Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Měl jsem velmi krásný vztah s přítelkyní, které zhruba před 5 týdny přejelo jejího pejska před mým domem, co jsem otevřel bránu, abych přítelkyni ulehčil přeparkování auta, pro které se náhle rozhodla a neuvědomil si, že pejsek lítá někde po zahradě a není zajištěn. Nedávala mi to za vinu, pejska jsme pochovali, celý víkend jsme proplakali, dá se říct i smutkem propili. Následující víkend jsme šli na ples, kde v závěru při vzpomínce na pejska plakala a vyjádřila přání, že příští pátek musí se sestrou zajít někam posedět, ale že se pak o víkendu navštívíme. Z toho se omluvila s tím, že si přeje být sama, nějak dostat pejska z hlavy, že to není nic proti mne, takže jsem to pochopil, jen naznačil, že taková rozhodnutí, když chce být někdo sám nedopadají dobře. I víkend po tom pátečním plese byl nádherný, strávili jsme jej celý spolu, vše dělali společně, užívali si, poslouchali hudbu, koukali na filmy, vařili. Ještě mne pak během následujícího týdne ujišťovala, že jsme pár, že kdyby ztratila i mne, tak už to může rovnou zabalit. Je pravdou, že po tom víkendu, který strávila sama, zprávy z její strany ochladly, už nebyly tak dlouhé, byly často strohé a pokud bych nenapsal já, tak by asi nenapsala vůbec … následující pátek přijela ke mně, předtím poslala nádhernou zprávu, jak se na mne těší, že mne miluje, přidala srdíčkové emotikony, já měl přichystaný oběd, pomilovali se a vyrazili na taneční zábavu. Při cestě z ní už mluvila o rozchodu a v sobotu ráno naprosto odhodlaně udělala rozchod, že prý je po smrti pejska prázdnou schránkou, která k nikomu nedokáže cítit, že z ničeho nemá radost, že se nemá na koho těšit z práce, že to bylo její miminko, že jak jela ke mne, tak ji vůbec nebylo dobře, že to na ni padlo a veškerá má argumentace, snaha byla zbytečná, například že náš vztah byl tak skvělý, že jej nemůže jen tak zahodit, ale odjela se slovy, že chlapů je milión, ale pejsek byl jen jeden. Po odjezdu jsem ji napsal, jen ať ví, že jsem tady pro ní, že existuji, kdyby se něco změnilo, přebolelo, ale vůbec nereagovala. O týden později jsem napsal znovu, zda ke mně ještě něco cítí, zda se nesetkáme a na to už reagovala jen slovy, že je konec, ať si přijedu pro své věci. Na můj vyložený dotaz, zda je to skutečně smrtí pejska nebo jsem něco podělal, mi odpověděla, že ano, ze je to tak, jak říkala, je to smrtí pejska a že já jsem nic nepodělal. Odstranila si mne z Whatsapp, i ze sportovní aplikace, jako bych vůbec neexistoval. Oslovila mne na seznamce a do smrti pejska bylo vše fantastické, výlety, víkendy, navzájem jsme se ujišťovali, jak je nám spolu krásně, jak jsme dosud nic takového u svých partnerů nezažili, jaké bylo štěstí, že jsme se našli, i po špatných zkušenostech na seznamkách, má rodina ji přijala báječně, s mým synem vycházela skvěle, pořád jsme žertovali, prostě lepší to nemohlo být a dosud nepoznaného. Vlastní děti mít nemohla a pejska si vzala z útulku v 10/2024, asi 2 týdny před naším 1. kontakováním na seznamce. Byla na něj dost fixovaná, trošku i žárlila, pokud pejsek šel ke mně nebo k někomu jinému, ale přišlo mi to celkem normální. Po smrti pejska jsem nabízel, že si pořídíme jiného, že odkaz pesjka v něm bude žít, ale nechtěla o žádném jiném pejsku slyšet. Já jsem teď ty 2 týdny od rozchodu v naprosté depresi, vykolejený, sotva spím 3h denně, protože se nemohu zbavit myšlenek na ni, obecně na svou budoucnost, je mi 50, jí bylo 40, kdy je tak těžké najít spřízněnou duši a hlavně pochopit, proč se to stalo, jak ještě v pátek je někdo schopen napsat, že jej miluje a v sobotu je po všem a to takovým drastickým způsobem, který ani nenaznačuje nějakou šanci návratu vztahu. A to vše kvůli pejska, kdybych aspoň něco udělal, nevěra, ublížení, hrubost, nadávky, ale nic takového. A stačilo tak málo, kdyby pejsek žil, bylo by vše skvělé, jako dříve. Prostě nevím, jak se z těch myšlenek vymotat. Ano, stále sportuji, hraji volejbal, jezdím na kole, dlouhé trasy k 200km, ale nejde to, nemám z ničeho radost, když ke štěstí bylo tak blízko a já ji nestál po všech těch věcech krásných mezi námi za to, abychom zůstali spolu, aby si tak jako já vážila toho, co jsme v sobě našli navzájem, jako já. Nevím, prostě nevím, motám se v tom. Pro věci jsem ještě nejel, asi chci za měsíc, za dva napsat sms, zda si je mohu vyzvednout, nevím, navrhnout procházku, ale obávám se, že je prostě hotovo.
Je hotovo. Ono toho určitě bylo víc, než píšete. Ztráta psa jen vše umocnila. Během té chvíle což je onen půlrok není šance, aby se lidé dobře poznali a mohli tvrdit to, co tvrdíte. Možná, když byla sama, tak dostal přednost někdo jiný.
Bože, ten přeslazenej styl psaní mi připomíná toho chudáka, co ho mladice z UA kopla do zadele a on to nějak ne a ne pochopit, že je konec. Tam byla zase „jiná zápletka“, proč je nucená vztah ukončit. ![]()
Ona smrt ten vztah vždycky prověří. A kor, když za ni „může“ jeden z páru. Smrt dítěte hlavně, ale i toho psa…do zkoumání, jestli srovnávám nesrovnatelné, se prosím nepouštějme. A možná to byla opravdu jen poslední kapka. Nebo klidně mohla někoho potkat. Asi bych chvilku počkala, bylo by fajn, kdyby měla brzo svátek či narozky, že bys jí mohl popřát a přípomenout se tak,,, ale můžeš jí napsat klidně jen tak,,,za dva týdny třeba apod. A pak se vrať zpátky na seznamku.
Byli jste spolu ani ne půl roku. Smrt pejska mohla být poslední kapka anebo s jejím rozhodnutím vůbec nijak nesouvisí, to už asi nezjistíš. Každopádně budeš muset jít dál, tady nevidím ani skulinku, že by mohla změnit názor. A to přeslazené psaní je mi taky proti srsti. Ne každé ženě to musí sedět, dost si dovedu představit, jak jsi jí love bombil… ![]()
Není v tom nikdo třetí, vím, že ten víkend strávila se sestrou nějakými nákupy, pak jej prostě propila, rozbila skleničku a tak. Skutečně to bylo do smrti pejska naprosto v pořádku, vlastně ještě týden po. Snažil jsem se ji třeba i přes týden vytáhnout do nějakých aktivit, ale už ji prostě nic nebavilo, ani procházky nebo běhy, na které jsme chodili před tím s pejskem. Samozřejmě do hlavy nevidím, ale nikdo za tím není si myslím.
V pátek:
11.04.25 07:43 - Dobré ráno, miláčku😘 Taky jsem ráda, že už je pátek. Tento týden byl náročný a už se těším, že budeme spolu😘 😘 😘 Přeji Ti hezký den😘 ať Ti práce utíká😘 A samozřejmě hned jak budu vědět, tak Ti napíšu čas příjezdu😘 Myslím na Tebe😘 😘 😘 a těším se😘 😘 😘
11.04.25 12:33 - Tak poslušně hlásím, že budu u Tebe ve 14.00😘 Napíšu ještě, jak budu vyjíždět😘 Těším se😘
11.04.25 12:44 - ❤️
V sobotu ráno hotovo
Jestli jsi takový grafoman i v běžné komunikaci, tak se divím, že to s tebou vydržela tak dlouho. Nic ve zlém ![]()
@asddsa píše: Více
No ona teda taky nešetřila medíkem. Teď je otázka, jestli se jen přizpůsobila jeho stylu komunikace, nebo jim skutečně seděl tento přeslazený tón
Ale je to každopádně fuk, ono se v tom nemá cenu moc vrtat, lidé se prostě rozchází z různých důvodů, i takových, které druzí nedokáží pochopit ![]()
@Fee-bee píše: Více
Má to hodně podobností, to je fakt. Tamta se vymluvila na rodinu, tahle na psa ![]()
@karembela píše: Více
Tak se mnou bys měl hotovo už v pátek v 07:44. ![]()
Ale je to přesný rukopis jako ta mnou zmiňovaná diskuze. To vsadím spodky.
@asddsa píše: Více
Ani ne, raději poslouchám, než mluvím.
Co se týče i naši komunikace, byla takto „medová“ oboustranně.
@unuděná píše: Více
Jojo a tamta měla sestřenici, tahle sestru… Výňatek ze zpráv už máme taky, tak uvidíme, co přijde dál… ![]()
@Fee-bee píše: Více
Nevím, jak to myslíš, v 7:43 psala ona, tak proč bych měl s tebou hotovo už v 7:44
@Anik píše: Více
To, že někoho mohla potkat tady nevytahuj. Jinak se na tebe zakladatel osočí, žes jí nazvala ku.rvou.
Jinak tedy její hláška, že chlapů je mrtě, ale pes je jen jeden, je vyloženě dojemná. Ta tě musela milovat jak nikoho ![]()