Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozvod nebo vydržet?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.4.11 13:43
Rozvod nebo vyrdžet?
Ahoj, potřebuji trochu poradit, možná krapet nakopnout.
S manželem jsme 7 let, máme dvě dcerky (5 a 2 roky), za sebou i 4 andílky 
Od začátku to nebyla velká láska, ale prostě to bylo fajn, měli jsme se rádi…
V současnosti už ale melu z posledního. Za poslední rok jsme spolu měli sex 3×. Nestojí o to, i ten sex, co byl, byl z mého popudu. Vícekrát jsem byla nekompromosně odmítnuta. Nemluvě o tom, že i když sex byl a býval, tak byl dost hrozný (kdysi to vcelku šlo, i když paráda to nebyla nikdy). Chybí mi něha, pohlazení, jít venku za ruku, dívat se do očí… prostě „láska v rukách“. To je jedna věc.
Další věc je, že muž žije jen prací. Má svoji firmu (počítače), je tam od rána do večera, někdy i o víkendech, doma večer taky pracuje - ale nevydělává. Máme co dělat se uživit, dovolené nemíváme a něco většího pořídit je problém. Ale manžel si MUSEL pořídit auto na leasing za 12 000,– měsíčně. Dovedu chápat, že je v práci hodně, je krize. Nicméně já sama nemohu jít ani cvičit apod. Ale i doma poslední půl rok už ani nekomunikuje. Jen se nají (a jí dlouououho), pak zas čučí do počítače či hraje hry. Nemluvíme, nedotýkáme se… K tomu připočtu, že doma nic neudělá. A když po něm chci, aby po sobě třeba po večeři uklidil, děsně se rozčiluje.
Navenek vypadáme v pohodě. Zakládá si na tom, že je hodný, milý, naslouchající - a vypadá tak. To já vypadám jako ta, co furt prudí. Jenže já nechci s prominutím držet hubu a krok a vše dělat (ostatně v jejich rodině je zvykem, že se kolem chlapa skáče a on nioc nedělá), takže se ozývám. To mu vadí. Kolikrát to i chápu, jenže aspoň to minimum by dělat mohl, ne?
Už to vnímají i děti, hlavně ta starší. Je fakt, že kolikrát slyší, jak já se zlobím a pak to na tátu taky zkouší 
O všem jsem se s ním snažila mluvit, ale nejde to. Kolikrát se snažím, v klidu, nevyčítat… ale vždycky se to otočí proti mně. Jednou o víkendu neuvařím a objednáme si od číňanů (což nám chutná), ale on mi pak vyčítá ejště rok, že nevařím, tak ať neprudím.
Podle mě je vztah o komunikaci, ale já svého muže komunikovat nedonutím. Bere nás jako samozřejmost, nesnaží se na vztahu pracovat.
Pořád ho mám ráda. Vlastně se neděje akutně nic děsného, je to jako neustálé kapání vody - kap kap kap… Ale tohle nechci. Je mi 36 a docela bych chtěla žít. Nyní mě naplňují děti, ale ty se mnou nebudou pořád… Zvažuji, co dělat. Potíž je i byt - máme společně hypotéku, peněz málo… ale to by prostě asi nějak šlo, vždycky jde, že?
Zase děti má rád. Jezdíme na výlety aspoň o víkendu…
Jsem už vyšťavená, unavená, chci změnu, jen nevím, jak na to. Jemu by ani nevadilo, kdybych odešla, vadilo by mu přijít o děti. …
No, těžko se radí, já vím. Ale neměl jste někdo něco podobného? Zabralo něco? Kdybych věděla, že se to zlepší, bojovala bych. Teď ale bojuji sama a to nestačí…
Moc díky za cokoli 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Melody
29.4.11 13:57
Ahoj, je mi líto, co prožíváš…mám to trochu podobně. Zkusím to v rychlosti, ať neubírám místo: dvě děti, teď 8 a 4 roky. Už víc jak před dvěmi lety bylo doma „divně“, ticho, každý si dělal svoje, bez rozhovorů, objetí, komunikace. Jakýkoli emoce vycházely ode mě, včetně snahy o sex…iniciovala jsem společné taneční večery, bez dětí, romantika, beze změny. Jednoho dne mě přestalo bavit se „doprošovat“, stáhla jsem se taky. Pokračovalo to návštěvou exekutora a mým objevem manželovi „bokovky“. Se slečnou už není, dluhy má stále. Komunikace se nezlepšila. Rozvádím se. Jinak to nešlo.
Nechci ti radit, to se ani nedá, ale z mého pohledu zažíváš podobný stav jako já před pár měsíci, včetně toho slova „prudit“, který mě neskutečně vytáčí. Člověk potřebuje žít, nejen přežívat… Žádnou novou vážnou známost nemám, ale je mi „lehčeji“…
Budeš-li chtít, můžu ti po mailu napsat víc…
- Citovat
- Upravit
Melody
29.4.11 13:59
a svoje pocity, které jsi popsala v textu, jsi vystihla dokonale… jako bych to byla já…
- Citovat
- Upravit
29.4.11 14:04
Ahoj a nepomohlo by třeba, že bys začala trochu vyrážet s kámoškama na kafčo??? Taky mám teď pocit, že si ten můj myslí, že mě má jistou, tak se chystám na nějakou akcičku a to si piš, že se na to vyfiknu 
Možná by přece jen začal žárlit a snažit se… 
Podle mě je to prostě tím, že jsme doma, nedbáme o sebe a mě někdy přijde, že už si neumím povídat o ničem jiným než o dítěti. Taky chystám nějakou změnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.11 14:09
Najdi si milence..
Pokud mu jde o děti, at si s nima o víkendu lítá sám po výletech a ty relaxuj a sexuálně žij.
Jako zní to drsně, ale ty jsi v rodině na posledním místě, tak s tím začni něco dělat sama..Co takhle začít být sobec??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.4.11 14:11
Jo tak to samé mi ted v poslední době přijde s mym… Sexu pro mě nedostatek ( hlavně, že on si to dělá skoro každý den v práci ). Přijde z práce, dřepne k televizi s obědem a čučíme na telku. Není schopný si mě pořádně všimnout a malé také ne, pokud mu ji nešoupnu do ruky. hlavně, že když někam jdeme, tak si hraje na velkého tátu. miluji ho a on tvrdí, že i mě, jenže já mu nějak nemohu věřit co jsem s nim podstoupila takových lží… Nějak ne a ne zase začít věřit. A to se máme brát… A já pořád uvažuji jestli ano či ne. Oba chceme, ale bojim se, abych později nedopadla jako vy… 
- Citovat
- Upravit
Sisule
29.4.11 14:20
Milá zakladatelko ..chceš takhle žít do konce života? S tím, že to tak už bude až do vašich 70 let ?
Myslím, že ne. Tak budeš muset něco změnit. nejvíc radikální je rozchod, rozvod, ono k tomu časem třeba dospějete, ale možná, že ne, tak bych to nechala jako poslední variantu.
Zatím bych ti poradila, abys zkusila žít svůj život, nezávisle na něm. Prostě svý zájmy, záliby, přátele, svý úspory, nečekat, nebýt jen k dispozici, nedolejzat¨, pracovat na sobě …př si zvýšit kvalifikaci, věnovat se nějaké práci a možná jak tu někdo trefně psal, najít si někoho komu budeš připadat báječná a jedinečná a bude rád i za malou chvíli s tebou, tím neříkám hned milence, ale třeba kamaráda na kino na kafčo aby mu nevadilo jít s tebou a dětma ven …
Vím, že to bolí, a že bys tohle chtěla se svým mužem ,ale sama říkáš, že nic nezafungovalo, žes zkusila všechno …no možná bych prostě začala měnit sebe …protože chlapa prostě nezměníš, pokud sám nebude chtít ..
A třeba někde v tom procesu proměny se tvůj muž chytne za hlavu a řekne si proboha, mám skvělou ženu, nechci o ni přijít a nebo nechytne, ale ty už na něm nebudeš závislá a nebudeš ho chtít.
Já vím, že jsem neporadila nic konkrétně, ale myslím tak jak píšeš, že chtít aby tvůj muž naráz začal být milující pozornej a vášnivej…to asi těžko ..nevím no.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.4.11 14:21
Taky jsem to tak měla. Nepomohlo nic. Mně zoufalství přivedlo do náruče jiného muže-pro kousk objetí. Už spolu nějaký rok nejsme. A já pochopila,že takhle se žít vážně nedalo,asi by mně tím vším časem úplně zničil. Nebo bych se žalem uchlastala…
- Citovat
- Upravit
29.4.11 14:22
Úplně ve mně hrklo, že to píšu já. Akorát my nejezdíme ani na ty výlety…Musím to dočíst, co jsi dostala za rady, třeba se poučím, protože já taky nevím jak z toho ven… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.11 14:48
Lizbeth píše:
Najdi si milence..
Pokud mu jde o děti, at si s nima o víkendu lítá sám po výletech a ty relaxuj a sexuálně žij.
Jako zní to drsně, ale ty jsi v rodině na posledním místě, tak s tím začni něco dělat sama..Co takhle začít být sobec??
Ahojky,souhlasím s touto odpovědí,ty vlastně nemáš ,,svůj,, život.Já bych se na to vybodla a začala si užívat.Na co čekat?Život je takový jaký si ho člověk udělá držím ti pěsti at je líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hanka1
29.4.11 14:54
Sisule píše:Anonymní píše:Milá zakladatelko ..chceš takhle žít do konce života? S tím, že to tak už bude až do vašich 70 let ?
Jo tak to samé mi ted v poslední době přijde s mym… Sexu pro mě nedostatek ( hlavně, že on si to dělá skoro každý den v práci ). Přijde z práce, dřepne k televizi s obědem a čučíme na telku. Není schopný si mě pořádně všimnout a malé také ne, pokud mu ji nešoupnu do ruky. hlavně, že když někam jdeme, tak si hraje na velkého tátu. miluji ho a on tvrdí, že i mě, jenže já mu nějak nemohu věřit co jsem s nim podstoupila takových lží… Nějak ne a ne zase začít věřit. A to se máme brát… A já pořád uvažuji jestli ano či ne. Oba chceme, ale bojim se, abych později nedopadla jako vy…
Myslím, že ne. Tak budeš muset něco změnit. nejvíc radikální je rozchod, rozvod, ono k tomu časem třeba dospějete, ale možná, že ne, tak bych to nechala jako poslední variantu.
Zatím bych ti poradila, abys zkusila žít svůj život, nezávisle na něm. Prostě svý zájmy, záliby, přátele, svý úspory, nečekat, nebýt jen k dispozici, nedolejzat¨, pracovat na sobě …př si zvýšit kvalifikaci, věnovat se nějaké práci a možná jak tu někdo trefně psal, najít si někoho komu budeš připadat báječná a jedinečná a bude rád i za malou chvíli s tebou, tím neříkám hned milence, ale třeba kamaráda na kino na kafčo aby mu nevadilo jít s tebou a dětma ven …
Vím, že to bolí, a že bys tohle chtěla se svým mužem ,ale sama říkáš, že nic nezafungovalo, žes zkusila všechno …no možná bych prostě začala měnit sebe …protože chlapa prostě nezměníš, pokud sám nebude chtít ..
A třeba někde v tom procesu proměny se tvůj muž chytne za hlavu a řekne si proboha, mám skvělou ženu, nechci o ni přijít a nebo nechytne, ale ty už na něm nebudeš závislá a nebudeš ho chtít.
Já vím, že jsem neporadila nic konkrétně, ale myslím tak jak píšeš, že chtít aby tvůj muž naráz začal být milující pozornej a vášnivej…to asi těžko ..nevím no.
tak tohle je presne a tohle bych poradila i zakladatelce - zacit myslet predevsim na sebe a muze brat jako otce svych deti a ne jako zivitele rodiny, kdyz to de facto zadny zivitel neni - co je mu platne, ze drepi do vecera v praci, kdyz domu neprinese korunu a ty nemuzes jit ani cvicit nebo nedej boze jednou neuvaris.
Ja jsem horka hlava, ja bych k nevareni jeste pridala neprani a nezehleni jeho pradla a svuj volny cas a aktivity s detma bych planovala bez nej. Tzn. odjet na vylet, na dovolenou, k rodicum aniz bych ho nejak obtezovala komunikaci, tudiz by cumel doma na prazdny byt - pro zacatek by stacil vikend…
Mozna ze se panacek chytne za frnak…
- Citovat
- Upravit
29.4.11 15:02
taky bych začala drobet víc myslet na sebe, když on si mohl pořídit auto tak proč bys ty si nemohla taky pořídit nějaký koníček, někam začít chodit, cokoliv… pokud ti chybí sex, v tvém případě bych vážně přemýšlela o milenci..třeba i on má milenku ale ty o tom nevíš… je to sice hnusné ale je to tak a já bych chtěla utéct vždy k někomu kdo mě obejme, pomiluje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.11 15:03
Lizbeth píše:
Najdi si milence..
Pokud mu jde o děti, at si s nima o víkendu lítá sám po výletech a ty relaxuj a sexuálně žij.
Jako zní to drsně, ale ty jsi v rodině na posledním místě, tak s tím začni něco dělat sama..Co takhle začít být sobec??
Souhlasím, opravdu. Jenom pozor před dětma, at to nezjistí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.4.11 15:20
Ahoj, mám to dost podobné, nekomunikuje (ani mnohdy nepřijede domů - maminka je blíž k práci), večery jsou jeho (chodí ven) a když chci jít jednou někam já, zavolá mi, že si něco domluvil. Je to kretén (jsem na něho fakt nas* což znamená, že mě to není jedno, že?)
Děcku se věnuje hnusnou formou typu ťutimuťi, žádně povinnosti (ježdění sem a tam, uspávání, jídlo, vztekání). Je s ním vždy jen třeba 2-3h, táta je vzácnost tedy je s ním hodný.
Je mě z něj zle na zvracení a nechápu, že jsem dřív přehlížela ten jeho arogantní povýšenej tón a xicht.
Nebyl s námi na jediné dovolené, horách apod. Když si vezme dovolenou, tak mi to předem neohlásí a sedí třeba 3 dny u počítače. Když jsem s děckem pryč přes vákend (např. u babičky, kamarádky) tak se vracím do totálního bordelu a chaosu (smrad z koše, v lednici se hýbe polívka kterou jsem uvařila).
Nemůžu ho vykopnout protože bych neměla na nájem (který on platí). Ale mám to v sobě vyřešené. Je mezi námi konec.
Milence mám, ale ten taky v jednou kuse mele o své ženě, tak mě to moc nebaví.
Jedno období jsem brala AD ale k ničemu to nevedlo. Pokud člověk žije v chladu a omítání - lépe řečeno ignorování - což je asi úplně nejhorší způsob agrese (krom mlácení apod samozřejmě) - zblázní se vždy a léky nepomůžou.
On milenku nemá, všechno jsem mu prolezla. Snažím se šetřit si prachy bokem, abych při náhlém odchodu měla kam sáhnout.
A jsem nesmírně štastná, že jsem si s ním neupletla druhé dítě 
Tak. musela jsem se vypsat a zakladatelce vůbec nepomohla..
Achjo
Anonym123
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
