Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Virginian píše:
Tak soráč, noA tvoje profilovka je reálná?
jasně.
@Virginian soucítím s tebou, taky jsem to zažila, kvůli nemoci jsme museli nechat pejska uspat, bezprostředně poté jsem cítila, že už to nikdy nezvládnu a proto dalšího psa nechci, teprve tak po roce jsem začala uvažovat o novém. Erdelteriéři se mi moc líbí, ten Tvůj vypadal jako pořádnej kus chlapa! zajímalo by mě, co za lotroviny vyváděl, já myslela, že jsou to poslušní služební psy ![]()
Toho bylo spousta, třeba v horách našel mrtvýho skunka a rozhodl se, že je málo mrtvej a tak ho zakous podruhý, no smrad cestou domů v autě.
My máme pozemek tak hektar a půl a co bylo na našem pozemku to jsem pak našel mrtvý - lišku, mývala, vačici, králíky, kočky - teriéří původní role byla přesně tohle, hlídat farmy a zabíjet myši, krysy, hlodavce a škodnou.
Jezdil se mnou na předním sedadle jeepu i když jsem na léto sundal dveře - bez pásu, prostě tam seděl a nakláněl se do zatáček.
Spal vedle mý postele a jednou takhle sexujem a já po něm mrknu a on, pacholek, sedí a kouká z okna jako " já se na vás vůbec nekoukám, hele" a pak kouk na mně a zívnul. Tož to mi dožral, já do toho buším a on mi to takhle komentuje ![]()
Jo a občas zdrhnul a vrátil se třeba za den, za dva nebo nám někdo zavolal, že ho chytil, ať si pro něj přijedu.
Hodně airedalů jsou šašci, Monty nebyl.
@Virginian koukám, že nuda s ním teda nebyla
a jakého máš toho druhého pejska?
@Virginian I když jsi psal, že máte doma dalšího, pořiď mu kamaráda - i sobě
…nemusí to být zrovna štěně…klidně mrkni na nějakého útulkáčka - jsou úžasní
.
http://www.pesweb.cz/cz/psi-k-adopci
Historie našich psů, to je trošku na dýl, ale jsem v nedělí v háku a tak mám čas.
Do našeho malého, šeredného domu s nádherným pozemkem jsme se nastěhovali v roce 02 a hned první léto pořídili štěně australskýho ovčáka. Byly mu dva měsíce, když se procpal plotem ven - honil kočku - a sejmulo ho auto. Měsíc na to jsme koupili airedala, bylo mu sedm měsíců. Buster byl nádhernej pes, klaun a šašek, ale po půl roce pryč - rakovina jater, bylo mu jen rok a kousek. To už jsme byli slušně na huntě a zařekli se, že už nikdy jednoho psa.
Tak příšla Venuše - pyrenejský ovčák, Montmorency, Clementine - airedalka a nakonec Rupert - labrador, černej s trochou pitbula. Všechno z útulku. Clementine byla totální alfa magor a furt se snažila ovládnout ostatní a nakonec jsme jí dali k adopci, teď žije u jedné starší paní jako jedinej, rozmazlovanej pes a podle všeho se má skvěle.
Venuše odešla tiše a po svém v květnu 2014 - prostě přestala žrát, pak i pít a spala v kuchyni až se po dvou, třech dnech už neprobudila. V červenci 2014 jsme uspali Montmorencyho a teď už máme jen Ruperta.
Občas mrknu do útulku a je nám tak nějak jasný, že toho pravýho dalšího psa poznáme až na to bude vhodná doba.
Doufám, že jsem nenudil. To u plotu a taky na verandě je Buster, Venuše je bílá, Clementine se stříhá a australák Max měl modrý voči jako všechny naše děti. Rupert je ten černej samozřejmě.
@Virginian to jsou krásní pejsci! moc držím palce, ať vyberete dalšího super parťáka a ať ve zdraví trhne rekord v dlouhověkosti!
Je to vždycky smutný
já před dvěma roky přišla o svýho milovanýho bafana a to pro mě tím nejděsivějším způsobem-ztratil se ze zahrady a nikdy jsem ho už nenašla
a to je to nejhroznější, ta nevědomost, co se s ním stalo.dala bych cokoliv za jednu jedinou minutu setkání, abych se s ním mohla rozloučit…každý den na něj myslím…
@olííva píše:
Je to vždycky smutnýjá před dvěma roky přišla o svýho milovanýho bafana a to pro mě tím nejděsivějším způsobem-ztratil se ze zahrady a nikdy jsem ho už nenašla
a to je to nejhroznější, ta nevědomost, co se s ním stalo.dala bych cokoliv za jednu jedinou minutu setkání, abych se s ním mohla rozloučit…každý den na něj myslím…
Tak to je hrozný!!! Jak se to mohlo stát? Někdo ho vzal přes plot? Chudák ![]()
@Lístečka kvůli petardám se dostal z kotce a následně ze zahrady…bylo mu skoro 13let.pes který mi celý život dělal jen radost ať na výstavách, zkouškách, závodech a už si měl užívat je krásný stáří. měli jsme spolu krásnej vztah, že jsme si opravdu rozumněli bezeslov, bez povelů…no, nemůžu se z toho vzpamatovat do teď. a to mám další tři psy.ale on byl ten „pes mýho života“
v podstatě ho hledám dodnes, ikdyž vím, že je to už marný, bylo by mu za chvíli 15let a přesto, že to byl Belgický ovčák, kteří se poměrně často dožívají vysokého věku, tak už vím že se nepotkáme ![]()
a tak, važte si všichni toho, že svýmu psímu kámošovi můžete být oporou v těch posledních chvílích, že není sám…
@Virginian píše:
Historie našich psů, to je trošku na dýl, ale jsem v nedělí v háku a tak mám čas.Do našeho malého, šeredného domu s nádherným pozemkem jsme se nastěhovali v roce 02 a hned první léto pořídili štěně australskýho ovčáka. Byly mu dva měsíce, když se procpal plotem ven - honil kočku - a sejmulo ho auto. Měsíc na to jsme koupili airedala, bylo mu sedm měsíců. Buster byl nádhernej pes, klaun a šašek, ale po půl roce pryč - rakovina jater, bylo mu jen rok a kousek. To už jsme byli slušně na huntě a zařekli se, že už nikdy jednoho psa.
Tak příšla Venuše - pyrenejský ovčák, Montmorency, Clementine - airedalka a nakonec Rupert - labrador, černej s trochou pitbula. Všechno z útulku. Clementine byla totální alfa magor a furt se snažila ovládnout ostatní a nakonec jsme jí dali k adopci, teď žije u jedné starší paní jako jedinej, rozmazlovanej pes a podle všeho se má skvěle.
Venuše odešla tiše a po svém v květnu 2014 - prostě přestala žrát, pak i pít a spala v kuchyni až se po dvou, třech dnech už neprobudila. V červenci 2014 jsme uspali Montmorencyho a teď už máme jen Ruperta.
Občas mrknu do útulku a je nám tak nějak jasný, že toho pravýho dalšího psa poznáme až na to bude vhodná doba.
Doufám, že jsem nenudil. To u plotu a taky na verandě je Buster, Venuše je bílá, Clementine se stříhá a australák Max měl modrý voči jako všechny naše děti. Rupert je ten černej samozřejmě.
No tak to těch je! My máme 12 letého labradora a po tom 10 roce je to s ním horší. V září 2013 mi málem umřel, dostal nádor do varlete, který se projevil během jednoho dne. Ráno v pohodě a odpoledne mě už nepoznal, měl z toho zánět v břiše. Vet.ho zachránil za 5 dvanáct. Nedovedu si představit život bez něj, prostě k nám patří, děti i když jsou malé, tak ho mají strašně rady…
@olííva to je fakt smutný, nevědět co se stalo. Já se snažím si užít každý den, kdy jsme spolu
moc si přeju ať to ještě potrvá…
Krásní psi…je mi to líto, mě by už taky bez zvířat kolem sebe bylo smutno.
Nám bejvalá tchyně dala pryč psa, bydleli jsme s ní a i když ho přitáhla ona, jako maličké ještě mlíkem krmené štěně a byl to kříženec, neskutečně mě to štvalo a taky na něj pořád myslím. Odtáhla ho, když jsme byli pryč a navíc ho prodala (za chlast) bezďákům, takže si umíte představit jaký byl jeho konec…