Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Říct v rodině o vážné nemoci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.3.24 21:40
Asi by zalezelo na vaznosti, na léčitelnosti, atp. Nebo treba jestli lecba bude natolik narocna, ze to stejne všichni zjistí.
Kdyby mi zbyvaly tri mesice života, rekla bych to.
Jakou zradu? Kdyz pak nebudeš vykladat, ze to vis uz rok, nikdo to nemusi vůbec zjistit.
Ja bych leccos asi taky hned nehlasila na potkáni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.3.24 22:07
@Mar__tanka1983 zradu ve smyslu, co jeste dalsiho tajim a podobne. Ja sama nevim, jak bych to brala kdybych byla v pozici toho pribuzneho ktery nic nevi.
Příspěvek upraven 20.03.24 v 22:20
- Citovat
- Upravit
20.3.24 22:12
@Anonymní píše: Více
Momentalne to resim, resp. cekam na vysledky a potvrzeni dg. A rozhodne nereknu driv, nez to bude nutne a na me videt. Nebudu mamu trapit. Vi to jen muj muz a sef a par kolegu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.24 22:44
@Anonymní píše: VíceŘekla bych to, pokud by byla dg. potvrzena. Těžkou nemoc nelze dlouhodobě utajit, aspoň ne před nejbližšími. Ti prostě poznají, že se něco děje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.24 22:54
@Salwbca píše: Více
Mně by k tomu všemu ještě navíc mrzelo, že mi to třeba to dítě neřeklo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.3.24 00:33
@Popeladym Jojo, to je presne to, o cem mluvim. Nevim, jestli by bylo lepsi, aby rodice zili v blazene nevedomosti a nebo se citili zrazene, ze jsem jim to nerekla. No a nebo jestli jim to rict. Jedna se o moje miminko. Zatim to neni na 100 %, ale uz se zacinam pripravovat a premyslet…
- Citovat
- Upravit
21.3.24 14:26
Mě jako rodiče, dítě, sestru či jinak blízkou příbuznou by mrzelo, že to nevím, jako zradu bych to necítila, ale spíš by mne mrzelo, že jsem neměla šanci podat pomocnou ruku, rameno na vyplakání apod., případně, že jsem se nemohla vyvarovat nějakým vtipům a narážkám, které by mohli nevědomky tomu dotyčnému ubližovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.24 14:34
Ja si neumím představit, nerict něco takového mamce. Téd jsem měla jeden problém, který nevypadal moc dobre (ale nakonec dobre dopadl, díky bohu) a sdílela jsem to s ni od úplně začátku, kdy jsme si nahmatala bulku. Vy co píšete, zd nechcete rodiče trápit, mate děti?? Ocenili byste, kdyby Vám vaše vlastní dítě neřeklo o své nemoci (co jakémkoliv trápení ) jen proto, ze vás Jakoze nechce trápit? Ja bych to teda neocenía vůbec. Vlastně si to neumím vůbec představit. Podle mě nejbližší rodina si má být oporou, což pro mě moji rodiče jsou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.3.24 14:38
Moji mamce loni v lednu diagnostikovali rakovinu děložního čípku nejvyššího stupně.
Bylo jí 45 let, měla 3 roky starého syna, mě bylo 26 let a doma 2 roky starého syna.
Neřekla mi to. Řekla mi to, až ani ne týden před hospitalizací, tajila to přede mnou rok.
Měla a má to těžké, ale řekla jsem jí svoje z plných plic a bylo mi jedno, že je to moje máma. Člověk by na to neměl být sám a navíc je jedno, jaká bude diagnóza, mělo by se na to připravit i okolí a kor, když v tom jsou děti. Může se stát i to nejhorší a pak co s dítětem. Tohle není výhra milionů, kdy si to člověk má nechat pro sebe.
Mě to hodně mrzelo, protože mamka dřela, chodila do práce, starala se sama o kluka, domácnost a vše kolem. Kdybych to věděla, nedávala bych jí syna na hlídání apod. Pomohla bych ji a trávila s ní co nejvíce času. Nic nemá vyhrané, ale je to lepší, když to vím.
- Citovat
- Upravit
21.3.24 14:49
@luca241 píše: Více
Já teda dostat rakovinu nebo něco podobného, tak to před rodičema tajím do posledního možného okamžiku. Sdílela bych to s manželem, ale trápit tím rodiče v žádném případě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.24 14:54
Pro rodiče neexistuje blažená nevědomost. Chci aby se mi dítě svěřilo a chci mu pomáhat, jak to pro mně bude možné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.24 15:09
Pokud je to opravdu vážné, tak se to nakonec stejně provalí. Akorát se budou příbuzní cítit podvedeně, že jim nedůvěřujete. 
Ale je fakt, že třeba říct rodičům, že jsem smrtelně nemocný a nevím, jestli to přežiju, to je jedna z vůbec nejhorších věcí v životě. 
To neteoretizuju, to se v naší rodině stalo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.24 16:21
@Okta píše: Více
Niektorí z nás sú ale nastavení tak, že práve toto je im nepríjemné. Tá pomoc od blízkych. Vždy, keď mi niečo je (fyzicky alebo aj duševne), oceňujem samotu, maximálne pomoc neutrálnych odborníkov. Nevyhľadávam vtedy ani priateľov. Že je to voči rodičom a ostatným príbuzným nefér a že je im to ľúto? Ja viem, že je. Ale oni vôbec neboli schopní prijať, že v týchto situáciách potrebujem byť sama. Že sa nechcem baviť o liečbe a neustále to s niekým preberať. Že nechcem ich pomoc. Že toto sú veci, ktoré mi zbytočne uberajú sily, ktoré potrebujem pre boj s chorobou alebo situáciou, v ktorej som. Ak by toto boli schopní akceptovať, tak by som s nimi tieto informácie zdieľala. Bohužiaľ nie sú a preto sú informácie, ktoré sa k nim nikdy nedostanú
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.3.24 19:21
@Sonmi píše: Více
U me konkretne se nejedna o rakovinu. Pokud se moje dg potvrdi, tak bude dulezite, v jak agresivni forme bude. Dalsich 20 let na me nemusi byt nic poznat a nebo taky za 5 let muzu byt troska. “Moje” nemoc je nevylecitelna, ale neumira se na ni, ale muze hodne zmenit a omezit zivot. Nicmene mama ma svych starosti se zdravim ve svem veku uz tak dost, ze ji opravdu nehodlam zatezovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj. Chci se zeptat, jestli byste rekli svym pribuznym, hlavne rodicum, pokud byste vy nebo vase dite trpeli zavaznou nemoci. Nebo radeji nerekli at se netrapi, ale zase by to mohli brat jako zradu. Vubec nevim, co delat. Nechci aby byli permanentne ve stresu a smutni.