Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak proč ne? Mě se tenhle model docela líbí. Záleží jenom na tom, co od toho vztahu oba očekáváte. Pokud se oba nechcete vázat, alespon zatím, tak super
A dobře děláš, že do toho zatím nechceš tahat děti.
Zapomněla jsem napsat, že jsme spolu asi půl roku a zdá se mi to čím dál lepší, je to sice divný, ale v okolí vidím, že vztahy můžou fungovat všelijak a vyvíjet se všelijak ![]()
Pokud to s přítelem myslíš vážně i do budoucna, tak je nezbytné, abyste fungovali jako rodina. I s dětmi. Zatím máš čas trávit s přítem volné chvíle, ale časem se můžou omezit návštěvy dětí u tatínka, nebo budeš mít časově náročnou práci a budeš s volným časem potřebovat hospodařit efektivněji. Nebude ti zbývat tolik času na přítele a vztah půjde do kopru.
Pokud máš děti, tak k tobě neodmyslitelně patří. A partnerem byste měli na vztahu k nim začít víc pracovat. Jinak je tento stav jen přechodný a nejde vydržet trvale.
Mě je prostě fajn, jenom mi připadá, že většinou v tomhle okolí nevidí budoucnost a odsoudí. Prostě buď všechno nebo nic..
Ze začátku jsme to zkoušeli jakoby vést trochu rodinný život, ale připadalo mi, že se oba cítíme divně. U něj se nedivím, mladý kluk, co by měl mít ze dne na den tyto povinnosti a já jsem tohoto života měla dost od bývalého manžela, tento nudný stereotyp nám tak nějak z části rozbil manželství. Takže se mi teď líbí, že si můžu zase po dlouhé době „užívat“ tenhle život. Jezdíme na výlety, válíme se v posteli, trávíme čas s kamarády a pak když mám doma děti, tak si třeba jen píšeme nebo je tu když spí..prostě jsem spokojená a budoucnosti řešit nechci, vidím, jak se dokážou měnit věci ze dne na den..
Já bych ve vztahu pokračovala tak jak je to teď a tak jak VÁM to vyhovuje. Ne podle společenských zvyklostí. Je mu 24, je to mladý kluk a dvě děti jsou docela velké sousto. Nechej to volně plynout.
Výhoda je, že pokud vám to neklapne, nebudou děti zbytečně vystaveny dalšímu stresu v podobě ztráty „kamaráda“.
Myslím, že nějakou dobu by se člověk měl s novým partnerem stýkat bez dětí, ale postupně by se měl zapojit do „rodinného“ života.
POkud hledáš jen povyražení, tak je fajn styk bez dětí, ale pokud chceš od toho víc, tak to tímhle stylem půjde do kopru, protože si zvyknete jen užívat bez každodenních povinností.
Já měla něco obdobného…pár měsíců a ukončila jsem to…sice z jiného důvodu, ale nemůžu mít v životě chlapa co na rodinu není zralej. ![]()
otázka pro tebe, ted ti to bude vyhovovat, ale jak dlouho?
Myslím, že čas to nějak vyřeší, prostě když spolu vydržíme dýl a budem nám spolu stále fajn, zjistíme po pár letech, že nám nic jiného nezbyde než se vrhnout do tohoto života..a nebo si za nějakou dobu najde bezdětnou a s tou to půjde hladce(což je bohužel podle mě pravděpodobnější varianta) ![]()
Prostě já věřím, že čas ukáže, jak to má být a jak to bude dál, zjistila jsem, že nic není dobré lámat přes koleno, prostě když to teď necítíme, jen by nám to vztah pokazilo, třeba to bude buď anebo..zakladatelka
Tak když ti to vyhovuje, co řešíš? Hlavní že, že to tak vyhovuje oběma, a pokud tomu tak je není co řešit ![]()
To už je na tobě, já jsem to zkoušela a upřimně vím, že za mně nikdy..
Pokud chceš víceméně nezávazný vztah, tak v tom nevidím problém.
Jen neber chlapa, kterému je 24 jako nevyspělého jedince. Už je ukotvený a nehodlá s tebou vést partnerský rodinný život, pokud s tím nemáš problém ani ty, tak není problém spolu pokračovat.
Pokud chceš někdy vést tradiční rodinný život, tento člověk není vhodný.
Proč hledat problém, kde není?
Oběma vám to teď tak vyhovuje, až to vyhovovat nebude, změníte to. Je to lepší, než to hned „zkoušet naostro“ a vystavovat děti riziku dalšího zklamání.
Mému partnerovi bylo 23, když začal bydlet se mnou a mým synem, bylo to asi po roce chození. Prostě po té době už cítil, že chce být se mnou a chápal, že syn a rodinný život k tomu nutně patří. Já jsem o 10 let starší. Prošli jsme si lecčím, ale jsme spolu 8. rok a čekáme druhé společné dítě.
Takže držím palce ![]()
Ahoj, chtěla bych vědět, zda někdo má podobný vztah jako já. Rozvádím se a mám nového partnera. Mám dvě malé děti. Domluvili jsme se, že je z toho vztahu úplně vynechám tím způsobem, že spolu budeme, ale nechci do toho zatahovat děti. Můj partner je mladší o 4 roky než já, je mu 24, myslím, že na takový život není zralý. Párktát jsme to zkusili být třeba s nima všichni pohromadě doma, ale nějak nám to nesedělo. Oni ho děti znají už dlouho, ale já z toho měla takovej divnej pocit a myslím, že i on. Prostě spolu trávíme čas, když jsou děti u tatínka, to je poměrně často, nebo když děti spí. Moc si rozumíme po všech stránkách, máme skvělé společené kamarády a ikdyž jsme sami, je to skvělé..jen ten rodinný život nám nějak nesedí zatím..já mám asi taky blok, aby s mýma dětma byl tak blízko, když mají skvělého tátu, který funguje na 100%, proč jim motat hlavu dalším chlapem..nevím, co bude do budoucna, jen vím, že jsem teď takhle spokojená..máte to někdy stějně? Má takový vztah vůbec šanci na nějakou budoucnost? Já to vidímm spíše skepticky abych řekla pravdu, ale na druhou stranu už jsem v životě zažila tolik věcí, že se už nedivím ničemu..