Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja myslím, ze to neplatí jen pro sourozence těžce postižených deti. Nejde o to, ze Pepicek ma casteji rýmu, tak dostává vic vitamínů. Ale i to „obycejny“ ADHD, VD, AS jak tu bylo zmíněno, je proste naloz. Je to neco, co vyžaduje o mnoho vic pece, pozornosti, casu, organizace, litani po odbornících…prostě uplne všeho. A uplne kazdy den. I bezne stavení lega, hra na schovku, procházka…vsechno je ovlivněno, vsechno je potreba aspon trochu přizpůsobit. A zdravy sourozenec se více přizpůsobuje, nez ze by se neco dělo ze by se neco prizpusobovalo jemu. Je potreba cíleně myslet na to, aby se neco dělo i podle toho zdravého, aby bylo neco výhradně pro nej.. je to full time práce, pokud clovek to skleněné dite mit nechce. Hodně pomáhá i zapojení co nejvice členů rodiny. A jestli mi nekdo chce tvrdit, ze „lehke“ dg jsou v pohode, půjčím mu robatka na vikend, at si to zkusi.
![]()
Muj manzel je sklenene dite, ma sourozence s DMO, ten dodnes skoro v 50 zije s rodici.
Je mi muže nekdy hrozne lito - vsem se prizpusobi, nic nechce, nic nepotrebuje, neni schopen sebe aspon nekdy postavit na 1.misto.
Musel to mit jako dite slozite, starsi postizeny sourozenec, kteremu se vsechno prizpusobovalo, ktery nezvladal zmeny, stres, hluk, vsechno muselo mit jasny rad a rodice se mu hodne venovali..a pak bezproblemovy mladsi. Nikdo ho nevzal na lyze nebo na brusle..atd atd..
Mam 2 deti, 8 letý je na úrovni trimesicního miminka a druhý syn má 2 roky, naštestí zdravý
snažím se o oba pečovat tak, aby byli oba spokojení. Občas mi přijde, že „náročnější“ ten zdravý, takže když mi přijde, že se víc věnuji mladšímu, snažím se to napravit…a pak zase naopak;)
![]()
Máme těžce postižené už déle dospělé dítě a jeho zdravý, o málo mladší sourozenec si při rod. sešlostech pochvaluje, jak jsme mu nebyli furt za zadkem, že to někteří jeho vrstevníci měli mnohem horší-takže není vždy jen zle, že?
@Anonymní píše: Více
No, a co má říkat jiného? Nebude vám nakládat ještě víc.
Casto se setkavam s tim, ze mnohdy lidi odsuzuji rodice, ze si k handicapovanemu diteti poridi jeste jedno. Ze je to sobectvi, ze je to spatne.
Ale vite jak moc to pomohlo nasi rodine? Psychicky? Ze muzeme zit jako kdokoliv jiný? Ze i to nemocne dite si trochu „oddychne“, kdyz se rodic venuje i necemu/nekomu jinemu. Ze ma nove vjemy, ruch, smich, plac od noveho sourozence. A ten mladsi se zase uci, ze musi kolem brachy byt opatrnější a na druhou stranu chce byt porad s nim.
Myslim te „sklenenym“ ditetem se nestava dite, ktere ma sozrozence s handicapem, ale kszde dite, na ktereho rodice kaslou a muze mit treba tri zdrave sourozence a nebo klidne jedinacek.
@Anonymní píše: Více
Podepisuju! Je to taková rodinná inkluze, pravá škola života…
@Anonymní píše: Více
Dekuji a omlouvam se za preklepy a chyby v textu, mam novou manikuru. ![]()
@mado řekla jsi to dobře.. co jinýho by rodičům měli taky takové děti říct..
Prosím, aby se nedláždila cesta do pekla dobrými úmysly, není každý sněhová vločka…
@Anonymní píše: Více
Slovo sněhová vločka je v dnešní době označení pro všechny potíže, bez ohledu na to, jaký je jejich původ a o co skutečně jde. Tuto dobu si budu pamatovat podle následujících slov: sněhová vločka, dezolát a proputinovský dezolát.
@Kipa22 píše: Více
Ta slova, která budou naši dobu připomínat-pokud se úplně nevytlučeme-budou i : pražská kavárna, lepšoidi, chciválci, ale i chcimíři, vidláci, přizdis*áči, Bureš, PePa, Zemanova viróza, Mirka zděšená a mnoho dalších! Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu-holt div. drama Naši furianti, kteří se tlučou napříč časem…
@Anonymní píše: Více
To jo a ještě jedno z této doby: Evička bitcoinová čistička. A chcimíři je také slovo, které se v jednu dobu omílalo pořád dokola.
@Midaku
Mám dvě děti. Starší dítě má ADHD a vícero poruch učení. Pokud nechci, aby se mladší dítě stalo „skleněným“, mohu pracovat maximálně na půl úvazek. Pokud bychom si to ekonomicky nemohli dovolit, obávám se, že by to tak bohužel skončilo.
Bohužel, jako byste hovořila o mém starším synovi. Také je to dítě, které „muselo“ dříve dospět, a je to na něm i přes snahu, aby měl všechno a necítil se odstrčený, dost znát. Nic nechce, je velice skromný – diskutuje, i když mu chci pořídit nové oblečení nebo nějakou maličkost pro radost – vše si přeje uhradit sám. Má zcela odlišné názory a chování než jeho vrstevníci. I když jsem se snažila udělat maximum proto, aby zůstal zachován jeho zdravý psychický vývoj, tak si nikdy nepřestanu vyčítat, že mnoho věcí bylo jinak. ![]()