Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
No, já z toho románu pochopil jen to, proč to z tvojí strany nejde. Zkus zapracovat na tom, aby to šlo. A ano, snaž se o něj více, a počítej s tím, že budeš občas odmítnutá, stejně jako byl odmítnutý on. Pochopíš, jak se mohl cítit on. A třeba společně přijdete na to, jak to dát dohromady.
Ty si ho půl roku odmítala. On tě odmítl jednou. A ty se cítíš jako hadr. Proboha! A jak asi myslíš, že se můze citit on???
Omlouvám se ale je to klasika, kašlat na potřeby partnera, odmítat opakovaně, myslet jen na sebe. Zapomenout že jsi manžel/ka, a pak se divit, co se děje…, proč manžel je nas_raný a td…
Za mě to se nevyřeší ze dne na den, bude to stát nějaké úsilí, čas a určitě dodržovat pravidelnost. Nejen sex, ale i společný čas, rozhovory, intimita a td. Zkrátka investovat svůj čas a energii do vztahu.
@Anonymní píše: Více
Tohle je těžký. Ty se snažíš zachránit vztah až ve chvíli, kdy už je opravdu na mrtvém bodě. Když za ním jdeš, že teda jako bude sex, tak on tě odmítne, protože mu je jasný, že to neděláš proto, že bys to opravdu chtěla, ale jen aby byl doma klid.
Hele tohle je těžký, Ty jsi na něj i na sebe prostě kašlala, tzv. „nemáš čas“ - to je fakt jen výmluva, čas máme na to na co si ho uděláme.
On zase vaší intimitě extra nepomáhal tím, že má na Tebe řeči a vlastně i když jste spolu ještě spali, tak ses v tom necítila dobře a jak chceš budovat zdravou intimitu, když máš pocit, že se partnerovi hnusíš žejo…
Jestli tohle chcete vyřešit, musíte to oba vzít z jiného konce, ideálně přes párovou terapii a začít o sexu a intimitě komunikovat a hlavně i přemýšlet trochu jinak. Do hloubky se partnerským sexem zabývá třeba Pavel Rataj ![]()
@Anonymní píše: Více
Já osobně bych šla od toho, pán má uražené ego, akorát ti vyčítá každou blbost a odmítá vyjít vstříc. S takovým by se mi nechtělo už ani mluvit, natož spát
Tak chyba je, že vůbec kdy loudil
(teď by se necítil blbě), ale jinak má ve všem pravdu. Sám nechápu
jaký je problém - ve srovnání s tím vším ženským vytížením v domácnosti - pár minut podržet (to jsem nikdy nevyužíval) nebo během pár minut rukou vyhonit (to jsem využíval často)
@medvidka když ona ho dlouhodobě odmítala, řešila jen sebe a kašlala na jeho potřeby, je to v pořádku. Až on ji odmítnul jednou a už jít od toho? Samozřejmě má uraženě ego, manželka neměla čas, pořád neměla. Ona mu taky nechtěla vyjít vstříc, ale více než jednou. Nechápu…
Jo, a s tím časem má tady pravdu, jde o chtění. Ještě jsem neslyšel říct kuřáka, že nemá čas na cigaretu (nebo sebe, že nemám čas na panáka
)
@medvidka píše: Více
Jenze tohle zrovna urazeny ego nebude. To uz je spis takova rezignace. Uz ho to proste nebavi a v tomhle pripade se mu nedivim.
To je pořád dokola tohle. Nechápu, proč si ženy ty muže berou, když je pak obtěžuje, že (světě div se) chtějí pravidelně sex. Jsem odpůrce odpírání sexu v manželství. ![]()
@Kantorek píše: Více
Tak asi takový problém, jako kdybys měl třeba pár minut podržet, pohonit nebo pokouřit nějakému chlápkovi
Však je to chvilka a nic Ti to neudělá, ne?
Já sex miluju, ale nechtěla bych spát s někým, kdo mi dává najevo, že se mu nelíbím, že mě považuje za línou nebo jinak neschopnou… Ať použije jinou masturbační hračku, nebo se chytne za nos a pochopí, že takhle se ve vztahu chovat nelze, pokud chce, aby v něm dál byl sex.
Prosím anonym.
Chtěla jsem se zeptat jaký je váš pohled na věc a zda má cenu bojovat za vztah. Je to klasické téma „manželských povinností“ a nepečování o vztah, které je tu 5× denně, omluva za román.
S přítelem jsme spolu 16 let, máme dvě děti 5 a 8 let, bydlíme ve společném RD se společnou hypo. Přítel je poslední měsíce odtažitý, pořád brblá, je nespokojený a odtažitý. Nechce se mu na společné akce, nehladí mě, sex nebyl už půl roku, je mu všechno jedno. Když jsem to z něj páčila, tak prý je to všechno kvůli tomu, že spolu málo spíme a připadá si jen využívaný a jako loudil. Že prý já mám potřebu sexu malou, nebo žádnou a pořád se jen dožadoval. Je z toho frustrovaný a kdyby byl spokojený v této oblasti, tak by lecos přehlédl a nebrblal by tak. Nepřipadám si, že bych ho nějak využívala. Nicméně mi pomáhal když jsem začínala se živností, dokonce mi koupil auto. V tu dobu byl více doma a staral se i o děti, vození do školky a školy, nakupování, úklid doma. Tvrdí, že do mě investoval spoustu času, ale nijak jsem se neodvděčila – pochopila jsem, že jsem měla teda asi roztahovat nohy jako poděkování, ale nebyla na to síla. Tak jsem se ho zeptala, jestli je to vážně jen o sexu ten náš vztah, načež mi odpověděl, že neví, ale cítí že jsme jako spolubydlící, kteří se starají o děti.
Když jsem se ptala, proč teda spolu nespíme, tak říkal, že mám jen samé výmluvy a přestalo ho to bavit, se něčeho dožadovat. Prý jsem často unavená, nemocná, odkládám to a pak to nesplním, nebo se bojím, že nás uslyší děti. Já myslela celou dobu, že se mu hnusím, protože občas utrousil podrážděnou poznámku naznačil že jsem líná, mám nadváhu apod. – ano, od doby co jsme spolu jsem nabrala, ale cvičení, jídelníčky a diety mi moc nezabírají – dozvěděla jsem se, že je to zase lenost, že hledám jen rychlá řešení jako prášky a jídelníčky na míru namísto pravidelné a poctivé dřiny – na to já zase nemám čas, nějak nic nestíhám a večer jsem ráda, že si sednu na gauč. Prostě nemám na sex chuť pořád a potřebuji se uvolnit, načež mi vpálil, že jsme spolu nikdy nespali nějak intenzivně, po cca 2-3 letech vztahu to postupně upadalo a poslední 3-4 roky je to spíše tak jednou za měsíc a déle.
Odpověděla jsem mu, že pro mě je ideální frekvence 1× týdně, načež mi odpověděl, že to děláme sotva jednou za měsíc a že jeho potřeby jsou mi ukradené. Řekla jsem mu na to, že je to tím, že nespí už dlouho v ložnici, ale na gauči – na to jsem se dozvěděla, že je to jen další výmluva, kdybych chtěla, tak si na sex čas a místo najdu. Teď jsem se tedy vybičovala a přišla za ním v noci, jestli bude sex, řekl že ne, že jindy. Čekala jsem, že přijde nějaký jiný den, nebo ráno, ale řekl, že on už nikdy se sexem začínat nebude, že už se zbytečně za ty roky naloudil dost a mám zkusit přijít já někdy jindy a třeba to klapne.
Tak já nevím, mám se ještě snažit, když mi to dává takhle sežrat? Teď se cítím jako kus hadru já. To je nějaká msta? Milenku nemá, ale prý je blbec, že každý normální chlap by ji dávno měl, on si na nějakou potřebu sexu se mnou odvykl a zbyla mu jen hořkost, frustrace a vztek. Jeho poslání je teď už prý hlavně dobře vychovat děti. Nechci ničit rodinu, možná i bez toho sexu se nějak obejdu, ale vadí mi to brblání a neustálé stížnosti kolem. Otevřený vztah nechceme ani jeden, milenku povolit nechci, když se mu teď nabízím. Jenže on mi to už ani prý nevěří, že to doopravdy chci, že to tlačím na sílu jen kvůli němu a měla jsem se snažit dřív. Přemýšlím co s tím a jestli nesedlám mrtvého koně.