Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
@Anonymní píše:
Ahoj, podobná diskuze tu již byla, přesto bych ráda založila novou, aktuální. Ráda bych znala zkušenosti těch, kdo se po rozvodu či rozchodu s partnerem přestěhovali nekam daleko i s dětmi. Myslím opravdu daleko, třeba 300km, ne do vedlejšího města. Jak funguje předávání děti? Jak je časté a jak je děti snášejí? Prosím opravdu o zkušenosti, nikoli o komentáře, ve kterých budu číst, že tohle jsem si mela rozmyslet driv. Nestehuji se za novým partnerem, ale do svého rodného města, kde mám zázemí a rodinu. Za každý příspěvek a zkušenost budu ráda. Díky.
A otec s tím souhlasí?
Jak jsou děti velké?
@JancaS84 jedna se o školkové děti (4 roky). Otec samozřejmě nadšený není, ale mé důvody chápe a podle všeho mi nechce „házet klacky pod nohy“.
Funguje tak, jak se dohodnete, nebo urci soud. Pro deti krute u takovych vzdalenosti.
Tady to mas popsane jasne, jak maji rozhodovat soudy https://www.usoud.cz/…kych-posudku
Tak doufej, ze se dohodnete
@Anonymní píše:
Ahoj, podobná diskuze tu již byla, přesto bych ráda založila novou, aktuální. Ráda bych znala zkušenosti těch, kdo se po rozvodu či rozchodu s partnerem přestěhovali nekam daleko i s dětmi. Myslím opravdu daleko, třeba 300km, ne do vedlejšího města. Jak funguje předávání děti? Jak je časté a jak je děti snášejí? Prosím opravdu o zkušenosti, nikoli o komentáře, ve kterých budu číst, že tohle jsem si mela rozmyslet driv. Nestehuji se za novým partnerem, ale do svého rodného města, kde mám zázemí a rodinu. Za každý příspěvek a zkušenost budu ráda. Díky.
Hele, je to šílený. Děti věčně na cestě, rodiče ( v naešm příadě táta dětí) 2× tolik. Věčné boje, protože to je prostě sfiňárna největšího kalibru, děti tím prostě od táty dost odstřihneš.
Dcera má ve druhé třídě spolužáka s česko-finskými rodiči a tam prý funguje střídavá péče cca měsíc, měsíc a půl tady a měsíc a půl ve Finsku… Tak jde asi vše, když se dva dohodnou ![]()
Nemám osobní zkušenost, ale dcera kamarádí s chlapečkem. Který to tak má. Znám se s jeho maminkou a mluvily jsme o tom. Vzdálenost je necelých 200 km a je to velmi náročné pro všechny.
Ex se odstehoval 200 km a tim se pasoval do role vikendoveho rodice.
Plus znamena to, ze nase dite musi kazdy 2.vikend cestovat, prichazi o vikendove akce s kamarady, nektere vikendy otci rusi a da se predpokladat, že v 16+ bud pojede jednou za mesic nebo treba jen na otocku.
Tady to bylo rozhodnuti otce, u vas to bude tvoje rozhodnuti a nasledky ponese otec.
Neprijde mi to fer.
@Anonymní píše:
Ahoj, podobná diskuze tu již byla, přesto bych ráda založila novou, aktuální. Ráda bych znala zkušenosti těch, kdo se po rozvodu či rozchodu s partnerem přestěhovali nekam daleko i s dětmi. Myslím opravdu daleko, třeba 300km, ne do vedlejšího města. Jak funguje předávání děti? Jak je časté a jak je děti snášejí? Prosím opravdu o zkušenosti, nikoli o komentáře, ve kterých budu číst, že tohle jsem si mela rozmyslet driv. Nestehuji se za novým partnerem, ale do svého rodného města, kde mám zázemí a rodinu. Za každý příspěvek a zkušenost budu ráda. Díky.
Možnosti jsou různé, např. dvě školy, střídání v delších intervalech, případně jedna škola a u druhého rodiče domácí výuka, nebo přestěhování obou rodičů. Řešení je i finanční dohoda o zajištění bydlení v místě původního bydliště dítěte.
Jen bych tě ráda upozornila, že změnit bydliště dítěti bez souhlasu otce nebo jeho nahrazení soudem je protiprávní a může vést k odnětí dítěte.
Před rokem v lete jsem jela ve vlaku s jednou mladou slečnou, která vezla svého synka z jednoho konce země na ten druhy. Prý jednou za 14 dni ráno v pátek vyrazí, dítě předá na druhem konci republiky na nádraží, jede zase domu, a v neděli to samé, akorát si jede pro dítě. Na palici, řekla bych.
Jako asi to jde. Akorát to bude opravdu víkend jednou za 14 dní, protože častěji to nebude reálné moc. A pokusila bych se domluvit, že otec by si je vyzvedával a pak já u něj. A domluvit předem i svátky, prázdniny atd…
Ano jde to, jsem 250km od rodného města, začátky jsou těžké ale vše si sedlo, jednou za 14 dnů jezdí k otci na víkend, předávání na půl cesty vždy. Holky v pohodě i on, hlavně se domluvit.
Tak ve školce ještě v pohodě, škola bude horší. Asi bych to viděla na 2 týdny u tebe a týden u otce. A prázdniny půl na půl. S tím, že ty je tam odvezeš a pak je doveze on tobě, nebo naopak, ale prostě každý jednu cestu.
@bigl píše:
Tak ve školce ještě v pohodě, škola bude horší. Asi bych to viděla na 2 týdny u tebe a týden u otce. A prázdniny půl na půl. S tím, že ty je tam odvezeš a pak je doveze on tobě, nebo naopak, ale prostě každý jednu cestu.
Pokud je ten týden u otce s oběma víkendy okolo, a matka má dva všední týdny s jedním víkendem uprostřed, tak je to docela dobrá úprava i pro školní léta, kdy 1/3 domácí výuky se dá zvládnout. Samozřejmě lze i v opačném gardu, podle místa školy.
Při hodně velkých vzdálenostech je lepší předávání na půl cesty, protože jízda z Plzně do Zlína a zpět či podobně v jeden den je fakt už riziková.
Ahoj, podobná diskuze tu již byla, přesto bych ráda založila novou, aktuální. Ráda bych znala zkušenosti těch, kdo se po rozvodu či rozchodu s partnerem přestěhovali nekam daleko i s dětmi. Myslím opravdu daleko, třeba 300km, ne do vedlejšího města. Jak funguje předávání děti? Jak je časté a jak je děti snášejí? Prosím opravdu o zkušenosti, nikoli o komentáře, ve kterých budu číst, že tohle jsem si mela rozmyslet driv. Nestehuji se za novým partnerem, ale do svého rodného města, kde mám zázemí a rodinu. Za každý příspěvek a zkušenost budu ráda. Díky.