Šílené hormony? Druhomatky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Já měla podobné pocity v porodnici - měla jsem oči jen pro mimi a na staršího se vůbec netěšila 
, ale po příchodu domů se to změnilo, jsem po porodu necelý měsíc a podobné pocity už nemám, přešlo to samo… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja jsem mela vuci malemu silene ochranitelske pudy, presne ty hormony.. hlavne jsem si to mnohem vic uzivala, ale preslo to… ted je mu rok a beru je oba stejne 
- Citovat
- Upravit
To prejde 
a nic si nevycitej 
miminko je roztomiloucky, na tobe zavysly, starsi mu muze ublizit, ochranujes mladsiho atd…
Za rok ti budou lizt na nervy obe ditka stejne 
- Citovat
- Upravit
Mám to taky tak. Jen s tím rozdílem, že mám 3 měsíční dvojčátka. A do těch všech pocitů nevím, co dřív. Každý večer si říkám, že musím být trpělivější vůči staršímu, ale moc se nedaří. Ach jo.
- Citovat
- Upravit
Ja si myslim, že je to naprosto normální a když to přijmeš jako fakt, že mladší miluješ víc tak se změní i tvůj vztah vůči staršímu dítku. Nestydím se za názor, že nejde milovat obě děti stejně. Každé dítko je jiné, nečím jiným ti dělá radost a nečím jiným tě rozčiluje. Neupřednostňuj žádné a budeš v pohodě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Na to jak jsem se bála příchodu na svět našeho druhátka, že to nebudu zvládat, že ho nebudu milovat tak jako první nebo, že starší je pro mě středobod světa, se stal přesný opak a já vůbec netuším jak s tím naložit.
Před dvěma měsíci se mi narodilo druhé dítko, prvnímu jsou tři roky a já myslela, že už nikdy nebudu milovat více či stejně. Jenže teď naprosto zbožňuji miminko, jsem úplně unešená z každého úsměvu, z každého kojení, mazlení, spí semnou v posteli, stále na něj koukám, hladím ho, pusinkuji… Snažím se tedy to dělat tak aby to starší neviděl nebo to dělám tak když je u babičky či s manželem. Jenže já se vyloženě na ty chvíle těším až si starší někdo vezme a já budu moci být s mladším sama abych si ho mohla „užít“. Vůbec jsem tohle nečekala a já doufám, že to jsou jen hormony a vše se vrátí nějak do reálu. Starší mě celé dny jen štve, odmlouvá, nejí, pořád něco chce když kojím, vzteká se, vymýšlí si a kolikrát se na ní nepěkně utrhnu a sprdnu, je mi to moc líto. Potom si to uvědomuji, ale stejně to udělám zase.
Jsem asi mizerná matka, vůbec netuším jak se s tím vypořádat. Obávala jsem se že špatně přijmu mimčo, že se budu věnovat starší a začleňovat do všeho kolem miminka a najednou toho nejsem schopná. Jsem po porodu dva měs, myslela jsem že s šestinedělím to nějak ustoupí, ale nestalo se. Byl na tom někdo taky tak? přešlo to?
Anonymita je jasná - stydím se za sebe samou.