Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já se přidávám do klubu. Dceři je 9,5 a cca posledního půl roku je to s ní žůůůžo. Spíše má ale hysterické scény ve vazbě na školu a zjistila jsem, že nepomáhá vlídně uklidňovat, ale pořádně houknout. Je náladová, nafuněná, odmlouvá.. Už se moc těším, až nastoupí ta pravá puberta a doufám, že to obě přežijeme ve zdraví.
Tak mě přijde, že ty naše ratolesti jsou pořád v nějakém blbém období. Když jsou ještě batolata, tak nastoupí první období vzdoru, pak druhé období vzdoru, pak třetí, no a pak je tu předpuberta, následuje puberta a pak už vám vyletí z hnízda
Hmm ![]()
Ahoj holky, obnovuji toto téma.
Mám 9,5 letou slečnu a máme to teď doma jako v nějakém výchovném ústavu.
Dcera se nechce učit hlavně matematiku, odmlouvá, všichni jsou blbci.Mluví na mě neustále podrážděně, nic jí není vhod. Změnila v říjnu školu kvůli šikaně. Ve škole se jí strašně líbí, ale známky má tedy o dost horší než v té první škole.
Nevím si s ní rady. Dost často je na programu dne vařečka, ale není to k ničemu. Tak snad to nějak přejde. Jsem na ni sama otce nemáme.Je to někdy tedy vyčerpávající.
Ahoj, tady zakladatelka
Tak dcera, o které jsem psala v úvodu, už je o tři roky starší, takže 11,5. Už nedělá takové ty scény, kdy jsem si s ní fakt nevěděla rady. Vyrostla z toho a někdy si spolu i pěkně pokecáme. Řešíme spolu takové ty holčičí věci a já si to hodně užívám. Teda hlavně proto, že to není opravdu často, puberta vítězí
. Pořád je někdy na zabití, ale dá se to přežít.. No, ale do těch nesmylsně vztekacích scén dorostla zase ta mladší
Takže nanovo
Ječí snad kvůli všemu, kolikrát zírám, kde se v ní bere takový hlas a taková zásoba slziček. Držím se dlouho, ale někdy vypěním a dostane na zadek. Zavřu ji do pokojíku a nechám ji tam vyřvat. Přejde jí to docela brzo, protože nemá diváky. No a nebo zakazuju tablet.. A nezbývá mě, než opět vydržet, až z toho vyroste.. Otázka, jestli už nebudu dávno v Bohnicích
![]()
Jo, zapomněla jsem zmínit, že té mladší je teď taky 8,5. Přesně jak bylo v tomto šíleném období tehdy té starší. Asi je to opravdu doba, kdy se začínají dětičky prosazovat. Většinou dost drsně
Je na nás, co jim dovolíme
Trpělivosti zdar ![]()
My to zazivame taky a to v lete bude mít 8, začalo to lehce před Vánoci pak chvíli ok a teď opět, bojuje ze tohle takhle dělat nebude, nechce si nechat poradit u úkolu, ona to psát nechce a nebude tak jsem včera v klidu řekla jak chceš, úkol nepodepíšu, paní ucitelce zítra si to vysvětli jak chceš - řekni ji proč jsem to nepodepsala, co jsi tady dělala za scény. Odpoledne mi napsala písničku / jak jsem krásná a manžel nejlepší tatínek na světě/ tak sla a přede mnou řekla ze to nemusela psát, pak se nastavala a a vyloženě nasr…ji vytáhla ze sešitu /ne školního/ a rozhtrhala a dala do koše. Sedla si a něco mumlala. Začala psát úkol a napsala ho blbě, chtěla pak poradit tak jsem v klidu (celou dobu jsme ji nechali být a normálně se bavili co budeme dělat, mladší deti šly jezdit na kole ven atd) a tak jsem ji v klidu řekla ze proč bych ji radila, ze tohle chování mi nepřijde vůbec normální atd a ať když je sama tak chytrá tak ať si poradi. Začala brecet ze chce pomoct a js úplně v klidu jsem utirala nadobi. Tak přišla s tím ze se odstěhuje ze odejde. Tak nevím zda psychologicky to bylo spravne, ale řekla jsem ji, ze pokud se ji s nami špatne žije ať jde, ze taková Helenka nebo Amálka ze školy k nám půjde ještě rada, aby jela o prázdninách k moři, měla takove oslavy narozenin, v zimě jezdila lyžovat do Alp a po ČR, ptala jsem se kde byly deti na prázdniny, zda všechny lyzovaly s rodiči nebo někam jely, a mohly si na cestě zpět koupit hračku v hrackarstvi … a zda všem maminky čtou večer pohadky, atd atd tak pokud chce ať jde, ze třeba někdo jiný u nás rad bude. Začala hysterie ze nechce být bez nás a beze mě… pak jsem ji pomohla s tím úkolem a snažila se ji domluvit, musela se omluvit mě i tatínkovi, což se ji vůbec ale vůbec nechtělo a řekla jsem ji zda by chtěla abych já se k ni chovala stejne - tak to prý ne… ale nejprve byla ticho. Je to náročný …
i přesvědčit ji o něčem je někdy mazec - pořad chce podle sebe …
@JaninkaŠv Dceři je teď čerstvých 8 let a mám pocit, že se učí co to znamená „akce - reakce“ nebo „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Je na tom stejně jako tvoje. Neustále je vše problém, všichni děláme vše naschvál, kvůli maličkosti tu udělá hysterickou scénu. Na druhou stranu se jde pomazlit, přitulit a je to opět malá holčička. Opravdu to vypadá jako by byly dvě slečny v jednom těle. Snažím se zachovat co nejvíce klidu, ale ne vždy to vydržím.
@Fassatka Sice jsem reagovala na úvodní příspěvek zakladatelky, ani jsem si nevšimla, že je pár let stary, ale …
@JaninkaŠv píše:
Ahoj, tady zakladatelkaTak dcera, o které jsem psala v úvodu, už je o tři roky starší, takže 11,5. Už nedělá takové ty scény, kdy jsem si s ní fakt nevěděla rady. Vyrostla z toho a někdy si spolu i pěkně pokecáme. Řešíme spolu takové ty holčičí věci a já si to hodně užívám. Teda hlavně proto, že to není opravdu často, puberta vítězí
. Pořád je někdy na zabití, ale dá se to přežít.. No, ale do těch nesmylsně vztekacích scén dorostla zase ta mladší
Takže nanovo
Ječí snad kvůli všemu, kolikrát zírám, kde se v ní bere takový hlas a taková zásoba slziček. Držím se dlouho, ale někdy vypěním a dostane na zadek. Zavřu ji do pokojíku a nechám ji tam vyřvat. Přejde jí to docela brzo, protože nemá diváky. No a nebo zakazuju tablet.. A nezbývá mě, než opět vydržet, až z toho vyroste.. Otázka, jestli už nebudu dávno v Bohnicích
![]()
Jé, to je hezké číst, že z těchto scén by mohla vyrůst ![]()