Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Stručně…dcera 11 let, jedna z nejchytřejších ze třídy, hodná, normálně měla kamarádky, jedna se na ní hodně nalepila, dusila jí, dělala jí scény když mluvila i s jinými, asi 15× u nás spala, s rodiči jsem si tykala, vozila jsem jí, pak se situace změnila, ona začala mít jiné kamarádky, které se s mojí nebavily, jednou jsem se jí slušně zeptala, jestli neví proč se s ní nebaví a nafouklo se to do takových rozměrů, že to nebudu vypisovat, ale rodiče se strašně urazili že jí napadám
moje holka se neumí bránit, přestaly jí všude brát, tak jsem se slušně zeptala, to opravdu rodiče nesmí? Podotýkám že u nás mockrát byla a starala jsem se o ní…
Nazvala jsem příspěvek šikanou, jelikož to pak opravdu přerostlo v takový psychický teror, holky, které se s ní dříve bavily, s ní najednou nemluvily a mluvily jen s touhle, co mojí až jakoby dusila…moje je menšího vzrůstu furt to řešily kdo je jak vysoký a i moje mi řekla, že si myslí, že ten důvod je, že je malá… má 148cm, roste pomaleji než ostatní, ale je vůbec možný, že tohle je ten důvod? To jsou to fakt takový blbky?
Z popisu bych vůbec neviděla chybu u vás (i když neznám celou situaci a vztahy předtím). Nechala bych to být a dceři vysvětlila, že někteří lidé takový jsou. Nejsou spravedliví, neváží si přátel, pomlouvají. Je to smutné, ale je to tak.
Ne - neudělala si chybu (tedy pokud je pravda že ses skutečně jen normálně ptala holky co u vás přespávala) - holčička má problém a zdrojem toho problému zjevně jsou její rodiče a evidentně se naučila manipulovat těmi ostatními.
No - dělali jste přijímačky na gympl?
Chodí tvoje dcera na nějaké kroužky, kde jsou její vrstevníci kteří mají podobné zájmy jako ona a kde podobná dramata nefigurují?
Důvod není velikost, ale vztahy mezi dětmi, dynamika skupiny a to jak tvoje dcera a její bývalá kamarádká ne-umí řešit strach, nejistotu, odmítnutí a tyhle věci.
Vztahová dramata v tomhle věku umí být docela divoká, podstatné je, aby tvoje dcera měla skupinu vrstevníků kteřé fungují zdravě a tam trénovala vztahy v pohodě a bezpečí.
Přijde mi to jako takové ty holčičí hádky, do kterých se nevhodně zapletla matka. A ne, šikana to nebyla, ale tvým zásahem by mohla vzniknout.
Nechápu, že máš potřebu takhle zasahovat mezi pubertální děti a nechápeš, že je to problém.
@Ou ano zeptala jsem se slušně a normálně, jim vadilo jen to, že jsem vůbec na ní jakoby chtěla něco svést, přitom už dva roky předtím mojí dceři s jednou holkou posílala smsky s nadávkáma ty kr…, Deb… o atd. V druhé třídě to bylo. Tahle předmětná holka se potom na tu druhou vykašlala a začala se kamarádit s mojí, jenže to po roce dopadlo takhle. Tehdy rodiče uznali že smsky přehnali. To mam jako nechat svoje dítě trpět jo? Několikrát kvůli nim brečela, nemůžu se na ní vykašlat i já.
@Sany80s nejde celý příběh vypsat do krátké zprávy, pokud dítě trpí, musí snad zasáhnout rodič ne, nebo kdo by měl teda?
Jo, povaha té holky se ukazuje už v tomhle věku. Prostě tvá dcera narazila na takovou holčinu. Možná si z téhle zkušenosti něco odnese - vyhýbat se v dospělosti toxickým lidem?
Já byla v podobné situaci, trošku. Mamku to malinko trápilo, nicméně do tohohle se nemotala, protože věděla, že to vše jen zhorší. Prostě jsem měla takové dětství, jaké jsem měla, a v dospělosti si z toho do toho života něco „obohacujícího“ (myšleno, něco mě to naučilo) odnesla.
Je to prostě zkušenost, ze které můžu v dospělosti nějak těžit?
Příspěvek upraven 23.04.22 v 10:06
Přijde mi normální se zeptat, mám devítiletou a taky se kolikrát vzájemně „nebaví“. Takže se vlastně i v rámci výchovy s dcerou o tom bavím já, proč a co se stalo a že se mají omluvit nebo udělat něco hezkého. Naštěstí tyhle nesváry netrvají déle, než den třeba a pak se zase kamarádí normálně. S maminkami si o tom říkáme a protože jsme normální, tak každá svému dítěti domluvíme.
Jako je to stylem: „Prosím tě, Janička přišla od vás a plakala, holky jí udělaly to a to a nejvíc Dáda (ta moje).“ Tak já odpovím, „to je mi líto, Dádě domluvím“. No a za 5 minut letí holky za Janičkou, že si budou hrát u ní a dcera mi hlásí, že Janička v pohodě, už se nezlobila a tak se jí ani nebylo třeba omlouvat…
Pravda, v jedenácti už to nebude tak snadné.
Jestli jsi zasáhla v takové situaci, kdy jedna tvoji dceru dusí, tak je to jenom správně. Jestli je to ve škole, tak bych se i zeptala učitelky, aby měla oči otevřené a řešila vztahy v kolektivu. U nás na to učitelé hodně dbají i na prevenci, aby se nic podobného nestávalo. Dceři hlavně pomoz se vymanit z nezdravého vztahu s tou jednou kamarádkou. Měli jsme to ve třídě na základce a tu podmaněnou holku jsme litovaly, my bychom se s ní bavili normálně, ale ta „vůdkyně“ jí to zakazovala, chovala se k ní jako ke služce. Učitelé tehdy nepomohli, protože ta šikanovaná to popřela, říkala, že se s ní kamarádí dobrovolně. Její rodiče to podle mne ani netušili (s mými se neznali). A určitě to ta holka má od rodičů, to vidíš podle jejich reakce.
Nejhorší je aktivní matka na špatném místě. Věř mi, vím o čem mluvím.
Podpoř dceru, ale nepleť se mezi ni a kamarádky. Nehledej jí kamarádky. Neřeš jejich vztahy. Nezasahuj do jejich skupiny.
Ja mam holky 9, 10 a taky se tak ruzne bavi, nebavi, chvili nej kamosky, pak se nemuzou ani videt. Nemyslim si, ze jsi udelala neco spatneho, ale je fakt, ze tyhle veci by se mely nechat spis byt. Dokazu si predstavit, ze ta kamaradka doma udelala srdceryvnou scenu a rodice samozrejme veri svemu diteti, coz ostatne delas take. Podle me si to sedne a za cas se ty pratelske vztahy zas promeni. Pamatuji si to i ze sveho detstvi, z puberty, neustale jsme mely s partou vztahy, kdy jsme se zboznovaly a pak jsme byly na noze. Ja osobne svym detem rikam, ze nikdo neni povinny se kamaradit se vsema, ale meli bychom k sobe byt hodni. Dceri bud oporou, ono si to sedne.
Mam dceru 8 let, ma nejlepsi kamosku, s tou se drží, ale jinak jeden den jinou kamarádku nesnáší, druhej miluje, jednu nemusí dlouhodobě, pak jdou spolu za ruce z oběda
Z počátku jsem mela tendence to resit, aby se moji holčičce neublizovalo, pak jsem zjistila, ze z toho vyjdu jako blbec ja a holky si to vyřeší samotne. Samozřejmě, kdyby to překročilo únosnou mez, bála se do skoly nebo ji nekdo opravdu šikanoval, tak zasahnu.
Tvoje dcera se bohužel setkala s malou manipulátorkou. Je dobře, že to řešíš! Vymanit se z vlivu manipulátora mají problém i dospěláci natož dítě. Začala bych tím, že bych dceři vysvětlila, že chyba není u ní, ale u její “kamarádky”. Vysvětlila bych dceři, co je to manipulace a jak takového člověka poznat. A že nejlepší obrana je držet si od takového člověka odstup. Čím dříve to pochopí, tím větší šance je, že se v budoucnu nebude potýkat s jedním toxickým vztahem za druhým.
Klidně bych si promluvila s dětským psychologem, jak takovou situaci řešit. Jak dceru podpořit a zvednout jí sebevědomí. Je důležité aby dcera měla i normální kamarádské vztahy. Už to zde zaznělo, nějaké kroužky, kde budou podobně naladěné holky. Jinak mezi vztahy holek ve třídě už nezasahuj to moc nepomůže spíš naopak. Ale hodně pracuj s dcerou. No a pokud budou vztahy ve třídě natolik toxické, že vyhodnotíte jako nejlepší změnu školy. Tak platí totéž. Není řešení dítě jen hodit do nového kolektivu, protože se starými vzorci chování budete co nevidět řešit to samé. Je prostě potřeba s dcerou pracovat.
Pevně věřím, že se Vám to podaří vyřešit! ![]()
@JaneAM píše:
@Sany80s nejde celý příběh vypsat do krátké zprávy, pokud dítě trpí, musí snad zasáhnout rodič ne, nebo kdo by měl teda?
Jenže je zásah a zásah, rozhodně nemá zasahovat jako slon v porcelánu.
@Karolína13210 netušila jsem že něco zhoršim, zeptala jsem se normálně, slušně, s rodiči jsme si tykali ale nebylo to přátelství vyloženě.. ať jdou dopr…:D