Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Máme 21m holčičku do těď vše probíhalo jakš takš, ale poslední týden si vše vynucuje řevem. Je to jako kdyby ji na nože brali. Ať se jedná o sebemenší prkotinu. Dříve ji stačilo říct, chvilku počkej a pak to uděláme, nebo tam dojdeme, ale teď jakmile není po jejím, ječí a ječí.. děs běs.
Dneska se v rozčilení rozběhla odemne, narazila do obložek u dveří, chytla afekt a teď má na čele krásné modřiny podle výřezů obložek.
Mám ji ignorovat a nechat vyvztakávat nebo jak tuto situaci řešíte?
Nechce už ani sedět v jídlení židličce, jí jako když nejí, čím víc se starám tím víc zlobí… mám dojem, že semnou vyloženě zamtetá ![]()
my to mame taky,nejsem zastance fyzickych trestu,tak ji vzdycky soupnu do postylky at se vyrve a za chvilku je klid
Jsem zvědavá, kdo ti co poradí, máme doma stejnou vzteklinu.. ![]()
já jsem ji šupla na zadek naposledy .. no už je to dávno,ale bylo proč.. když schválně házela jídlo psovi, desektrát jsem ji řekla ne.. ona se pak namě podívala, začala se cebit a najust mu to hodila…
Vzteká se jenom když je s tebou doma nebo to předvádí i venku?
nejvíc doma.. venku je docela zvladatelná.. třeba v obchodě poslechne na slovo…když jdeme na nákup, tak opravdu řeknu to ano to ne a nedovolí si nic vzít navíc.
Když jsme na písku tak třeba jako nechce domu, ale to dělají snad všechny děti.. neječí jen se směje a zdrhá
Já ho zavřu do pokoje a řeknu mu,až se uklidní,tak ať přijde.zatim to funguje.
alenagernatova; píše:
nejvíc doma.. venku je docela zvladatelná.. třeba v obchodě poslechne na slovo…když jdeme na nákup, tak opravdu řeknu to ano to ne a nedovolí si nic vzít navíc.
Když jsme na písku tak třeba jako nechce domu, ale to dělají snad všechny děti.. neječí jen se směje a zdrhá
tak ji zkus dam do postylky a uvidim ze za chvilku to bude v poho
no tak já když ji tam zavřu, tak ječí a dlouho ječí a škrábe na dveře, takže tím trápím spíš sama sebe
holky ona by tam musela být zavřená snad pořád, protože to je neustále… co 5 minut
jj toe krásný období co?
taky to máme..ale u mě to spíš předvádí venku ![]()
tak to nevim a co ji treba rict ze ji nedas jeji oblibenou hracku ,pokud tohle bude delat?u nas to taky funguje
A nemá ona třeba pocit, že doma je to všechno stejné, stejně nudné a že to chce změnu? Takové nějaké nutkání? Teď to bude asi blbé přirovnání, ale vzpomněl jsem si na horror „Dětská hra“ (panenka Chucky), no a jako bych slyšel tu větu „Bude legrace…“ Je to přitažené za vlasy, ale já jsem prý byl okolo dvou a půl let taky nesnesitelné dítě. Naštěstí babičky měly svatou trpělivost… No a děcka z našeho příbuzenstva na tom nebyly jinak.
Zkusil bych denně tak čtvrt hodinky něco, co jsem viděl na vlastní oči že zabírá. Stačí dítko vzít do náruče, otočit tváří od sebe, chodit s ním po bytě, aby mělo oči ve výšce tvých očí a nechat ho prohlížet všechno možné. V kuchyni, v obýváku, na chodbě… Dítko si tak rozšiřuje obzor a oproti běžnému stavu se dívá na svět „z ptačí perspektivy“. U některých pomáhá k uklidnění už jenom to, že se jeho mozeček začne plnit nepoznanými zážitky… ![]()