Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Elenloth píše:
@ZuzaM Já vím, že chyba není v něm. Jenom nevím, jak změnit ten přístup. Klidně pofoukám a pomazlím, ale to absolutně nezabírá. Půl hodiny tu chodí a kňourá, že má nudli, že nechce to a ono apod.Slzy, nudle všude a „bolíííí, bolíííí“ To už chytne i mladšího a začne řvát taky a mně do deseti minut hysterického řevu kvůli ničemu rupnou nervy.Tos napsala asi o mé dceři
![]()
Opravdu u ní pomáhá jedině v těchto nekonečně dlouhých fňukacích a nespokojených chvílích jí dát 100% pozornost. Hlavně nevybouchnout, což se mi ne vždy zadaří samozřejmě. Zabírá vzít do náruče, něco ukazovat a povídat a změnit náladu na veselou, dá to dost práce, ale výsledek se dostaví. Ale jak je tu psáno - problém je v matce, jsem někdy tak vytočená, že jsem na ní vnitřně naštvaná (ona to cítí) a to samozřejmě nemám energii na ňuňu ťuťu a seřvu jiZdá se mi to, nebo se vždy jedná o ty prvorozené děti???