Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak nepises, zda se dite snazi a presto mu to nejde a nebo zda na to kasle a proto mu to nejde.
Někde jsem četla výzkumy, že toto je úplně běžné. Dva nadprůměrně nadaní a v životě úspěšní lidé neplodí další inteligence, ale v mnoha případech průměrné děti. Ten potenciál není takový jako u rodičů. A naopak, děti nadprůměrně nadané s vysokým potenciálem se často rodí jen průměrným rodičům nebo když je aspoň jeden v pásmu průměru.
Ještě zajímavější srovnání vznikne v rodinách, kde je dětí více. Všechny nemají stejný potenciál, i když jim rodina dává stejné podmínky a startovací možnosti. Prostě se s tím musíš smířit ![]()
@Anonymní píše:
Přiznávám, že tu situaci těžce nesu…
Jak se mohlo stát, že naše děti se horko těžko dostanou na střední školu s maturitou?
Já jsem bez námahy zvládla VŠ, otec dětí má taky VŠ (a neskutečný obecný rozhled)…
I bez maturity můžou mít v životě úspěch. Nic není ztraceno. Holt budou bez titulu, na kterém si vy dva zbytečně zakládáte.
@Anonymní píše:
Přiznávám, že tu situaci těžce nesu…
Jak se mohlo stát, že naše děti se horko těžko dostanou na střední školu s maturitou?
Já jsem bez námahy zvládla VŠ, otec dětí má taky VŠ (a neskutečný obecný rozhled)…
a je to tím, že se sice snaží ale nemají na to? nebo na to mají, ale flákají to?
V prvním případě bych to přijala, jako holí fakt a pokusila se jim najít obor, který je baví a zároveň uživí. Dnes se šikovní řemeslníci vyvažují zlatem. Hlavně jim buďte oporou.
V druhém případě bych se čílila, ale víc asi stejně nemůžeš, nechala bych je to vyžrat. Třeba se vzpamatují, třeba ne, ale je to jejich život.
To se ale stává úplně běžně. Chápu, že tě to mrzí, ale prostě to tak je a v zájmu svých dětí ti nezbyde než se s tím smířit. Ona maturita není zárukou šťastného života, stejně jako VŠ.
@Anonymní píše:
Přiznávám, že tu situaci těžce nesu…
Jak se mohlo stát, že naše děti se horko těžko dostanou na střední školu s maturitou?
Já jsem bez námahy zvládla VŠ, otec dětí má taky VŠ (a neskutečný obecný rozhled)…
U nás to vidim opačně, oba s manželem SOU bez maturity, jako blbci si teda nepripadame, on ještě navštěvoval matematickou ZŠ a děti zatím samé jedničky, ale zatím. jsou 5 a 3 třída, učení jim kolikrát stačí odposlouchat už ve škole. Ja mam spíš strach, že nebudeme umět to jejich učení dal rozvíjet a taky, možná se takhle dobře učí většina děti ve školách a ty naši zas tak chytří nejsou. Navstevuji malotridku, tak jsou pod větší kontrolou učitelek.
My máme 4 děti, jsou ještě malé (4-10 let) a už vnímám jisté rozdíly. Nechává mě to však naprosto klidnou, nemyslím si, že dcera, které to učení tolik nejde by měla být v životě znevýhodněna. Věřím, že má zase jiné kvality, třeba bude umět lépe komunikovat s lidmi? Nebo něco jiného. To se uvidí. Rozhodně ji nebudu drtit nějakými svými představami.
@Mufina u nás nejstarší dcera je hodně sportovně nadana, syn vůbec, ale zato je manuálně stručný, pořád něco vymyšlí a i ve škole mu to jde lépe, jsem zvědavá na nejmladší, jestli bude jako dcera na sport nebo bude úplně jiná. Kazdopadne, hlavně ať jsou zdraví i kdyby jim skola moc nešla, pokud budou trochu šikovní, uplatní se i tak.
VŠ štěstí přinést nemusí. V okolí mám hodně VŠ, kteří si dodelavali SOU a živí se rukama. A i naopak znám lidi, co měli SOU, dodělali si maturitu a VŠ (při práci) a to meli na ZŠ problémy s učením.
Kolik je dětem, že víš, že se těžko dostanou na střední školu?
Mají problémy s učením, nebo třeba dys-. Podle čeho soudiš, že budou mít problémy?
Mám kamarádku, která na ZŠ měla velmi špatné známky (4 z ČJ i M). Rodiče ji zaplatili soukromou SŠ a sama zamakala a má VŠ. Prostě musela dospět.
A naopak znám i lidi, co byli jednickaři a nedali ani SŠ, protože se hroutili z toho tlaku, chtěli být dokonalí a nezvládali představu, že budou mít špatné známky.
U nás máme VŠ všichni. My s manželem, naši rodiče, sourozenci. Můj jeden syn je typický šprt. U druhého si nejsem jistá. Ale každý je úplně jiny a můžu říct, že „šprt“ to bude mít díky své povaze těžší.
Uvidíme. Jednu dobu jsem byla smířená i s tím, že syn nebude mít ani na ZŠ. Což mít bude. Hlavně, když bude spokojený.
Nenapsala jsi docela podstatnou informaci, jakou VŠ máte? Některé nejsou náročné a skoro by se dalo říci, že jsou jednodušší, než mnohé střední školy.
S uplatněním v životě vzdělání ani nemusí souviset.
Já si myslím, že je to hrozně individuální…mám spolužáka, co na základce propadal z několika předmětů. Rodiče zubaři. Pak se dostal na soukromou střední školu a dnes má VS, ale nutno dodat, že ta jeho debilita mu zůstala. Pak mám spolužáky, co sice mají VS, ale dělají manuální práci a řekla bych, že úspěšně. Já osobně mám SOU, vlastní chybou, blbá jsem nebyla, ale líná ano…a drží mě to do teď, nemám chuť si vzdělání dodělat. Nejstarší syn je přirozené inteligentní, jednickar, ovšem naprosto manuálně nezrucny. Prostredni syn, se musí vše složité učit, ale zase mu jdou vše, co se týká manuální práce…no a mladé ještě nevím, zatím vypadá chytré ![]()
Pokud bude manuálně zručný a alespoň průměrné chytrý tak se v životě určitě neztratí. A ten všeobecný přehled, tem přijde věkem.
Protože genetika je velmi komplikovaná. Nikde nepíšeš, jak jsou na tom vaši sourozenci, rodiče a prarodiče. Některé věci se dědí třeba přes 2 generace. Prostě ty děti po někom být musí. A ty se s tím smiř. Čím dříve, tím lépe. Životní štěstí nikomu VŠ nepřinese. Měla bys své děti podporovat, aby dělaly to, co je baví a jejich práce je naplňovala. To je mnohem důležitější než nějaká VŠ.
@Anonymní píše:
Přiznávám, že tu situaci těžce nesu…
Jak se mohlo stát, že naše děti se horko těžko dostanou na střední školu s maturitou?
Já jsem bez námahy zvládla VŠ, otec dětí má taky VŠ (a neskutečný obecný rozhled)…
Kolik těm dětem je a proč nad nimi lámeš hůl?
Přiznávám, že tu situaci těžce nesu…
Jak se mohlo stát, že naše děti se horko těžko dostanou na střední školu s maturitou?
Já jsem bez námahy zvládla VŠ, otec dětí má taky VŠ (a neskutečný obecný rozhled)…