Slepá ulička v 35

2.8.17 07:45

Slepá ulička v 35

Ahoj, ráda bych znala názor širší skupiny, proto jsem se rozhodla se zde zaregistrovat a zeptat se. Já věk 35 let, 2,5 roku staré dítě, manžel, barák, hypotéka na celej život. Rodiče moji silně autoritativní, v pubertě jsem nikdy nesměla mezi ostatní vrstevníky a jakožto nejmladší jsem nikdy ani nesměla doma nic dělat, protože jsem prostě nebyla dost rychlá. Motivovat se mne snažili výsměchem, což fungovalo u mých starších sourozenců, ale u mě to mělo opačný efekt.
Momentálně jsem tlačena okolím do druhého dítěte. I když jsem vždy chtěla velkou rodinu, tak se bojím mít druhé dítě, strašně těžko prožívám nemoci, střety na hřišti s ostatníma matkama, před doktorkou nebo jinou autoritou ze sebe vždycky udělám takovou stračenu. Vlastně stačí, aby na mne kdokoliv zatlačil a já začnu mluvit ukňouraně jako děcko. Nafackovala bych si za to. Snažila jsem se o kontaktní výchovu a místo toho mám dítě, které není schopno usnout samo (stále ho nosím) a je normálně rozmazlený. Jak se s ním snažím na všem domluvit, tak jakmile to nejde (zavíračka v obchodě, přechod přes silnici), tak spustí hysterák. Prostě jsem to dost zvorala a mít další?
Bohužel období bez dětí jsem nevyužila k cestování, ale k řešení různě se rozpadajícího vztahu, kdy jsem se bála, že zůstanu sama a za mohutné podpory mé matky, která mi říkala, že žádný chlap se mnou nikdy nevydrží. Muže jsem donutila k tomu, aby si mne vzal, jen proto, že jsem matce řekla, že bychom se asi za rok vzali a ona mi na to řekla, že rok je dlouhá doba a že mne jistě ještě opustí. Chtěla jsem jí dokázat, že stojím za to, aby si mne někdo vzal. Taky to bylo znát a moje vysněná svatba byla totální, ale totální fiasko a ostuda za 200 tisíc.
Všechnu výplatu jsem utratila v hospodě na obídkách a podobně. Takže nic, co by ve mně zanechalo vzpomínky typu procestovala jsem celý svět a udělala kariéru. Vlastně jsem nedělala ani práci, která by mne bavila nebo naplňovala. Upřímně jsem jí nenáviděla a mateřská byla vysvobozením.
Jsem tlustá a velká - a nikdy jsem nebyla štíhlá, ale až teď mi to začalo hodně moc vadit. Tlustá znamená cca 178 cm a 80 kilo, BMI kolem 25. Takže hodně oplácaná, stehna v létě peklo a vedle svého vysportovaného muže vypadam tak, že si ho dám zřejmě ke svačině. Taky se mnou kvůli tomu moc nespí, jen velmi zřídka a jen když je napitej. Předehra, mazlení, líbání, hlazení nic, prostě šup tam, šup ven, za tři minuty hotovo i se slíkáním.
Jsem bordelář, snažím se teď poslední dva roky podle nějakého webu zreorganizovat domácnost, ale dost často se dostávám do situace, kdy nevím, co další krok a většinou ten další, co udělám, je špatnej a zase to spadne do chaosu. Mám velikej barák, dvě pole a zahradu a i když jsem furt doma a pořád uklízim, tak mi pořád něco uniká. Ostatní posílají fotky z výletů a podobně a já se akorát honím za vlastním ocasem.
Nevím, co mne baví, nemám koníčky, zájmy, vždy jsem se musela přizpůsobit a vše, co mne bavilo, bylo vždycky pro druhého (rodina a partner) nudný a trapný. Mám jen dvě kamarádky, které se navzájem nesnáší. V širším kolektivu nejsem schopná fungovat, vždycky plácnu nějakou super hovadinu, která mne z kolektivu vyloučí a dívaj se na mne jak na exota.
A teď nevím co dál, za půl roku mi končí mateřská a musím se rozhodnout. Mám se začít snažit o druhé dítě? Nebo se mám zaměřit na sebe, zhubnout, dát do pořádku svůj život? Není na všechno v 35 už pozdě? Mám takový syndrom „už to mělo být“ a mám pocit, že jsem totálně všechno podělala.:nevim: Co byste dělaly vy v mé situaci?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
31030
2.8.17 07:57

Svuj zivot by sis mela dat do poradku v kazdem pripade. Zda druhe dite ano nebo ne je na vas, jak moc chcete pro prvni dite sourozence. Jen koukam, kolik skody dokaze napachat vychova :( Jen se zeptam, prerusila jsi v dospelozi s rodici styky? Nebo se nechavas ponizovat dal?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2.8.17 08:01

Nepřerušila, stýkáme se dál. Ale spíš je neinformuju.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4760
2.8.17 08:05

Druhé dítě bych si nepořizovala, dokud bych si nedala do pořádku svůj život. Musíš se naučit mít ráda sama sebe, přestat se podřizovat, začni se věnovat nějakému tomu koníčku, co ostatním připadá hloupý a na ně se vyprdni. Dej se do kupy, aby ses líbila sama sobě. Ta váha x výška není nic hrozného. Žádná štíhlice nejsi, ale i tak ti to může slušet a můžeš se cítit dobře. Jen dobře volit oblečení, účes apod.
Nejdi si po mateřské práci, která by tě aspoň trochu bavila.
A ideálně docházej někam k psychologovi se vykecat. Uvidíš, že tě určitě nasměruje a budeš spokojenější…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12967
2.8.17 08:07
@GabrielaHana píše:
Ahoj, ráda bych znala názor širší skupiny, proto jsem se rozhodla se zde zaregistrovat a zeptat se. Já věk 35 let, 2,5 roku staré dítě, manžel, barák, hypotéka na celej život. Rodiče moji silně autoritativní, v pubertě jsem nikdy nesměla mezi ostatní vrstevníky a jakožto nejmladší jsem nikdy ani nesměla doma nic dělat, protože jsem prostě nebyla dost rychlá. Motivovat se mne snažili výsměchem, což fungovalo u mých starších sourozenců, ale u mě to mělo opačný efekt.
Momentálně jsem tlačena okolím do druhého dítěte. I když jsem vždy chtěla velkou rodinu, tak se bojím mít druhé dítě, strašně těžko prožívám nemoci, střety na hřišti s ostatníma matkama, před doktorkou nebo jinou autoritou ze sebe vždycky udělám takovou stračenu. Vlastně stačí, aby na mne kdokoliv zatlačil a já začnu mluvit ukňouraně jako děcko. Nafackovala bych si za to. Snažila jsem se o kontaktní výchovu a místo toho mám dítě, které není schopno usnout samo (stále ho nosím) a je normálně rozmazlený. Jak se s ním snažím na všem domluvit, tak jakmile to nejde (zavíračka v obchodě, přechod přes silnici), tak spustí hysterák. Prostě jsem to dost zvorala a mít další?
Bohužel období bez dětí jsem nevyužila k cestování, ale k řešení různě se rozpadajícího vztahu, kdy jsem se bála, že zůstanu sama a za mohutné podpory mé matky, která mi říkala, že žádný chlap se mnou nikdy nevydrží. Muže jsem donutila k tomu, aby si mne vzal, jen proto, že jsem matce řekla, že bychom se asi za rok vzali a ona mi na to řekla, že rok je dlouhá doba a že mne jistě ještě opustí. Chtěla jsem jí dokázat, že stojím za to, aby si mne někdo vzal. Taky to bylo znát a moje vysněná svatba byla totální, ale totální fiasko a ostuda za 200 tisíc.
Všechnu výplatu jsem utratila v hospodě na obídkách a podobně. Takže nic, co by ve mně zanechalo vzpomínky typu procestovala jsem celý svět a udělala kariéru. Vlastně jsem nedělala ani práci, která by mne bavila nebo naplňovala. Upřímně jsem jí nenáviděla a mateřská byla vysvobozením.
Jsem tlustá a velká - a nikdy jsem nebyla štíhlá, ale až teď mi to začalo hodně moc vadit. Tlustá znamená cca 178 cm a 80 kilo, BMI kolem 25. Takže hodně oplácaná, stehna v létě peklo a vedle svého vysportovaného muže vypadam tak, že si ho dám zřejmě ke svačině. Taky se mnou kvůli tomu moc nespí, jen velmi zřídka a jen když je napitej. Předehra, mazlení, líbání, hlazení nic, prostě šup tam, šup ven, za tři minuty hotovo i se slíkáním.
Jsem bordelář, snažím se teď poslední dva roky podle nějakého webu zreorganizovat domácnost, ale dost často se dostávám do situace, kdy nevím, co další krok a většinou ten další, co udělám, je špatnej a zase to spadne do chaosu. Mám velikej barák, dvě pole a zahradu a i když jsem furt doma a pořád uklízim, tak mi pořád něco uniká. Ostatní posílají fotky z výletů a podobně a já se akorát honím za vlastním ocasem.
Nevím, co mne baví, nemám koníčky, zájmy, vždy jsem se musela přizpůsobit a vše, co mne bavilo, bylo vždycky pro druhého (rodina a partner) nudný a trapný. Mám jen dvě kamarádky, které se navzájem nesnáší. V širším kolektivu nejsem schopná fungovat, vždycky plácnu nějakou super hovadinu, která mne z kolektivu vyloučí a dívaj se na mne jak na exota.
A teď nevím co dál, za půl roku mi končí mateřská a musím se rozhodnout. Mám se začít snažit o druhé dítě? Nebo se mám zaměřit na sebe, zhubnout, dát do pořádku svůj život? Není na všechno v 35 už pozdě? Mám takový syndrom „už to mělo být“ a mám pocit, že jsem totálně všechno podělala.:nevim: Co byste dělaly vy v mé situaci?

Spíše bych se zaměřila na sebe, máš obrovské problémy se sebevědomím, jasně z dětstvíkdyž někdo celé dětství poslouchá jak nic nezvládne, jak je nemožný apod. tak to takto dopadne. Určitě bych se objednala k psychologovi. Jinak ta tvá váha, zase tak hrozná není, z toho mít mindráky nemusíš.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14075
2.8.17 08:10

@GabrielaHana podle mě, by si se měla dat nejdříve dohromady… Napadá mě, jestli nemáš deprese. Výchova dokáže napáchat opravdu hodně :( znám to podle sebe. Dítě můžeš odložit o rok, rok a půl. Podle mě by další dítě nebylo šťastné řešení. Možná bych uvažovala nad nějakým psychiatrem, možná by te to nakoplo. Nevím, jak hodně mas ty stavy… Není to jen o hubnuti, ale celkove něco změnit, hýbat se a být trochu spokojena.

Příspěvek upraven 02.08.17 v 08:12

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4071
2.8.17 08:11

Budu drsná. Všechno to jsou jen výmluvy a omluvy sebe sama. Dítě, které má hysteráky a usíná s pouze s Vámi? Normální a běžné v každé druhé rodině. Četla jste o období vzdoru? Jestli si kvůli tomuto nechcete pořídit dítě, není to důvod. Je ale potřeba si uvědomit, že do budoucna si Vás Vaše dítě nemusí vůbec vážit, a to pro to, jaká jste. Proč by si Vás měl někdo vážit, když si nevážíte ani Vy sama sebe? Peníze, které máte bych věnovala na psychoterapii a práci na sobě. Všechno máte ve svých rukou. Sportovat se dá i se dvěma dětma. Domů třeba pořiďte rotoped a denně si věnujte 40 minut. Ve správné tepové frekvenci při cvičení budete hubnout krásně. S kily dole by se mohlo zvyšovat i Vaše nízké sebevědomí. Chápu Vás, na mě se rodiče taky dost podepsali, ale teď je to ve Vašich rukou a jen Vy můžete svůj život změnit. Jak by měl vypadat Váš ideální den, abyste na sebe byla pyšná? Napište si to, a další den máte o program postaráno.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1138
2.8.17 08:12

Zacni sama se sebou, chod na vylety, s ditetem do kolektivu. Jak je na tom dite s kamarady? Pokud mas strety s matkama na hristich, dite muze mit dojem, ze jsou vsichni zli, nechce se kamaradit, bude fixovanej jen na tebe. 80 kilo neni tolik, manzel sportuje, proc nesportujes s nim, meli byste apson nejakou spolecnou zabavu. Mas podle me zakoreneny nejaky pocit menecenosti, zbytecne, v kolekivu se snazis zavdecit a placas blbosti, nemusis se hned prosazovat, staci sedet, pozorovat a smat se co rikaji jini.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2053
2.8.17 08:14

@GabrielaHana Teda já nevím. Asi bych si na tvém místě stanovila jednu věc, kterou budeš chtít zlepšit. Z tvého příspěvku mi připadá, že to je snad všechno. Nejlíp něco jednoduchého. Napadá mě jednou v týdnu dělat to, co tě prostě baví. Dítě pohlídá manžel, ty vyraž za koníčkem. Je úplně jedno, co si o koníčku myslí ostatní, ne? Koníček je od toho, aby tě bavil a ostatním o tom ani nemusíš vyprávět.

Psycholog by ti taky prospěl :nevim: Že nic nestíháš se nedivím, s barákem, polem, a zahradou. A teda zajímalo by mě, co na svatbě za 200 tis. může být takové fiasko?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Terisos
2.8.17 08:27

Možná bude opravdu nejlepší psycholog… Týráš sama sebe, jsi na sebe moc tvrdá.

  • Citovat
  • Upravit
21681
2.8.17 08:29

Je mi to lito, urcite bych zvazila, zda chcete dalsi dite, uz je ti dost let, tak asi nejvyssi cas. Na vychove se da pracovat a je uzasne mit sourozence :srdce:
Kazdopadne na sobe bych zacala pracovat okamzite.asi by ti pomohl nejaky psycholog :think: zvysit sebevedomi, vic si verit, radovat se ze zivota, umet si uzivat ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
158
2.8.17 08:30

No ja myslim, ze se na vse jen divas z hodne spatneho uhlu. Ja mam u sebe taky tyhle tendence. Ale na druhych to dokazu posoudit mnohem objektivneji.
Zvladas toho dost. Dokazala jsi toho taky dost. Jen to vsechno shazujes. Stara nejsi. A tlusta taky ne. Ja mam vahu i vysku stejnou a jsem s tim srovnana, i kdyz se samozrejme snazim to trochu vylepsit.
Zajdi si k psychologovi URCITE. Potrebujes, aby ti nekdo z venku dal objektivni zpetnou vazbu. Ve svem okoli takoveho cloveka evidentne nemas.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2.8.17 08:38

@Imamother všichni se ožrali ještě před prvním tancem, včetně manžela, příbuzní z obou rodin se poprali, na hostině nám dali něco jiného než bylo objednáno, okradli nás, zničili mi závoj před obřadem, neměli jsme kde spát, takže svatební noc nebyla, DJ byl totální fiasko a všichni na něj byli nasraní, když jsem odmítla únos nevěsty, tak pod záminkou příbuzní unesli ženicha a odmítli ho přivést zpět, dokud jsem pro něj potupně nedojela..a spousta a spousta dalších věcí.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2.8.17 08:39

@sediza No přesně, toho se bojím.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
2.8.17 08:40

@GabrielaHana Jako kdybych viděla sebe. Jen jsem o rok starší, mám o trochu větší dítě a při skoro stejné výšce o 30 kg míň. Zase poslouchám, jak nemám žádná prsa, a že nejsem vysportovaná, že jsem bledule. No s fototypem č. 1 se toho moc neudělá. Sebevědomí nula nula nic. Ale já už skončila na psychiatrii s depresemi a myšlenkami na sebevraždu. Paní doktorka mi moc pomohla, asi jsem měla štěstí na doktorku. Začínám se líbit sama sobě. Dokonce už jsem i párkrát dokázala říct svůj názor a oponovat tchýni. Tchýně je asi něco jako Tví rodiče. Taky mi to trvalo několik let. Mí rodiče měli přehnané očekávání. Musíš být dobrá ve škole, musíš mít maturitu, musíš mít VŠ. Musíš… Mám nakonec 3 akademické tituly, ale pracuju jako obyčejná kancl krysa za hodně podprůměrný plat. Svatba s manželem byla taky maškaráda na n tou. Ve společnosti se chovám stejně. Raději mlčím, abych neplácla nějakou blbost a tak jsem taky nudná. Nikdo mě nikam nezve a neumím se pozvat se sama. Nejsi v tom sama. :hug:

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová