Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Prožíval s vámi chlap snažení?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
bara 1
18.1.13 20:31
Ahoj, to mi připomíná můj případ. Sice jsem otěhotněla přirozeně, ale nějak to moc neprožívá a tak se utěšuju, že to přijde až malou uvidí. Prý chlapi nemají takový cit no 
…občas mě to hodně mrzí, ale na druhou stranu zase vím, že mě má rád a je semnou furt doma. 
Sám řekl, že mu to ještě nedochází…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.1.13 20:34
Ahoj, tak já jsem si tím prošla před několika lety (úspěšně) a i teď to naše snažení o druhé dítě není ideální, nebo se zadařilo přirozeně a potratila jsem, ale manžel mi byl vždy oporou. Neříkám, že se mnou o tom všem debatoval stále dokola, ale spíš jsem debatovala já a on poslouchal a naslouchal. Nemyslím si, že ti chlapi to prožívají tak jako my, je spíš trápí to, že to trápí nás, protože nás mají rádi. Hlavu vzhůru, třeba to uvnitř sebe cítí a nechce se o tom bavit, protože si myslí, že tě zraňuje a chce převést hovor jinam, ale pokud tě to mrzí, tak mu to raději řekni a to právě proto, že už nejste puberťáci.
HODNĚ ŠTĚSTÍ!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 20:36
Ahojky, tak ten můj je teda pravý opak..právě stimuluju na IVF a ten muj se v tom strašně angažuje 
míchá mi injekce, chodí se mnou na každou kontrolu 
a zajímá se. Ale on je fakt prostě zlatej, já takovýho chlapa ještě nikdy nepotkala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 20:36
Ono ne každý chlap si z toho sedne na zadek, vnímají to úplně jinak. Můj se mnou také nebyl na žádné kontrole, vždycky mi říká - nevolal jsem, protože vím, že ty budeš volat stopro. Ale věř, že jak nastal první problém - odběr plodové vody u syna, tak stál za mnou, byl oporou a prožíval to hodně. Nechtěl být u porodu a nakonec byl. Oni myslí prostě jinak, někteří lítají s ženou a div by za ní nerodili a někteří to mají takto, myslím, že už jenom souhlas s IVF a to martýrium okolo je pro mnohé ponižující a přesto do toho šel, tak se neboj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bara 1
18.1.13 20:37
Taky jsem myslela, že bude nadšený…teda měl radost asi jen když jsem mu řekla, že jsem těhotná, pak pohlaví a pak že je zdravé. 
Představovala jsem si jak budeme spolu všechno vybírat a bude se mě ptát jak se cítim, ale nějak nic no…Možná mi je to líto hormonama, ale myslim, že by to bylo líto každé. Neboj až jí uvidí, bude jí milovat. Kamarádka to taky tak měla a když se jí narodilo mimi tak přítele nezajímala vůbec ona, ale vždycky běžel za malou
- Citovat
- Upravit
bara 1
18.1.13 20:38
@Denis11 asi ti toho mýho pošlu na převýchovu… 
. Pžeju ti to, takových chlapů je vážně málo
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.1.13 20:38
Já mu to právě řekla, že mě jaho chování mrzí, on řekl že se bude snažit a vydrželo mu to jeden den 
Teď už zase nezájem a laxní přístup ke všemu 
Mrzí mě že neni schopnej mě v tomhle pro mě citlivým období obejmout, dát mi pusu, říct mi něco hezkýho…prostě mě podpořit a cítím se kvůli tomu hrozně sama 
- Citovat
- Upravit
nepřihl. hana20:00
18.1.13 20:39
@bara 1 píše:
Ahoj, to mi připomíná můj případ. Sice jsem otěhotněla přirozeně, ale nějak to moc neprožívá a tak se utěšuju, že to přijde až malou uvidí. Prý chlapi nemají takový cit no
U nás to bylo naprosto stejně. Jen jsem to nijak šíleně neprožívala ani já 
S miminkem pak pomáhal, ale sakra užívat si to začal až kolem 2 roků prcka 
zakladatelko, neboj se, to přijde!
- Citovat
- Upravit
18.1.13 20:45
U nás se zadařilo sice přirozeně, ale chlap prožíval a prožívá. V době snažení kupoval těhotenské testy a kontroloval, jestli doma nějaký máme do zásoby Na začátku těhotenství jsme oba fascinovaně koukali na youtube na dokumenty o zplození, hledal tabulky, jak je mimčo velké, byl se mnou v 6+0 na UTZ v nemocnici, když mě tam poslala moje MuDr. s tím, že nevidí srdeční akci, studoval zkratky a cizí slova ve zprávách, průkazce, objednal angelsounds, když zjistil, že existuje přístroj na poslech srdíčka miminka, zařizujeme společně pokojíček, jezdíme na nákupy pro mimi…
Je pravda, že teď už to prvotní „zažrání“ trochu upadlo a už se jen občas ptá, jak je zrovna mimčo velký, tabulky studuju už jen převážně já Ale má přehled, v jakém jsem týdnu a co nás v nejbližší době čeká.
Znám chlapy, co jsou na tom podobně jako ten můj a pak ty, se kterýma těhotenství víceméně nehlo a velkej zlom nastal až po porodu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.1.13 20:48
Máme psa a na toho ze začátku hodně žárlil - teď si jí hrozně zamiloval, nedá na ní dopustit, přijde domu, popadne jí do náruče a dá jí pusu…mě sotva pozdraví Nedává mi najevo city, prostě to nějak neumí, je uzavřenej do sebe, introvert
- Citovat
- Upravit
18.1.13 20:48
U nás to bylo tak, že ze začátku, žádný zájem, když mě bylo špatně, tak i prohodil, že by byl rád kdybych nebyla těhotná, samozřejmě mě to mrzelo, ale jak mě začalo růst břicho a malá začala kopat, tak se měnil i on, ptá se jak mě je, když někam jdu, tak mě odveze přiveze, úplně se změnil. Tak se neboj ono ho to ještě může trknout a taky se změní. Držím palečky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.13 20:54
@bara 1 Děkuji já už mám jedno manželství za sebou s takovym chlapem co tady má zakladatelka, ale i když ted mam pravej opak, tak zase neříkám, že by se se mnou rozplýval nad dupačkama a tyhle věci..to vůbec on mi nechá koupit co chci, je mi neuvěřitelnou oporou ve všem, opravdu ve všem.. ale zase si myslim, že taky nebude poskakovat radostí až zjistíme pohlaví. usměje se, obejme mě a bude rád, ale to je vše důležitá je ta opora
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Koho mám vlastně doma?
- Veřejný dům - nevěra ano či ne?
- Zavřely se mi dveře k ekonomce, problémy s přítelem
- Partner odmítá mužské práce
- Velké zklamání manžela
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Jsme s přítelem 4,5 roku a já právě procházím přípravou na IVF. Bohužel jsem do toho chlapa tak trochu uvrtala, protože mě tlačil věk a zdravotní stav - on chtěl ještě nějakou dobu počkat, ale nakonec souhlasil že to zkusíme, to jen pro upřesnění, že nejsme žádný puberťáci. Jenže mě hrozně mrzí, že v tom jsem sama, nebo mám aspoň ten pocit, že to se mnou chlap nijak neprožívá a je laxní. Jdu třeba na kontrolu a on mi ani neřekne, ať mi to dobře dopadne, nezavolá z práce jak jsem dopadla a večer se taky nic nekoná
Prostě mám pocit že z jeho strany neni žádná snaha a třeba i těšení, žádná podpora, prostě nic 
Začínám se bát, že to tak bude celý těhotenství 
Jak se k vám chovali vaši muži? Beru hormony a jsem asi nějaká lítostivá 
