Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahojky vsichni, jsem tu nova takze radeji zakladam nove tema moc se v tom jeste nevyzna.Mame doma trimesicni miminko uz jsme si zvykli na to ze pres den spi 4krat po pul hodine i na vecerni orchestry ktere presli po podavani fenikloveho caje, posledni mesic se k prckovi nesmi tata ani priblizit jinak silene rve devitileteho brachu snese tak pet minut a pak taky rve ale u moji mamy vydrzi. Vubec nevim co to s nim je a jestli to mam resit s pediatrem. Nemate nekdo podobnou zkusenost ? Budu rada za kazdy nazor
Podle mě to klasická separační úzkost není. Ta se objevuje kolem 8 měsíce, kdy si dítě začne víc uvědomovat sebe samo a vztah k matce a bojí se, že by mu mohla odejít.
taky si myslim ze ne ale kdyz jsme doma sami a lezi pod hrazdickou na dece a odejdu na chvili jinam do mistnosti tak behem dvou minut zacina knourat a kdyz se vratim a vidi me tak ma pusu od ucha k uchu. Pritel uz je z toho dost spatny a je videt ze se k nemu boji i priblizit ![]()
Co zkusit šátek? I když malého jsem kolem třetího měsíce ze šátku vyndala právě pod tu hrazdičku. Ale ona by se uklidnila a ty by jsi mohla v klidu něco jít udělat a přitom ji mít u sebe. Někdy dětem trvá až 6 měsíců než se jakoby vyloupnou z kukličky.
Když jsem něco dělala, tak malý na mě usnul, pak jsem si sedla, odpočívala o on spal. Když se vzbudil, nakojila jsem, přebalila a šupla znova do šátku. A večer jsme dávali malého do šátku a ještě jsme skákali na baloně. Asi tak do 4 - 5 měsíců, už si to přesně nepamatuji. Postupně jsem ho nechávala víc si hrát, podle toho, jak jevil zájem o okolí. Až mi rupli záda a bylo po šátkování
. Ale malý byl obřík.
Příspěvek upraven 29.12.11 v 23:42
Některé děti to tak mají, jsou prostě citlivější na vstup jiných lidí do své blízkosti a někdy bohužel i na vlastního tátu. Určitě to respektuj a nijak to nelámej, bude to jen horší. Je to sice blbý, že nemáš střídání, ale uvidíš, že se ti to časem vrátí. Separační úzkost je skutečně něco jiného, prostě jen zvýšená potřeba mámy, tj. bezpečí a jistoty. My zase do tří měsíců nemohli malého položit a to ani během spánku, který trval přes den jen velmi krátce (max půl hodiny, nejčastěji 15min.) a pak se to postupně zlepšovalo. V postýlce sám nechtěl spát už během šestinedělí. Spaní je relativně ok až teď, ale jinak je to velmi zvídavý, veselý, společenský a chytrý kluk. Rozhodně nelituju, ale někdy to bylo fakt peklo. Držím palce a hlavně hodně sil. ![]()
poridila jsem malemu houpacku ze kdyz varim tak je semnou v kuchyni. na satek si netroufam mam skoliozu patere takze i kdyz se vratime z prochazky tak me silene boli zada ![]()
ivana-domca píše:
poridila jsem malemu houpacku ze kdyz varim tak je semnou v kuchyni. na satek si netroufam mam skoliozu patere takze i kdyz se vratime z prochazky tak me silene boli zada
to je škoda ![]()
je to skoda ale toho satkovani se bojim uz jsem parkrat skoncila bolesti na kolenou s malym v naruci takze ho musim zvedat a nosit opatrne :'(