Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozvod? Nebo dát ještě šanci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
9.8.26 11:19
Pokud toto cítíš a zůstaneš s ním, budeš v tomto stavu po zbytek života. Je ti teď hezky?
Pokud ho opustíš, možná budeš v háji, možná to nebudeš zvládat, ale bude to jen období, po kterém si začneš život řídit tak, jak chceš ty.
Co z toho si vybereš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.8.26 11:20
On se teď chvíli snaží, ale jak tě bude mít zase jistou tak to bude to stejný. On tě nemiluje, takto se člověk co miluje nechová.
Na okolí se vykašli, klidně buď za „tu špatnou“ oni tvůj život nežijí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.8.26 11:21
Možná je to blbost, ale zkusila bych se s ním domluvit, že to necháme otevřené, ale nebudeme se nějakou dobu já nevím třeba 1/4 roku vídat ani si psát prostě nic.
A uvidíš jestli se u Tebe něco změní, jestli Ti bude chybět a uvidíš smysl v tom to ještě zkusit, nebo zjistíš, že ho už opravdu nechceš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.8.26 11:25
@Anonymní píše: Více
Jasně, z toxického vztahu se tomu slabšímu těžko odchází, ale je fakt lepší v něm nesetrvat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.8.26 11:29
@lu369 píše: Víceja bych si radsi urcite vybrala to druhe, ale nejhorsi jsou v tom ty rodiny, ktere i kdyz rikaji, ze se do toho nebudou plést, tak to proste delaji. On jak se ted zacal hrozne moc snazit tak ho i moji rodice maji radi, nevadi jim to ze kdyz jsme tam prijeli byl manžel vzdy otrávený, nebo ze se o nic nesnažil. Ted udelal jedno gesto, odvezl dědu do nemocnice a najednou je ten nejlepsi a ja i kdyh ho tam vozila nekolikrat za sebou tak jako by se na to zapomnělo.
Nerikam, ze by byl úplně nejhorsi, on se dřív taky snazil, zarizoval spoustu věci a mame i ty hezké vzpomínky.
- Citovat
- Upravit
9.8.26 11:31
Nejhorší je ten strach ze samoty.
Pokud cítíš, že to společně nebude fungovat, tak ho nech.
Ta samota potrvá jen chvíli 
A pokud tvoje rodina stojí za tebou, tak bude respektovat tvé rozhodnutí.
Příspěvek upraven 09.08.26 v 11:32
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.8.26 11:32
@Apolena05 píše: Více
Tohle přesně nám doporučila i psychoterapeutka, ale on to nedodržuje, pořád mi píše, volá a snaží se a chce prostě všechno vědět hned. I proto jsem mu rekla, ze ten vztah nechci. Nevydrží to nikdy déle než pár dní. Mozna kdyz mu znovu navrhnu bud tohle nebo úplný konec tak to pochopi. Protoze me vadi i jeho dotyk. Ale stejne kvuli tem zbytkům vbyvaleho vztahu se toho pořád nějak drzim a snažím se i pres moc.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.8.26 11:34
@JancaS84 píše: Více
Presne tenhle pocit v sobe mam, protoze uz mu neverim a zrovna v patek se mi par veci ukázalo. Ze jsme jeli za moji maminkou do nemocnice a zastavili jsme se u rodin, jeho a pak i moji než jsme tam dorazili a úplně jsem viděla jak všechny kolem manipuluje. 
driv jsem to nevidela….
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.8.26 11:35
@Nevšední… píše: Více
Snazim se to nejak vyřešit protoze jak říkám jsem v bode kdy me děsí v tomhle vztahu zustat a na druhou stranu ze to bez nej nezvládnu. 
- Citovat
- Upravit
9.8.26 11:38
@Anonymní píše: Více
hlavně neřeš co ostatní, Ty musíš vědět co udělala špatně a opakovaně. Hlavně neočekávej že se něco změní. jak ho vezmeš zpět vše bude stejné, jen s tím že uvidí že nakonec odpustíš. nenič si život, lepší být sama než se trápit. Rodině se může líbit, ale oni s ním žít nebudou takže to ber jen dle sebe. je tě lépe bez něj, co když mu odpustíš a opět udělá něco co udělal několikrát?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.8.26 11:39
@Markéta188 píše: Více
Prave s tou rodinou je to horší, ono se mu podařilo je nějakým způsobem zmanipulovat a i kdyz jsem jim řekla jen část důvodu proč jsem odešla - nechtěla jsem z nej udělat úplného hajzla - tak ha nim stoji. Jsou rádi když ho vidí a porad me přesvědčují ze to co dělám je blbost. Moji rodiče jsou rozvedeni. Máma ta se v tom nepitvá, ale muj táta s dědou, jelikož jsem vyrůstala u dedy tak měl na me vždy větší vliv deda a ten je přesně takový a říká mi ze on taky zustal v ne uplne dokonalým vztahu. Jenže uz nechape to, ze ja a manžel nemáme deti a navic dnes je uplne jiná doba.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.8.26 11:41
@Markéta80 píše: Více
On tvrdí ze neudělá, jenže jak mu člověk má věřit, když nedokáže dodržet jedinou věc kterou slíbil i po tom rozchodu. Ze nebude pit. Uplne s tim nepřestal a to rikal ze zvladne a neudelal to. Navic ja tu duveru po tech jeho letitých slibech uz vuci nemu nemam. Ale nejhorší je vydrzet ten tlak. Protoze je to ze vsech stran a jak je clovek uz rozloženy h toho ze odešel a do toho jeste resit rodinu a další věci. Jako je to vazne na palici.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Dobrý den, Ahoj,
hledám někoho kdo si prochází, nebo prošel něčím podobným. Jsme manželé pár let, a další léta jsme spolu byli ve vztahu. Spoustu věcí jsem přecházela, protože jsem měla růžové brýle a na začátku vztahu pro mě udělal dost velkou věc, že mi pomohl se vyrovnat se ztrátou milovaného člověka z rodiny. Přehlížela jsem dopisování s jinými - to obhajuje, že to bylo skutečně jen o psaní a že v podstatě nic neudělal. Přehlížela jsem to, že mě občas někde před přáteli shodil, nebo že na mě křičel pokud jsem něco udělala - něco mi upadlo a podobně. Vnitřně jsem se cítila jako že jsem úplně k ničemu. Pořád jsem měla ty růžové brýle a milovala jsem ho. Jenže přišel takový zvrat, kdy potom co jsem zjistila, že nemohu mít normální cestou děti a musím podstoupit IVF (podstoupila jsem ho jednou), že jsem si začala víc všímat jeho nedostatků a začalo mi vadit i to co mi možná dřív nevadilo. Po tom neúspěšném IVF jsem s ním však byla, protože ta láska k němu stále převažovala všechno ostatní. Jenže on pak udělal znovu tu samou chybu a nakonec i když sliboval, že už nic takového neudělá (protože byl pod vlivem alkoholu). To udělal ještě několikrát za sebou. Ve mě se to všechno vzbouřilo a hlava začala protestovat proti srdci a já si řekla a dost. Zkusili jsme párovou psychoterapii, ale já jsem nakonec řekla dost. Odešla jsem do svého, ale stále se s manželem vídám. I když jsme se rozešli, on se pořád snaží. Najednou má čas na ty věci které nedělal, najednou má čas i na mojí rodinu a u všech ses snaží strašně blýsknout. Jenže já mám v sobě blok a i když jsem mu slíbila, že to zkusím - už jen kvůli těm rokům co jsme spolu byly - tak se snažím ho vídat. Ale já prostě už necítím to co by tam mělo být, mám ho svým způsobem ráda. Nejhorší na tom je, že si všechny dostal na svou stranu a já i když bych ho teď opustila tak budu za tu špatnou. Vůbec nevím jak tohle řešit, jestli dělám dobře, protože jasně mám strach i z toho jak to pak všechno zvládnu sama. Nedokážu si představit život bez něj, ale ani s ním. Obě dvě představy mě nesmírně děsí. Je tady někdo kdo prožívá něco podobného? Můžeme to probrat, nebo třeba někdo kdo si prošel něčím podobným s kým bych si mohla napsat?
Upřímně prosím o pomoc, protože už za těch pár měsíců co tohle řeším, jak trpím vnitřně, každý den mě bolí hlava, začínám pociťovat i další zdravotní problémy a bojím se, kam až to vygraduje, když budu pořád takhle v meziprostoru a nerozhodnu se definitivně. 
Děkuji moc za odpověď. Omlouvám se za anonym, ale nechci to zde ventilovat naplno, jelikož se jedná o citlivé údaje.