Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Říct v rodině o vážné nemoci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.3.24 12:50
Nam taťka o rakovině mozku řekl. Ale bylo to vidět, je hodně nemocný a než lhát, tak to proste vyklopil. Kdyby to na něm nebylo poznat, nevíme nic. Osobně bych rodičům o své nemoci neřekla, dokud by nebylo absolutne zbití. Nevidím důvod, proč jim pridelavat starosti v uz tak dost náročném životě. Zvláště, pokud je nemoc smrtelná - nechtěla bych, aby třeba tři roky prožili v úzkostech, když klidně většinu toho času mohli být v klidu.
Já ale preferuji v krizi samotu. Každy to bude vnímat jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.24 12:55
Ušetřit bolesti…
Jak se asi ty rodiče musí cítit, když se to pak provalí, dítě umírá a oni nejen že se musí ihned vyrovnat z ohromnou ztrátou, ale i s tím, že jim nebylo důvěřováno a neměli šanci třeba o trochu víc pomoct, ulehčit svému dítěti. S tím pak žije ten rodiče zbytek života, že mohl udělat víc, kdyby věděl.. Ale nevěděl…
To fakt ne sorry.
Jako něco jiného je, pokud rodiče už jsou sami odkázáni na pomoc, jsou velmi staří a má nemoc se provalí třeba až za 10 let, kdy už tu nebudou. Tak ok, tam asi není nutné je zatěžovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.24 12:56
Já se mojí rodině svěřuji, ale uvědomuju si, že je to proto, že jejich reakce jsou normální/vstřícné. Samotnou by mne mrzelo, že mi dítě třeba nedůvěřuje a raději mne vynechává.
Nicméně jsem si uvědomila, že třeba svojí babičce jsem ani neřekla o rozvodu - podpořit by mě nedokázala a jen by hystericky lamentovala u našich od rána do večera. Podobně s tchýní, ta má zase k chorobám specifický přístup (lidi jsou hrozní a za vše si můžou sami).
Takže pokud je tvoje rodina jen trochu normální, určitě se svěř, budou rádi, že na to nejsi sama. Ale jestli čekáš hysterické reakce, nebo jsou rodiče nějak nemohoucí, tak bych ještě počkala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.24 15:09
@M_Vladim píše: Více
Samozřejmě. Pokud už tohle přijde, uchránit blízké bolesti, se nikdy nepodaří.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.24 15:50
@Anonymní píše: Více
Udělej to dle toho jak to cítíš Ty, já bych to řešila dle momentální nálady, někomu řekla, někomu ne…
Ted máme těžce nemocného v rodině, ten to řekl jen někomu a já mám od něj zakázáno sdělovat to zbytku rodiny, což samozřejmě respektuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.24 15:53
Přeju at to dopadne co možná nejlépe v rámci možností 
Jde i o to, jak kdo reaguje, někdo může být i hysterický, pak je lepší to neříkat a mít trochu klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.3.24 15:56
Potýkala jsem se s podobným problémem, ale řekla jsem to, nakonec jsem za to byla ráda, dostala jsem neskutečnou podporu kterou jsem ani nečekala…a od tě doby máme i takové lepší vztahy..člověk si uvědomí že nejsme samozřejmost ani mi ani naši blízcí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.7.25 16:28
Ahojte, prosím o zachování anonymu. Potřebovala bych poradit jak říct rodičům o tom, že mám rakovinu. Mám rakovinu lymfatických uzlin, vypadalo to hodně špatně, nyní je zlepšení. Jezdím na chemoterapie, atd a už se mi stalo, že jsem já nebo přítel museli mým rodičům lhát (já když jsem v nemocnici a volá mi mamka, přítel když k nám dovezli dítě) a vůbec se mi to lhaní nelíbí a přijde mi to hrozně nefér. Vim, že lhát se nemá, jenže nechci rodičům přidělávat starosti. Mamka ví, že mám nějaké zdravotní problémy, ale neví jaké. Až na to že jsem oteklá, to na mě vidět není, takže z tohohle hlediska není důvod to říkat, ale to lhaní už mě vyčerpává. Jak to nejlépe rodičům říct? Můj problém je, že ve chvíli kdy o tom s někým mluvím, tak brečím a nejsem schopná moc dobře mluvit a o to je to horší.
Ještě bych dodala, že jsem dospělá a je mi okolo 30ti let.
- Citovat
- Upravit
14.7.25 16:34
@Anonymní píše: Více´Přeji hodně síly, to zvládneš. Dcera měla tohle onemocnění také, neumím si představit nestát při ní. Taky byla už dospělá, ale mladší než ty. Tohle by tvoje rodina měla vědět už jen proto, abys na to nebyla sama. Však jim to nemusíš říkat ty, ale třeba tvůj partner. Ale vědět to musí. To zvládneš, neboj. Držím pěsti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.7.25 16:40
Jsem pro to říct, zažila jsem to stejné s mou mamkou, když jsem byla malá, rodiče nikomu nechtěli nic říct a pro nás jako děti, to bylo extrémně vyčerpávající si furt něco vymýšlet, proč mamka zrovna není doma a tak…oni se s tím poperou a určitě ti dají i podporu, přeji hodně moc štěstí a neházet flintu do žita, zázraky se dějí 
- Citovat
- Upravit
14.7.25 16:55
Řekla bych jim to. Věřím, že ti budou velkou oporou a tobě se uleví, že jim nemusíš dále lhat. Popros manžela, určitě ti pomůže jim to šetrně sdělit. Posílám hodně sil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.7.25 17:18
Řekni jim to. Zejména pokud maminka něco tuší. Rozhodně je pravda lepší.
- Citovat
- Upravit
14.7.25 17:36
Určitě bych rodičům řekla všechno. Taky bych se asi rozbrečela a tak bych se připravila jinak. Napsala to na papír a byla u nich, kdyby to četli.. Buď bychom o tom začali mluvit nebo vím, že rodiče by mě objali, možná si taky poplakali, ale dál by se to řešilo, až kdybych o tom dokázala mluvit sama.
Nedokážu si představit lhát o svým zdravotním stavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.25 17:44
Přeju hodně štěstí a držím ti palce. Rodičům to řekni, uleví se ti. A možná budeš jejich reakci překvapená. Věř, že to zvládnou. Musí, jsi jejich dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
