Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Máte zkušenost s Cpress Malé děti potřebují rituály?
Přidejte zkušenost s Cpress Malé děti ...Jo a mladšímu jsou skoro 2 roky a vuuuubec to u něj neznáme. Ten Aspergera určitem nemá.
@Tardulka on toho tolik nemá. Nelpí na věcech, tedy ne nějak extrémně. Hlavně napodobuje bráchu, tak když to nezmáknu já, zmákne to s ním prvorozený. Ten to s ním umí naprosto skvěle. Teď si malý nechtěl vzít tepláky bez punčocháčů a velký to tak zahrál, že si je vzal.
Občas se nějaké rituály vynoří a pak zase zmizí. Měl půl roku, kdy před vstupem domů musel zazvonit. Teď musí mačkat kliku. Jednu dobu jsme museli skákat z obrubníků. Neskočila jsem a byla scéna na 2 hodiny, pak jsem změnila trasu a přešlo to. Musí vozit košík v obchodě a musíme jet pokaždé stejnou cestu, když to neudělám, je schopný se tam vyválet…
Na dg. Aspergera je ještě malý. Osobně si ani nemyslím, že by to bylo ono.
No tak vidíš, zas tak hrozný to není. Není potřeba to lámat přes koleno. A není důvod mu nevyhovět. Tobě je jedno, jestli budeš skákat přes obrubník, nebo jestli mu dáš nejdřív tílko a pak punčocháče. Prostě se projevuje jeho systematický mozek, nic víc. Lidi mají různé mozky, někdo má zase opak, jak jsem psala. Jen ať se lidi naučí žít s normálním vzorkem lidí a ne jen s průměrem.
@Anonymní píše:
@Tardulka on toho tolik nemá. Nelpí na věcech, tedy ne nějak extrémně. Hlavně napodobuje bráchu, tak když to nezmáknu já, zmákne to s ním prvorozený. Ten to s ním umí naprosto skvěle. Teď si malý nechtěl vzít tepláky bez punčocháčů a velký to tak zahrál, že si je vzal.
Občas se nějaké rituály vynoří a pak zase zmizí. Měl půl roku, kdy před vstupem domů musel zazvonit. Teď musí mačkat kliku. Jednu dobu jsme museli skákat z obrubníků. Neskočila jsem a byla scéna na 2 hodiny, pak jsem změnila trasu a přešlo to. Musí vozit košík v obchodě a musíme jet pokaždé stejnou cestu, když to neudělám, je schopný se tam vyválet…
Na dg. Aspergera je ještě malý. Osobně si ani nemyslím, že by to bylo ono.
Tak to bych nevidela jako nejakou krizi, nejake ritualky si taky pestujem porad, proste kdyz to neomezuje chod domacnosti
. Dcera treba nenosi tricka s kratkym, tak proste nenosi tricka s kratkym. Puncosky po zime nechtela odlozit ani loni, a to uz ji bylo skoro 5. Ale prave postupujeme kupredu, uz dokaze odpovedet „No tak teda jo.“
@Hobitka ono to chod domácnosti omezuje.
@Takyjedna ono to zní vtipně, že se má skákat z obrubníku, ale teď si představ, že jednou zapomeneš skočit, ujde se třeba 200 metrů, on si uvědomí, že jsi neskočila a chce se vrátit zpátky, jinak scéna na 2 hodiny. Šli jsme k doktorce, měli jsme tam být na čas, nevrátila jsem se. Pak mě tam kopal, kousal, ječel, svlékl se donaha, kopal do dveří.
Musíme dodnes kupovat plíny na spaní, protože bez plíny to nejde. Když jsem mu dala pyžamo bez plíny, tak se svlékl a další hodinu ječel. Nakonec jsem ho šoupla pod sprchu, aby se trošku uklidnil. Zkouším ji odbourat už několik měsíců. Pokud ho nutím, tak se schválně počůrá ![]()
To je to, co mě na tom nejvíc deptá. Rituály jsem schopná tak nějak akceptovat. Mně nejvíc vadí jeho reakce, když se to neudělá podle toho, jak on chce nebo očekává.
Ráno to to je chůze po tenkém ledě. Musím přesně postupovat, jinak se sekne a nestíháme školku, školu, práci…
Já bych se být Vámi pro jistotu poradila s děstkou doktorkou. Měla bych strach, že tam může být nějaký problém, nepřijde mi to uplně ok.
A lepší se to trošku věkem, nebo ne? Já si nemyslím, že je to vtipné, já jsem se ti jenom pokusila nastínit, že lidi jsou různý. S nastavením osobnosti těžko něco uděláš, ale tím, že on z vás bude cítit, že je jeho chování celkem v rámci možností, tak to nebude tak drhnout.
@Takyjedna vím, že lidi jsou různí a opravdu mu hodně vycházím vstříc, snažím se, aby to fungovalo, nesnažím se ho násilně předělávat. Naopak instruuju babičky. A s věkem se to spíš stupňuje a horší. Respektive rituálů má pořád tak nějak stejně, ale zhoršují se reakce, když rituál není správně dodržený.
Se starším to bylo taky. Potřeboval stejné pohádky, stejné hračky, stejnou větu, než se šlo spát, ale ve 3 letech už si to nechal vysvětlit a neválel se kvůli tomu. Bylo vidět, že není ve své kůži, ale zvládal to.
Těžko říct, asi na sebe cítí tlak, víc vnímá, že ostatní lidi to jeho chování potřebují vysvětlit, nechápou ho, a jak je v presu, tak se zhoršují reakce. On nemůže jednat jinak, takhle mu to dělá dobře. Podporovala bych jeho sebevědomí (ne vychvalovat do nebes, ale opravdové sebe-vědomí - vědomí sebe sama, jistotu, že tak, jak se chová je správné a přirozené a že každý je jiný, tak každému může vyhovovat něco jiného) A až to pořádně sežvejká, tak bych mu postupně začala vysvětlovat, že i ty máš nějaké způsoby jednání, které jsou správné a dobré pro tebe a že by tě taky rozhodilo, kdyby tě někdo nutil do nějaké nepřirozené pozice.
@Anonymní píše:
@Hobitka ono to chod domácnosti omezuje.
@Takyjedna ono to zní vtipně, že se má skákat z obrubníku, ale teď si představ, že jednou zapomeneš skočit, ujde se třeba 200 metrů, on si uvědomí, že jsi neskočila a chce se vrátit zpátky, jinak scéna na 2 hodiny. Šli jsme k doktorce, měli jsme tam být na čas, nevrátila jsem se. Pak mě tam kopal, kousal, ječel, svlékl se donaha, kopal do dveří.
Musíme dodnes kupovat plíny na spaní, protože bez plíny to nejde. Když jsem mu dala pyžamo bez plíny, tak se svlékl a další hodinu ječel. Nakonec jsem ho šoupla pod sprchu, aby se trošku uklidnil. Zkouším ji odbourat už několik měsíců. Pokud ho nutím, tak se schválně počůrá
To je to, co mě na tom nejvíc deptá. Rituály jsem schopná tak nějak akceptovat. Mně nejvíc vadí jeho reakce, když se to neudělá podle toho, jak on chce nebo očekává.
Ráno to to je chůze po tenkém ledě. Musím přesně postupovat, jinak se sekne a nestíháme školku, školu, práci…
Ja tim spis myslela, ze proste diteti nechavam ty ritualy, ktere nenarusuji chod (napr. ranni jogurt proc ne, to proste nic nenarusi) a snazim se pomalu odbouravat ty rusive, asi jsem se nedokonale vyjadrila.
Dcera treba odmitala kakat jinam nez do pleny. Takze jsme asi dva mesice porad mluvili o tom, ze prijde den, kdy uz bude na plinku velka. A pak ten den prisel, sice jsme ji poprve nasilim drzeli 45 minut na nocniku, ale zadarilo se a tak nejak postupne uz se rvala jen pri posazovani a pak vubec. Mliko z kojenecke lahve pila jeste po 4. narozeninach…
Se synem si taky pamatuju scenku (okolo 3 let), kdy jsem mu neotrepala nad vanou nozicky - taky si na to vzpomnel ex post, takze jsem ho nakonec musela svleknout z pyzamka a znovu namocit do vany
. Tak jsem se mu omluvila, dostal za ukol mi to pro priste pripominat, ze ja jsem ta hloupa, co zapomnela. U nej to zabralo, mel pocit, ze on je dulezitej.
Ze jogurt se ji modrou lzickou a presnidavka zelenou a na prvni lavicce v parku se jedi kukuricne kulicky mame taky za sebou.
Mohla bych pokracovat. Proste se snazim byt dusledna a kdyz to jde, vyhovim, kdyz to nejde, vysvetluji, cekam a doufam a obcas se to neobejde bez trochy nasili, no
. ![]()
Tak jsem tu opět po roce.
Situace se neuklidnila. Na jednu stranu hodně věcí ubylo. Na druhou stranu, pokud se dostaneme do konfliktu, tak používá fyzické násilí.
Dám příklad - změním cestu a on mě kouše, štípe, kope, ječí, táhnu ho smykem.
Po uklízení zimního oblečení mě kousnul. Další dny už v pohodě.
Navíc se nám fixoval na jednu hračku a tu všude nosíme s sebou.
Psycholožka neshledala problém. Ale pro mě a pro okolí je to vyčerpávající. Chodíme kolem něj po špičkách. Denně je několik scén. Už to dělá i babickam. Manžel mu dneska dal na zadek. Syn se pak uklidnil.
Nevím, jestli je rada, protože zkoušíme všechno možné.
Ale ráda si vyslechnu, co pomohlo u vas, případně, že to přešlo.
@Tarjei autista není. On těch rituálů má pár, ale takto špatně to snáší.
Psycholožky ho viděly 2 + jsme byli v PPP a viděla ho opakovaně školní speciální pedagožka, která dlouhodobě pracovala s autisty.
@Anonymní píše:
@Tarjei autista není. On těch rituálů má pár, ale takto špatně to snáší.
Psycholožky ho viděly 2 + jsme byli v PPP a viděla ho opakovaně školní speciální pedagožka, která dlouhodobě pracovala s autisty.
Muze to byt jakejkoliv jinej problem. I deti s adhd maj velky potize. Jsou i deti s poruchama osobnosti. Atd atd.