Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vím, že si budete myslet, že sem úplne blba, ale ja sem odjakživa hrozně nerozhodny clovek. O co jde. Je mi 26 let, nez bych porodila dite, byly by mi 27. Vzdy sem si rikala, ze mit dite v 27 nebo 28 bych chtela, ale porad mam s te predstavy strach.
S pritelem jsme spolu dva roky. On je o 9 let starsi a rad by byl otcem. Oba mame praci a zarizeny byt a auto. Rekla sem mu, ze mu tedy castecne ustoupim a prestala jsem brat prasky. Mame presusovanou souloz, ale nikdy mu nedovolim aby se do me „ehm“, proste ze az se budu citit sama tak k tomu dam svoleni a zatim to nechame na nahode jestli nejaka mrska ulitne pred „ehm“. No takhle uz to vedeme pul roku a zatim nic. Musim se priznat, ze vzdy kdyz mi zacne menstruace jsem trochu zklamana.
Nj zní to jako od blbky, ale spis me ovlada ten strach. S pritelem se navic dost hadame
.
Děkuji za nazory
Z vlastní zkušenosti vím, že dítě vztah nespraví. Jsi si jistá, že chceš své dítě vychovávat v hádkách s přítelem?
A proč se hádáte? Kvůli tomu „snažení“? Nezlob se na mě, ale ty potřebuješ nakopnout, věř si, pokud je ti 26, máš chlapa, bydlení slušné zaměstnání a miminko chceš a máš jen strach tak
Čeho se tak moc bojíš, porodu? Těhotenství? A si takto, pokud jsi vysadila prášky s tím že by si asi to mimi chtěla ale na duhou stranu si chlapa „uvázala“ na to že se musí hlídat aby náhodou do tebe jak ty říkáš „ehm“ tak já se mu na jednu stranu ani nedivím že je naštvaný. A z druhé strany, třeba také neotěhotníš hned na poprvé, může to trvat i v řádu měsíců i déle, tím tě nechci strašit, ale nebudeš si pak jednou vyčítat, že jsi měla proto správný čas a podmínky a začali jste se snažit pozdě. No, já bych se na tvém místě nerozmýšlela a šla do toho nebo bych to nechala náhodě. Je to samozřejmě vše na tobě, ale působíš na mě jako že chceš aby to někdo jiný za tebe rozhodl…
@KarlaNim kdybys dítě chtěla, neděláš to tímhle způsobem. Radši nasaď znovu antiko, protože pořídit si dítě, když nemáte dobrý vztah ani bez něj, není ideální.
navíc to chování je dětinké - prostě si to rozmysli - buď chceš, nebo ne. ![]()
Musím souhlasit s názorem @Kaculina2 . Na druhou stranu hádky do vztahu patří, ale v rozumné míře. Ty sama musíš vědět jaký máte vztah. Jinak si myslím, že ten strach k tomu trošičku patří. Otázka je, jestli to u tebe už není moc a jestli by si do dítěte nešla jen kvůli přítelovi. To, že sis řekla, že v tomhle věku by si dítě někdy chtěla neznamená, že když si dovršila toho věku, že na dítě jseš připravená.
Jsou věci u kterých se kompromis nehodí a myslím, že jedna z nich je tato. Pokud se na to opravdu necítíš, tak já osobně bych do toho nešla. Sama víš, že dítě není věc co si koupíš a pak jí můžeš odložit, ale starost na „celej život“. Jistě chápeš co tím chci říct. Neuspěchala bych to rozhodnutí a nechala si to projít pořádně hlavou. Přece jen to je velké rozhodnutí.
Ano, asi na tebe pusobim spravne, kdyz se nedokazu rozhodnout, podvedomne (mozna i cilene) se snazim delegovat orzhodnuti na nekoho jineho. Nene, spis me jen zajimaji nazory ostatnich. Strach mam z toho, ze to dite budu vychovavat, ze tu pak bude porad, ze budu muset zaridit osaceni, hracky a podobne. Treaba ani nejsme matersky typ.
S pritelem se hadame, o ruznych vecech, je hrozne tvrdohlavy, ale zase vim, ze by me neopustil, ze se dokaze postarat, uklizi apod… ![]()
@KarlaNim píše:
Ano, asi na tebe pusobim spravne, kdyz se nedokazu rozhodnout, podvedomne (mozna i cilene) se snazim delegovat orzhodnuti na nekoho jineho. Nene, spis me jen zajimaji nazory ostatnich. Strach mam z toho, ze to dite budu vychovavat, ze tu pak bude porad, ze budu muset zaridit osaceni, hracky a podobne. Treaba ani nejsme matersky typ.
S pritelem se hadame, o ruznych vecech, je hrozne tvrdohlavy, ale zase vim, ze by me neopustil, ze se dokaze postarat, uklizi apod…
jo to bylo asi na mě…? Pokud se hádáte, jen ty víš do jaké míry to je, zda je to normální nebo na sebe vřeštíte pořád. Možná tě jen popal přirozený strach z neznáma, ten mám já také, sama nemám děti, ale pracuji s nimi. Ano bude to na pořád, budeš muset nakupovat ošacení, hračky…ale to je na tom to pěkné…
Ano priznam se, pusobim detinsky, a sem hrozne nerozhodna a asi s tim teda jeste pockam.
Je na me vyvyjine tlak, jak od pritele, tak od moji a jeho rodiny, tak od nasich pratel, vsude deti a kazdy se pta, tak co uz?
Mam na to vek, a bojim se, ze uz to pak treba nepujde. V puberte sem prodelala toxoplasmozu (nebo jak se to presne pise) a trochu me strasili, ze budu mit pak problem s otehotnenim.
Proste si po urcite dobe, clovek snazi davat dokupy vsechny faktory, a rici si pro a proti. Ja mam z toho vseho zatim strach. Tak to asi necham plavat. Treba to casem jetse pujde
@KarlaNim Nějak nechápu, proč jsi zklamaná
nám přerušovaná soulož fungovala přes 2 roky úspěšně.
Hádáte sekvůli čemu, kvůli tomu, že tvůj chlap nechce být tátou v dědečkovským věku?
Ale jinak přesušovaná soulož je jeden z nejlepších překlepů poslední doby.
@lleennttiillkkaa píše:
@KarlaNim Nějak nechápu, proč jsi zklamanánám přerušovaná soulož fungovala přes 2 roky úspěšně.
Hádáte sekvůli čemu, kvůli tomu, že tvůj chlap nechce být tátou v dědečkovským věku?
Ale jinak přesušovaná soulož je jeden z nejlepších překlepů poslední doby.
tak nějak také nám přerušování funguje úspěšně ![]()
@KarlaNim Je potřeba si rozmyslet, jestli uvažuješ nad dítětem proto, že se všichni ptají a proto, že chce přítel nebo někde uvnitř i ty. Budeš se obávat vždycky. Když si vzpomenu na sebe když jsme si řekli, že miminko ano. Chodila jsem a furt se ptala sama sebe, jestli je ten dobrý čas, jestli se zvládnu postarat o miminko, jestli ho zvládnu dobře vychovat a co to je dobrá výchova a dalších milion otázek. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem měla velkou radost, ale zároveň jsem dostala i hrozný strach. Teď se na miminko těším, ale jsem si vědoma toho, že to není celé jen růžové a sama sebe se opět občas ptám, jestli to zvládnu. Je lepší si klást tyto otázky než nemyslet a bezhlavě se do toho pustit s tím, že to prostě nějak bude.
Nikdo za tebe nemůže rozhodnout a už vůbec né v tak velké věci. Nenech si do toho krafat. Pokud se necítíš, tak to svému partnerovi řekni a nech si prostě čas.
@lleennttiillkkaa píše:
@KarlaNim Nějak nechápu, proč jsi zklamanánám přerušovaná soulož fungovala přes 2 roky úspěšně.
Hádáte sekvůli čemu, kvůli tomu, že tvůj chlap nechce být tátou v dědečkovským věku?
Ale jinak přesušovaná soulož je jeden z nejlepších překlepů poslední doby.
a už vám nefunguje?
Mi doktor řekl, že když to nebudeme dělat ožralí, tak z přerušované soulože fakt neotěhotním (pokud se chlap pořádně dokáže hlídat) a fakt je, že je to už rok a nic, takže já tomu věřím. ![]()
@KapkaRosy Skoro tři roky přerušovaná soulož a bez nehody. Pak jsem začala já blbá požírat HA
a po vysazení jsem čekala až se mé tělo probere
. Kdybych bejvala se na to vyprdla a dál vesele pokračovala, tak by bylo možná lépe.