.. Tak teď už jo 
Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rodiče hendikepovaných dětí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.6.19 22:39
Určitě psycholog, myslím že ten pomůže. tady těžko radit co se děje v hlavě dítěte…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.19 22:47
Určitě psycholog a řekla bych dlouhodobě. Mám postižené dítě, bohužel i mentálně, takže si to neuvědomuje. Znám ale dítě po operaci rozštěpu obličeje, ne jen rtu, ale celé tváře až na čelo, vypadá děsivě. Tam si říkám, že to taky bude pro rodiče pěkná práce. 
Držím vám palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.19 22:48
Nesmí se litovat. Buďte na něj tvrdší. Vždyť není jediný s hendikepem. Co mají říkat nevidomí, neslyšící, lidé na vozíčku, bez ruky, těžcí diabetici,… Prostě je potřeba, aby to vzal, jak to je a zkusil se na svět dívat optimisticky. Naučte ho vnímat ze světa to hezké. Je potřeba se soustředit na to, co vše MŮŽE než na to, co nemůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rokris
2.6.19 22:59
@Anonymní píše:
Zdravím vás,
Chtěla bych poprosit rodiče postižených dětí, jestli by se nesvěřili jak zvládají oni situaci, kterou jim osud nadělil?
Máme doma 8leteho kluka, má po několika operací nohou. Chodí pomocí ortéz. Mame uznaný 2.st.invalidity.
Az do teď vše zvladal na jedničku. Z doktorů strach nemá, vždy spolupracoval, vtipkovat, s klukama chodil ven, prostě dá se říct uplne normální, vesely kluk. Bohuzel od poslední operace, která byla v Lednu je jak vyměněný☹️(moc se nepovedla.. )Každý den několikrát brečí a mame sceny proč se tak narodil…že nesnáší svůj život s těmi nohama, proč nemůže být jako my, že už ty ortezy odmítá nosit a další hrozne řečí co nechcete od svyho malýho dítěte slyset ☹️Vysvětluju, utěšuji, zkouším ho nelitoval, ale řvu taky…začal být taky více vzteklý, škodolibý, sprostý…Vubec ho nepoznavam.Ve škole ho naštěstí berou a chodí tam rád. Jsme uz i objednaný k psychologovi, myslíte že nám pomůže?
Chodili jste taky někdo se svými dětmi a pomohl vám? Nevím co od toho čekat. Už jsem z toho taky vyčerpána. Bojim se aby si někdy nesáhl na život…
Omlouvám se za delší text…prosim ponechat anonym,dekuji.Je to pro mě velmi citlivé téma.
Je to velmi těžké. Čím bude starší, tím víc mu bude docházet dopad postižení na jeho život. Pokud jste v koncích, tak opravdu psychologa. Ale najděte dobrého. Toto není záležitost, kterou by psychologové řešili každý den. Hodně jich jede spíš rutinu. Potřeboval by možná i nenásilně nahlédnout do podobného světa. Aby viděl, že v tom není sám. Je to těžké pro něj i pro vás. Musí přijít smíření. To se ale moc nedá od takového dítěte očekávat. Pokud je postižení trvalé, cesta ke smíření je strašně dlouhá. A ne každému se to podaří.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.6.19 23:22
Psychologa a hned. A bacha na pubertu. Mám určité zdravotní postižení, které je nepřehlédnutelné a dost mě omezuje. A nejhorší období pro mě bylo asi od těch patnácti let, kdy jsem se chtěla líbit klukům. A nelíbila. Jo a asi by mu prospělo být v kontaktu se stejně postiženými lidmi. Třeba my (lidi s mým onemocněním) máme na FB podpůrnou skupinu, jsou tam lidé z celého světa, z ČR jsem tam jediná a je to super. Jsou tam rodiče malých dětí, dospělí, staří, všechny věkové kategorie. Pro mě je internet jediné místo kde jsem jako všichni ostatní. Je mi syna líto. On si tisíckrát člověk může říkat, že jsou na tom lidé hůř, ale o to není vlastní bolest menší.
- Citovat
- Upravit
2.6.19 23:29
Psycholog, ale takový co to s nimi bude fakt těšit.
A nevím jestli už jste to zkoušeli, majitele mu stejně/podobně postiženého kamaráda.
Kamarád je postižený a nejvíc mu prý pomohlo když věděl, že není jediný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.19 00:29
Musí to být pro vas obtížné. Nějaká další operace by nepomohla?
Mám postiženého syna (mentálně). Handicap si neuvědomuje. U něho mám do budoucna obavy, co s ním bude, až tady s partnerem nebudem. Sám se o sebe nepostara.
Žádné postižení v rodině nemáme a teď tohle. Na otázku: proč zrovna my si odpovídám, protože rodiče zdravých dětí by to nezvládli. A za tím si stojím, každý to neustojí. Je to náročné (pro dítě i pro rodinu).
Příspěvek upraven 03.06.19 v 06:12
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.19 04:56
Naprosto souhlasim s nazory, ze by mu pomohlo videt, stykat se s detmi, ktere jsou podobne postizeni, ze v tom neni sam. Ono i rodicum hodne pomaha, kdyz se s jinymi rodici vidaji.. Je to bezne, ze existuji skupiny podobne hendikepovanych… Ja mam mentalne postizene dite a mne samotne to opravdu dost pomaha bavit se s rodici. Urcite najit mu psychologa, to je dobry zacatek, ale chce to mu dat ten pozitivni naboj. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.19 06:18
Já nemám ráda FB, dlouho jsem se mu bránila, ale právě tam jsem našla skupinu se stejným postiženým jako má náš syn. Vědomí, že v tom nejsem sama mě drží nad vodou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.6.19 08:18
@pedigka píše:
Musí to být pro vas obtížné. Nějaká další operace by nepomohla?Mám postiženého syna (mentálně). Handicap si neuvědomuje. U něho mám do budoucna obavy, co s ním bude, až tady s partnerem nebudem. Sám se o sebe nepostara.
Žádné postižení v rodině nemáme a teď tohle. Na otázku: proč zrovna my si odpovídám, protože rodiče zdravých dětí by to nezvládli. A za tím si stojím, každý to neustojí. Je to náročné (pro dítě i pro rodinu).
Příspěvek upraven 03.06.19 v 06:12
Znám, mám dceru s těžkou schizofrenií, bohužel v té nejhorší rovině a co s ní bude až já tu nebudu, samozřejmě žije se mnou nedovede žít samostatně, když jsem na ní sama, nevím 
…nevím. Jiné sourozence nemá a otec je mimo
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.6.19 08:44
Bohužel od poslední operace jsme naopak ztratili takovou tu naději, že bude líp…Má hypermobilitu a většinou když mu něco "opraví "Tak to vazy stejně neudrží a jsme tam kde jsme byli…Asi si to taky začal uvědomovat, protože místo aby mu ortézy ubyvali tak mu přibývají 
Jsme z malého města a nikoho s takovým postižením tu nesezenu.
Vím, že jsou na tom děti hůř. Říkam mu to a ví to, ale jak tady psala anonymka. O to vaše bolest není menší.
Děkuji vám za příspěvky. Je hrozné, čím vším si lidé musí projít…
- Citovat
- Upravit
3.6.19 08:50
@Anonymní píše:
Bohužel od poslední operace jsme naopak ztratili takovou tu naději, že bude líp…Má hypermobilitu a většinou když mu něco "opraví "Tak to vazy stejně neudrží a jsme tam kde jsme byli…Asi si to taky začal uvědomovat, protože místo aby mu ortézy ubyvali tak mu přibývají
Vím, že jsou na tom děti hůř. Říkam mu to a ví to, ale jak tady psala anonymka. O to vaše bolest není menší.
Děkuji vám za příspěvky. Je hrozné, čím vším si lidé musí projít…
Hele, mám taky dítě s postižením, s kombinovaným. A svůj hendykep si částečně uvědomuje.
Nevím, jak má tvého syna utesit, že jsou na tom jiné děti hůř. Ne im, co poradit jiného, než co ti tu radily. Dobrého psychologa a možná sehnat kamarada se stejným problémem.
Je mi to líto. Tohle by se priste nemělo stávat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.19 09:29
@Anonymní píše:
Bohužel od poslední operace jsme naopak ztratili takovou tu naději, že bude líp…Má hypermobilitu a většinou když mu něco "opraví "Tak to vazy stejně neudrží a jsme tam kde jsme byli…Asi si to taky začal uvědomovat, protože místo aby mu ortézy ubyvali tak mu přibývají
Vím, že jsou na tom děti hůř. Říkam mu to a ví to, ale jak tady psala anonymka. O to vaše bolest není menší.
Děkuji vám za příspěvky. Je hrozné, čím vším si lidé musí projít…
To, že jsou na tom jiní hůř, je útěcha naprd. To prostě nefunguje a považuji to za poměrně necitlivé jeho problém takto uzavřít. Určitě bych na něj nebyla tvrdší, protože pokud ho něco trápí, není určitě cesta k lepšímu stavu to bagatelizovat To je jak říkat člověku s depresí „koukej se sebrat, ty bábovko, vždyť ti nic není“ My jsme s naší vadou členem asociace vzácných onemocnění, není to náhodou taky nemoc z kategorie vzácných onemocnění? Tam by se dal sehnat kontakt na někoho, kdo to má stejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Zdravím vás,
Chtěla bych poprosit rodiče postižených dětí, jestli by se nesvěřili jak zvládají oni situaci, kterou jim osud nadělil?
Máme doma 8leteho kluka, má po několika operací nohou. Chodí pomocí ortéz. Mame uznaný 2.st.invalidity.
Az do teď vše zvladal na jedničku. Z doktorů strach nemá, vždy spolupracoval, vtipkovat, s klukama chodil ven, prostě dá se říct uplne normální, vesely kluk. Bohuzel od poslední operace, která byla v Lednu je jak vyměněný☹(moc se nepovedla.. )Každý den několikrát brečí a mame sceny proč se tak narodil…že nesnáší svůj život s těmi nohama, proč nemůže být jako my, že už ty ortezy odmítá nosit a další hrozne řečí co nechcete od svyho malýho dítěte slyset ☹Vysvětluju, utěšuji, zkouším ho nelitoval, ale řvu taky…začal být taky více vzteklý, škodolibý, sprostý…Vubec ho nepoznavam.Ve škole ho naštěstí berou a chodí tam rád. Jsme uz i objednaný k psychologovi, myslíte že nám pomůže?
Chodili jste taky někdo se svými dětmi a pomohl vám? Nevím co od toho čekat. Už jsem z toho taky vyčerpána. Bojim se aby si někdy nesáhl na život…
Omlouvám se za delší text…prosim ponechat anonym,dekuji.Je to pro mě velmi citlivé téma.