Skončit v práci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Anonymní píše:
finančně to zvládnu, spíš se nemůžu smířit s tím, že budu třeba chvíli bez práce… přijde mi „normální“ mít práci… je to o tom pocitu zodpovědnosti a nejistoty… region Praha… nechala jsem to zajít příliš daleko, ale není to o tom, že bych nadřízené neřekla, že se to nedá, ví to minimálně od července, ale rady typu kup si vitamíny, mysli pozitivně, je to jenom práce, všude je bordel, to neřeš, já s tím nic udělat nemůžu… mne už to prostě nebaví…
No tak pokud to zvládneš finančně a region Praha - to mi přijde jako dobrá výchozí pozice pro odchod
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
finančně to zvládnu, spíš se nemůžu smířit s tím, že budu třeba chvíli bez práce… přijde mi „normální“ mít práci… je to o tom pocitu zodpovědnosti a nejistoty… region Praha… nechala jsem to zajít příliš daleko, ale není to o tom, že bych nadřízené neřekla, že se to nedá, ví to minimálně od července, ale rady typu kup si vitamíny, mysli pozitivně, je to jenom práce, všude je bordel, to neřeš, já s tím nic udělat nemůžu… mne už to prostě nebaví…
Tak dělej té práce jen tolik, kolik bys udělat měla s tím, že pokud se budou divit, tak jim řekni, že naklonovat se neumiš…já nedávno změnila práci-dělám manuálně a úplně něco jiného než ve svém oboru, ale než jsem se k tomu odhodlala, musela jsem to odnést po zdravotní stránce-tělo řeklo „dost“,byla jsem v tom podniku 20let a ted jen lituju, že jsem nešla už dřív. 
Oni totiž, proč by měli nadřízení řešit jinou možnost, když se najdou „blbci“co tu práci vždycky nějak udělaji… 
Příspěvek upraven 20.11.16 v 10:58
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
finančně to zvládnu, spíš se nemůžu smířit s tím, že budu třeba chvíli bez práce… přijde mi „normální“ mít práci… je to o tom pocitu zodpovědnosti a nejistoty… region Praha… nechala jsem to zajít příliš daleko, ale není to o tom, že bych nadřízené neřekla, že se to nedá, ví to minimálně od července, ale rady typu kup si vitamíny, mysli pozitivně, je to jenom práce, všude je bordel, to neřeš, já s tím nic udělat nemůžu… mne už to prostě nebaví…
Pokud se jedná o Prahu, tak být Tebou bych se neobávala.
Navíc píšeš, že to finančně zvládneš.
Dlouhodobě je stav v Tvé současné práci neúnosný, to je Ti myslím jasné a podle mě se Ti hodně psychicky uleví hned po podání výpovědi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Sany80s píše:
Jo Praha, jak máš velké děti? Asi dost, když můžeš trávit víkendy v práci.
S klidem bych dala výpověď, tam jsem našla práci okamžitě i v době vrcholící krize a s malými dětmi. Ale přišlo neočekávané stěhování a v jiném regionu to bylo úplně jiné.
To je jiný svět.
děti jsou malé, ale jsem rozvedená, takže každý druhý víkend jsou u otce, v týdnu mám hlídání… v tomhle směru jsem vlastně ideální zaměstnanec 
- Citovat
- Upravit
@Sany80s píše:
Ačkoli je v některých oborech málo zaměstnanců, tak v administrativě je přetlak stále.
Takže já si myslím, že se jim spíš nechce někoho hledat nebo je to platově podhodnocené nebo mají ti lidé málo času na zapracování a je na ně příliš brzy tlak na odvádění velkého množství práce.
Nevím odkud jsi, ale zkusila bych si fakt najít něco jiného.
peníze by o něco lepší být mohly, ale není to tak zlé… jedna kolegyně, která odešla ve zkušebce byla skvělá, ale byla zvyklá na částečný úvazek a tohle prostě nedávala… ta současná po prvních 14 dnech začala říkat, jak je toho hodně (neměla toho hodně), začala si vybírat dovču na soukromé aktivity a teď jí čekal projekt, prostě speciální úkol, respektive půlka, že to uděláme společně, tak se hodila marod a dělala jsem to já celý, včera jsem to dodělávala, abychom to mohly v pondělí odevzdat… u ní mám pocit, že na to prostě nestačí a že ani nemá motivaci to chtít zvládnout…
- Citovat
- Upravit
@oliš píše:
Tak dělej té práce jen tolik, kolik bys udělat měla s tím, že pokud se budou divit, tak jim řekni, že naklonovat se neumiš…já nedávno změnila práci-dělám manuálně a úplně něco jiného než ve svém oboru, ale než jsem se k tomu odhodlala, musela jsem to odnést po zdravotní stránce-tělo řeklo „dost“,byla jsem v tom podniku 20let a ted jen lituju, že jsem nešla už dřív.
o tomhle taky přemýšlím, jenže mám práci, která nejde odsouvat a bohužel nejsem ten odsouvací typ… já se k té vypovědi snad dohrabu
- Citovat
- Upravit
@Adinal píše:
Pokud se jedná o Prahu, tak být Tebou bych se neobávala.
Navíc píšeš, že to finančně zvládneš.Dlouhodobě je stav v Tvé současné práci neúnosný, to je Ti myslím jasné a podle mě se Ti hodně psychicky uleví hned po podání výpovědi.
ano, právě se na ten pocit úlevy strašně těším a vlastně se i docela těším, že řeknu svojí pozitivní šéfový " a dost", ale někde vzadu v hlavě mám to výstražné světlo, abych našla něco lepšího… i třeba co se kolektivu týče, tady mám třeba hrozně ráda lidi…
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
ano, právě se na ten pocit úlevy strašně těším a vlastně se i docela těším, že řeknu svojí pozitivní šéfový " a dost", ale někde vzadu v hlavě mám to výstražné světlo, abych našla něco lepšího… i třeba co se kolektivu týče, tady mám třeba hrozně ráda lidi…
Já znám ten strach, že vlezu do něčeho ještě horšího, ať už jde o kolektiv nebo pracovní podmínky. Pracuji v oboru, kde to je jen hrozné nebo ještě horší(čest výjimkám).
Vždy lze vlézt do něčeho horšího, pokud nejdeš najisto přes někoho známého.
Stejně jako nepoznáš zaměstnance, dokud s ním nepracuješ, i když na pohovoru se jevil skvěle, tak nepoznáš zaměstnavatele, dokud tam nejsi.
Asi je zbytečné se ptát při tvojí vytíženosti, ale někdo známý by ti něco nedohodil? Tam ani nebývá problém výpovědní doba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Sany80s píše:
Já znám ten strach, že vlezu do něčeho ještě horšího, ať už jde o kolektiv nebo pracovní podmínky. Pracuji v oboru, kde to je jen hrozné nebo ještě horší(čest výjimkám).
Vždy lze vlézt do něčeho horšího, pokud nejdeš najisto přes někoho známého.
Stejně jako nepoznáš zaměstnance, dokud s ním nepracuješ, i když na pohovoru se jevil skvěle, tak nepoznáš zaměstnavatele, dokud tam nejsi.
Asi je zbytečné se ptát při tvojí vytíženosti, ale někdo známý by ti něco nedohodil? Tam ani nebývá problém výpovědní doba.
známí mi s tím asi nepomůžou, trochu jsem rozhodila sítě, ale to je taky vždycky docela o náhodě…
a co děláš? taky office?
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
známí mi s tím asi nepomůžou, trochu jsem rozhodila sítě, ale to je taky vždycky docela o náhodě…
a co děláš? taky office?
Ne, jsem dělník. Když do toho člověk jednou spadne, je trošku problém odrazit se zpět.
Ale v Praze jsem měla nalezenou administrativu. Jak říkám, je to jiný svět.
Zkus třeba najít na netu reference o firmách a když najdeš nějakou, která má dobré reference jako zaměstnavatel, tak tam napiš s nabídkou, že tam chceš pracovat.
Samozřejmě na nějakou konkrétní pozici s výčtem tvých schopností.
Máš praxi a schopnosti, tak měj sebevědomí a prodej se. Máš co nabídnout.
Jsi časově flexibilní a asi celkem mladá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelko, plně tě chápu a jsem pro výpověď. Byla jsem ve velmi stejné situaci. Práce pro 3 lidi, zbyla jsem tam sama. Do práce jsem dojížděla hodinu tam a hodinu zpět, práce mě bavila a i jsem se tam naučila něco nového. Nicméně jsem tam byla od nevidím, do nevidím, jakékoliv volno byl problém. Dělala jsem i z domu na vzdálený přístup - jak přes týden, tak přes víkend. Výsledek? Jednoho krásného dne jsem ztratila periferní vidění a viděla na jedno oko na 30% a na druhé 35%. Sednout s tím za volant - nemyslitelné. Okamžitě jsem to volala mé nadřízené. Stalo se to v neděli. A ona mi řekla, at si zajdu v pondělí odpoledne po práci k dr. 
Autobusové spojení špatné, vlakové žádné. Vysvětlit se jí to nedalo, že musím k dr dopoledne, páč odpoledne se mnou nic neudělají. Horko těžko to vydýchávala. Nakonec mě čekala akutní magnetická rezonance a další vyšetření. Celý týden mi nadřízená volala a pořád nechápala, že nevidím a že jí stejně v práci budu houbelec platná. Nakonec jsem byla měsíc na neschopence. Tato moje ztráta vidění neměla fyzickou příčinu, ale jak mi bylo lékaři řečeno, tělo už prostě nemohlo a tak mi „vypnulo“ můj nejcitlivější orgán. Chceš dopadnout stejně?
Jinak jsem z tama nakonec stejně odešla, ale to už je jiný příběh. Tento týden jsem nastoupila do nové práce - měla jsem nahradit paní, co jde do duchůdu k poslednímu lednu a plus tam pracují další 2. Takže opět práce pro 3 lidi. Realita? Paní odchází do důchodu k poslednímu prosinci a ostatní 2 jsou na PN. Jedna z důvodu rizikového těhotenství už měsíc a půl a druhá z duvodu toho, že tento týden podstoupila IVF a pokud se jí zadaří, tak už do práce nepůjde. A mě opět vyvstává na mysl má předešlá práce, zda to nebude to samé…V této nové práci mám ale smlouvu podepsanou jen do 31.1.2017 a pokud zaměstnavatel nevyhoví mým požadavkům (přibrání nových kolegyn a úpravě prac. doby - na pohovoru řekl, prac. doba 7-15 a 1× týdně 9-17 a realita je 9-17 celý týden, což je pro mě absolutně nemyslitelné z důvodu, že by neměl kdo vyzvedávat děti ze školky, která je jen do 16:15 a extrémní důvod pro prac. dobu do 17:00 není). Anonym nebo radši smazat
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
právě… šéfová byla měsíc a dovče, pak se vrátila, práci neřešila, ale zhodnotila, že vypadám nezdravě a že si mám koupit nějaké vitamíny… totéž teď ty vánoce, potřebuju být doma s dětma a ona to vyhodnotila jasně, pokud to zvládneš, zůstaň doma… ale já dělám za 3 a nemám zástup, zvládnout se to podle mne nedá… je to fakt můj problém?
Není, to je problém vedení…Oni to berou ze svého pohledu, protože ukazuješ, že jsi schopná, ale do nitra ti nevidí..
Musíš navrhnout řešení, popř. upozornit, že by sis hledala něco jiného..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Zakladatelko, plně tě chápu a jsem pro výpověď. Byla jsem ve velmi stejné situaci. Práce pro 3 lidi, zbyla jsem tam sama. Do práce jsem dojížděla hodinu tam a hodinu zpět, práce mě bavila a i jsem se tam naučila něco nového. Nicméně jsem tam byla od nevidím, do nevidím, jakékoliv volno byl problém. Dělala jsem i z domu na vzdálený přístup - jak přes týden, tak přes víkend. Výsledek? Jednoho krásného dne jsem ztratila periferní vidění a viděla na jedno oko na 30% a na druhé 35%. Sednout s tím za volant - nemyslitelné. Okamžitě jsem to volala mé nadřízené. Stalo se to v neděli. A ona mi řekla, at si zajdu v pondělí odpoledne po práci k dr.
no jo, ale pak tedy se vrací na začátek… bude to někde lepší?
fakt je, že už mám asi jasno, skončím… jsem v práci skvělá, veselá, usměvavá, vstřícná, hodě toho vyřeším… vlastně i doma na děti jsem fajn, jsem ráda, že jsem konečně s nima a dobitá z práce, takže neřvu, čteme si, děláme úkoly, v posteli si povídáme a pak padneme všichni v jedné posteli za vlast… ale jsem permanentně v „rozklepaném“ stavu, neustále mne bolí hlava, v rámci práce si naprosto automaticky beru ibalgin a zapíjím ho kafem, ani to nevnímám, kouřím jako fabrika… prostě budu muset zkousnout tu nejistotu… ale mám dva měsíce výpovědní lhůtu, tuším, že 5 měsíců na pracáku taky budu něco dostávat, to by v tom byl čert, abych něco nenašla 
- Citovat
- Upravit
Šla bych do risku. Předala výpověď a čekala, co se bude dít. V Praze seženeš práci ihned. Ale tvoje šéfová bude nahraná. Takže buď někoho hodně rychle přijme - tím pádem by důvod výpovědi zanikl, nebo ne a ty můžeš jít o dům dál. Nebo se postupně složíš a odneseš to zdravotně.
Vůbec bych se toho nebála. V dnešní době ne.
Takže za mne - jdi do výpovědi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Sany80s píše:
Ne, jsem dělník. Když do toho člověk jednou spadne, je trošku problém odrazit se zpět.
Ale v Praze jsem měla nalezenou administrativu. Jak říkám, je to jiný svět.
Zkus třeba najít na netu reference o firmách a když najdeš nějakou, která má dobré reference jako zaměstnavatel, tak tam napiš s nabídkou, že tam chceš pracovat.
Samozřejmě na nějakou konkrétní pozici s výčtem tvých schopností.
Máš praxi a schopnosti, tak měj sebevědomí a prodej se. Máš co nabídnout.
Jsi časově flexibilní a asi celkem mladá.
to je pravda… vedle baráku hledají prodavačku do cukrárny, mne by to asi chvíli bavilo, peníze budou určitě absolutně o ničem, ale mám se trochu strach vrhnout na prodavačku, abych u toho nezůstala… to nechci, to si nechám až na důchod
- Citovat
- Upravit
