Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj, krásné svátky všem!
S blížícím se koncem roku přemítám a plánuju, co dělat v dalším roce jinak.
Je mi přes 30, jsem single a bezdětná. Začínám si uvědomovat, že s touto fází života přichází si nevýhody v podobě toho, že ne vždy je po ruce parťák/parťačka pro výlety, divadla atd. Mám kolem sebe skvělé kamarádky, ale co si budeme, spousta jich je ve vztahu, už má děti atd., a tak se většinou jednou za čas stihneme někde na kávě a tak, prostě je už trošku jinak, než bývalo.Jsem docela hodně akční, ale někdy mi dělá problém něco rozkopnout sama. Třeba před lety jsem začala s paddleboardem, ale poprvé jsem musela s kamarádkou, neumím to vysvětlit, ale styděla jsem se jít sama. Pak už mi to bylo jedno a šla jsem bezproblémů i sama..jsem asi divná
Ráda trávím čas sama, ale mám pořád mezery. Nějak se sama neumím dokopat k výletům v přírodě, výšlapům, nebo třeba si spontánně zajít do divadla. Chtěla bych se to naučit, je v tom kus svobody se pořád neohlížet na to, zda někdo může. Je tu někdo, kdo to má/měl podobně?
Mě ten čas o samotě spíš nebaví ale koho chceš furt otravovat
jinak to mám přesně jak píšeš ![]()
Sám bych si připadal blbě. Naštěstí mám svého nejlepšího přítele, Martina, a svou družku, Veru, se kterými sice nemohu dělat nic z toho, co bych chtěl, ale už ten pocit, že bych mohl, kdyby jeden z nich chtěl, je k nezaplacení.
Ja hodne jezdim na paddleboardu, vetsinou sam, protoze tim relaxuju. Obcas vyrazim i s kamarady. ![]()
@Anonymní píše:…
Ráda trávím čas sama, ale mám pořád mezery. Nějak se sama neumím dokopat k výletům v přírodě, výšlapům, nebo třeba si spontánně zajít do divadla. Chtěla bych se to naučit, je v tom kus svobody se pořád neohlížet na to, zda někdo může. Je tu někdo, kdo to má/měl podobně?
V čem je problém? Prostě se seber a běž. Být sám, tak pořád někde trajdám.
Já jsem si tak zvyklá jezdit sama, že už ani s nikým nechci. Asi proto, že až donedávna jsem se musela pořád někomu přizpůsobovat, tak teď si to užívám. Na nikoho nemusím čekat, můžu si jít kam chci a kdy chci, zastavit se kdy chci a kde chci, jít si svým tempem a když mě to nebaví, tak se otočit a jít domů. Vždycky mi bylo hloupé jít sama třeba na kafe nebo na oběd, ale už jsem si taky zvykla.
Driv jsem to tak mela, ale cilene jsem na sobe pracovala a dnes mi nedela problem jit kamkoliv sama. Sama si zajdu na kafe nebo na veceri, vylety o samote jsou bozske, protoze mas naprostou svobodu v tom, co muzes delat a nemusis se na nikoho ohlizet…Zacni po malych kouscich, nejprve zkus jit sama na kavu, pak treba na tu veceri, pak si vyjed sama na kolo nebo jdi na prochazku. Uvidis, ze jak si na ten pocit samoty zvyknes, tak ti to ani divne pripadat nebude.
Vzdycky, kdyz jsem se odhodlala na vylet sama, bylo to skvele! Kdyz si s nekym povidam, nevnimam tolik tu prirodu.
akorat byvh nesla sama treba do hor, proste nekam, kde je vetsi riziko urazu.
divadlo jsem sama nezkousela.
@Anonymní píše: …, ale poprvé jsem musela s kamarádkou, neumím to vysvětlit, ale styděla jsem se jít sama. Pak už mi to bylo jedno a šla jsem bezproblémů i sama..jsem asi divná
Krásné téma, mimochodem!
Tohleto úplně chápu. Každý jsme jiný, někdo se dokáže vrhnout do všeho nového po hlavě, jiný, jako asi v tvém případě, máš trochu strach z neznáma, nebudeš si vědět rady, a tak na začátek někoho, kdo tě navede… Je to něco jako třeba v zaměstnání, kdy tě bez zaškolení k ničemu nepustí
. Čili divná nejsi! ![]()
Ale když už jsi to tak hezky nakousla, parťačku na výlety do přírody nebo některé kulturní akce bych bral právě proto, že sám se k tomu také kolikrát nedokopu a ten zážitek chci sdílet!
Čas tedy rozhodně mám, tak se klidně můžeš ozvat.
Mám to úplně stejně. Časem jsem si zvykla. Není vůbec problém jít sama do divadla, kina, na oběd, do kavárny na výlet, ale tak nějak se k tomu hůř dokopávám, protože si to s někým dalším užiju víc. No, co už, to je úděl nás, co jsme dlouho bez partnera. On chlap po tvém po boku taky není zrovna záruka, že s tebou bude tvoje koníčky sdílet. Znám jich takových dost.
Bývalý nikam chodit, jezdit, nechtěl. Po rozchodu jsem se naučila provozovat koníčky, které mě vždycky lákaly a na které neměl uši. Takže kultura, sport, cestování. Taky se mi nechtělo, ale sedět doma můžu, až nebudu mít sílu vylézt z baráku. Nasbírala jsem kupu fajn zážitků a setkání s lidmi, se kterými jsem se spřátelila, plno legrace za ty roky. Normálně jsem vyrazila a bylo mi fuk, že nikoho neznám.
@Zumpa píše:
V čem je problém? Prostě se seber a běž. Být sám, tak pořád někde trajdám.
Viď? Žiš, co mi dá práce nabreefovat svoje tři ratolesti, než vyrazíme na nějakej ten vejletek. Být sama, ráno hodím něco k jídlu a pití do batohu a celý den mě doma neuvidí.
@ZustanSeMnou píše:
@Fukitol to je ale jen v létě, ne?
ne, porad. Jen menim obleceni podle teploty vody.
Já chodím hodně sama do přírody (se psem) dokonce i na vandry. Jezdím sama na běžky, kolo atd. Popravdě bych byla radši, kdybych to měla s kým sdílet, ale manžel lenivý a než ho nutit, to radši vyrážím sama. No a pubertaci se mnou občas vyrazí, ale jen když je činnost taky baví. Chodit sama je osvobozující, můžeš si to nastavit podle svého.
Ahoj, krásné svátky všem!
S blížícím se koncem roku přemítám a plánuju, co dělat v dalším roce jinak.
Je mi přes 30, jsem single a bezdětná. Začínám si uvědomovat, že s touto fází života přichází si nevýhody v podobě toho, že ne vždy je po ruce parťák/parťačka pro výlety, divadla atd. Mám kolem sebe skvělé kamarádky, ale co si budeme, spousta jich je ve vztahu, už má děti atd., a tak se většinou jednou za čas stihneme někde na kávě a tak, prostě je už trošku jinak, než bývalo.
Jsem docela hodně akční, ale někdy mi dělá problém něco rozkopnout sama. Třeba před lety jsem začala s paddleboardem, ale poprvé jsem musela s kamarádkou, neumím to vysvětlit, ale styděla jsem se jít sama. Pak už mi to bylo jedno a šla jsem bezproblémů i sama..jsem asi divná
Ráda trávím čas sama, ale mám pořád mezery. Nějak se sama neumím dokopat k výletům v přírodě, výšlapům, nebo třeba si spontánně zajít do divadla. Chtěla bych se to naučit, je v tom kus svobody se pořád neohlížet na to, zda někdo může. Je tu někdo, kdo to má/měl podobně?