Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máme dvě malé děti, já rozdělanou vysokou školu, manžel časově celkem náročnou práci. Pracuje 4× týdně mimo domov, plus z domova pondělky, večery, noci, víkendy.
O holky se stará dobře, koupe, přebaluje, krmí, uspává, chodí na procházky, společně jezdíme na nákupy, někdy nás vozí k doktorce.
Večer si sem tam vyjdu na pizzu nebo lasagne, ode dneška bych ráda začla psát bakalářku, přes den volno pro sebe nemívám, ale jsem noční pták, vyhovuje mi to takhle.
Hmmmm, napadlo tě, on nic měnit nechce? Že se chce jen utvrzovat v tom, že nemusí hrábnout?
Ignorovala bych jakékoli návrhy i jejich zhotovování a přestala bych mu prát, vařit a pečovat o jeho pokojíček, kam si chodí odpočinout a byla bych k němu mile zdvořilá. Tohle není partner, to je lenoch a ještě má tu drzost argumentovat, že jeho práce je snad důležitější, než vaše dítě. (tím nechci říct, že jeho práce není důležitá nebo tu vyvolávat diskuze typu „co je důležitější“ jen tenhle jeho argument je prostě sprostej). O tom, že vaše dítě je tvoje odpovědnost, ani nemluvim.
Právě řeším to samé. Muž podniká. Měli bychom se kvůli podnikání v dohledné době asi stěhovat. V podstatě vše kolem domácnosti, dětí by mělo být na mě, musím ho žádat i o takové věci, aby vyvezl flašky do konťáku, když je celkem jasné, že já je tam s dítětem nedovleču. Poslední měsíce jsem to brala tak, že toho má chudinka moc a teď jsem se dozvěla, že bych se měla starat o barák, aby bylo uklizeno, navařeno, plus v budoucím bydlení je obr zahrada, to by též měla být moje starost. Já mám problém se vůbec dokopat k nějakému uklízení.
Už jsem se ho ptala, zda četl Stepfordské paničky
Prý ne…
Problémy ve vztahu jsou dlouhodobé, a já mám teď pocit, že nade mnou visí podmínka, že musím být perfektní hospodyňka, dokonalá milenka, schopná chůva, efektivní zahradnice a když to vše splním, tak se mnou milostivě zůstane a on teda má přeci tu práci.
![]()
Jsem nevyspalá, nemocná, doma je bordel, jako kdyby nás vykradli a připadám si poníženě a sama.
No a radu nemám…V našich rozhovorech se totiž spojení „ženská práce“ vyskytuje jako pádný argument a já nějak přestávám mít sílu se nějak dohadovat ![]()
G.
ahoj,tak u nás je to takto:všichni děláme všechno nebo kdo má zrovna čas.Já akorát peru,věším prádlo.Jinak vaření,nádobí a úklid děláme společně.To znamená co nestihnu za den já(např.umýt nádobí,vysypat koš…),udělá přítel,když přijde domů.O víkendu vaříme nastřídačku nebo společně,jezdíme na výlety nebo jde přítel s malou sám ven,abych já měla klid.Kdykoli něco potřebuju,pomůže,stejně tak já jemu.Není problém mu svěřit malou a jít se večer bavit.Je to hodně o komunikaci a toleranci.Stane se,že celý týden doma dělám vše já,ale to je vyjímka,když toho má přítel v práci hodně.A nevadí mi to,vím,že normálně se postará.
to jsou prostě kecičky o tom odpočívání, péče o dítě je náročná a do té se mu evidentěn nechce, nechce se smířit že to už nebude jako před narozením a hledá si únikové cestičky. Nenech se odradit, neustupuj, dítě je Vás obou, bojuj teď jinak potom už bude pozdě. Vyhraď si pravidelné volné hodiny či odpoledne, a pokud možno trvej na dodržování. Zapojit co nejvíc, ustupovat se dá vždy, obráceně to nefunguje ![]()
U nás staráme oba o obě děti, žena pouze vstává v noci k mladšímu ve všední dny a častěji žehlí a pere. Jinak je to půl na půl, včetně domácích prací, na odpočívání má každý nárok ale nijak to nezneužíváme…
dalimil píše:
to jsou prostě kecičky o tom odpočívání, péče o dítě je náročná a do té se mu evidentěn nechce, nechce se smířit že to už nebude jako před narozením a hledá si únikové cestičky. Nenech se odradit, neustupuj, dítě je Vás obou, bojuj teď jinak potom už bude pozdě. Vyhraď si pravidelné volné hodiny či odpoledne, a pokud možno trvej na dodržování. Zapojit co nejvíc, ustupovat se dá vždy, obráceně to nefunguje
U nás staráme oba o obě děti, žena pouze vstává v noci k mladšímu ve všední dny a častěji žehlí a pere. Jinak je to půl na půl, včetně domácích prací, na odpočívání má každý nárok ale nijak to nezneužíváme…
My máme oba osmihodinovou pracovní dobu. Já ranní, manžel ranní/odpolední. Jeho starostí je vynášení odpadků, a to navíc smíšených. Tříděný odpad si vynáším sama. Několikrát do měsíce nakoupí, nebo jdeme nakoupit spolu. Krmí psa, ve venčení se střídáme. Pokud jde o malýho, tak pomáhat musí, protože to Robíno vyžaduje - když je doma táta, tak jedině on ho může svlíknout, odnést do vany, vyčistit mu zuby, odnést ho do postele.
Nějak nevím, co ještě by měl dělat. Pravda, dřív luxoval, to by teď občas taky mohl, ale nemám pocit, že bych se bez jeho pomoci udřela.
Pokud jde o volný čas, tak máme oba volné víkendy, když máme oba ranní, tak máme čas odpoledne. Já se jednou týdně snažím chodit cvičit, manžel si minule zašel třeba na squosh (teď nevím, jak se to správně píše).
Karleon, nemohla bys prosim nejak konkretneji? Jesatli to nemate pravidelne, tak treba ukazkovy den… „pritel prebaluje“ je takove neurcite… muj partner taky prebaluje - jednou tydne ![]()
Hata, mas pravdu, on nic menit nechce. Ale ja jsem nespokojena, a tak o tom s nim chci mluvit. A nejak ho presvedcit. Jak tezka je doopravdy jeho prace nebo prace obecne nemuzu posoudit, protoze jsem nikdy na HPP nepracovala (a toho on zneuziva). Vestinou si rikam, ze pece o dite je taky pekny zahul, ale nekdy me dokaze presvedcit, ze to jeho je fakt o hodne tezsi. Ja nevim, jak to je.
Anonymni, taky si casto prijdu ponizena
Kdyz necha dite na me, prestoze mi je zle, kdyz se musim doprosovat kazde minutky volna… mam pocit nesvobody.
Cherilin, delat vsechno dohromady/napul je takovy muj ideal, ovsem vim, ze u nas nedosazitelny, S tim uz jsem se smirila, ze to nebude. Ale uplne vsechno krome vydelavani penez se mi delat nechce.
dalimil, trvat na pravidelnych hodinach pro me moc nejde… Proste se na to fakt vykasle, ze je mam mit ![]()
tak ja nechavam chlapa v tydnu oddechnout ma blbou pracovni dobu a cele odpoledne jsem na dve deti sama takze totalne vyflusana a on dela od 13.00 a driv jak ve 21.00 doma neni
ale to uz je doba kdy je u nas klid a kdyz zbyde nejaka energie tak zehlim. Jinak co holt nestihnu to nestihnu nasili si kvuli tomu nedelam deti potrebuji matku ktera se jim venuje a ne otroka v domacnosti. Se synem do skoly vetsinou stavam ja v sedm kdyz nejsem schopna vstat tak vstane on. Jinak o vikendu zasadne vari, ja poklidim a pak se valim
ale ja mam divny styl uklizeni ![]()
S manželem jsme se už před narozením syna podíleli na domácích pracích oba dva podle systému, kdo má čas, udělá doma, co je potřeba. Manžel naštěstí nemá odpor k žádným činnostem v domácnosti a já vlastně taky ne, i když oba ne moc rádi vysáváme.
Podotýkám, že oba máme pěkné, i když časově náročné zaměstnání (informatik a překladatelka, nyní znovu studuji během RD). Po narození syna tím, že jsem s ním víceméně většinu dne doma, dělám spoustu takových těch každodenních domácích činností (vaření, utírání prachu, vyklízení myčky) s malou pomocí našeho syna já. Když je ale manžel doma, podílí se na domácích činnostech jako tomu bylo dříve, když jsme oba chodili do práce. Operativně se domlouváme, co je potřeba udělat, kdo má zrovna čas, udělá to. Takže ve výsledku já o víkendu vytřu, manžel s naším malým pustí pračku, pověsí, vyžehlí (žehlívá taky večer, když si potřebuji něco nastudovat nebo napsat do školy). Vysávání jak kdy, ale asi častěji manžel s malým, než uvařím oběd. obědy děláme buďto spolu nebo já. Snídaně a večeře většinou manžel. Takže tak ![]()
No a volný čas jen s manželem, jednou měsíčně večeře nebo divadlo, když babi s dědou hlídají, jinak volný čas trávíme spolu výletováním, společnými hrami s malým, návštěvou prarodičů apod.
A jak rozdělit u Vás? To je těžké radit. Musí chtít oba. Když jeden nechce slyšet o starostech druhého, je to těžké. Ústupky musí být na obou stranách, jinak se jeden bude vždycky trápit. Platí ale podle mě komunikace a zase komunikace… jiná cesta asi není.
Zakladatelko,můj je takový odjakživa,dělali jsme vše napůl ještě před tím,než jsme měli malou,takže pro něj dítě v tomto smyslu změna nebyla.Musíš si s ním o tom v klidu promluvit,bez výčitek a hysterie.Dítě je vás obou,ne jen tvoje,takže by se mu měl věnovat,tím pádem i krmit přebalovat atd.Samozřejmě si musí po práci taky odpočinout,nejsme stroje.To samý ty,přece nemůžeš vše dělat sama.V domácnosti taky žijete oba.A když chceš někdy volno a on se na to vykašle,tak mu prostě nech dítě doma a jdi někam na kafe nebo tak,to ho donutí se postarat.
Jo a o malého se staráme oba, k doktorce chodíváme, když to jde, spolu (malý bývá klidnější), když je manžel doma, nachystá synovi jídlo i ho pomůže nakrmit, když si třeba potřebuji něco dodělat. Koupání je od malinka jejich soukromá záležitost, přijdu pomoct jen oblíct do pyžamka. Našeho malého si vyloženě od malinka užívá, je to na něm vidět. Možná je to i proto, že se nám narodil hodně předčasně (druhého syna jsme bohužel ztratili) a tak je rád, že je malý s námi
dle mého názoru by měl chlap dělat cca polovinu domácích prací; výmluvy, že pracuje a potřebuje odpočívat, bych si nenechala líbit… pokud ženská pracuje, je pak na tom stejně jako chlap a pokud je ženská doma s dětma, tak to je taky záhul a nevidím, proč by všechny domácí práce měla dělat ona; přes den se věnovat dětem a pak si opět práce rozdělit; jedinou výjimku bych pochopila u žen v domácnosti /tzn. ty, které už mají odrostlejší děti nebo jsou bezdětné a netěhotné/; pak také, pokud něco muže nenapadne samo, je dobré mu to připomenout nebo požádat
Jeho pracovní doba se mi zdá naprosto ideální na pevný harmonogram povinností - nechápu jeho argumenty o vydělávání - to by snad mělo patřit do jiného století..
Ty jsi doma a nevyděláváš přece kvůli VAŠIM dětem, takže toto je naprosto mimo mísu..
Můj muž pomáhá - nebudu psát konkrétně jak - moc toho doma neudělá ( já to ani nevyžaduji), ale luxus mám v tom, že kdykoli potřebuju JÁ někam jít, cokoli si zařídit - tak pohlídá a umí se o dítě 100% postarat..Vždy mi vyjde vstříc, podle mých požadavků.. Když ho požádám, pomůže..Ano musím si říci a opakovat, ale to ,že by něco dělal sám je u chlapů scifi.
O víkendu chodí dopoledne na procházku s dítětem..
Prostě vím, že si můžu říci o pomoc a nebude to bráno jako něco extra. On pracuje převážně doma.
A já být tebou tak se klidně nebojím vyrukovat s tím, že se klidně vrátíš do práce a on by měl jít na mateřskou - holt nebudete mít co žrát..ale tvoje chyba to není..Hlavně ,že budeš mít šichtu 8 h a né 24h..
Ono toho tvého asi štve jak pořád něco požaduješ, takže bych zavedla pevný režim vylepený na lednici typu: JEHO POVINNOSTI- pondělí: vyluxovat, úterý: zalít kytky, Středa : nakoupit, čtvrtek: utřít prach..
ATVÉ POVINNOSTI: pondělí: praní prádla, vaření..úterý: vytírání, středa: žehlení, úklid kuchyně, čtvrtek: koupelna a wc…
A už se nemusíte nijak dohadovat - i na těch povinnostech se domluvit, co kdo dělá raději a s čím souhlasí..
S partnerem mame delsi dobu (od narozeni ditete) problem s rozdelenim povinnosti. Tim myslim - kdo se stara o co v domacnosti, kdo se kdy stara o dite atd. Porad se hadame, kazdy z nas ma pocit, ze on je ten vytizenejsi, ze zrovna on si potrebuje vic odpocinout. Me navic stve, ze o spouste praci je jen tise predpokladano (z jeho strany) ze je udelam - a vim, ze kdyz je neudelam, tak nikdo (napr. dneska - prijeli jsme z dovolene - samozrejme okate ignoruje, ze je potreba vybalit spoustu tasek, dat prat atd.). Jde si odpocivat k sobe do pokoje a divi se, ze ja, ktera hlidam dite, varim obed a vybaluju tasky, z toho nejsem nadsena.
O tom, ze si musime povinnosti jasne rozdelit, jsme se bavili uz vickrat - ale ve skutecnosti ho k tomu nejde donutit, abychom to fakt rozdelili. Zadal mi udelat prvni navrh, o kterem se pak pobavime, a u meho navrhu zustalo.
Vcera me navic dodelal tim, kdyz rekl, ze si mysli, ze dite by mela byt stoprocentne jen moje starost a zodpovednost. Tim nemysli, ze se mu nidky nebude venovat, ale ze se mu bude venovat, jen kdyz se mu bude chtit. S tim jsem ja absolutne nesouhlasila - je to takhle rozdeleny od zacatku (ale jen tise, ne oficialne) a moje psychika uz nemuze - nikdy nemam jistotu, ze budu mit byt jen chvilku volna, zadna moznost pro me konicky atd.
Jeho argumentace neni standardni ty jsi zenska ne, je to tvoje prace, ale: deleni prace je efektivni. Pry bude efektivni, kdyz on se bude soustredit na vydelavani penez a ja budu mit stoprocentne na starosti dite (na domacnost jsem se v tom soku neodvazila zeptat, kdo ze ji bude mit na starost). Je fakt, ze vydelava dost penez. Taky je fakt, ze ja bych tolik vydelat nedokazala. Takze kdyz argumentuje svym - klidne muzes jit vydelavat ty a na materske budu ja, nemam na to co rict (netusim, jestli by opravdu na materskou rad sel, nebo jestli to rika jen aby me dostal).
Takze tu mame:
Jak byste to rozdelily? Nebo jeste lepe, jake povinnosti mate jako rodina vy (kldine anonymne) a jak je mate rozdelene? Zbyva vam cas na rodinne zalezitosti (spolecne vylety apod.) nebo na akce spolecne jen s partnerem (kdy?)? Kolik mate volna vy a kolik partner?