Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj, vím, že diskuzí na téma rozchodu je tu hodně a věřte mi, že jsem jich dost pročetla. Nicméně, cítím teď strašnou bolest v životě. Cítím se prázdná a roztrhaná na kusy. Sice jsme spolu byli jen půl roku, ale byl to nejhezčí a nejintenzivnější vztah v životě. Byli jsme spolu často, skoro každý den, dal mi to, co nikdo jiný a máme se stále rádi, i když už nemůžeme být jako partneři. Rozešel se on semnou, bylo to celkem nečekané, i když občas jsme hádky zažili snad každý, pro něj jsem holt nebyla ta správná osoba. Možná nikdo nebude, i to mi říkal. Máme svoje fotky na památku, jsme tu jeden pro druhého, kdyby se cokoliv dělo, on se o mě zajímá, jak to snáším a jak se mi třeba spí. Mám ho moc ráda a mrzí mě to. Dnes trávím poprvé noc sama na bytě a strašně mě to děsí, je to ještě čerstvé. Ten vztah byl tak krásný a já si to užívala, měla jsem se na co těšit a i když jsme spolu nebyli, byli jsme v kontaktu a sdíleli se sebou věci, co jsme zažívali, ale byl tam i prostor, abychom si každý žili svoje. Měl i pejska, kterého jsme měli skoro jako naše děťátko. A teď to moc bolí, že jsem o ně oba přišla. Je to už několikátý můj nepovedený vztah, ale tento bolí nejvíc, protože byl a je pro mě pořád stále silný.
Nechceme o sebe přijít, takže chceme zůstat za dobře jako přátelé a jsme vděční za to, co jsme spolu prožili, ale na vztah a budoucnost to zkrátka není, hlavně podle něj a on měl odvahu ten krok udělat a ukončit to. Ale bolí to. V práci jsem to celkem zvládla, ale došla jsem k sobě na byt a vše se mi rozpadlo, sesypala jsem se, pláču a nevím, jak dál. Kdy tohle přebolí? Cítím se strašně a nejradši bych šla k němu, jen u něj ležet v jeho objetí a cítit se bezpečně, tak jako to vždycky bylo, když jsem u něj a s ním byla. Dal mi domov, kde jsem se cítila krásně. Proč to přišlo, proč to tak bolí
Laska boda jako nuz jak zpiva Lucka Bila..Je jasne ze pro tebe je to strasne, ale predstav si ze to potka zeny treba po 20 l manzelstvi a jeste s detmi. Nebo tehule. Je cas zahoji ![]()
Teda nevím, ale zůstat “přátelé” a byt v kontaktu není zrovna nejlepší nápad, zvlast když tě ten rozchod tak sebral -,je to jako neustale strhavani strupu z rány.
Na nejakou dobu bych s nim uplne utla kontakt a nejlepe uplne, protoze takhle se z rozchodu rychle nevyhrabeš, spíš naopak….
chce to čas no… ![]()
Normalni o rozchodu, ale to neznamena, ze to bude trvat vecne.
Spis me zarazi, ze pises, ze jsi prisla o vse, tady mi blika kontrolka. Znamena to, ze jsi red tim byla nikdo a nemela nic? Taky pises, ze jste spolu travili kazdy den. Pokud je clovek prazdny a prehnane se upina na druheho, tak je pak rozchod o to bolestivejsi. Neni nic horsiho nez zavislost na partnerovi.
Takze pred dalsim vztahem se snaz umet byt stastna sama, je to vyhoda pro tebe a i uleva pro potencionalniho dalsiho partnera.
V první řadě bych utla ten kontakt. Kdyby o tebe nechtěl přijít, tak by byl tvůj partner. Ty se budeš akorát dýl trápit a nic z toho.
Pokud se chtěl rozejít, tak se vším, tady ten falešný zájem a že budete „kamarádi“ nebude fungovat a ty se z toho nikdy nevyhrabeš
Dám ti dobrou radu. Cítila jsem se stejně jako ty ataké se bála o něj přijít. Zůstali jsme „kámoši“, sledovala jsem jeho nové lásky, já samozřejmě žádnou mít nedokázala. A to je teprv peklo. Zatím co on se pomalu odpojoval, ve mě se to jen stupňovalo, utla jsem to až po 3 letech od rozchodu a byla ze mě troska, trvalo další 2 roky dát se do pořádku. Ty očividně nejsi tak silná abys tuhle roli zvládla, stejně jako jsem nebyla já. Nedělej stejnou chybu
@terien píše:
V první řadě bych utla ten kontakt. Kdyby o tebe nechtěl přijít, tak by byl tvůj partner. Ty se budeš akorát dýl trápit a nic z toho.
Možná právě když ho utne, tak si on uvědomí, že mu chybí a bude chtít zpět
Ty jsi hodne mladoucka, ze? Kolem 20?Skoro kazdy mel lasku, kdy tohle zazil..vcetne tech kecu kolem. A vis co? Vzdycky pak prijde jina - ne lepsi nebo horsi. ALE JINA. ![]()
@mysak20 píše:
Možná právě když ho utne, tak si on uvědomí, že mu chybí a bude chtít zpět
To spíš ne, pokud se on rozešel s ní. Ten už si toho asi moc jiného neuvědomí a už se prostě rozhodl.
Přesně jak ti tady holky píšou, neskákej mu na nějaký zájem. Jeho ten kontakt s tebou nepoškodí, protože on s tebou už má jasno.Tebe nechce, chce jinou. A tebe ten kontakt s ním zničí. Jakákoli sms, mail, telefon nebo když se uvidíte, všechno tě rozseká a budeš se z toho hrabat roky. Napiš mu, že ve svém vlastním zájmu ten kontakt musíš utnout. Ať tě nechá být a ty už ho pak nekontaktuj. Pokud má trošku rozumu, měl by to pochopit. Až se trošku otřepeš a budeš se cítit líp, buduj si kontakty a zájmy. Abys při příštím vztahu zas nepřišla o všechno…aby ti zůstalo něco, co ti v takové situace poskytne záchrannou síť.
Tenhle stav je opravdu normalni. Jsi sokovana, prekvapena, zklamana. Vidis svet nejcerneji, co jde. Odzij si to, nic vic, nez cas v tom nepomuze. Je dobre kazdy den delat i neco jineho nez jen jit do prace a domu brecet. Staci zavolat nebo se sejit s kamoskou, jit cvicit, jit na prochazku. Proste obyc veci, do kterych se ti sice nechce, ale pomuzou ti to zvladnout lepe, nebudes se tolik utapet v tom, ze jsi o vse prisla. Pokud mas skutecne ten pocit, je to neco, nad cim by ses mela zamyslet, jestli nekdo, s kym si byla par mesicu, ti delal cely zivot. Asi ti v zivote chybi tim padem “vic” vlastniho a pak se mozna nezdrave upinas na vztahy. Chce si to mozna dat trochu pauzu od vztahu, soustredit se sama na sebe, sby ty jsi byla spokojena byt i sama a pak teprve hledat.
@Anonymní píše:
Ahoj, vím, že diskuzí na téma rozchodu je tu hodně a věřte mi, že jsem jich dost pročetla. Nicméně, cítím teď strašnou bolest v životě. Cítím se prázdná a roztrhaná na kusy. Sice jsme spolu byli jen půl roku, ale byl to nejhezčí a nejintenzivnější vztah v životě. Byli jsme spolu často, skoro každý den, dal mi to, co nikdo jiný a máme se stále rádi, i když už nemůžeme být jako partneři. Rozešel se on semnou, bylo to celkem nečekané, i když občas jsme hádky zažili snad každý, pro něj jsem holt nebyla ta správná osoba.Možná nikdo nebude, i to mi říkal. Máme svoje fotky na památku, jsme tu jeden pro druhého, kdyby se cokoliv dělo, on se o mě zajímá, jak to snáším a jak se mi třeba spí. Mám ho moc ráda a mrzí mě to. Dnes trávím poprvé noc sama na bytě a strašně mě to děsí, je to ještě čerstvé. Ten vztah byl tak krásný a já si to užívala, měla jsem se na co těšit a i když jsme spolu nebyli, byli jsme v kontaktu a sdíleli se sebou věci, co jsme zažívali, ale byl tam i prostor, abychom si každý žili svoje. Měl i pejska, kterého jsme měli skoro jako naše děťátko. A teď to moc bolí, že jsem o ně oba přišla. Je to už několikátý můj nepovedený vztah, ale tento bolí nejvíc, protože byl a je pro mě pořád stále silný.
Nechceme o sebe přijít, takže chceme zůstat za dobře jako přátelé a jsme vděční za to, co jsme spolu prožili, ale na vztah a budoucnost to zkrátka není, hlavně podle něj a on měl odvahu ten krok udělat a ukončit to. Ale bolí to. V práci jsem to celkem zvládla, ale došla jsem k sobě na byt a vše se mi rozpadlo, sesypala jsem se, pláču a nevím, jak dál. Kdy tohle přebolí? Cítím se strašně a nejradši bych šla k němu, jen u něj ležet v jeho objetí a cítit se bezpečně, tak jako to vždycky bylo, když jsem u něj a s ním byla. Dal mi domov, kde jsem se cítila krásně. Proč to přišlo, proč to tak bolí
Jezis to jsou strasny kecy, tohle, strasny.
Kdyby mu na tobe tolik zalezelo, tak je s tebou!
Jestli se z toho chces vyhrabat, utni kontakt, uplne, komplet, ted hned.
Ahoj, vím, že diskuzí na téma rozchodu je tu hodně a věřte mi, že jsem jich dost pročetla. Nicméně, cítím teď strašnou bolest v životě. Cítím se prázdná a roztrhaná na kusy. Sice jsme spolu byli jen půl roku, ale byl to nejhezčí a nejintenzivnější vztah v životě. Byli jsme spolu často, skoro každý den, dal mi to, co nikdo jiný a máme se stále rádi, i když už nemůžeme být jako partneři. Rozešel se on semnou, bylo to celkem nečekané, i když občas jsme hádky zažili snad každý, pro něj jsem holt nebyla ta správná osoba. Možná nikdo nebude, i to mi říkal. Máme svoje fotky na památku, jsme tu jeden pro druhého, kdyby se cokoliv dělo, on se o mě zajímá, jak to snáším a jak se mi třeba spí. Mám ho moc ráda a mrzí mě to. Dnes trávím poprvé noc sama na bytě a strašně mě to děsí, je to ještě čerstvé. Ten vztah byl tak krásný a já si to užívala, měla jsem se na co těšit a i když jsme spolu nebyli, byli jsme v kontaktu a sdíleli se sebou věci, co jsme zažívali, ale byl tam i prostor, abychom si každý žili svoje. Měl i pejska, kterého jsme měli skoro jako naše děťátko. A teď to moc bolí, že jsem o ně oba přišla. Je to už několikátý můj nepovedený vztah, ale tento bolí nejvíc, protože byl a je pro mě pořád stále silný.
Nechceme o sebe přijít, takže chceme zůstat za dobře jako přátelé a jsme vděční za to, co jsme spolu prožili, ale na vztah a budoucnost to zkrátka není, hlavně podle něj a on měl odvahu ten krok udělat a ukončit to. Ale bolí to. V práci jsem to celkem zvládla, ale došla jsem k sobě na byt a vše se mi rozpadlo, sesypala jsem se, pláču a nevím, jak dál. Kdy tohle přebolí? Cítím se strašně a nejradši bych šla k němu, jen u něj ležet v jeho objetí a cítit se bezpečně, tak jako to vždycky bylo, když jsem u něj a s ním byla. Dal mi domov, kde jsem se cítila krásně. Proč to přišlo, proč to tak bolí