Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,
taky máme doma „prvňačku“ ![]()
Jejími slovy: Já jsem maminko do školy nechtěla,vy jste mě tam dali. Tak mi musíš stát za zády a radit aspoň s těmi úkoly,když do školy se mnou nejdeš.
Úkoly nás nebaví,děláme nejnutnější,teď už s menším odporem,ale pořád je to teda děs.
Aspoň už rezolutně neodmítá chodit do školy.
Myslím,že se to postupem času lepší
a doufám v to ![]()
Já mám teda malé dítě, ale vím, že v první třídě, navíc když ještě neuběhl ani měsíc od začátku roku, budeme psát úkoly společně. Vždy.Nebaví jí to třeba proto, že nerozumí tomu, co má dělat. A nebo píše úkol hned jak přijde ze školy, potřebuje si třeba trošku oddychnout a pak společně úkol napsat.
Jen reaguji!
Mi úkol píšeme spolu pokaždé,jen dcera nechápe proč má dělat jedno a to samé dokola(je to na jedno brďo)když to umí.
Snažíme se vysvětlit,že to chce čas že né všechny děti to umí a musí se postupovat popořadě aby všichni stíhali,no ale tím se prostě nudí a není to pro ni ve škole(ani ty úkoly) atraktivní.
A o tom že by psala úkoly hned po příchodu domů nemůže být řeč píše cca 2 hoďky po příchodu,jdem nejdřív ven,pak úkoly a pak si pohrajou v pokojíku a pak rituál koupání,čtení,spaní.......
toť jen názor od nás,že to nemusí být jen nějakou „jakoby chybou rodičů“ prostě to chce myslím jen čas aby si na školu zvykla!!!!!!!
ale jo, dcera si taky nejdřív hraje a pak se složitějšími věcmi u ní sedím, kolikrát jen zírám co všechno už ví, jak co zakreslit, aby to bylo podle pí učitelky. ale když má donekonečna opakovat tu samou čárku tak jsem si myslela že u ní sedět nemusím. asi řeším kraviny, časem se to jistě srovná.
S prvňáčkem se dělají úkoly ještě déle..ne jen první měsíc..
To je prostě realita.
Je to všechno o motivaci. Děti si holt musí najít ve školní výuce něco, co je přitahuje a proč vlastně budou chtít do školy chodit samy od sebe. Ne proto, že „je tam rodiče dali“.
U mě to už od dětství bylo jednoznačně postavené. Naši mně doma řekli: Když se nebudeš ve škole pořádně učit, nedostaneš nikdy dobrou práci. Když nedostaneš dobrou práci, skončíš jako žebrák. No a to se mně nechtělo.
(Měl jsem ale výhodu v tom, že mně rodiče i prarodiče vyprávěli různé příběhy z naší rodiny - cca 4 generace zpátky. Prostě taková vesnická pospolitost.)
Ja s klukem nikdy ukoly nedelala. Jede od zacatku na svoje triko, kdyz to odflakne, nebo zapomene, nasledky ponese sam
U nas to teda funguje, zadny nuceni, zadny vyhrozovani: nechces psat ukoly, nemusis, rekni to pani ucitelce
Neni to pristup pro kazdou povahu, nekomu je to fakt ukradeny
Stejne tak jsem s nim nechystala aktovku. Kdyz neco zapomene, je to jeho problem. Musim ale rict, ze s timhle pristupem s tim nema skoro problem, proste si zvykl uz na zacatku. Kdyz pak vidim, jak se kamaradka mori se svou holcickou, jsem fakt rada, ze jsem pro nekoho mozna ignorant ![]()
Jura007 píše:
Je to všechno o motivaci. Děti si holt musí najít ve školní výuce něco, co je přitahuje a proč vlastně budou chtít do školy chodit samy od sebe. Ne proto, že „je tam rodiče dali“.
U mě to už od dětství bylo jednoznačně postavené. Naši mně doma řekli: Když se nebudeš ve škole pořádně učit, nedostaneš nikdy dobrou práci. Když nedostaneš dobrou práci, skončíš jako žebrák. No a to se mně nechtělo.
(Měl jsem ale výhodu v tom, že mně rodiče i prarodiče vyprávěli různé příběhy z naší rodiny - cca 4 generace zpátky. Prostě taková vesnická pospolitost.)
No neco na ten zpusob…proste ten tlak musi vzejit od ditete samotnyho. Ja to mela taky tak a fungovalo to.
Syna škola baví, zatím
Chodí tam rád … Úkoly dělá hned jak přijde ze školy, dělá je sám, ale vracím se k němu a kotroluji ho ![]()
Jediný co mě štve je, že reje a jak gumuje, tak to pak vypadá hrozně
Ale to se naučí.
Některým dětem trvá dýl, než si zvyknou ![]()
Ale jeste abych to upresnila: kdyz neco fakt zprasi, tak proste prepisuje tak dlouho, az se to da. A to ho dost nebavi, takze se snazi. Prinese mi vysledek, kdyz se to da, podepisu, kdyz ne, musi to predelat ![]()
asha píše:
Ja s klukem nikdy ukoly nedelala. Jede od zacatku na svoje triko, kdyz to odflakne, nebo zapomene, nasledky ponese samU nas to teda funguje, zadny nuceni, zadny vyhrozovani: nechces psat ukoly, nemusis, rekni to pani ucitelce
Neni to pristup pro kazdou povahu, nekomu je to fakt ukradeny
Stejne tak jsem s nim nechystala aktovku. Kdyz neco zapomene, je to jeho problem. Musim ale rict, ze s timhle pristupem s tim nema skoro problem, proste si zvykl uz na zacatku. Kdyz pak vidim, jak se kamaradka mori se svou holcickou, jsem fakt rada, ze jsem pro nekoho mozna ignorant
Kdybych se synem nedělala úkoly a neučila se, tak první třídu ani neudělá ![]()
Taky ho to nebaví, ale musí. Píšem hned po příchodu domů, jinak nejde ven a nesmí se dívat ani na pohádky.
Asha, tak to budu dělat taky
. Mám ještě 2 roky čas a už teď mě děsí, jak budu psát domácí úkoly
A dcera nevypadá, že by se na školu moc těšila. I školku bere jako nutné zlo
a přitom máme skvělou ![]()
Jo ale musím se přiznat. Ve středu měl za úkol psát stránku trojek. Vzteky jsem přelomila jednu obyč. tužku a vyhrožovala zabavením Pokémonových kartiček, jak to prasil
![]()
derida píše:asha píše:Kdybych se synem nedělala úkoly a neučila se, tak první třídu ani neudělá
Ja s klukem nikdy ukoly nedelala. Jede od zacatku na svoje triko, kdyz to odflakne, nebo zapomene, nasledky ponese samU nas to teda funguje, zadny nuceni, zadny vyhrozovani: nechces psat ukoly, nemusis, rekni to pani ucitelce
Neni to pristup pro kazdou povahu, nekomu je to fakt ukradeny
Stejne tak jsem s nim nechystala aktovku. Kdyz neco zapomene, je to jeho problem. Musim ale rict, ze s timhle pristupem s tim nema skoro problem, proste si zvykl uz na zacatku. Kdyz pak vidim, jak se kamaradka mori se svou holcickou, jsem fakt rada, ze jsem pro nekoho mozna ignorant
Taky ho to nebaví, ale musí. Píšem hned po příchodu domů, jinak nejde ven a nesmí se dívat ani na pohádky.
Tezko rict, protoze jsi to s nim delala
Ale psala jsem, ze to neni pro vsechny povahy, dite musi byt aspon trochu zvidavy a a mit nejakou prirozenou motivaci nebo ho to musi aspon trochu bavit (i kdyz si nedelam iluze, ze toho myho to pokazdy bavi, je to cim dal horsi
)
Je to ale dobry k zamysleni, a pro liny povahy, jako jsem ja, mozna i vysvobozeni.
Tem detem to taky da vic.
I ta motivace…ja treba nikdy nerekla, ze se nesmi divat na pohadku, dokud to nenapise. Spis jsem rekla, ze nejdriv udela ukol a pak bude pohadka. Ukoly dela az vecer, pred veceri, prislo mi vzdycky skoda zabit tim cas, ktery muze travit venku. Nez by napsal ukol, uz by venku nebyla ani noha, ale zalezi v kolik chodi domu.
U nas funguje skvele neustala pozitivni motivace, i pred skolkou, i pred skolou, porad jsem rikala, jak je to skvely atp. Znam spoustu maminek, jejichz deti do skoly nechtely…jenze taky jsem videla jejich postoj: no pockej, pak uz budes chodit do skoly a to uz nebudes moct to a to… Dospely si to vubec nemusi uvedomit, ale staci i oci v sloup, nejistota, a dite to vsechno vstrebava.
Takze u nas vzdy s nadsenim (az mi to lezlo krkem
)
dcera je v první třídě a domácí úkoly „urychluje“. když u ní sedím tak to ještě jde, i když blbě, když si myslím že už to zvládne sama tak je to hrůza. chápu že je ještě malá, ale tak mohla by se trochu snažit i když nesedím těsně u ní.
jak to máte doma vy? co na to psycholog?