Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Psaní knihy a problémy okolo
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
5.10.23 15:34
Psaní knihy a problémy okolo
Zdravím všechny.
Je mi teď 13 a už delší dobu ráda píšu povídky, delší příběhy a více než roky se snažím o knihu.
Před asi měsícem jsem však moje dosavadní dílo (text o 63 stránek na pc) ukončila s tím, že celou knihu přepíšu.
Zatím jsem spokojená, z ich- formy se stala er-forma(ve které se mi píše lépe a podle mě zní i vhodněji), a místo dění jsem přesunula ze Severní Ameriky do Anglii, které se samozřejmě pro Češku popisuje lépe, než USA kde jsme nikdy nebyla.
Samozřejmě moje psaní není nic zázračného, i když se mi zdá, že se zlepšilo.
Problém, je v tom, že když jsem začínala psát, hned jsem si představila jak knihu dokončím, já ji dokážu vydat, a moje kniha se stane populární.
Což je samozřejmě velká blbost, ale já už ji mám v hlavě a nemůžu si ji zbavit. Sice vím, že je hezké si věřit, ale tohle je prostě nerealistické. Také si myslím, že optimismus, jenž mám, by mě mohl celkem zničit, kdybych se rozhodla hotovou knihu(pokud ji vůbec dopíšu) poslat do nakladatelství, a oni by logicky odmítli, nebo spíš by i ani neodpověděli, byla bych extrémně zklamaná.
Máte třeba nějaká tip jak svůj optimismus, trochu zmenšit, abych později nebyla zklamaná, ale přesto si nechala sebevědomí, které by mě motivovala?
Pokus to někoho zajímá, kniha je fantasy, v některých menších ohledech může připomínat Harryho Pottera, hlavní zápletka začíná už brzy a vyvrcholí někde v polovině knihy, ale vyřeší se až na konci příběhu, kde se odhalí i záhady ze začátku.
Jinak bych byla strašně ráda, kdyby tady byl někdo, kdo má s psaním alespoň trochu zkušenosti, protože bych se ráda chtěla zeptat na pár otázek ohledně tvůrčího psaní atd.
Děkuji, že si toto čtete💙
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.10.23 15:42
Jako dítě jsem hrozně ráda také psala, co vyzkoušet nějaké literární soutěže pro deti/mladé? Když to bylo za mne, hádám, že by se určitě nějaké našly i teď. Případně co se poradit s tridni/učitelkou češtiny… pokud jsou fajn, mohli by Te sami někam nasměrovat. jinak fandím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.23 16:00
[ @EvaDDDLiterární soutěží jsem se dřív zůčastňovala, ale nikdy jsem o ně tolik nestála, přesto děkuju za tip.
S těmi učiteli si to ještě promyslím, to se obávám, že by tom moc dobře nedopadlo.
Mimoto děkuju za menší podporu vážím si ji💙
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.10.23 16:40
Můžeš zkusit oslovit paní Elišku Fojtovou z nakladatelství Pampeliškov. Sama pose a vydává, je taková celkem empaticka a to nakladatelství je její. Takové maličké. Třeba by ti k tomu něco řekla, poradila… i své tehdy zrovna trinactilete dceri tam vydala knížku 
- Citovat
- Upravit
5.10.23 17:14
Děkuju za radu. Určitě si zapíšu, a až budu ve chvíli kdy budu skoro hotová se na ni kouknu, teď je to asi moc brzo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.23 18:50
@Měsíční světélka píše:
@Pudloslava Jako můj dosavadní text?
jasne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.23 21:49
Tak nějakou část asi poslat můžu. Celý text ještě nechci, ale začátek -první kapitolu klidně.
Chlapec v světle modrých šortkách přešel ulici, ani se neohlédl, cestu už znal dobře, věděl, že zde přechází hodně lidí, tudíž když zde přejdou ulici více najednou nic se mu nemůže stát. Jeho oči se zaměřili na zprávu na mobilu, který dosud pevně držel v ruce. Psal mu jeho matka, už zase se starala.
Rychle do mobilu naťukal, že už jde domů a zastrčil si ho do kapsy. Právě prošel kolem Willyho, který jako každé odpoledne seděl na špinavé podlaze ulice, maloval kolemjdoucí, a vše co stihl zahlédnout v davu hemžících se lidí.
Vlastně se jmenoval Willoughby, ale všichni kdo ho znali, třeba jen od pohledu a dozvěděli se o něm jen tak náhodou, mu říkali Willy. Na tom není nic divného, Matheo by si sám taky neříkal Matheo. Všichni o něm mluvili jako Theovi, a tak to bylo správně.
Theo právě odcházel od Rodyho, dnes to byl poslední den co mohl zůstat doma. Zítra by Theo Rodyho doma nenašel. Zítra se Rody na týden převozí do nemocnice, kde stráví týden. To bylo pro Rodyho celkem normální. Rody byl vážně nemocný a to dalo poznat. Byl bledý a vypadal nezdravě.
Jeho nemoc spočívala v tom, že mu pomalu ubývalo svalstvo, dalo se to na něm vidět, byl menší a hubenější než většina v jeho věku. Potřeboval pohyb, často s jeho mladší sestrou Jessicou běhal nebo jezdil na kole.
Jeho nemoc zvaná Musculus vastitas B1, byla smrtelná, Rody už jednou byl na pokraji smrti a života, když mu ubývaly svaly v prostoru dýchacího ústrojí. Operace ho však znovu vyléčila.
Musculus vastitas se často vracel, Rody proto chodil na různá vyšetření, které měly pomoci předejití vrácení.
Rody, přesněji Rhodes, pobyt v nemocnici nebral nijak špatně. Jednou týdně na půl dne do nemocnice, mu nikdy nijak nevadilo, a týden -nejčastěji jen párkrát za rok v nemocnici také přežil. To třeba Amelie by si to nedokázala představit. Amelie, chytrá stejně jako Matheo, i když někdy o její inteligenci pochyboval, stejně ráda jako on si četla. Měla zrzavé vlasy, nos jí zakrývaly pihy. Amelie se charakteristikou podobala trochu bratra Thea-Dustinovi. Znala spoustu lidí, s Matheem se seznámili na oslavě matky Thea, kde Amelie byla kvůli své matce, která byla nejlepší kamarádka Matheiny matky.
Theo, Rody a Amelie tvořily triona jedné základní škole v Londýně, které hrozila rozpadnutí. Problém nebyl v tom, že už si nerozuměly, to rozhodně ne, často se spolu učili a o přestávkách se spolu bavili. Problém byl v nadcházejících letech.
Všichni jedenácti až dvanáctiletí, přestupovali ze základní školy na střední školu. Theo přestupoval na stejnou jako Amelie tedy na Klarstown, Rody však přestupoval jinam.
Byl začátek léta, když se Matheo dozvěděl, že byl přijat na Klarstown o to víc, byla pak Amelie ráda, když za týden dostala email s potvrzením přijetí na Klarstown.
Klarstown byla celkem normální škola, i když některé věci zde probíhaly jinak než klasické UK škole.
Theo se konečně dostal domů, bylo mu vedro, a byl unavený, lehl si na svou postel, otevřel okno. Začal přemýšlet o tom jak se vlastně má. Má dobrý život? Jak by to asi vypadalo kdyby nebyl spokojen s životem, kterým si žije a prochází?
Matheo dospěl k závěru, že zbožňuje svět, ve kterém žije.
Jeho život však, jako, každý jiný měl menší zádrhel.
Existují lidé, vlastně to ani lidé nejsou, spíš bytosti, stvoření, která zabíjejí. Nazývají se perigoldi…
Po schodech sestupoval, už byl skoro ve sklepení, zničeho nic se zhaslo světlo, postavu to však nijak nezarazilo, přešla ke dveřím z jedním z pokojů ve sklepě a otevřela je.
Osoba přešla až k protější stěně, kde byl připnutý terč, vedle něj stál menší stolek kde byli šipky různých barev.
Hnědovlasá postava si vybrala šipku modré barvy a tu zapíchla do středu barevného terče.
Za minutu už v místnosti nikdo nebyl.
První kapitola nic moc. Nicméně na konci každé kapitoly je pohled zatím neznámé postavy, kterou odhalím až na konci knihy. Má přidat takovou tajemnou atmosféru, sice nevím jetsli se to daří, ale snad ano.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.23 21:54
@Měsíční světélka píše:
Tak nějakou část asi poslat můžu. Celý text ještě nechci, ale začátek -první kapitolu klidně.
Chlapec v světle modrých šortkách přešel ulici, ani se neohlédl, cestu už znal dobře, věděl, že zde přechází hodně lidí, tudíž když zde přejdou ulici více najednou nic se mu nemůže stát. Jeho oči se zaměřili na zprávu na mobilu, který dosud pevně držel v ruce. Psal mu jeho matka, už zase se starala.
Rychle do mobilu naťukal, že už jde domů a zastrčil si ho do kapsy. Právě prošel kolem Willyho, který jako každé odpoledne seděl na špinavé podlaze ulice, maloval kolemjdoucí, a vše co stihl zahlédnout v davu hemžících se lidí.
Vlastně se jmenoval Willoughby, ale všichni kdo ho znali, třeba jen od pohledu a dozvěděli se o něm jen tak náhodou, mu říkali Willy. Na tom není nic divného, Matheo by si sám taky neříkal Matheo. Všichni o něm mluvili jako Theovi, a tak to bylo správně.
Theo právě odcházel od Rodyho, dnes to byl poslední den co mohl zůstat doma. Zítra by Theo Rodyho doma nenašel. Zítra se Rody na týden převozí do nemocnice, kde stráví týden. To bylo pro Rodyho celkem normální. Rody byl vážně nemocný a to dalo poznat. Byl bledý a vypadal nezdravě.
Jeho nemoc spočívala v tom, že mu pomalu ubývalo svalstvo, dalo se to na něm vidět, byl menší a hubenější než většina v jeho věku. Potřeboval pohyb, často s jeho mladší sestrou Jessicou běhal nebo jezdil na kole.
Jeho nemoc zvaná Musculus vastitas B1, byla smrtelná, Rody už jednou byl na pokraji smrti a života, když mu ubývaly svaly v prostoru dýchacího ústrojí. Operace ho však znovu vyléčila.
Musculus vastitas se často vracel, Rody proto chodil na různá vyšetření, které měly pomoci předejití vrácení.
Rody, přesněji Rhodes, pobyt v nemocnici nebral nijak špatně. Jednou týdně na půl dne do nemocnice, mu nikdy nijak nevadilo, a týden -nejčastěji jen párkrát za rok v nemocnici také přežil. To třeba Amelie by si to nedokázala představit. Amelie, chytrá stejně jako Matheo, i když někdy o její inteligenci pochyboval, stejně ráda jako on si četla. Měla zrzavé vlasy, nos jí zakrývaly pihy. Amelie se charakteristikou podobala trochu bratra Thea-Dustinovi. Znala spoustu lidí, s Matheem se seznámili na oslavě matky Thea, kde Amelie byla kvůli své matce, která byla nejlepší kamarádka Matheiny matky.
Theo, Rody a Amelie tvořily triona jedné základní škole v Londýně, které hrozila rozpadnutí. Problém nebyl v tom, že už si nerozuměly, to rozhodně ne, často se spolu učili a o přestávkách se spolu bavili. Problém byl v nadcházejících letech.
Všichni jedenácti až dvanáctiletí, přestupovali ze základní školy na střední školu. Theo přestupoval na stejnou jako Amelie tedy na Klarstown, Rody však přestupoval jinam.Byl začátek léta, když se Matheo dozvěděl, že byl přijat na Klarstown o to víc, byla pak Amelie ráda, když za týden dostala email s potvrzením přijetí na Klarstown.
Klarstown byla celkem normální škola, i když některé věci zde probíhaly jinak než klasické UK škole.Theo se konečně dostal domů, bylo mu vedro, a byl unavený, lehl si na svou postel, otevřel okno. Začal přemýšlet o tom jak se vlastně má. Má dobrý život? Jak by to asi vypadalo kdyby nebyl spokojen s životem, kterým si žije a prochází?
Matheo dospěl k závěru, že zbožňuje svět, ve kterém žije.
Jeho život však, jako, každý jiný měl menší zádrhel.
Existují lidé, vlastně to ani lidé nejsou, spíš bytosti, stvoření, která zabíjejí. Nazývají se perigoldi…Po schodech sestupoval, už byl skoro ve sklepení, zničeho nic se zhaslo světlo, postavu to však nijak nezarazilo, přešla ke dveřím z jedním z pokojů ve sklepě a otevřela je.
První kapitola nic moc. Nicméně na konci každé kapitoly je pohled zatím neznámé postavy, kterou odhalím až na konci knihy. Má přidat takovou tajemnou atmosféru, sice nevím jetsli se to daří, ale snad ano.
Osoba přešla až k protější stěně, kde byl připnutý terč, vedle něj stál menší stolek kde byli šipky různých barev.
Hnědovlasá postava si vybrala šipku modré barvy a tu zapíchla do středu barevného terče.
Za minutu už v místnosti nikdo nebyl.
No, tak podle tohodle uz vic verim, ze ti je 13.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.23 22:07
No chtělo by to hodně korektury 
ale zase jako když si tu technickou stránku člověk odmysli a čte to s hooooooodne privrenejma očima, aby nevidel ty špatný čárky a formulace, tak ten úvod myšlenkově špatný není. Akorat teda ten konec, jak tam mas to “v jeho zivote byl zádrhel” a pak píšeš, ze existuje nějaká postava… tak ale na to bych cekala, že třeba napíšeš neco, čím tu postavu s nim propojis. Nebo bych to teda nechala prozatím otevřené, tím sdělením o bytostech začala kapitolu číslo dvě a hned po nem bych dala nějaké to propojení, o jaký zádrhel se jedna. Abys to jako nějak vysvetlila a navázala 
ale je fakt, ze nevím, co mas ve druhé kapitole, takže třeba to navazuje pak?
A dále si já osobně myslím, ze by bylo možná lepší situovat ten příběh do nějaké vymyšlené české vesnice nebo třeba do úplně vymysleneho státu, když tu Anglii moc neznáš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.23 22:24
@Semtex Korektury by to určitě chtělo no.
S tím koncem je to takové složité, v mé verzi to celé bylo oddělené trochu jinak, ale tady jsme tom musela vyřešit nějak jinak, jelikož se tady nedá napsat pár znaků.
V další kapitole se pak vysvětluje co je to perigold, a na konci pak naváže na krátký úsek té jiné postavy.
S tou Anglií mám stejný názor, ale k zápletce je celkem důležité, a měnit to moc nejde, ale zas kolem půlky „knihy“ se příběh bude odehrávat v Německu, kde to znám velmi dobře…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.23 02:30
Informace o vydávání knih
@Měsíční světélka píše: …
Samozřejmě moje psaní není nic zázračného, i když se mi zdá, že se zlepšilo.
Problém, je v tom, že když jsem začínala psát, hned jsem si představila jak knihu dokončím, já ji dokážu vydat, a moje kniha se stane populární.
Což je samozřejmě velká blbost, ale já už ji mám v hlavě a nemůžu si ji zbavit. Sice vím, že je hezké si věřit, ale tohle je prostě nerealistické. Také si myslím, že optimismus, jenž mám, by mě mohl celkem zničit, kdybych se rozhodla hotovou knihu(pokud ji vůbec dopíšu) poslat do nakladatelství, a oni by logicky odmítli, nebo spíš by i ani neodpověděli, byla bych extrémně zklamaná.
Máte třeba nějaká tip jak svůj optimismus, trochu zmenšit, abych později nebyla zklamaná, ale přesto si nechala sebevědomí, které by mě motivovala?
Děkuji, že si toto čtete💙
Právě pro úplné autory-začátečníky jsem napsal tuhle knížku: https://kniha.vydaniknihy.cz.
Nedozvíte se z ní, jak psát, ale všechno ostatní ano - jak to pak vydat a dostat k lidem, jak to financovat atd.
Doporučuji také prostudovat si můj blog, který je úplně zdarma: https://www.vydaniknihy.cz.
Jste v ideální pozici, máte spoustu času se na to připravit a dřív než v 16 nebo 18 asi stejně nebudete na vydání připravena… To, že tradiční nakladatelství 95 % autorů odmítají, je pravda, ale v žádném případě to neznamená, že musí Vaše kniha zůstat v šuplíku. Jestli Vás nemotivuje moje knížka, tak asi už nic 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
