený jedináček, který se narodil v 7. měsíci s porodní váhou 1150 gramů - a sestra z něj od začátku dělala skleníkovou kytičku. A kluk se podle toho asi chová a využívá toho, že sestra doběhne s pofoukáním kvůli každé prkotině. A pak už jí to taky leze na nervy, když je toho moc. Ale neumí s tím nic udělat… Takže sice neporadím, ale snad utěším, že tvůj syn není rarita, že v tom nejsi sama ![]()
@Elenloth
taky by mě zajímalo, kde brát pozitivní energii - starší „hysterický psychopat“, mladší umrčený mamánek…taky vždycky ráno vstávám s pozitivní náladou, jak se to dneska hezky povede, no a do minuty je scéna nebo něco podobného na světě
@ZuzaM Já vím, že chyba není v něm. Jenom nevím, jak změnit ten přístup. Klidně pofoukám a pomazlím, ale to absolutně nezabírá. Půl hodiny tu chodí a kňourá, že má nudli, že nechce to a ono apod.Slzy, nudle všude a „bolíííí, bolíííí“ To už chytne i mladšího a začne řvát taky a mně do deseti minut hysterického řevu kvůli ničemu rupnou nervy.
@Adinka_2012 JO jo, přesně tak nějak je to u nás.
@Elenloth píše:
@ZuzaM Já vím, že chyba není v něm. Jenom nevím, jak změnit ten přístup. Klidně pofoukám a pomazlím, ale to absolutně nezabírá. Půl hodiny tu chodí a kňourá, že má nudli, že nechce to a ono apod.Slzy, nudle všude a „bolíííí, bolíííí“ To už chytne i mladšího a začne řvát taky a mně do deseti minut hysterického řevu kvůli ničemu rupnou nervy.
@Adinka_2012 JO jo, přesně tak nějak je to u nás.
A jak to, že to nedělá jiným? Co dělají jinak? Zkus dětského psychologa, poradí ti jak na něj. Takhle se trápíte oba. A on z toho fakt může mít celoživotní trauma.