Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozchod s první láskou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.8.22 18:30
@Anonymní píše:
Zdravím, četla jsem si tu pár diskuzí na tohle téma a hodně z nich mě vždycky uklidní, jenže pak přijde den, jako je dnes a cítím se hrozně, vnitřní bolest, myšlenky skáčou kam nemají a já už nevím jak si pomoct.
Rozešla jsem se s přítelem po 8 letech vztahu, byla to moje první láska, hrozně moc jsem ho milovala, měli jsme si brát hypotéku, plánovali budoucnost…jenže pak přišel zlom, zdálo se mi, že něco není v pořádku i když mě uklidňoval, že je. Za 8 let našeho vztahu jsem mu odpustila hrozně moc věcí a proto jsem začala přemýšlet, jestli s ním budu v budoucnu šťastná, věděla jsem, že rozchod s ním bude nejlepší řešení (díky jeho chovaní), jenže jsem ho pořád hrozně milovala a nedokázala jsem si představit, že všechno ztratím, celých 8 let, budoucnost i jeho. Pak mě pomohla jedna věc, zjistila jsem, že za náš vztah mě několikrát podvedl, vyhodila jsem ho z bytu. Když jsem se ho zeptala, proč se mnou plánoval budoucnost a domlouval hypotéku byla, že mě má moc rád a nechtěl mě ztratit. Dnes je to půl roku od rozchodu a já jsem pořád na dně, věčně na něj myslím i když ho za tohle všechno nesnáším, snažím se být mezi lidmi, někdy si s někým vyjdu, ale pak přijdu domů a padne to na mě. Mám strach, že už se takhle do nikoho nezamiluju, že si s nikým jiným nedokážu představit budoucnost, pokud ho nebudu milovat, tak jak bych opravdu chtěla a radši odejdu.
Asi potřebuju slyšet, že někdo z vás měl podobné pocity a teď jste šťastné s někým jiným.
Měla to kamarádka. Sice ji nepodvedl, ale vztah už tak nějak o ničem. Když se s nim rozešla tak se chtěl snažit a tvrdil jak ji chtěl požádat o ruku atp. Už je to přes 10 let, je šťastné vdaná a 3 děti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.22 18:37
Já s tím dotyčným sice nebyla ve vztahu, ale měla jsem ho opravdu ráda. Osm měsíců co se mnou utnul kontakt jsem kvuli němu brečela ( samozřejmě ne každý den). Vzpomínala jsem na něj ještě tři roky po tom a pak objevila chlapa, který se mi ve všem zalíbil víc jak on.. takže hlavu vzhůru, on se někdo další objeví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.22 20:42
Z rozchodu s první velkou opravdovou láskou se lidi i věší a skáčou pod vlak 
je to prostě Obrovská Bolest
co napíšu bude znít jako šílené Klišé - ale Čas to zhojí.. bude líp.. najdeš jiného… aneb pro jednou kvítí slunce nesvítí…
vím, jak to teď zní…
kvůli mně si první kluk pořezal žíly, naštěstí spíš demonstrativně, tak byl ve špitále jen tři dny a pak docházel k psychologovi… (za rok se z trucu v 19 letech oženil a hned měli dítě..)
já z pár rozchodů taky myslela, že se zhroutil svět…
a nezhroutil… 
vydrž, zlepší se to…
(PS : jinak Boží mlejny melou někdy i rychle.. ten kluk, kvůli kterému jsem tomuhle tak strašně MOC ublížila - byl to fakt strašně moc hodný a dobrý kluk, spolehlivý, se srdcem na správném místě, z dědiny, zvyklý k práci a rodině…
- tak ten druhý mne za rok a půl opustil kvůli jiné kopretině… byl ztělesněním mužské krásy, hrál na kytaru, byl voják z povolání, vysoký, tmavé vlasy, modré oči, v hlavě v pořádku, skoro-závodně jsme tančili… prostě Idol… tehdy to bolelo jak Peklo… a pochopila jsem, co jsem udělala tomu prvnímu… holt to je život, no..)…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.22 20:52
Jako bys mi mluvila z duše 
, akorát mě tedy (asi, nevím, nechci vědět) nepodvedl. Rozešli jsme se po 5 letech. Myslela jsem si, jak bez něj nedokážu žít, ale teď zpětně po skoro dvou letech, když se ohlédnu, tak vím, že nic lepšího než rozchod mě nemohlo potkat. Fakt jsme si jako partneři absolutně nesedli a zůstávali spolu asi jen proto, že „už je to přeci tolik let, to už musíme zvládnout“…
A jak jsem se přesto přenesla? Zamilovala se jinde 
Sice nešťastně, ale jo. Byl to tehdy letní románek pár měsíců právě po rozchodu. Musím říct, že až ten druhý byl moje taková první vášnivá láska. No nedopadlo to, za partnera jsem ho ani nechtěla, ale dokázal mi pobláznit hlavu natolik, že ještě teď se mi o něm občas zdají sny. To se mi ještě nikdy nestalo 
A hlavně jsme zažili krásné chvíle. Prožila jsem s ním takové to puberťácké letní poblouznění, byl to můj velmi dobrý kamarád, vzpomínám na to docela ráda, i když tehdy jsem taky moc šťastná nebyla, spíš utrápená z „nesprávné“ lásky. Ale tento hoch mě dokázal naprosto dokonale zbavit myšlenek na bývalého, to jo
A teď? Před rokem jsem se usadila s novým partnerem. Bydlíme spolu, jsme šťastní, všechno klape. Když pomyslím na ex, jsou to nebe a dudy. Nikdy jsem si nepomyslela na to, že na tomto světě pochoduje někdo, kdo by mi vyhovoval opravdu ve všem a nebyl to vztah založený na ústupcích, jako u bývalého.
Ale to je jen čistě moje zkušenost. Každý ten rozchod prožívá jinak. Neříkám, že by sis měla najít nějakého kamaráda s výhodama, jako jsem to měla já, ale musím říct, že mně by nic jiného asi ani nepomohlo a kdybych měla druhou šanci, udělám to stejně.
Dál se scházej s přáteli, pokud bydlíš sama, zkus třeba občas pozvat kamarádky k přespání, pokud to na tebe doma vždycky dolehne. A pokud to nejde, buď sama co nejmíň.
Pak mě napadá - co změna u kadeřnice? Nová práce? Přestěhování se do nového města? Pořízení si domácího mazlíčka? Nový koníček? Já se třeba takto našla v psaní knihy a vyšívání 
Sice to zní jako klišé, ale chce to opravdu čas a absenci. Expřítele smazat, zablokovat, jako by nikdy nebyl. A dál se uvidí. Budu držet palečky, nejsi na to sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.8.22 23:03
Moc děkuju za odpovědi, vím, že jsem udělala dobře, jen mě přijde, že čím víc času uteklo, tím hůř mi je
Popravdě, ještě si nedokážu představit, že bych s někým měla něco víc…nebráním se s někým si vyjít, ale tak nějak jsem se v sobě uzavřela (nikdy by mě totiž nenapadlo, že by mi mohl ex ublížit tímhle způsobem).
Seběvědomí mám na bodě mrazu. Snad máte pravdu a čas všechno zahojí, nerada bych se takhle trápila několik let.
- Citovat
- Upravit
15.8.22 23:10
Já myslím ze by Ti pomohl nějaký románek.
Mne vždycky pomohl nový vztah i když třeba nevydržel.
Taky jsem si po rozchodu s největší životní láskou myslela ze už to nezaziju, bolelo mne doslova fyzicky srdce, myslela jsem ze umřu. A nakonec to přišlo znovu.
Jde o to se v tom neutapet a vědomě se rozhodnout jít dal a otevřít se postupně novému vztahu.
Strašně to bolí ale když jsi na té cestě pro kterou jsi se rozhodla (dostat se z toho) tak to bolí každý den o malinko mín.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.22 00:00
U mě první vztah 13 let, spoustu věcí jsem přešla, odpustila, zkrátka snaha to udržet za každou cenu, ač to vlastně moc nefungovalo. Poslední kapka nevěra. Druhý vztah skončil po roce díky nekompatibilitě a věčnému nahánění jiných žen. Třetí vztah úspěšně drží 6 let, již manželé a dítě. Vše funguje, není sice řeč o nějakém mega vzrušujícím vztahu jako před těmi 13 lety u první lásky, ale je to asi i dost věkem a přináší to klid a pocit, že tento člověk zde bude v dobrém i ve zlém, protože už jsme zkrátka oba mentálně jinde.
Mezi tím první partner dvě děti s různými ženami, druhý partner rozvedený se dvěma dětmi - tedy díky bohu, že jsem se rozešla a nebála se jít do neznáma.
Neboj, vše dobře dopadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.22 04:41
@Anonymní píše:
Moc děkuju za odpovědi, vím, že jsem udělala dobře, jen mě přijde, že čím víc času uteklo, tím hůř mi je
Popravdě, ještě si nedokážu představit, že bych s někým měla něco víc…nebráním se s někým si vyjít, ale tak nějak jsem se v sobě uzavřela (nikdy by mě totiž nenapadlo, že by mi mohl ex ublížit tímhle způsobem).
Seběvědomí mám na bodě mrazu. Snad máte pravdu a čas všechno zahojí, nerada bych se takhle trápila několik let.
Každý potřebuje svůj čas na zahojeni, temer každý to zna. Fáze co popisuješ jsou v tvoji situaci zcela normální . Dokonce i muži je mají, světě div se 
.
Já si myslím, že je dobrý si obcas připomenout i ty důvody, proč ses s ním vlastně rozešla. Připomene ti to, že to nebyl nakonec ten pravý. Takhle se ten pravý zkrátka nechová vůči tvé osobě.
A děláš správně, že se neuzaviras. V tom pokračuj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.22 08:32
Já byl s první přítelkyní 4 roky. Přímo mě nepodvedla, jen během týdne byla s člověkem, kterýho znala zhruba měsíc - asi šílená láska na první pohled? Těžko říct, každopádně mě to taky hodilo na osobní dno sebevědomí a plácal jsem se v tom cca rok a půl, takže dej tomu čas. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.22 08:32
@Anonymní píše:
Zdravím, četla jsem si tu pár diskuzí na tohle téma a hodně z nich mě vždycky uklidní, jenže pak přijde den, jako je dnes a cítím se hrozně, vnitřní bolest, myšlenky skáčou kam nemají a já už nevím jak si pomoct.
Rozešla jsem se s přítelem po 8 letech vztahu, byla to moje první láska, hrozně moc jsem ho milovala, měli jsme si brát hypotéku, plánovali budoucnost…jenže pak přišel zlom, zdálo se mi, že něco není v pořádku i když mě uklidňoval, že je. Za 8 let našeho vztahu jsem mu odpustila hrozně moc věcí a proto jsem začala přemýšlet, jestli s ním budu v budoucnu šťastná, věděla jsem, že rozchod s ním bude nejlepší řešení (díky jeho chovaní), jenže jsem ho pořád hrozně milovala a nedokázala jsem si představit, že všechno ztratím, celých 8 let, budoucnost i jeho. Pak mě pomohla jedna věc, zjistila jsem, že za náš vztah mě několikrát podvedl, vyhodila jsem ho z bytu. Když jsem se ho zeptala, proč se mnou plánoval budoucnost a domlouval hypotéku byla, že mě má moc rád a nechtěl mě ztratit. Dnes je to půl roku od rozchodu a já jsem pořád na dně, věčně na něj myslím i když ho za tohle všechno nesnáším, snažím se být mezi lidmi, někdy si s někým vyjdu, ale pak přijdu domů a padne to na mě. Mám strach, že už se takhle do nikoho nezamiluju, že si s nikým jiným nedokážu představit budoucnost, pokud ho nebudu milovat, tak jak bych opravdu chtěla a radši odejdu.
Asi potřebuju slyšet, že někdo z vás měl podobné pocity a teď jste šťastné s někým jiným.
Ahoj,
chápu, jak moc tě to bolí a opravdu mě to mrzí.
On si tě nezasloužil, několikrát tě podvedl a ty kvůli němu, takovýmu blbečkovi, ještě půl roku truchlíš.
Neboj, zamiluješ se znovu, jen to chce čas. Buď s kamarádkami, venku, hýčkej se a pořád si opakuj, že kvůli takovýmu blbečkovi se přece nebudeš trápit.
Vím, že je to těžký, ale neboj, bude to dobrý.
Někde venku na tebe čeká ten pravý 
Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.8.22 12:00
Děkuju , já tohle všechno vím, jen kdyby to tak nebolelo…měla jsem to udělat už dřív, jenže jak se říká láska je slepá a já byla asi hodně
Budu se snažit co to půjde a snad budu taky někdy šťastná jako vy
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím, četla jsem si tu pár diskuzí na tohle téma a hodně z nich mě vždycky uklidní, jenže pak přijde den, jako je dnes a cítím se hrozně, vnitřní bolest, myšlenky skáčou kam nemají a já už nevím jak si pomoct.
Rozešla jsem se s přítelem po 8 letech vztahu, byla to moje první láska, hrozně moc jsem ho milovala, měli jsme si brát hypotéku, plánovali budoucnost…jenže pak přišel zlom, zdálo se mi, že něco není v pořádku i když mě uklidňoval, že je. Za 8 let našeho vztahu jsem mu odpustila hrozně moc věcí a proto jsem začala přemýšlet, jestli s ním budu v budoucnu šťastná, věděla jsem, že rozchod s ním bude nejlepší řešení (díky jeho chovaní), jenže jsem ho pořád hrozně milovala a nedokázala jsem si představit, že všechno ztratím, celých 8 let, budoucnost i jeho. Pak mě pomohla jedna věc, zjistila jsem, že za náš vztah mě několikrát podvedl, vyhodila jsem ho z bytu. Když jsem se ho zeptala, proč se mnou plánoval budoucnost a domlouval hypotéku byla, že mě má moc rád a nechtěl mě ztratit. Dnes je to půl roku od rozchodu a já jsem pořád na dně, věčně na něj myslím i když ho za tohle všechno nesnáším, snažím se být mezi lidmi, někdy si s někým vyjdu, ale pak přijdu domů a padne to na mě. Mám strach, že už se takhle do nikoho nezamiluju, že si s nikým jiným nedokážu představit budoucnost, pokud ho nebudu milovat, tak jak bych opravdu chtěla a radši odejdu.
Asi potřebuju slyšet, že někdo z vás měl podobné pocity a teď jste šťastné s někým jiným.