Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejste spolu ani rok a už dceru stěhuješ jinam a chceš ji měnit školu. No, co na to říct. Asi by si neměla lítat od chlapa ke chlapovi a věnovat se dítěti.
A co být prostě chvíli sama? Ono třičtvrtě roku není moc na tyhle akce.
Jako takhle: tvůj současný přítel evidentně není s rozvodem srovnaný, nebo se stalo něco, co ho odrazuje od toho vaše dvě rodiny spojit (nesoulad ve výchově/trávení volného času/financí - může to být naprosto cokoli). Osobně bych s ním moc nepočítala do budoucna, přijde mi, že zamilovaná jsi jen ty, on vidí to racio okolo a přestává se mu líbit. MImochodem po tom cca roce právě opadávají ty růžové brýle a člověk je schopen vidět mnoho věcí reálněji, než předtím. Takže reálně ti teď hrozí, že zůstaneš na vše sama. A vracet se k exmanželovi jen proto, že sama být neumíš, by bylo ještě horší, než pokusit se o návrat rovnou.
Z celého příspěvku mám pocit, že by bylo nejlepší si od chlapů dát chvíli pohov, žít pro děti, urovnat si myšlenky. Tím dát i současnému příteli čas na srovnání priorit. A po nějaké době, pár měsících, za půl roku nebo za rok, si už s čistou hlavou říct, jaké máte možnosti a zda jste kompatibilní.
@Anonymní píše: Více
No, nový objev si uvědomil kolik je to práce a vlastně se mu do vás nechce tolik investovat. Prostě bere zpátečku a za mě to bude jen horší a horší. Ohledně ex, může se změnit ale taky nemusí, asi bych zatím nemotala dítku hlavu a nestěhovala se zpět. Za mě -) nauč se žít a spoléhat sama na sebe a být spokojená. S novým objevem bych to ukončila a ohledně exmanžela by se vidělo…
Nechapu, pokud si oba stridate deti, tak si to sladte a ve chvili, kdy spolu nejste normalne randete. Sestehovavat se i s rodinama po tak kratke dobe povazuju za naproste silenstvi…no a mozna uz mu padaji ruzove bryle. Nedavej prednost chlapovi pred ditetem (jezdi 40 km do skolky???).
Ano, i já si v životě procházela různými karamboly tvého druhu. Odstěhovala jsem od přítele k jinému a za půl roku zase zpět… a můžu říct, že slepované opravdu nedrží, protože to po pár měsících bylo zase špatně a stejně jsme se rozešli natrvalo. ![]()
Syn o tatínka nepřišel, protože se vídávali, ale já zůstala sama… než se objevil někdo jiný.
Je to moc těžké. Jak se říká. „Hlava ví, co srdce pořád nechce přijmout“. Držím palce. D. ![]()
Ahoj, než něco napíšu, tak se musím přiznat, že jsem trochu zaujatý, protože jsem taky prošel restartem. Znám odtud pár chlapů a vím, že když člověk chce, tak se dokáže změnit.
Ty chceš začít žít nový život, ale sama vidíš, že to není tak jednoduché. I tvůj nový přítel má svou minulost a témata ke zpracování. Máš velká očekávání a to v něm vyvolává nejistotu. Čím více na něho budeš tlačit, tím více se ti bude vzdalovat, protože on ten krok zatím udělat nechce.
Moje zaujatá rada je, že kdybys v budoucnu dala svému ex znovu šanci, tak bys mohla být překvapená, že to může zase fungovat.
Tak ženy jsou často ochotné zahodit celý svůj dosavadní rodinný život za hlavu a začít nový život s novým chlapem, často s myšlenkou, že nový chlap se „postará“ a bývalý se taky „postará“.
Muž vyrastá s myšlenkou, že se jednoho dne opravdu o rodinu „postará“. A když se mu rodina rozpadne, pořád to vědomí v sobě má, takže normální chlap nechce mít na krku víc rodin, o které se má „starat“.
To se stalo i tady: ex nechce přijít o svou rodinu, chce se „starat“, cítí a ctí závazek. Současný partner se děsí myšlenky, „starat se“ o dvě rodiny- je to pro něj moc.
To „staraní se“ si lze interpretovat různě: cítit se odpovědný, zajistit finančně, zabezpečit, pocit vlastníctví nebo práva atd…jedná se o takové základní nastavení.
Slepované vztahy nefungují. Ve většině případů, čítávám často tady. Ono dost asi záleží, jaké použiješ lepidlo a jak kvalitně lepení provedeš. ![]()
Je to práce s těma chlapama, zakladatelko, co?
No jo, udělalas, cos považovala za nejlepší.
Jenže co teď…
Ten tvůj nový, původně kamarád, tak, jak jsi ho tu popsala, není chlap pro život… ono je hezký a důležitý, když je ti s někým fajn, ale člověk potřebuje řešit v životě i problémy nebo v tomto případě změny, a když ty změny přinesou akorát problémy ze strany partnera namísto podpory…
Co manžela se týče, moc jsi nepopsala v čem byl problém, ale celkově bych byl pro, aby sis dala pauzu od chlapů na čas a možná raději hledala někoho třetího. Jenže dát manželovi druhou šanci bych vůbec nezahazoval, přece jen je to (nebo aspoň byl) tvůj manžel a to už je určitá povinnost! ![]()
Možná více než svému rozumu či srdci naslouchej svým dětem. Někdy mám pocit, že mají zdravější představu o tom, jak by rodina měla vypadat. ![]()
@unuděná tak oni spolu jako partneři nežili. Byli spolu od narození malé jen kvůli ní. Nefungovalo to jak kvůli naprosté nekompatibilitě, tak později i po sexuální stránce. Ale spíš není smířený s tím, že nemá tu malou doma.
A není problém v ničem takovém. S mou výchovou je v pohodě, neboť jeho ex nemá moc žádnou, ta si jede spíš tak svoje a děti nějak vyrostou, což je vidět i na její první velké dcerce. Finance jsou úplně ok, trávení času také. To poslouchám pořád, že jsem ho naučila žít. Jako my nemáme právě naprosto v ničem problém. On není prostě jen srovnaný s tím, že moje děti u nás budou o trochu víc než jeho a že jí má málo (cca 15 dní v měsíci, tak 10 na spaní)
My máme růžové brýle asi dávno pryč, právě kvůli té situaci. Ale zamilovaný je, to vím jistě. Vim, že právě my dva spolu jsme to, co ho nejvíce drží. Hlavně on je typ, že odjedu na noc za rodinou a už mi píše, že vidí, jak je mu tu samotnému mizerně a že si mě hrozně váží, že jsem nejlepší ženská atd atd.. je hodně citlivý
A k ex bych se nevracela kvůli tomu, abych nebyla sama. On je jediný důvod, kdy bych já přemýšlela, že z tohoto vztahu odejdu. Slepit rodinu. Jinak vím, co jsem našla a co mám. A že to s manželem mít nikdy nebudu
@Anonymní píše: Více
Hele a tobě přijdou takové řeči a gesta v pořádku po tak krátkém vztahu? Pro mě by to byl spíš red flag… ![]()
@Keyllah já si myslim, že se bojí jen toho nového bydlení a změny. On se staral 6 let o dítě, které nebylo jeho. Ví, do čeho šel. A trápí ho jen to, že tu svou cácorku nemá u sebe.
A já mám právě malé dítko to mladší a není pro mě na rodičáku jednoduché postavit se na vlastní nohy. To maximálně ve chvíli, kdy se prodá dům a dostanu z toho pár milionů, abych si mohla koupit byt. Ale pokud by tam byla do budoucna šance, tak ten dům zase úplně prodat nechci 🙈
Ahojky,
bude to asi trochu delší, stejně nejde napsat všechno a prosím o nesouzení toho, co jsem udělala. Cítila jsem to tak a za tím si stojím.
Měla jsem přátelství, kde jsme posledních pár let nebyli téměř v kontaktu. Já jsem měla děti, on má dítě. Ale tak nějak jsme po sobě toužili. Já jsem měla x let potíže v manželství, které manžel moc nechtěl řešit a byl takový uzavřený všemu. Tak jsem se na jaře rozhodla to ukončit a hnedka jsem se sblížila s kamarádem. Byl to opravdu nejhezčí 3/4 rok v mém životě. Opravdu upřímná láska, souznění, chová se ke mně jako k princezně. Ale každý máme původně bydliště dále od sebe a teď došlo na téma stěhování o 10 km jinam, abychom měli víc místa pro velkou rodinu. Já jsem s dětmi odešla 40 km k němu, vozím dceru s bývalým tak nějak napůl do školky a je to hrozně složité, ale řekla jsem si, že rok vydržím a pak půjde do školy někde tady. Ale jak došlo na to, že má zavolat realiťačce, která to má nachystané a čeká na signál, tak se seknul a že neví, zda je to správně. Že s nikým neměl takovou lásku a spojení jako se mnou, ale že má strach z nejistoty. A že to spojení rodin je hrozně těžké, protože si oba ty děti nonstop přehazujeme s druhým rodičem a pytlíkujeme to den za dnem. On už byl sám, když jsme se dali dohromady, nebylo to kvůli mně. Ale má nepravidelnou práci, takže se stane, že 3 dny nevidí dceru a pak jí zase třeba 3 dny má. Ve chvíli, kdy tu není, tak je ale úplně jiný. Že mu vadí, že jí tu nemá a je jako vyměněný. Jednu chvilku mě olíbává a mazlí a za 10 minut se sekne, že tohle je těžký. Ubližuje mi to.. Jiné by to nebylo, kdybych tu nebyla, maximálně v tom, že by se nemusel stěhovat do většího. Přijde mi to ale hrozně sobecké, protože já jsem se sbalila a kvůli němu jsem šla. Náš dům je také na prodej a šla jsem daleko. A pak vidím, že má problém s 10 km, takže mě to neuvěřitelně mrzí. Já jsem zahodila vše. Večery jsme třeba měli krásné, ale teď je z jeho strany taková stávka, že ani nic moc neděláme. Jen se utápí v sebelítosti nad rozbitou rodinou a že tu má malou málo.
A do toho můj ex na sobě tu celou dobu pracoval, chodil na terapie, četl knihy o seberozvoji, zaplatil si restart muže a chtěl by mě zpátky. Prosim.. řekněte mi všechny, že slepované vztahy nefungují. Potřebuji to slyšet 🫣 🤣 bylo to od začátku špatně nastavené. Jeho ego bylo silnější, já jsem byla přehlížená a nevyslyšená, taky tam jednou byla nevěra. Ale chce na tom aktivně pracovat a nastavit si takové podmínky, aby to mohlo fungovat, aby se pracovalo na důvěře a nemuseli jsme se k ničemu vracet. Osobnostně vidím, že se hodně posunul. Je mi hrozně líto té rozbité rodiny, ale moje srdce je jinde a já se bojím, zda by se dokázalo vrátit. Chybí mi ta rodina pohromadě, občas mě mrzí, co mi říkají děti o rodině apod, ale zároveň vím, že jsem se posunula dále..
A teď vlastně nevím, co chci slyšet. Možná jen někoho, kdo byl v podobné situaci. Nějakou podporu.