Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsi nespokojená z konkrétních důvodů, on to ví a nic s tím nedělá. To není partnerství, to je ignorování. Nic mu nedělej a řekni mu, že společná domácnost je společné úsilí i společná radost. Domluvou s ním nepohneš, on nemá zájem nic měnit. Vůbec nemyslim nějaké hádky a dusno! Dá se to zmáknout i s klidem a úsměvem. Sděl mu v klidu svou vizi. Třeba: on přes den v práci u zaměstnavatele, ty přes den v práci u vašeho dítěte, odpoledne oba společně ve vaší společné domácnosti, u společného jídla, dítěte, volného času.
PS: nevim, co je to za hloupou výmluvu, že práce na HPP je těžší nebo lehčí. Jako OSVČ jsem se musela hodně otáčet, abych si práci zajistila a měla jí. Na HPP přijdu „k hotovému“ a „jen“ pracuju. Obojí má svá pro a proti a nedá se říct, co je takové či makové. Pokud mu to nevyhovuje, ať práci změní
Osobně si myslim, že kecá a vymlouvá se a těží z toho, že mu to baštíš.
Anonymní píše:
Karleon, nemohla bys prosim nejak konkretneji? Jesatli to nemate pravidelne, tak treba ukazkovy den… „pritel prebaluje“ je takove neurcite… muj partner taky prebaluje - jednou tydne![]()
Hata, mas pravdu, on nic menit nechce. Ale ja jsem nespokojena, a tak o tom s nim chci mluvit. A nejak ho presvedcit. Jak tezka je doopravdy jeho prace nebo prace obecne nemuzu posoudit, protoze jsem nikdy na HPP nepracovala (a toho on zneuziva). Vestinou si rikam, ze pece o dite je taky pekny zahul, ale nekdy me dokaze presvedcit, ze to jeho je fakt o hodne tezsi. Ja nevim, jak to je.
Anonymni, taky si casto prijdu ponizena
Kdyz necha dite na me, prestoze mi je zle, kdyz se musim doprosovat kazde minutky volna… mam pocit nesvobody.
Cherilin, delat vsechno dohromady/napul je takovy muj ideal, ovsem vim, ze u nas nedosazitelny, S tim uz jsem se smirila, ze to nebude. Ale uplne vsechno krome vydelavani penez se mi delat nechce.
dalimil, trvat na pravidelnych hodinach pro me moc nejde… Proste se na to fakt vykasle, ze je mam mit
Musím říct, že to co píšeš, mě hrozně nadzvedává.
Je to opravdu strašné, představy tvého partnera jsou představy sobce nebo primitiva.
Na argument, že můžeš jít do práce mu odpověz,že to je pasivní agresivita, která není argumentem.
U nás doma neexistují mužské a ženské práce. Existují práce, které daný jedinec zvládne nebo nezvládne. Přiznávám, že manžel zvládne vše co já a díky tomu, že je chlap, i něco navíc. Takže já dělám více těch lehčích prací a on více těch těžkých.
Nikdy jsem nezažila, pokud jsme byli oba v tom okamžiku doma, aby jeden vybaloval nákup a druhý jen seděl. Buď druhý vybaloval též, nebo měl na starosti děti, když byly malé. To snad není o rozdělení prací, ale o obecné lidské slušnosti a vychování. Tohle nějakým rozdělením prací nepřevychováš.
Znám spoustu mužů, kteří mají podobné uvažování, jako má tvůj partner. Většina z nich je bud rozvedená nebo jsou jejich manželky/partnerky ekonomicky závislé a naprosto nešťastné.
Jinými slovy, málokterý chlap s takovým uvažováním ho dokáže změnit.
To je ale vina matek, které takové děti vychovávají. Nedávno mi jedna říkala, že nechat muže žehlit je jako kdyby kojil. Není mi moc jasné, co má schopnost vzít do ruky žehličkou společného se schopností produkovat mateřské mléko
.
Co pak po těch chlapech chcete, když toto od útlého věku zažívají.
Příspěvek upraven 01.01.12 v 18:22
bubu25 - tak na to noční vstávání taťky k malému na nakrmení moc ráda vzpomínám, když už jsem nekojila, krmil taťka z lahvičky jednou v noci, moc mi tím pomáhal
U nás je to v podstatě to samé. V týdnu chlap nedělá nic, domů jezdí tak kolem 19h. Občas vykoupe kluka. O víkendu mi pomáhá s úklidem a s péčí o dítě (přebaluje, krmí, hraje si).
My jsme tento problém vyřešili tak, že mi manžel platí uklízečku, která k nám jednou za dva týdny přijde udělat generální úklid (zejména vyžehlí tunu košil, žehlení nesnáším a manžel má spotřebu 2 košile denně) a také pravidelné hlídání dětí na pár hodin. Kdybych se měla spolehnout na to, že třeba pravidelně každé úterý přijde domů v šest, abych si mohla jít zacvičit, šla bych asi tak jednou za 2 měsíce, protože ty ostatní úterky by naléhavě musel zůstat v práci. Stačí, že jsme asi půl roku odkládali návštěvu logopeda, protože jsem potřebovala, aby jeden z nás pohlídal holky a druhý tam s klukem zašel. Ale takhle jsme spokojená- za hodinu jeho práce vydělá tolik, že tím zaplatí celodenní práci uklízečky, takže chápu, že je pro něj výhodnější pracovat, než luxovat a umývat nádobí. Jo, to je další věc, myčka a sušička, výborná věc, která mi ušetří spoustu času.
Jinak dětem se věnuje, když může, zejména o víkendu, ale že by se dalo spolehnout na nějakou pravidelnost, to nedá.
Asi se nedá říct striktně- práce půl napůl, to záleží na konkrétních lidech, takže si chce asi sednout a říct si třeba i to, komu jaká práce vyloženě vadí a jaká zase ne a dělit i podle toho (argument vadí všechno nebrat
). Některým chlapům je třeba zdůraznit, že péče o dítě je hodně psychicky vyčerpávající, což je občas nenapadne. Můj manžel tohle naštěstí chápe, nakonec to má vyzkoušené, chodím 2× měsíčně do práce na 24h služby, takže se musí postarat komplet a zvládá to (i když mu to ulehčím alespoň důkladnou přípravou). A pro představu, můj manžel toho v domácnosti asi zas tak moc nedělá, teda aspoň ne takové ty pravidelné práce (např. žehlení se vyloženě štítí
), to po něm ani nechci, ale vynese odpadky, vyndá nádobí z myčky, otře linku, občas uvaří a když vidí, že já něco dělám, často se přidá (neustále tvrdí, že neví, co je třeba, nevidí nepořádek a tak). Ale hlavně- hodně se věnuje malýmu, ven s ním chodí častěji než já, doma si s ním hraje, hned jak přijde z práce, asistuje u koupání apod. Pravda, když jsme toma oba, bývá: „..Samíku, jdi říct mamince, že máš bobek…“- prostě když nemusí, tak bobek nepřebalí, ale mě to neva… a o tom to je.
Tak u nas fungujem fakt na pul a neumim si to jinak v partnerskem souziti ani predstavit. Pracuji na castecny uvazek, ale i kdyz jsem nepracovala vubec, tak manzel po prichodu z prace sedel mozna par minut, casto ani to ne a pak se okamzite venoval (a venuje stale!!!!) detem, domacnost mame na pul. Neco dela exkluzivne on (treba se stara o odpadky, seka travu a luxovani), neco delam ja (pradlo), ale i on se k tomu umi postavit, stejne tak ja k jeho pracem. Mladsi vozi do skolky, take ji zvyzvedava, starsi mam na starosti ja. Az se narodi mimi, vim, ze opet budem v noci vstavat oba, prebalovani, koupani, krmeni a vse kolem bude delat ten, kdo „bude bliz“
. Rekla bych, ze oba jsme celkem pohodlni a lini
, ale stejne, kdyz neco delam ja, tak on take vetsinou jde neco delat a naopak. Nepeskujem se kvuli kravinam, dost se tolerujem a jsme proste partneri se vsim vsudy. Jak s praci kolem domacnosti a deti, tak s tou veselejsi strankou rodinneho souziti. Ted pracuji na castecny uvazek a manzel je celou sobotu s detma sam a nikdy by ho nenapadlo nepostarat se. Planuji navrat do prace 2 mesice po porodu jen na soboty, tak bude mit na starosti vsechny 3 hyenky a nedela mu to zadny problem. V 98 % v sobotu stihne jeste poklidit, nakoupit, kdyz je neco treba (to se snazim resit pres tyden, ale nekdy to neklapne). Kdykoliv chci jit vecer ven, neni problem. On nikam nechodi, nechce se mu
. No a k tomu ma dost narocnou praci na psychiku, vydelava vice nez dobre a nikdy svoji praci neargumentoval, ze bych teda mela doma vse delat. Je to asi fakt vychovou… L.
Mně se líbí formulace, že by partneři měli mít cca stejně odpočinku. Jak si poskládají domácí práce a péči o děti, je celkem jedno, ale nemělo by to být, že jeden neustále kmitá a druhý leží na gauči. Třeba můžeš partnerovi říct, aby vymyslel on, jak to uděláte, ta, aby to bylo přijatelné i pro tebe?
A ohledně toho, že není čas na tvé koníčky - asi to fakt nepůjde jinak než „jdu cvičit, tady je dítě, přijdu za dvě hodiny, ahoj“. Jestli budeš pořád čekat, až ti to odsouhlasí, pravděpodobně se nedočkáš - už máš přece tu zkušenost, že to nefunguje, ne?
Kámoška psychiatrička mi říkala o pojmu „více téhož“, což v praxi znamená, že když chtějí lidi něčeho dosáhnout a ta jejich metoda nefunguje, začnou ji dělat intenzivněji, pak ještě intenzivněji, pak úplně nejintenzivněji… a pořád jsou překvapený, že to pořád nefunguje.
Takhle to zní, že tohle může dělat jen úplněj blbec, ale děláme to v nějakých obměnách skoro všichni, akorát to nevidíme. Kdysi jsem párkrát byla u Jiřiny Hanušové (psycholožky, „Sally“ z Mlaďáku, jestli někdo pamatujete), a ta mi řekla památnou věc - dělej, co funguje, nedělej, co nefunguje - čili jinými slovy totéž. Asi budeš muset zkusit něco jinýho. ![]()
Tak u nás je veškerá péče o domácnost na mě i péče o 2 děti které máme a manžel vydělává.Pokoušela jsem se ho zapojit, ale je to stará škola a většina k tomu vychovávaná nebyla,ale oznámila jsem mu už několikrát, že až nastoupím do zaměstnání, že bude doma pomáhat.Říkal, že jo, jak budu dělat, tak doufám, že to dodrží.
Sany80s píše:máš pravdu je to víchovou.Říkám manželovi, že ho jeho matka k ničemu nevedla.
Musím říct, že to co píšeš, mě hrozně nadzvedává.
Je to opravdu strašné, představy tvého partnera jsou představy sobce nebo primitiva.
Na argument, že můžeš jít do práce mu odpověz,že to je pasivní agresivita, která není argumentem.
U nás doma neexistují mužské a ženské práce. Existují práce, které daný jedinec zvládne nebo nezvládne. Přiznávám, že manžel zvládne vše co já a díky tomu, že je chlap, i něco navíc. Takže já dělám více těch lehčích prací a on více těch těžkých.
Nikdy jsem nezažila, pokud jsme byli oba v tom okamžiku doma, aby jeden vybaloval nákup a druhý jen seděl. Buď druhý vybaloval též, nebo měl na starosti děti, když byly malé. To snad není o rozdělení prací, ale o obecné lidské slušnosti a vychování. Tohle nějakým rozdělením prací nepřevychováš.
Znám spoustu mužů, kteří mají podobné uvažování, jako má tvůj partner. Většina z nich je bud rozvedená nebo jsou jejich manželky/partnerky ekonomicky závislé a naprosto nešťastné.
Jinými slovy, málokterý chlap s takovým uvažováním ho dokáže změnit.
To je ale vina matek, které takové děti vychovávají. Nedávno mi jedna říkala, že nechat muže žehlit je jako kdyby kojil. Není mi moc jasné, co má schopnost vzít do ruky žehličkou společného se schopností produkovat mateřské mléko.
Co pak po těch chlapech chcete, když toto od útlého věku zažívají.Příspěvek upraven 01.01.12 v 18:22
Jojo - základní rada manželského a rodinného poradenství podle S. Shawera - Dělej, co funguje, nedělej, co nefunguje. Když něco nefunguje, dělej něco jiného. S tímhle nás seznámili už v prváku na psychoterapii (VŠ). A platí to teda stoprocentně ![]()
Tak u nás je to tak nějak všelijak
Víceméně kolem domácnosti dělám více já-vaření,úklid,starání se o malou.Když je manžel v práci, tak to beru jako svou práci a dělám ji.Už jsem si zvykla, že jakmile od něj něco potřebuju, tak mu musím říct, protože mu to samo nedojde.Aby šel pohlídat malou do vany, dal jí přesnídávku.Ráno mu nachystám smetí a on je vynese jak jde do práce.Na nákup chodíme s malou když je v práci.Pokuid je něco třeba o víkendu nebo tak, tak ochotně zaběhne do večerky.Na výlety jezdíme společně.Bydlíme v Praze 2 měsíce, takže tu nikoho neznám tudíž nikam nechodím.Příbuzné tu nemáme, takže malou ještě nikdy nikdo nehlídal.Manžel chodí jen na „povinné“ vánoční večírky nebo akce (tak 4× do roka).Někdy mě vytáčí, že já nevím co dřív a on si sedí u pc
tak to pak vybuchnu a dneska ráno mě dokonce ani nevzbudila malá jak vstávala, tak k ní vstal tatínek a nechali mě spát o hodinu dýl a dokonce pak byla malá po snídani a měla uvařený čaj.Jen teda byla ještě nepřebalená a v pyžamu
ale to ho nenapadlo…Zkusila bych tatínka být tebou víc zapojit a na rovinu mu říct potřebuju abys teď udělal to a to…
kub.kub píše:
A ohledně toho, že není čas na tvé koníčky - asi to fakt nepůjde jinak než „jdu cvičit, tady je dítě, přijdu za dvě hodiny, ahoj“.
Takhle to u nás taky funguje ![]()
On je problem v tom, ze ja se nemam do prace kam vratit. A potrebovala bych dodelat skolu. S nedodelanou skolou a zadnymi poradnymi pracovnimi zkusenostmi me ted nikam nevezmou - takze nemuzu rict ok, tak ja jdu teda do prace, zustan s ditetem doma.
Potrebovala bych dodelat tu skolu, ale on to bohuzel nebere tak, ze je to dost podobna vec jako jeho chozeni do prace - sice to zatim penize nevydelava, ale musim to delat, abych v budoucnu vydelavat mohla ![]()
Hato, nejde o HPP a OSVC, jde o tom, ze ja jsem studovala, nepracovala.
Bubu, to mate fajn, ty hlidaci babicky apod. Vztahu to urcite hrozne prospiva. My zadne hlidani nemame.
kub kub, teorie vice tehoz je zajimava. A urcite delam tuhle chybu. Partner si casto stezuje, ze jsem intenzivni a moc tlacim. Nojo, jenze co kdyz uz jsem hrozne vycerpana a potrebuju akutne pomoc a uz nevim jakou jinou strategii pouzit, aby se konecne zvedl a ucastnil se vic???
Jinak neverim, ze az zacnu pracovat, ze najednou se zacne starat napul o dite a o pulku domacnosti. Tak naivni nejsem. A pritom jediny argument, ktery bude mit, bude, ze vydelava vic penez (nutno rict, ze ja jsem si sama vybrala mnohem min vydelecnou cestu, naz na jakou jsem mela - tehdy me v rozhodnuti ale podporoval).