Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozvod, udělala jsem dobře?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.6.23 17:52
Udělala jsi dobře. Jsi schopná ženská, on nevyzrálý nedospělý labilní jedinec. Bez něj ti bude lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.23 17:57
Udělala jsi dobře. Měla si to udělat už dávno, ale cením, že ses přece jen odhodlala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.23 18:00
Udělala jsi dobře. Máš strach z neznámého, to je přirozené. Přeji hodně sil a krásné nové zítřky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.23 18:00
Souhlas z holkama výše.
Jen necukni až zase udělá psí oči.
Vydrž, stojí to za to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.23 18:03
Páni, budu na tebe myslet a držet ti palce. Až to všechno pomine a ty se poprvé svobodně nadechneš, budeš zase šťastná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.23 18:05
Potom, co jsem si přečetla, musím říct, že jste se asi strašně moc obětovala…udělala jste to nejlepší, co jste mohla, teď Vám začne úplně jinej život, naštěstí ve věku 44 ještě máte šanci na to prožít šťastné roky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tajemnadama
3.6.23 18:34
@Zoe1 píše:
Potom, co jsem si přečetla, musím říct, že jste se asi strašně moc obětovala…udělala jste to nejlepší, co jste mohla, teď Vám začne úplně jinej život, naštěstí ve věku 44 ještě máte šanci na to prožít šťastné roky…
Jenze tady je právě kámen urazu. Vzdyt se zakladatelka porad jen jemu přizpůsobovala. To je ve vztahu strasne špatně. Ona si nevytycila zadny hranice..
- Citovat
- Upravit
3.6.23 18:44
Já myslím že ne. Pořád je lepší pohřeb a dědictví, než rozvod. Při dalším výlevu, že si něco udělá, bych ho v tom utvrdil. No ale teď už je pozdě, tak to dotáhni do konce aspoň takhle. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.23 18:46
Udělala. Máma s takovým zůstala doteď, navíc alkoholikem, i když mě má ráda, vždy byl na prvním místě on. Teď to dopadlo tak, že moc nevídá vnouče. Nechci tam jezdit. Má z něj autoimunitní onemocnění. Já úzkosti, musím chodit na terapie. Udělala jsi dobře. Aspoň budeš jednou vídat svá vnoučata. Že se cítíš divně je normální. Mozek si zvykl nějak fungovat, být furt ve stresu. Teď mu musíš dát čas se přenastavit. A to můžou doprovázet různé psychické stavy. Vydrž, případně se taky objednej do terapie, to by pomohlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.6.23 21:05
Děkuji všem za podporu, to jsem potřebovala slyšet 
Je pravda, že jsem byla zvyklá roky takhle žít a najednou je vše jinak.
U psycholožky jsem byla, ta mě řekla že pokud se něco nezmění že můžu mít dřív nebo později i infarkt.
- Citovat
- Upravit
3.6.23 21:32
Ahoj,
je vidět, z toho co píšeš, že tě to opravdu moc trápí. 
Tu skutečnou realitu prožíváš jen ty a tvá rodina.
Ale, můj názor je, že jsi udělala správně.
Nenech se jím nějak citově vydírat.
Sama si uvědomuješ jak se za ta léta celého manželství choval a angažoval.
Je pochopitelné, že si s ním prožila kus života a je jasné, že to byly i krásně prožité roky.
Máš obavy, ale tvé manželství tě nedělalo šťastnou a bohužel ani vaše děti.
Přeji hodně štěstí a síly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.6.23 16:23
@Černá Madonna píše:
Ahoj,
je vidět, z toho co píšeš, že tě to opravdu moc trápí.
Tu skutečnou realitu prožíváš jen ty a tvá rodina.
Ale, můj názor je, že jsi udělala správně.
Nenech se jím nějak citově vydírat.
Sama si uvědomuješ jak se za ta léta celého manželství choval a angažoval.
Je pochopitelné, že si s ním prožila kus života a je jasné, že to byly i krásně prožité roky.
Máš obavy, ale tvé manželství tě nedělalo šťastnou a bohužel ani vaše děti.
Přeji hodně štěstí a síly.
Děkuju přesně tak to cítím
- Citovat
- Upravit
4.6.23 18:42
Urcite delas dobre. Kdybys ses s manzelem mela skutecne dobre, az na nejake drobnosti, tak mu rozvodove papiry fakt nedavas. Celej zivot ses mu podrizovala ve vsem, aby se on mel lip, a uprednostnovala jeho. Udelal nekdy on neco takoveho? Ze jen tak prisel a rekl “pospi si, vezmu deti ven” nebo “kam bys rada na dovcu” nebo cokoliv…ja si neumim predstavit, ze by ke mne prisel tata a rikal by, ze potrebuje pomoc s necim kolem baraku, kde taky bydlime a muj chlap by si sel na ryby.
Jako uprimne, tvuj chlap vas mel rad mozna i proto, ze jsi mu extremne vsechno usnadnovala a dopravala mu prakticky svobodny zivot, komu by se to nelibilo, ze. Ono bys mozna poznala, jakej ve skutecnosti je, kdybys po nem v prubehu vztahu vyzadaovala pomoc s detmi, v domacnosti i kolem baraku a nemel by tak moc casu na sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.23 14:28
Zakladatelko, věř mi, že by ses zničila. Nemůžeš takhle žít, přizpůsobovat se na úkor vlastního odpočinku. Fakt bys to časem odstonala. Vím, o čem mluvím. Onemocněla jsem po čtyřicítce taky z uštvání. Můj bývalý neměl koníčky vůbec, doma nedělal nic z běžných domácích prací a věčně jsme museli k jeho rodičům, denně s nimi aspoň musel telefonovat. Došlo mi, že si nás pořídil, abychom vyplnili jejich volné chvíle, protože na něj byli moc zaměření. Kdyby měl aspoň koníčky a někam vypadnul. To se prostě nedalo. Jo, bylo mi taky všelijak, nic jsem neměla našetřeno, odešla a vše nechala. On mě stahoval dolů, pořád mi předhazoval, že jsem k ničemu, obyčejná, manipulace jako hrom. Nechci takové manželství. Ty sama nebudeš, máš děti, moje byly už dospělé a ty z domova neodejdeš, já ze společného bytu odešla. Hlavu vzhůru. Pochybnosti a smutek jsou úplně normální, ale nesmíš jim podlehnout. Nic by se nezměnilo, věř mi. Takové ty snahy o polepšení a vyjití vstříc kvůli zažehnání rozvodu jsou velice krátkodobé. Zažila jsem to. V řádu několika týdnů jsme byli opět tam, kde jsme byli. Výčitky, výhrůžky, manipulace, splňoval devět z deseti bodů domácího násilí. Musela jsem být úplně slepá, hluchá a blbá, že jsem v tomhle přežila skoro dvacet pět let. A zdraví to odneslo. Ne hned, nastřádalo se. Fakt nad ničím nepřemýšlej. Člověka, který tě potřebuje úplně ke všemu, najdeš vždycky. Jsou jako upíři, co z tebe dostanou i ty poslední zbytky energie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj, je to asi dva měsíce co jsem manželovi řekla, že chci aby jsme šli od sebe. Všichni moji přátelé a příbuzní mě to schvalují někteří se diví že jsem to vydržela tak dlouho. Hlava mě říká že jsem udělala dobře ale srdíčko ho má stále rádo, tak prosím o vaše názory.
chtěla bych aby mě měl někdo rád a vážil si mě 
V dubnu jsme měli 21 let víročí svatby, máme dvě děti 20, 14 mě je 44.Bydlíme v domě mích rodičů opravili jsme si první patro a podkroví. Manžel nás měl vždycky moc rád, ale postupem času začal mít různé záliby a koníčky kterým se věnoval víc než nám. Každý koníček který chtěl si splnil např. dobrovolní hasiči, koupil si silniční motorku, sbíral známky, byl ve vojensko historickém klubu koupil si vybavení vojáka z druhé světové války, kupoval si modely ke slepování. Hrál často hry na pc. Chtěl chovat papoušky tak si postavil několik voliér na dvoře a když měli mladé měli jsme jich i kolem 100 kusů. Chtěl chodit na ryby tak si koupil drahé vybavení. Postupem času začal tvrdit jak je na všechno sám a začal nás do některých jeho koníčků nepřímo nutit, udělal psí oči a mi chodili na střídračku sním na ryby. Já měla doma hromadu práce ale šla jsem na ryby aby nebyl smutnej a neříkal že je pořád sám v 10 večer jsem se tam už klepala zimou a on mě říkal "vydržíš to ještě hodinu? "
Domácnost byla vždycky jen na mě, děti, úřady, kroužky, třídní schůzky, vyžadoval teplé večeře. Můj jediný koníček byly kytky na balkoně na nic jiného jsem neměla čas. Na baráku taky nic nedělal můj otec (70) to dělal sám. Kolikrát byl ještě naštvanej když nám přišli rodiče říct že se půjde na brambory, dřevo, seno… Já vstávám každé ráno mimo víkendů v 4.00h manžel nechtěl abych chodila brzo spávat prý aby neseděl v obyváku sám, tak já spávala jen tak kolem 4-5hodin denně a pak to doháněla o víkendu. Už několik let mívá deprese a léčí se na úzkostně depresivní poruchu. Občas mě píše zprávy že ho to na světě nebaví jak si něco udělá že už ví jak, že doma to nebude. Když přijel z práce tak jsem se už bála s jakou přijede náladou, protože když má špatnou náladu tak to schytávají i všichni kolem včetně psa. Když měl syn 3 měsíce tak jsem mu přišla na jednorázovou nevěru, ukecal mě a já mu odpustila. Dětem se nevěnoval, bral nás sice na dovolenou kde pokud nechytal ryby tak to bylo fajn ale pokud to byla rybářská dovolená tak jsem byla téměř otrokem asi tisíckrát za den jsem mu k řece nosila vše co potřeboval, jídlo… a já přijela pak domů bez energie. Nikdy nás nebyl ani nic nenařizoval, vynucovat si vše citovým vydíráním, míval často záchvaty vzteku pokud nebylo po jeho. Já se to snažila přehlížet než mě dcera (20) řekla " Mami nám by bylo bez taťky tak dobře " Já si uvědomila že 90% stresu v rodině dělá on. Jsem typ povahy co všechno zlé dusí v sobě tak mě to postupem času sedlo na srdce a opakované záněty žaludku. Nejvíc mě vadilo že neustále vyžadoval aby ho někdo litoval, jaký je chudáček že je nemocný ( cukrovka) že má pořád na všechno smůlu, prostě ty jeho psí oči mě vždycky dostali a já dělala vše co chtěl a pokud jsem to neudělala tak byla hádka. Přišlo mě že se o něho starám jako o další dítě a ne o manžela a jemu to tak vyhovovalo.
Cítím se sním jako by mě táhl sebou ke dnu a ostatní mě říkají že ze mě vysává život.
Dcera kvůli němu začala chodit k psycholožce a bere antidepresiva. Syn mě řekl že je mu to jedno když tady taťka nebude. Teď je to ve stádiu že jsem mu dala rozvodové papíry. Udělala jsem dobře? A pokud ano tak proč mě z to není dobře. Mám strach z budoucna, samota je hrozná