Rady novopečené matce

Ja nic nestudovala, proste sem cekala jak to pude, vsadila sem na matersky instinkt a vse bylo v pohode spoustu mi toho ukazaly v porodnici, neco poradila dr a na zbytek sem si prisla sama, je to mimco ne jaderna fyzika 

Jinak jako matka tří dětí dávám rady, jen když se někdo zeptá, ale vždycky řeknu, jak jsem to měla já, ale i jak jinak to taky může být.

Neboj, dáš to. Já čekala první v 19, jako svobodná matka, a nikdy předtím jsem snad nedržela v ruce živé mimino. A tomu miminu je už 28 

Vše jsem si udělala dle svých představ. I v porodnici říkaly sestřičky"klidná matka-klidné dítě„a u mě to fungovalo. Nenechala jsem se rozhodit a hlavní bylo, abych se cítila já a děti dobře. Rozhodně nebylo vše jak mi druzí nutili a tvrdili. Každé dítě je jiné a hlavní je sžít se s tím svým, poznat co chce a co mu vyhovuje.
Strašili,“vyhrožovali"dobrýma radama a já si stejně jela podle svého, všechno šlapalo, fungovalo a teď nikdo ani necekne, nikdo se k ničemu nevrací.
Např. odmítla jsem jezdit s kočárkem dokud byli malincí. To bylo keců, jak to dítě musí mít, musí se houpat, jezdit s ním, že prý navazuje sociání vazdy, jak budou nevyvinutí, zanedbaní světe div se, děti jsou živé, zdravé, chytré, nemají problém se spaním…prostě nic. Ovšem teď všichni mlčí a přitom já bych ráda ať mi ted ukážou kde jsou zanedbaní.
Každý si myslí, že zrovna ty jeho rady jsou ty cenné a správné a jak to někdo chce jinak, už je problém. Neřešit, netrápit se 

Nečetla jsem nic, když jsem čekala první. Teda pár kamarádek mi s dobrým úmyslem darovalo nějaké „moudré“ knihy, které jsem po prvním prolistování hodila do krabice. Dnes může napsat odborně se tvářící knihu každý blb
Na netu jsem řešila jen své nevolnosti a zvracení, na které jsem stejně žádný fígl nenašla. Když jsem zabrouzdala na diskuse ohledně novorozenců a miminek, nestačila jsem žasnout. Tak jsem se na to vybodla.
Byla jsem přesvědčená, že to zvládnu velmi dobře, ale je fakt, že jsem z velké rodiny a o děti jsem pečovala od svých 10 let, připadalo mi to přirozené. Jediné, čeho jsem se bála, byl klystýr před porodem (tomu jsem se nakonec vyhnula) a ošetřování pupíku, které šlo velmi dobře.
Neboj. Zvládneš to. Nenechej se do ničeho tlačit. To, že to někdo dělal tak a tak a dítě to přežilo bez úhony, neznamená, že to tak je dobře. Používej cit, selský rozum a v případě potřeby se obrať na pediatra. Držím palce, ať je vše v pořádku.

V lednu jsem se stala prvomatkou. Vsichni mi rikali, jak priberu strasne moc kilo, pribrala jsem jich 5. Celou dobu mi doktorka rikala, ze mimco bude dlouhe a lehke, a porodim ho 14dni pred terminem, mel 3850 g a 52 cm a 6 dni jsem prenasela vsichni rikali, ze porod je hruza, prislo mi to v pohode, zuby boli vic
A co se tyka pece o mimco, zaklad ukazali v porodnici, vic jsem zatim nepotrebovala, syn ma 3 mesice. Koupila jsem si knizku o vyvoji od Kiedronove a z te cerpu jak spravne past koniky, kdy co by mel zacit delat apod., vic nepotrebuju.