Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rituály dětí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
9.11.10 18:55
Rituály - co byste řekly na takové chování?
Ahoj, už mě několikrát napadlo, jestli je chování mojí dcery „normální“. Věk viz. metřík.
Má rituály, které mě opravdu zaráží. Uvedu příklady. Upne se na nějakou hračku, někdy i víc, které tahá s sebou naprosto všude. Na procházku, do koupelny když se koupe, na cvičení do MC i do tělocvičny, v šatně je nenechá. Ke stolu když jí, do postele, k taťkovi (nežijeme spolu), na víkend kamkoliv, k doktorce, na návštěvy.. Aktuálně je to plyšový pes. Ale ten MUSÍ být přikrytý ručníkem. Ať je v batůžku, v kočárku, v posteli, v igelitce (to nejčastěji), prostě ten ručník tam být musí.
Další příklad: když jde spát, leží u zdi v posteli v tomto pořadí: panenka Kristýnka, panenka Amálka, pak naše Linda a pak taška se štěňátkem. Protože Amálka na tašku nesmí šahat. Pokud je štěně bez tašky, tak leží mezi Amálkou a Lindou. Poslední dobou ke štěněti přibyl ještě zajíček a žabička. Ti leží mezi Amálkou a štěnětem. Musejí být přikrytí plínkou. Plínka i ručník musí být složené do kostičky. Přes den všechno tohle narve do té igelitky a buď ji nosí v ruce nebo vozí v kočárku. Když jdeme ven, nadávám, že to s sebou tahat nebudem, tak se spokojí jen s žabkou a štěnětem s ručníkem v batůžku. Ale stojí to spoustu keců a mých naštvaných obličejů. Hračky občas obměňuje, často je to nějaká nová věc, ale není pravidlem. Štěně vede už pár měsíců.
Další rituál: večer před spaním čteme už tak čtvrt roku tu samou pohádku dokolečka. Když náhodou zapomene knížku u taťky, může to být jiná, ale většinou ji ani nedočtem a řekne, že už nechce číst a otočí se zády a chce spát.
Ráno vstane, vytáhne DVD štěňátko a cvrčka, sedne na gauč, obleče si ponožky, zakryje se dekou a dožaduje se pohádky a jogurtu. Je smutná, když je to jinak.
Nemůžu si vzpomenout kdy to všechno začala dělat. Mám ale dojem, že to bylo po tom, co jsme se odstěhovaly od jejího otce. To bylo před půl rokem. Já teď žiju s jiným mužem, bývalý má spolubydlící - ženu. Myslíte, že je s ní něco v nepořádku, že bychom měly navštívit psychologa?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Máte zkušenost s Cpress Malé děti potřebují rituály?
Přidejte zkušenost s Cpress Malé děti ...
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.11.10 19:03
Jéé tak Matyášek je to samé 
akorát že ty pohádky po čase vystřídá,takže ted jede už 3 měsíce spangeboba před tím ferdu
Do postýlky si bere taky své oblíbené hračky a vždy musí bejt poskládané podle velikosti a tak jak je zvyklej.
Nejvíc zvláštní mi přišlo že si vše pamatuje a když přijdem k mami a vidí že jsou boty v botníku jinak přeskládané,tak jde a srovná to tak jak je zvyklej a stejně tak i polštáře na sedačce(i když přijdem po týdnu tak si to pamatuje)
Už jsme na pár vyšetření byli a prej je normální 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.10 19:04
Vypadá to na potřebu rituálů jako důkazu, že jsou věci v pořádku, může se na ně spolehnout, nezmění se, uklidňují ji a dodávají pocit jistoty po změně rodinných poměrů. Určitě bych jí v tom nebránila a pozeptala bych se dětského psychologa, zatím bez malé, jak dál. Jestli se malá sama postarala o vlastní autoterapii nebo potřebuje pomoct víc. A mluvila bych s ní, co cítí, jak se cítí, co si přeje… aby se nic nemělo šanci zapouzdřit v jejím podvědomí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.10 19:07
myslím, že dětský psycholog určitě neuškodí. Tady je vyloženě vidět, že se není schopna vyrovnat s vaším rozchodem a tyto všechny rituály jsou pro to, aby nabyla zpět svou jistotu, kterou prostě ztratila. Takže za mě odborník ano, ale jinak je tvá dcera naprosto v pořádku a vše co dělá, dělá proto, aby se cítila dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.10 19:43
Zapoměla sem napsat že Matyášek tyto rituály má a žádnou změnu za svuj život ještě nezažil,takže to není tím že by nějak něčím trpěl.Děti potřebujou jen jistotu a některá více
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.10 19:49
Malé je 21 měsíců a třeba u spaní musí být stejný rituál, rozsvítím jí v chodbě, zavřu okno, zatáhnu žaluzie a odnáším ji do postýlky. Když je to jinak, rozčiluje se, stačí přehodit pořadí.
Myslím, že je to v pohodě, mám známou, co jezdívala jako dítě k mé babičce a ta měla vždycky hotový obřad. Vyskládala si na postel všechny věci, co měla s sebou, přepočítala (bylo jich 14), naskládala zpátky do tašky a teprve usnula. Je to už 30 let a pořád na to vzpomínám a je to pro mě, jako chaotika, nepochopitelné 
.
Jak psaly holky přede mnou, je to asi její jistota 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
neczuz
9.11.10 20:11
zrovna dneska jsem přemýšlela, jestli je normální, když můj syn vyžaduje, abych zatloukala zatloukací kolíky stále stejným způsobem - nejdřív malinkou poťukat, velké rány a nakonec zvdnout ruku a zvolat: A je to!!! 
Jakmile nezvednu ruku a nezavolám, je zle, zařve, zvedne ruku na znamení, že co jsem zapoměla a musím začít znovu. Tak ho to naučila babička.
Na zahradě u babičky zas musím pořád hrabat. Jakmile opřu hrábě o strom, jde pro ně a vleče je ke mě. Zkrátka ztrávil hrabací víkend u babičky a od té doby se na zahradě hrabe listí.
V tvém případě bych řekla, že to dává dítěti jistotu. Zvlášť v situaci, kdy jistota rodiče byla otřesena.
- Citovat
- Upravit
9.11.10 20:22
Já bych nerada, aby měla poznamenané dětství, s bývalým pro to děláme co je v našich silách. Nehádáme se, mluvíme spolu skoro kamarádsky, vídá ho několikrát týdně, vždy se těší. Nekřičí u předávání, nebrečí, s úsměvem zamává, řekne čau a je to. Ale kontaktovat psychologa se trochu zdráhám. Ne kvůli „tabu společnosti“ vůči pomoci psychologů a psychiatrů. Ale spíš kvůli tomu, aby z toho neměla větší trauma než z rozhozené rodiny. Cizích lidí se bojí jako každé dítě. Nebude s ním komunikovat ani spolupracovat, nebude dělat co jí řeknu. A taky mám pořád pocit, že to není tak horké.. 
Ale na druhou stranu se bojím, abych něco nezanedbala. Dokonce už mě i napadl autismus, i když vím, že tam je to i o něčem jiném než o lpění na rituálech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.10 20:46
Pises sice ze jste se rozesli.
Ale myslim si ze kazde dite ma nejaky ritual.A bud vic nebo min.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.10 21:08
Petite, mě zase zaráží, že Jonáš žádný tyhle rituálky nemá 
. Nemá ani oblíbenou hračku, plyšáka, polštářek…prostě nic Jo, vlastně, jeden by se našel - všude musí být zavřený dveře, takže pořád zavírá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.10 21:18
PetiteFillette píše:
Já bych nerada, aby měla poznamenané dětství, s bývalým pro to děláme co je v našich silách. Nehádáme se, mluvíme spolu skoro kamarádsky, vídá ho několikrát týdně, vždy se těší. Nekřičí u předávání, nebrečí, s úsměvem zamává, řekne čau a je to. Ale kontaktovat psychologa se trochu zdráhám. Ne kvůli „tabu společnosti“ vůči pomoci psychologů a psychiatrů. Ale spíš kvůli tomu, aby z toho neměla větší trauma než z rozhozené rodiny. Cizích lidí se bojí jako každé dítě. Nebude s ním komunikovat ani spolupracovat, nebude dělat co jí řeknu. A taky mám pořád pocit, že to není tak horké..
Přece nemusíš malou tahat hned k psychologovi. Stačí, když se s ním poradíš ty sama. A třeba ti jen řekne, že je to v pořádku a uklidní tě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.11.10 21:24
petite nikdo by malé dítě k psychologovi zbytečně netahal, já když jsem potřebovala vyřešit problém se svou tříletou dcerou, která prostě odmítala čůrat a už jsem si nevěděla rady, tak jsem taky kontaktovala psycholožku a mája u ní nikdy nebyla, ale pak jsem s ní probrala nejenom malou, ale vůbec naší situaci a ona poradila a pomohla. Takže psycholožka bude hlavně chtít vědět, jak to u vás funguje a na to malou určitě nebude potřebovat ((-:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.10 09:16
PetiteFillette píše:
Já bych nerada, aby měla poznamenané dětství, s bývalým pro to děláme co je v našich silách. Nehádáme se, mluvíme spolu skoro kamarádsky, vídá ho několikrát týdně, vždy se těší. Nekřičí u předávání, nebrečí, s úsměvem zamává, řekne čau a je to. Ale kontaktovat psychologa se trochu zdráhám. Ne kvůli „tabu společnosti“ vůči pomoci psychologů a psychiatrů. Ale spíš kvůli tomu, aby z toho neměla větší trauma než z rozhozené rodiny. Cizích lidí se bojí jako každé dítě. Nebude s ním komunikovat ani spolupracovat, nebude dělat co jí řeknu. A taky mám pořád pocit, že to není tak horké..
Normální děti se cizích lidí nebojí, protože mají s lidma dobré zkušenosti a podědily důvěru k příslušníkům svého druhu.
Vy jste její přirozenou důvěrou v sounáležitost a harmonii lidského společenství otřásli (rozchodem a tím co tomu předcházelo) a ona se s tím srovnává, zcela jistě ji to poznamená, bude více lpět „na řádu“ a „svých lidech“. A tebe žere svědomí a vymýšlíš zástupné problémy. Pokud se ti podaří vytvořit stabilní harmonické rodinné prostředí a věci budou mít očekávatelný vývoj tak se to asi zlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.10 10:06
Normální děti se cizích lidí bojí a za chvilku se otrkají. Nepřijde mi normální, že se dítě nebojí nikoho!
Svědomí mě nehryže, to je naprosto v pořádku. Žádné zástupné problémy nevymýšlím. Její domov je teď o 1000% harmoničtější než kdy předtím. S tátou má skvělý vztah, spolu máme skvělý vztah, s mým přítelem se mají rádi a malá to i neustále opakuje. Samozřejmě se stále ještě poznávají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.10 10:11
No tak to je všechno v pořádku, malá si jen tak hraje (je to prostě takové období pokud to nejsou zuby). K psychologovi ji netahej aby nebyla stresovaná (beztak znáš své dítě lépe, jsi přece matka), holky ti tady určitě dobře poradí, aby se něco nezanedbalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
